Jitřní země je věnována duchovní tématice, jako jóga, witchcraft, kult Bohyně, posvátná sexualita, tantra, mystika, ale tématem je i zdravá výživa, vegetariánství, ekologie, léčivé rostliny.
Jitřní země 
Translate - select language ^
 
  Dnešní datum: 29. 11. 2020     | Mapa stránek | Fórum JZ | Galerie JZ | Na Chvojnici | Galerie Na Chvojnici | Biozahrada |
   
 
kulatý roh  Náhodný citátkulatý roh
Karel Kryl:
1. Demokracie rozkvétá, byť s kosmetickou vadou:
ti, kteří kradli po léta, dnes dvojnásobně kradou,
ti, kdo nás léta týrali, nás vyhazují z práce,
a z těch, kdo pravdu zpívali, dnes nadělali zrádce.

2. Demokracie prospívá bez nás a pragmaticky,
brbláme spolu u píva, jak brblali jsme vždycky,
farář nám slíbil nebesa a čeká na majetky,
my nakrmíme forbesa za dvě či za tři pětky.

3. Demokracie zavládla, zpívá nám Gott i Walda,
zbaštíme sóju bez sádla u strejdy McDonalda,
král Václav jedna parta je se šmelinářským šmejdem,
pod střechou jedné partaje se u koryta sejdem.

4. Demokracie panuje od Aše po Humenné,
samet i něha v pánu je a zuby vylomené,
dali nám nové postroje a, ač nás chomout pálí,
zaujímáme postoje, místo abychom stáli.

5. Demokracie dozrává do žaludečních vředů,
bez poctivosti, bez práva a hlavně bez ohledů,
a je to mýlka soukromá, snad z optického klamu,
že místo srdce břicho má a místo duše tlamu.

kulatý roh  Hlavní menukulatý roh
Hlavní stránka
Mapa stránek Jitřní země
Přehled rubrik
Odkazy
Galerie Jitřní země
Ankety
Nejčtenější stovka
Rozšířené vyhledávání
Poslat nové heslo
Upravit čtenářskou registraci
Zrušit svoji registraci čtenáře

kulatý roh  Přehled rubrikkulatý roh

kulatý roh  Nejčtenějšíkulatý roh
Aktuální stav
(12. 01. 2018, 2943x)
Váš rok
(02. 01. 2018, 2538x)
Spojení duší
(23. 08. 2018, 2489x)
Co nás provází
(29. 01. 2018, 2379x)
Pracujte v souladu se svou duší
(14. 12. 2017, 2236x)

kulatý roh  Počasí, Slunce, Lunakulatý roh

Solar X-rays:
Status
Geomagnetic Field:
Status
Aktuální snímky Slunce


kulatý roh  O Jitřní zemikulatý roh
Jitřní země
ISSN 1801-0601
Vydavatel: J. Holub, Kralice n. Osl.
Jitřní země byla založena na pod­zim roku 2000. Věnuje se hlavně duchovní tématice, ať už je to jó­ga, witchcraft (wicca), kult Bo­hy­ně, posvátná sexualita a tantra, mys­ti­ka, New Age, ša­ma­nis­mus ale také třeba zdravá výživa, vege­tari­án­ství, lé­čivé rost­liny a eko­logie.

Sebepoznání

* Jak jsem hledal sebe a nalezl boha


Tereza Vacková - Sebepoznání - 16. 08. 2005 (8851 přečtení)

Protože originální článek na odkazu v diskuzi (http://zeme.mysteria.cz/comment.php?akce=fullview&cisloclanku=2005011902#kom4830) od pana Josefa Štastného na serveru Satguru.cz prostě není, jsou tam jen reakce uctívačů pana Vacka, dovoluji si zde předat originál textu, přesně tak, jak byl publikovaný. Z konfrontace toho textu s reakcemi jeho žáků si jistě skutečný obrázek udělá každý sám za sebe.

Jak jsem hledal sebe a nalezl boha
(Nad paměťmi Jiřího Vacka – apologie zesnulých i žijících)


U vědomí, že možná podpořím prodejnost memoárů Ing. Jiřího Vacka a poskytnu látku pro některý z dílů dalších, cítím nutnost ohlasu na toto „dílo“. Jiří Vacek, spisovatel a překladatel ezoterních publikací a interpret zejména filozofického odkazu Šrí Rámany Maháršiho, stačil v průběhu několika málo let zazásobit své uctívatele a obdivovatele seriálem (zatím) sedmi knih svých pamětí pod názvem „Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe“. Prvních pět svazků, převážně deníkových záznamů autorových snů, vizí, duchovních zkušeností (zčásti, dle jeho vlastních slov, pod vlivem LSD), dále z politických glos, popularizace učení Rámany Maharšiho a běžných událostí ze života, a to vše zahuštěné adorativními dopisy jeho žáků a nářky nad nedostatečným oceněním vlastních zásluh a velikosti svého duchovního mistrovství.
V šestém a sedmém pokračování tento konglomerát pan Vacek vydatně rozšířil. Bohatý materiál mu poskytlo působení nakladatelství Avatar a jeho protagonistů, resp. autorů. A tak se zde čtenář setkává s nevybíravou polemikou s duchovním světem a naukou Míly, Eduarda a Miloše Tomášových, dále např. H. W. L. Půndži, ale též Františka Drtikola či Krišnamurtiho aj.; snad žádný z hodnocených nevyvázne bez poskvrny.
Patrně proto, že pamětník již nemá z čeho čerpat živé duchovní náměty, vydává se na tenký led posuzování a odsuzování vnitřně pokročilejších pod heslem „srážením druhých vynikne má vlastní velikost“.
Tato politika je však krátkozraká a ve výsledku může svého původce dlouhodobě zabrzdit v duchovním vývoji, ba i uvrhnout kamsi zpět do hutnějšího barda, což se může dotknout i jeho věrných, nezkušených a důvěřivých čélů.
Jiří Vacek je ve svých pamětech jasně čitelný, bez obalu předkládá pozornému čtenáři svůj mentální a charakterový profil, jak to ostatně u lidí, kteří ztratili nadhled nad sebou, pokoru, rozlišovací schopnost a elementární soudnost bývá obvyklé. Člověku, jenž se zalyká závistí, žárlivostí a nevraživostí již nezbývá kapacit a sil k sebereflexi, natož hluboké introspekci. Uvážíme-li, že část své energie ještě věnuje mentorování, výhrůžkám všeho druhu a sebelítosti, pak se nám může vyjevit tristní obraz narcistního, nesnášenlivého a ctižádostivého muže, který asi podvědomě věří, že vlastní charakterové vady přehluší meditační praxí. A jaké jsou její skutečné výsledky, ví sám dobře, pokud si již všechno totálně nezastřel.
Ano, svět chce být klamán, žijeme přece jen ještě ve věku železném a způsobů jak spasit své ego se nabízí více než možností jeho rozplynutí.
Dosti již obecných úsudků, přistupme k několika konkrétním případům z memoárů, jimiž lze podepřít oprávněnost uvedených tvrzení.
První část lze charakterizovat jako nepochopení některých zásadních aspektů duchovní nauky.
Kritizuje například myšlenku Eduarda Tomáše, že v konečné fázi duchovního snažení musí ustat veškeré úsilí. Podle J. Vacka se musí naopak usilovat stále, dokonce i po dosažení Poznání, a to kvůli postupnému rozpouštění zbylých závislostí. Je tedy zřejmé, že Ing. Vacek nedospěl ke konečnému stadiu cesty a má stále potřebu o něco se snažit. Koneckonců sám přiznává, že stále bojuje, zdůrazňuje své zásluhy („Bojoval jsem často i jinak. Stavěl jsem např. barikády při Pražském povstání..., narušoval ‚socialistický způsob života‘ komunistů, jejich totalitní vládu a materialistické embargo na vše duchovní, a proto jsem vydal asi stovku samizdatových titulů...", 7. díl, str. 244 – čtenáře by možná zajímalo, kolik ve svém věku barikád asi postavil; možno snad tomu i věřit, když uvážíme, kolik barikád již postavil mezi lidmi). Úsilí je však vlastností ega a klín klínem nevyrazíš. Jak říkávala Míla Tomášová, již považuje za svou učitelku: „Nirvána je naprosté svolení k Boží vůli, naprosté odevzdání se.“ Na str. 21 v sedmém dílu uvádí: „Ještě více škodí nejrůznější učitelé „neúsilí“. Ten, kdo učí pravdy nedvojné filosofie, měl by současně i vyučovat způsob, jak tyto pravdy uskutečnit, což nelze bez praxe átmavičáry a ovládání mysli dokázat. Pokud takto nečiní a stále jen mluví o neúsilí a nedosahování, jen mate ty, kteří mu věří jako autoritě. Pravé Já nelze nikomu ‚vysvětlit‘, ale každý je musí objevit sám usilovně (!!! – pozn. M.P.) prováděnou átmavičárou a rozpouštěním vásan,,,“ Dále Ing. Vacek mj. vyjadřuje nesouhlas s nejzazší duchovní zkušeností Míly nebo též např. mistra Eckharta a mnoha jiných, že je nakonec potřeba vzdát se i onoho velkého „Já“, vzdát se Boha pro Boha... To prostě není otázka k polemice, dokud není zažito, nemůže dotyčný vědět, o čem je řeč.
V šestém dílu věnuje celou kapitolu knize Míly Tomášové Setkání 2, komentuje její odpovědi na otázky. A tak nám např. upřesňuje: „Správná meditace... (...) ...není jen prostředkem, ale i cílem. (...) ...meditace se má stát naším přirozeným stavem.“ Toto je jednoznačně stanovisko usilujícího s nejasnou představou o konci duchovní cesty, neboť cílem nemůže být snaha nebo stav, byť sebeušlechtilejší a sebevznešenější. Nejvíc pana Vacka zarazila sentence Míly, že ego není nic škodlivého. Je to jenom Já zahalené nevědomostí. Podle J. Vacka „Pravda je přesně opačná, jak nás učí všichni opravdoví mistři... Ego je největší zlo...“ Ego přece nemůže být jiné než božské povahy, a božství je snad škodlivé? Kategorie dobra a zla jsou užívány pro začátečníky, a tak to mínil jistě i Rámana Mahárši. Dobrý žák by neměl slepě papouškovat slova mistrů. Jiný citát: „Jestliže se Míla prohlašuje za žáka Ramana Mahárišiho...“; s naprostou vážností dodávám: nikdy nic takového neprohlašovala, ačkoli si jej velmi vážila.
V kapitole o Matce Meeře v sedmém dílu píše: „Ego je nutné rozpustit rozlišením od těla a mysli pomocí vědomí jejich pozorovatele, který je od nich různý a nijak jinak.“ Pan Vacek tedy učí nauku o různosti?
Na jiném místě se zaměřuje na Miloše Tomáše a jeho odpovědi na přednášce. Zcela absurdnímu odsudku podrobuje Milošovu repliku na dotaz z auditoria: „Mám plno závislostí, co mám dělat?“ Miloš smířlivě reaguje: „Jsme lidé hříšní, odevzdejte to.“ Tato lakonická odpověď, řekl bych, je naprosto korektní a dostačující. Někdo by raději pobil všechno kolem sebe než sám sebe odevzdal, cele se podrobil vůli Nejvyššího. Rovněž jej kritizuje z to, že se vyhýbavě stavěl k dotazu ohledně „Prázdnoty“. Pan Vacek by zřejmě na toto téma popsal stoh papíru. To, že se Miloše snaží i jinak ponížit, zde nechci otevírat. Snad jen v souvislosti zmíním sentenci Lao-c‘: „Kdo se prosazuje, dosáhne snad svého, ale jen ten, kdo neztrácí své místo, trvá.“ Ostatně Milošovy vnitřní kvality jsou jeho přátelům dobře známy a neokázale ceněny.
Výmluvná je též převrácená interpretace snové vize dcery J. Vacka, jíž se prý zjevila Míla Tomášová a žádala ji, aby sdělila svému otci, že po smrti je obtížnější se zbavovat závislostí. Je skutečně signifikantní, že toto Mílino poselství nevztáhl na sebe, ale vyložil si je tak, že se týká samotné Míly.
Pro další kategorii názorů a myšlenek obsažených nejen v sedmém díle bohužel neshledávám přiléhavější pojmenování než lži, polopravdy a překrouceniny.
Mnoho otázek vyvolala u Ing. Vacka zádušní mše za Dr. Eduarda Tomáše, již celebroval páter Halík (věnuje ji celou kapitolu v sedmém dílu); cituji: „Proč nesporně nejznámější český jogín takovou pomoc potřeboval? (...) Jak je možné, že za tak významného jogína je sloužena katolická zádušní mše, když tato organizace jógu a její učení neuznává a dokonce se nechová přátelsky ke křesťanské mystice? Věří (rozuměj Eduard nebo pozůstalí) tak málo józe, že podle jejich přesvědčení v posledních věcech je lépe se obrátit ke katolické církvi? Spatřují v ní větší moc a záruku než v celoživotním provádění jógy? Profesor Halík, který v minulosti E. Tomáše několikrát navštívil a vážil si jej, se sám nabídl a nikomu a ničemu to nevadilo (kromě pana Vacka). Proč by se jogín nemohl pomodlit třeba Otče náš? Vždyť každý, kdo znal Tomášovy, ví, že k nim chodili lidé různě orientovaní, někteří měli blíž ke křesťanské mystice, jiní k budhismu nebo filosofii jógy apod. Škoda slov.
J. Vacek dále píše, že v Lucerně na přednášce bez osobní účasti Tomášových prý vládla hospodská atmosféra. Tento „poznatek“ mu tlumočil jeden jeho zvěd. To, že zaznamenává tuto informaci „z druhé ruky“ ve své knize, jako ostatně mnoho dalších informací, je samo o sobě neseriózní a trapné, hodné Blesku, nikoli duchovního díla, za něž máme paměti J. Vacka považovat. Samo se tedy nejen v této souvislosti nabízí označení duchovní (?) bulvár. Nyní ale k oné informaci o atmosféře v Lucerně. Na všech předchozích přednáškách, jichž se zúčastnil, se prý pouze on, jeho přítomní žáci a Míla Tomášová starali o dobrou duchovní atmosféru a meditovali, zatímco ostatní jen poslouchali a nemohli tudíž meditovat. To je prostá lež a opět nepochopení zákonitostí duchovního života. Vždyť bedlivě naslouchající člověk může být hlouběji ponořen do nitra, než leckterý člověk sedící v meditaci.
Jinde škodolibě předává další poselství svého „zpravodaje“, že na poslední přednášce v Národním domě na Vinohradech bylo asi 250 lidí, prý polovina sálu. Pro přesnost, sál má kapacitu 800 míst.
Popisuje též, jak Avataru poskytoval velkou službu, když inzeroval a prodával jeho knihy, což prý u konkurence nebývá obvyklé. Jaksi však opomněl dodat, a on jako bývalý bankovní úředník rád uvádí různé cifry, kolik mu za ta léta vynesl rabat z těchto prodaných knih. Pravdou je, že různí nakladatelé si rádi rozšíří svoji nabídku o jiné tituly, právě kvůli zisku, který je pro podnikatele pro jeho další činnost důležitý. Ostatně jeho podivuhodné ekonomické jednání je nejen nám dobře známo.
Zmíním ještě opravdu přihlouplou kritiku na adresu Fráni Drtikola za jeho členství v KSČ (7. díl, str. 248: „Byl mezi členy zločinecké organizace, zúčastnil se jejího únorového puče...“ – Ing. Vacek mu byl zřejmě v patách), kvůli němuž a bůhvíčemu ještě ztratil ke konci života většinu svých žáků. Kdyby J. Vacek pozorně četl knihy Míly Tomášové, musel by zaznamenat, že odpadli ti méně opravdoví a přirozenou cestou zůstali nejpokročilejší, a těch nebývá mnoho, ostatně Fráňa Drtikol žádné žáky a uctívače nikdy nesháněl a nepotřeboval. Míla s Eduardem setrvali až do jeho fyzického konce. J. Vacek u toho nebyl.
Podobných „perel“ by se v memoárech Jiřího Vacka našlo mnohem více. Neveselý příklad životaběhu člověka, který měl v mládí dobré duchovní předpoklady i směr a který sešel z cesty vnitřní opravdovosti a dal se v nezralém stadiu na učitelováni, může být pro mnohé adepty poučným.
Únik z duchovní vyprahlosti, osamění a strachu existuje vždy, není však snadný, zvlášť když se duše vzdaluje od „bodu obratu“ – návratu ztraceného syna. Co je napsáno v knihách se těžko dá smazat, vzít zpátky. Jeden přítel říká, že je to vlastně nebožák, je mu ho opravdu líto. Mně taky. Popřejme mu hlavně klid v duši.

Martin Pařík, nakladatelství Avatar 


(Publikováno v Doteku, nezávislém měsíčníku pro duchovní kulturu – číslo 12/2003, str. 11,12)
Převzato se svolením vydavatele.

 

 

 

 

Pokud se vám tento článek líbil, přidejte jej na

 

Související články:
VIRUS MARIČI (05.12.2005)
Zádušní mše za dr. Eduarda Tomáše (02.11.2005)
Životopis Míly a Eduarda Tomášových (31.10.2005)
Jak jsem hledal Boha a nalezl Jiřího Vacka (30.10.2005)
Ing. Jiří Vacek (06.10.2005)
Na závěr to, co bylo na počátku (21.09.2005)
Osvícené ego „mistra“ Vacka (21.09.2005)
O DUCHOVNÍM MISTROVSTVÍ (21.09.2005)
Duchovní mistr a pan Pařík (21.09.2005)
Reakce na dopis Ing. Jiřího Vacka (20.09.2005)
Otevřený dopis panu Vackovi (18.09.2005)
Od mystiky k mystifikaci …a zpět (17.09.2005)
Další dopis Jiřímu Vackovi (12.09.2005)
Pro Jiřího Vacka, osobně (12.09.2005)
Jde skutečně o objektivní kritiku? (04.09.2005)
Zamyšlení nad komentáři k textu Jiřího Vacka „Vrátit mysl Já“ (27.08.2005)
Od Mirky Pettingerové (22.08.2005)
K diskuzi o Jiřím Vackovi (22.08.2005)
Vědomí (11.08.2005)
Pozitivní výsledek diskuse o nejvyšší józe. (06.03.2005)
Všem kritikům a pomlouvačům Mistra Jiřího Vacka (05.03.2005)
Komentář na komentáře (23.02.2005)
Dopis Jiřímu Vackovi (21.01.2005)
Nesmyslné boje (02.12.2004)
Mistři nás klamou? (12.11.2004)
Ambivalence není schizofrenie (03.11.2004)
Každý má svou pravdu nebo je jen jedna pravda? (26.09.2004)
Vlastní zkušenost (18.09.2004)
Spásné a nespásné vásany (16.09.2004)
Co člověk může dělat? :-) (06.09.2004)
Teorie a praxe na duchovní cestě (02.09.2004)
Átmavičára jako únik? Smutné nedorozumění (01.09.2004)
Átmavičára nebo lókavičára (24.08.2004)
Reakce na neutěšený stav hledajících (11.08.2004)
Nepochopení mezi lidmi (10.08.2004)
Neutěšený stav většiny hledajících (06.08.2004)
Átmavičára jako únik (15.07.2004)
[Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5
Celý článek | Zpět | Komentářů: 195 | Informační e-mailVytisknout článek


Komentovat článek     

Pro přidávání komentářů musíte být čtenář registrovaný a přihláąený a mít nastavený odběr info-mailů.


 

NAHORU | Hlavní stránka

kulatý roh  Přihlášený čtenářkulatý roh

Uživatelské jméno:

Heslo:




Registrace nového čtenáře!


kulatý roh  Aktualitykulatý roh
16. 11. 2020:

Profesor dr. Ivo Budil: "Bylo by nespravedlivé popírat obrovské vzepětí emocí v listopadu 1989 spjatých právě s osobou Václava Havla. Ocitl se zkrátka ve správný čas na pravém místě...
Bylo to skutečné národní společenství, naplněné pozitivní energií a historickým optimismem. Zrodila se mobilizující a osvobozující vize, která mohla dát českému národu obrovský rozvojový impulz. To, že k tomu nedošlo, mělo několik příčin. Především jsme byli navzdory různým vzletným frázím západních státníků řazeni do mocenského bloku, který objektivně prohrál čtyřicetiletý konflikt. A jak prozíravě prohlásil keltský náčelník Brennus v roce 387 před Kristem po vítězství nad Římany: „Běda poraženým.“ Česká republika byla do nového evropského ekonomického systému začleněna jako závislá a využívaná periférie, jejíž produktivita, pracovní síly a potenciál měly primárně pomoci posílit zhoršující se výkonnost západoevropského hospodářství. Významná část místní politické elity, a to v čele s Václavem Havlem, si tuto skutečnost buď vůbec neuvědomovala, nebo zmíněné kolonizaci přímo napomáhala...
"

Celý článek...


03. 11. 2020:

Publicista a spisovatel Benjamin Kuras: "Mimořádně komická jsou – po všech těch neprokázaných nařčeních Trumpa – nyní naopak prokázaná odhalení hrátek Bidenova syna Huntera s Ukrajinou, Ruskem a Čínou, nalezených v porouchaném laptopu, který ten trouba nechal v opravně a zapomněl si jej vyzvednout. Figurují tam dolárky za zprostředkování kontaktu na Bidena, když byl viceprezidentem. Jako třeba měsíční padesátitisícové platby od ukrajinského energetického holdingu Burisma nebo tříapůlmilionový šek od manželky bývalého moskevského starosty. Teda bylo by to komické, kdyby na tom nebylo tragické to, že polovině Američanů to nevadí."

Celý článek...


01. 11. 2020:

Blesk ty fotografie nepořídil, Blesk ty fotografie koupil. Víte, co to znamená? Ministr zdravotnictví padl na politickou provokaci,“ řekl ve studiu ČT24 komentátor Českého rozhlasu Petr Nováček.

Celý článek...


27. 10. 2020:

Profesor Ivo Budil: "Přiznám se, že neznám žádného novináře z Blesku, ale domnívám se, že nejde o poeticky naladěné a citlivé osoby chodící o půlnoci o samotě rozjímat na opuštěné hradby Vyšehradu o smyslu českých dějin. Ten člověk tam bezpochyby šel za určitým cílem, který splnil. Nenazýval bych ho jednoduše udavačem, protože prostě dělal svoji práci. Pan profesor Prymula náležel mezi mocné muže, kteří mají vlivné nepřátele. Podobné praktiky jsme v české politice zažili již mnohokrát, a to včetně svržení předsedy vlády. Pan profesor Prymula není prvním a ani zdaleka posledním, komu se něco podobného přihodilo...
Problém České republiky spočívá v tom, že mocenské jádro Evropské unie má zájem na tom, udržovat ji v polokoloniálním či periferním postavení, k čemuž slouží liberálně levicové a aktivistické politické strany, mainstreamová média a akademické kruhy. Jakýkoliv náznak lidového vůdce, který by české společnosti umožnil plně využít její potenciál, tedy musí být zničen či diskreditován.
"

Celý článek...


27. 10. 2020:

Jaroslav Štefec: Něco tady smrdí. A hodně. Akce, jejímž cílem byla likvidace Romana Prymuly a jeho odstavení z postu ministra zdravotnictví má všechny atributy klasické operace bezpečnostních služeb. Prolhané, plné podivností a postavené na písku. Takže kdybych si mohl tipnout, směřovaly by moje úvahy spíše než oblíbeným „směrem Moskva“ (případně Peking) daleko pravděpodobnější českou cestou, případně směrem k našim „spojencům“. Podivností typu „agenta s kufrem plným ricinu“ je víc než dost. Počínaje otázkou, kdo poslal fotografa bulvárního plátku v daný čas na dané místo, až po „podivné“ znalosti jistého Moravce, takto naduté a arogantní hlásné trouby antibabišovské tak zvaně „veřejnoprávní“ televize...
Ten, kdo celou akci připravil a naplánoval, rozhodně počítal s reakcí „antirouškařů“ a dalších obhájců „práva na vymření půlky národa“, samozřejmě té, v níž nebudou oni...

Celý článek...




WebArchiv - archiv českého webu        optimalizace PageRank.cz       Bělehrad.Cz      Výrobky z konopí a bio bavlny - URBANSHOP     

Tento web byl vytvořen prostřednictvím phpRS v2.8.3a - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Aby bylo legislativě EU učiněno zadost, vezměte na vědomí, že tento web využívá cookies, jako naprostá většina všech stránek na internetu. Dalším používáním webu s jejich využitím souhlasíte.

Redakce neodpovídá za obsah článků, komentářů ke článkům a diskusí ve Fóru,
které vyjadřují názory autorů a nemusí se vždy shodovat s názorem redakce.
Pro zpoplatněné weby platí zákaz přebírání článků z Jitřní země!