V první fázi se zamysleme, před čím se vlastně chceme chránit. Platí-li zákon o rezonanci, přitahujeme pouze to, co máme, byť třeba jen z malé části, sami v sobě. Tudíž vlastně jsme neustále konfrontováni jen sami se sebou.

Samozřejmě je možné žádat anděly o ochranu a konzultovat s nimi všechny okolnosti, ale i tady platí, že to, co si v sobě neustále ještě chováme, to stále vyžadujeme a chceme, takže nás před tím chránit nemůžou, neboť je to ve skutečnosti přání naší duše, aby ten kostlivec ze skříně na nás vypadl a my se na to mohli z blízka podívat přímo z očí do prázdných očních důlků. Co si budeme povídat, nic moc to není, když se o sobě pokaždé dozvíme zase něco nového.

No a proto, cokoli se nám děje, považujeme za vpád temných sil, že nás už zase pronásledují nějaká strašidla, kterých se nemůžeme zbavit, že jsme prokletí apod. Samozřejmě, temné síly existují, ale i ty používá Bůh k tomu, aby nás dovedli k uvědomění, že to nebo ono se prostě dělat nemá.