Jitřní země je věnována duchovní tématice, jako jóga, witchcraft, kult Bohyně, posvátná sexualita, tantra, mystika, ale tématem je i zdravá výživa, vegetariánství, ekologie, léčivé rostliny.
Jitřní země 
Translate - select language ^
 
  Dnešní datum: 04. 08. 2020     | Mapa stránek | Fórum JZ | Galerie JZ | Na Chvojnici | Galerie Na Chvojnici | Biozahrada |
   
 
kulatý roh  Náhodný citátkulatý roh
Paul Kingsnorth :
Obávat se, že po kolapsu současné civilizace se dostanou k moci psychopaté, je omyl. Ti nám už přece dávno vládnou!

kulatý roh  Hlavní menukulatý roh
Hlavní stránka
Mapa stránek Jitřní země
Přehled rubrik
Odkazy
Galerie Jitřní země
Ankety
Nejčtenější stovka
Rozšířené vyhledávání
Poslat nové heslo
Upravit čtenářskou registraci
Zrušit svoji registraci čtenáře

kulatý roh  Přehled rubrikkulatý roh

kulatý roh  Nejčtenějšíkulatý roh
Aktuální stav
(12. 01. 2018, 2584x)
Naslouchejte si každou vteřinou
(02. 11. 2017, 2541x)
Svět se mění
(19. 11. 2017, 2541x)
Nejsme připraveni
(27. 09. 2017, 2437x)

kulatý roh  Počasí, Slunce, Lunakulatý roh

Solar X-rays:
Status
Geomagnetic Field:
Status
Aktuální snímky Slunce


kulatý roh  O Jitřní zemikulatý roh
Jitřní země
ISSN 1801-0601
Vydavatel: J. Holub, Kralice n. Osl.
Jitřní země byla založena na pod­zim roku 2000. Věnuje se hlavně duchovní tématice, ať už je to jó­ga, witchcraft (wicca), kult Bo­hy­ně, posvátná sexualita a tantra, mys­ti­ka, New Age, ša­ma­nis­mus ale také třeba zdravá výživa, vege­tari­án­ství, lé­čivé rost­liny a eko­logie.

Sebepoznání

* Jak jsem hledal sebe a nalezl boha


Tereza Vacková - Sebepoznání - 16. 08. 2005 (8611 přečtení)

Protože originální článek na odkazu v diskuzi (http://zeme.mysteria.cz/comment.php?akce=fullview&cisloclanku=2005011902#kom4830) od pana Josefa Štastného na serveru Satguru.cz prostě není, jsou tam jen reakce uctívačů pana Vacka, dovoluji si zde předat originál textu, přesně tak, jak byl publikovaný. Z konfrontace toho textu s reakcemi jeho žáků si jistě skutečný obrázek udělá každý sám za sebe.

Jak jsem hledal sebe a nalezl boha
(Nad paměťmi Jiřího Vacka – apologie zesnulých i žijících)


U vědomí, že možná podpořím prodejnost memoárů Ing. Jiřího Vacka a poskytnu látku pro některý z dílů dalších, cítím nutnost ohlasu na toto „dílo“. Jiří Vacek, spisovatel a překladatel ezoterních publikací a interpret zejména filozofického odkazu Šrí Rámany Maháršiho, stačil v průběhu několika málo let zazásobit své uctívatele a obdivovatele seriálem (zatím) sedmi knih svých pamětí pod názvem „Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe“. Prvních pět svazků, převážně deníkových záznamů autorových snů, vizí, duchovních zkušeností (zčásti, dle jeho vlastních slov, pod vlivem LSD), dále z politických glos, popularizace učení Rámany Maharšiho a běžných událostí ze života, a to vše zahuštěné adorativními dopisy jeho žáků a nářky nad nedostatečným oceněním vlastních zásluh a velikosti svého duchovního mistrovství.
V šestém a sedmém pokračování tento konglomerát pan Vacek vydatně rozšířil. Bohatý materiál mu poskytlo působení nakladatelství Avatar a jeho protagonistů, resp. autorů. A tak se zde čtenář setkává s nevybíravou polemikou s duchovním světem a naukou Míly, Eduarda a Miloše Tomášových, dále např. H. W. L. Půndži, ale též Františka Drtikola či Krišnamurtiho aj.; snad žádný z hodnocených nevyvázne bez poskvrny.
Patrně proto, že pamětník již nemá z čeho čerpat živé duchovní náměty, vydává se na tenký led posuzování a odsuzování vnitřně pokročilejších pod heslem „srážením druhých vynikne má vlastní velikost“.
Tato politika je však krátkozraká a ve výsledku může svého původce dlouhodobě zabrzdit v duchovním vývoji, ba i uvrhnout kamsi zpět do hutnějšího barda, což se může dotknout i jeho věrných, nezkušených a důvěřivých čélů.
Jiří Vacek je ve svých pamětech jasně čitelný, bez obalu předkládá pozornému čtenáři svůj mentální a charakterový profil, jak to ostatně u lidí, kteří ztratili nadhled nad sebou, pokoru, rozlišovací schopnost a elementární soudnost bývá obvyklé. Člověku, jenž se zalyká závistí, žárlivostí a nevraživostí již nezbývá kapacit a sil k sebereflexi, natož hluboké introspekci. Uvážíme-li, že část své energie ještě věnuje mentorování, výhrůžkám všeho druhu a sebelítosti, pak se nám může vyjevit tristní obraz narcistního, nesnášenlivého a ctižádostivého muže, který asi podvědomě věří, že vlastní charakterové vady přehluší meditační praxí. A jaké jsou její skutečné výsledky, ví sám dobře, pokud si již všechno totálně nezastřel.
Ano, svět chce být klamán, žijeme přece jen ještě ve věku železném a způsobů jak spasit své ego se nabízí více než možností jeho rozplynutí.
Dosti již obecných úsudků, přistupme k několika konkrétním případům z memoárů, jimiž lze podepřít oprávněnost uvedených tvrzení.
První část lze charakterizovat jako nepochopení některých zásadních aspektů duchovní nauky.
Kritizuje například myšlenku Eduarda Tomáše, že v konečné fázi duchovního snažení musí ustat veškeré úsilí. Podle J. Vacka se musí naopak usilovat stále, dokonce i po dosažení Poznání, a to kvůli postupnému rozpouštění zbylých závislostí. Je tedy zřejmé, že Ing. Vacek nedospěl ke konečnému stadiu cesty a má stále potřebu o něco se snažit. Koneckonců sám přiznává, že stále bojuje, zdůrazňuje své zásluhy („Bojoval jsem často i jinak. Stavěl jsem např. barikády při Pražském povstání..., narušoval ‚socialistický způsob života‘ komunistů, jejich totalitní vládu a materialistické embargo na vše duchovní, a proto jsem vydal asi stovku samizdatových titulů...", 7. díl, str. 244 – čtenáře by možná zajímalo, kolik ve svém věku barikád asi postavil; možno snad tomu i věřit, když uvážíme, kolik barikád již postavil mezi lidmi). Úsilí je však vlastností ega a klín klínem nevyrazíš. Jak říkávala Míla Tomášová, již považuje za svou učitelku: „Nirvána je naprosté svolení k Boží vůli, naprosté odevzdání se.“ Na str. 21 v sedmém dílu uvádí: „Ještě více škodí nejrůznější učitelé „neúsilí“. Ten, kdo učí pravdy nedvojné filosofie, měl by současně i vyučovat způsob, jak tyto pravdy uskutečnit, což nelze bez praxe átmavičáry a ovládání mysli dokázat. Pokud takto nečiní a stále jen mluví o neúsilí a nedosahování, jen mate ty, kteří mu věří jako autoritě. Pravé Já nelze nikomu ‚vysvětlit‘, ale každý je musí objevit sám usilovně (!!! – pozn. M.P.) prováděnou átmavičárou a rozpouštěním vásan,,,“ Dále Ing. Vacek mj. vyjadřuje nesouhlas s nejzazší duchovní zkušeností Míly nebo též např. mistra Eckharta a mnoha jiných, že je nakonec potřeba vzdát se i onoho velkého „Já“, vzdát se Boha pro Boha... To prostě není otázka k polemice, dokud není zažito, nemůže dotyčný vědět, o čem je řeč.
V šestém dílu věnuje celou kapitolu knize Míly Tomášové Setkání 2, komentuje její odpovědi na otázky. A tak nám např. upřesňuje: „Správná meditace... (...) ...není jen prostředkem, ale i cílem. (...) ...meditace se má stát naším přirozeným stavem.“ Toto je jednoznačně stanovisko usilujícího s nejasnou představou o konci duchovní cesty, neboť cílem nemůže být snaha nebo stav, byť sebeušlechtilejší a sebevznešenější. Nejvíc pana Vacka zarazila sentence Míly, že ego není nic škodlivého. Je to jenom Já zahalené nevědomostí. Podle J. Vacka „Pravda je přesně opačná, jak nás učí všichni opravdoví mistři... Ego je největší zlo...“ Ego přece nemůže být jiné než božské povahy, a božství je snad škodlivé? Kategorie dobra a zla jsou užívány pro začátečníky, a tak to mínil jistě i Rámana Mahárši. Dobrý žák by neměl slepě papouškovat slova mistrů. Jiný citát: „Jestliže se Míla prohlašuje za žáka Ramana Mahárišiho...“; s naprostou vážností dodávám: nikdy nic takového neprohlašovala, ačkoli si jej velmi vážila.
V kapitole o Matce Meeře v sedmém dílu píše: „Ego je nutné rozpustit rozlišením od těla a mysli pomocí vědomí jejich pozorovatele, který je od nich různý a nijak jinak.“ Pan Vacek tedy učí nauku o různosti?
Na jiném místě se zaměřuje na Miloše Tomáše a jeho odpovědi na přednášce. Zcela absurdnímu odsudku podrobuje Milošovu repliku na dotaz z auditoria: „Mám plno závislostí, co mám dělat?“ Miloš smířlivě reaguje: „Jsme lidé hříšní, odevzdejte to.“ Tato lakonická odpověď, řekl bych, je naprosto korektní a dostačující. Někdo by raději pobil všechno kolem sebe než sám sebe odevzdal, cele se podrobil vůli Nejvyššího. Rovněž jej kritizuje z to, že se vyhýbavě stavěl k dotazu ohledně „Prázdnoty“. Pan Vacek by zřejmě na toto téma popsal stoh papíru. To, že se Miloše snaží i jinak ponížit, zde nechci otevírat. Snad jen v souvislosti zmíním sentenci Lao-c‘: „Kdo se prosazuje, dosáhne snad svého, ale jen ten, kdo neztrácí své místo, trvá.“ Ostatně Milošovy vnitřní kvality jsou jeho přátelům dobře známy a neokázale ceněny.
Výmluvná je též převrácená interpretace snové vize dcery J. Vacka, jíž se prý zjevila Míla Tomášová a žádala ji, aby sdělila svému otci, že po smrti je obtížnější se zbavovat závislostí. Je skutečně signifikantní, že toto Mílino poselství nevztáhl na sebe, ale vyložil si je tak, že se týká samotné Míly.
Pro další kategorii názorů a myšlenek obsažených nejen v sedmém díle bohužel neshledávám přiléhavější pojmenování než lži, polopravdy a překrouceniny.
Mnoho otázek vyvolala u Ing. Vacka zádušní mše za Dr. Eduarda Tomáše, již celebroval páter Halík (věnuje ji celou kapitolu v sedmém dílu); cituji: „Proč nesporně nejznámější český jogín takovou pomoc potřeboval? (...) Jak je možné, že za tak významného jogína je sloužena katolická zádušní mše, když tato organizace jógu a její učení neuznává a dokonce se nechová přátelsky ke křesťanské mystice? Věří (rozuměj Eduard nebo pozůstalí) tak málo józe, že podle jejich přesvědčení v posledních věcech je lépe se obrátit ke katolické církvi? Spatřují v ní větší moc a záruku než v celoživotním provádění jógy? Profesor Halík, který v minulosti E. Tomáše několikrát navštívil a vážil si jej, se sám nabídl a nikomu a ničemu to nevadilo (kromě pana Vacka). Proč by se jogín nemohl pomodlit třeba Otče náš? Vždyť každý, kdo znal Tomášovy, ví, že k nim chodili lidé různě orientovaní, někteří měli blíž ke křesťanské mystice, jiní k budhismu nebo filosofii jógy apod. Škoda slov.
J. Vacek dále píše, že v Lucerně na přednášce bez osobní účasti Tomášových prý vládla hospodská atmosféra. Tento „poznatek“ mu tlumočil jeden jeho zvěd. To, že zaznamenává tuto informaci „z druhé ruky“ ve své knize, jako ostatně mnoho dalších informací, je samo o sobě neseriózní a trapné, hodné Blesku, nikoli duchovního díla, za něž máme paměti J. Vacka považovat. Samo se tedy nejen v této souvislosti nabízí označení duchovní (?) bulvár. Nyní ale k oné informaci o atmosféře v Lucerně. Na všech předchozích přednáškách, jichž se zúčastnil, se prý pouze on, jeho přítomní žáci a Míla Tomášová starali o dobrou duchovní atmosféru a meditovali, zatímco ostatní jen poslouchali a nemohli tudíž meditovat. To je prostá lež a opět nepochopení zákonitostí duchovního života. Vždyť bedlivě naslouchající člověk může být hlouběji ponořen do nitra, než leckterý člověk sedící v meditaci.
Jinde škodolibě předává další poselství svého „zpravodaje“, že na poslední přednášce v Národním domě na Vinohradech bylo asi 250 lidí, prý polovina sálu. Pro přesnost, sál má kapacitu 800 míst.
Popisuje též, jak Avataru poskytoval velkou službu, když inzeroval a prodával jeho knihy, což prý u konkurence nebývá obvyklé. Jaksi však opomněl dodat, a on jako bývalý bankovní úředník rád uvádí různé cifry, kolik mu za ta léta vynesl rabat z těchto prodaných knih. Pravdou je, že různí nakladatelé si rádi rozšíří svoji nabídku o jiné tituly, právě kvůli zisku, který je pro podnikatele pro jeho další činnost důležitý. Ostatně jeho podivuhodné ekonomické jednání je nejen nám dobře známo.
Zmíním ještě opravdu přihlouplou kritiku na adresu Fráni Drtikola za jeho členství v KSČ (7. díl, str. 248: „Byl mezi členy zločinecké organizace, zúčastnil se jejího únorového puče...“ – Ing. Vacek mu byl zřejmě v patách), kvůli němuž a bůhvíčemu ještě ztratil ke konci života většinu svých žáků. Kdyby J. Vacek pozorně četl knihy Míly Tomášové, musel by zaznamenat, že odpadli ti méně opravdoví a přirozenou cestou zůstali nejpokročilejší, a těch nebývá mnoho, ostatně Fráňa Drtikol žádné žáky a uctívače nikdy nesháněl a nepotřeboval. Míla s Eduardem setrvali až do jeho fyzického konce. J. Vacek u toho nebyl.
Podobných „perel“ by se v memoárech Jiřího Vacka našlo mnohem více. Neveselý příklad životaběhu člověka, který měl v mládí dobré duchovní předpoklady i směr a který sešel z cesty vnitřní opravdovosti a dal se v nezralém stadiu na učitelováni, může být pro mnohé adepty poučným.
Únik z duchovní vyprahlosti, osamění a strachu existuje vždy, není však snadný, zvlášť když se duše vzdaluje od „bodu obratu“ – návratu ztraceného syna. Co je napsáno v knihách se těžko dá smazat, vzít zpátky. Jeden přítel říká, že je to vlastně nebožák, je mu ho opravdu líto. Mně taky. Popřejme mu hlavně klid v duši.

Martin Pařík, nakladatelství Avatar 


(Publikováno v Doteku, nezávislém měsíčníku pro duchovní kulturu – číslo 12/2003, str. 11,12)
Převzato se svolením vydavatele.

 

 

 

 

Pokud se vám tento článek líbil, přidejte jej na

 

Související články:
VIRUS MARIČI (05.12.2005)
Zádušní mše za dr. Eduarda Tomáše (02.11.2005)
Životopis Míly a Eduarda Tomášových (31.10.2005)
Jak jsem hledal Boha a nalezl Jiřího Vacka (30.10.2005)
Ing. Jiří Vacek (06.10.2005)
Na závěr to, co bylo na počátku (21.09.2005)
Osvícené ego „mistra“ Vacka (21.09.2005)
O DUCHOVNÍM MISTROVSTVÍ (21.09.2005)
Duchovní mistr a pan Pařík (21.09.2005)
Reakce na dopis Ing. Jiřího Vacka (20.09.2005)
Otevřený dopis panu Vackovi (18.09.2005)
Od mystiky k mystifikaci …a zpět (17.09.2005)
Další dopis Jiřímu Vackovi (12.09.2005)
Pro Jiřího Vacka, osobně (12.09.2005)
Jde skutečně o objektivní kritiku? (04.09.2005)
Zamyšlení nad komentáři k textu Jiřího Vacka „Vrátit mysl Já“ (27.08.2005)
Od Mirky Pettingerové (22.08.2005)
K diskuzi o Jiřím Vackovi (22.08.2005)
Vědomí (11.08.2005)
Pozitivní výsledek diskuse o nejvyšší józe. (06.03.2005)
Všem kritikům a pomlouvačům Mistra Jiřího Vacka (05.03.2005)
Komentář na komentáře (23.02.2005)
Dopis Jiřímu Vackovi (21.01.2005)
Nesmyslné boje (02.12.2004)
Mistři nás klamou? (12.11.2004)
Ambivalence není schizofrenie (03.11.2004)
Každý má svou pravdu nebo je jen jedna pravda? (26.09.2004)
Vlastní zkušenost (18.09.2004)
Spásné a nespásné vásany (16.09.2004)
Co člověk může dělat? :-) (06.09.2004)
Teorie a praxe na duchovní cestě (02.09.2004)
Átmavičára jako únik? Smutné nedorozumění (01.09.2004)
Átmavičára nebo lókavičára (24.08.2004)
Reakce na neutěšený stav hledajících (11.08.2004)
Nepochopení mezi lidmi (10.08.2004)
Neutěšený stav většiny hledajících (06.08.2004)
Átmavičára jako únik (15.07.2004)
[Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5
Celý článek | Zpět | Komentářů: 195 | Informační e-mailVytisknout článek


Komentovat článek     

Pro přidávání komentářů musíte být čtenář registrovaný a přihláąený a mít nastavený odběr info-mailů.


 

NAHORU | Hlavní stránka

kulatý roh  Přihlášený čtenářkulatý roh

Uživatelské jméno:

Heslo:




Registrace nového čtenáře!


kulatý roh  Aktualitykulatý roh
22. 07. 2020:

Spisovatel a etnolog Mnislav Zelený-Atapana: "Dřív byl v tramvaji či autobusu řidič, konduktér a revizor. Ve vlaku byl mašinfíra, konduktér a revizor. Každý se staral o svůj díl práce celého provozu. Jak začneme na jednu osobu navlékat další a další činnosti, abychom takzvaně ušetřili, nemohou se soustředit na tu svou hlavní činnost a mohou přijít závratné chyby a neštěstí..."

Celý článek...


24. 06. 2020:

Ekonomka Ilona Švihlíková: "Debata o euru se vede u nás velice povrchně. Jako kdyby jediným výsledkem eura bylo, že nemusíte do směnárny. Nebo nastupuje ‚ideologická úderka‘, kdo je proti euru, je čínský nebo ruský agent. Zcela se přitom ignoruje, jaké makroekonomické nerovnováhy euro vytváří – v EU dneska vlastně máme dvojí periférii, jižní a východní. Nehovoří se o tom, že euro zesiluje rozdíly mezi zeměmi, místo souladu přispívá k nárůstu šovinismu...
Část společnosti obsedantně nenávidí Rusko (a Čínu) a mají to jako svůj, často jediný, politický program. Tato mccarthyovská politika plní mnoho účelů – umožňuje vám útočit na každého, kdo má jiný názor, a pokusit se ho tímto způsobem umlčet, odstranit z politické konkurence...
Stupňování nelze vyloučit, protože je to karta, se kterou rády hrají veřejnoprávní média, takže se daným politikům pak zaručuje dostatečná mediální pozornost. Kromě nenávisti, kterou někteří prostě potřebují k životu, je potřeba vnímat i ekonomické zájmy. Jedním z hlavních cílů je bezesporu vyloučit ruské (a čínské) firmy ze zakázek, Dukovany počínaje, a uvolnit prostor pro jiné zahraniční ekonomické zájmy.
"

Celý článek...


21. 06. 2020:

Akce D.O.S.T.: Dost bylo Bruselu! Před 11 lety stála Akce D.O.S.T. v čele veřejných protestů proti ratifikaci Lisabonské smlouvy. Varovali jsme před společenskými důsledky eroze naší státní svrchovanosti a zesíleného útoku na naše tradice a občanské svobody. Nemýlili jsme se.
Dnes se nacházíme na dalším důležitém rozcestí.
Blížící se hospodářská krize, zesílená bezprecedentním „vypnutím“ globální ekonomiky na jaře letošního roku, má sloužit jako záminka k další centralizaci moci na úrovni EU. „Fond obnovy“ a projekt „EU nové generace“ zavádějí společné dluhy a unijní daně. Evropská unie se v případě uskutečnění této vize stane plnokrevným státem a její členské státy pouhými regionálními útvary. Význam voleb do národních parlamentů klesne na úroveň voleb do krajských zastupitelstev a politická svrchovanost České republiky se stane minulostí.
Je alarmující, že se o takto závažné věci nevede důkladná veřejná diskuse. Proto mnoho občanů naší republiky ani neví, co všechno je ve hře. Vyzýváme vládu České republiky a jejího premiéra, aby využili svého práva veta a projekt „EU nové generace“ důrazně odmítli.
V Praze dne 17. června 2020

Celá výzva...


21. 06. 2020:

Petr Žantovský: " Ve čtvrtek jsem se v iDnes dočetl, že tahle dvě veřejnoprávní média (Česká televize a Český rozhlas) společně iniciovala průzkum veřejného mínění, který se měl týkat existence a výše koncesionářských poplatků. A vítězně na nás z titulku křičí, že ‚Češi jsou pro zachování ´koncesionářský´ poplatků, výše je přiměřená‘. Už v titulku je chyba, chybí tam písmeno ch, nu ale dobrá, to se stane při rychlé práci. Nechme však titulek a pojďme na obsah...
Nešlo jen o zvýšení samotné, tedy generálním ředitelem
(ČT) opakovaně vyžadovanou nějakou další valorizaci. „Ale šlo i o rozšíření poplatků na jiné nosiče televizního kanálu, včetně telefonů, tabletů, počítačů a tak dále. Za všechno, čím můžete sledovat Českou televizi, byste měli platit. To by bylo opravdu úžasné. Vznikla by tu Česká televizní republika, velmi by to připomínalo středověkou daň z hlavy... "

Celý článek...


14. 06. 2020:

Zastupitel MČ Praha 8 Martin Cibulka: "V principu podobné věci (jako v USA) , byť s menší intenzitou, se v posledních letech dějí napříč naším bohatým a kulturním světem! Moje babička by řekla, že blbnou z nadbytku. Stačí se podívat do historie, a uvidíme, že podobné chování přichází cyklicky ve vlnách. Salonní levičáci ponoukají lůzu a vedou svůj spravedlivý boj za lepší svět. Kulisy se v čase mění, ale princip zůstává stejný. A vlastně i výsledek...
Následuje ztráta svobod, chudnutí, neúcta k soukromému majetku, neúcta k tomu, co nás předcházelo. Nedělejme si iluze, že podhoubí, které stojí za nepořádky v USA, tady nemáme! Těch dobrodějů je i tady dost, rozdíl je v tom, že jim u nás chybí odvaha. Zatím! Bohužel chybí i odvaha politiků se podobným tendencím dopředu postavit...
Přicházejí budovatelé nového světa a systém, který se evolučně vyvíjel stovky let, rozkopou, protože to udělají lépe a svět bude růžový. Nebude, pouze přibude stínů mezi hořícími požáry...
"

Celý článek...




WebArchiv - archiv českého webu        optimalizace PageRank.cz       Bělehrad.Cz      Výrobky z konopí a bio bavlny - URBANSHOP     

Tento web byl vytvořen prostřednictvím phpRS v2.8.3a - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Aby bylo legislativě EU učiněno zadost, vezměte na vědomí, že tento web využívá cookies, jako naprostá většina všech stránek na internetu. Dalším používáním webu s jejich využitím souhlasíte.

Redakce neodpovídá za obsah článků, komentářů ke článkům a diskusí ve Fóru,
které vyjadřují názory autorů a nemusí se vždy shodovat s názorem redakce.
Pro zpoplatněné weby platí zákaz přebírání článků z Jitřní země!