Když meditujeme o altruistické lásce, může se stát, že naše pozornost zabloudí a připoutá se  pouze k nám drahým lidem. To bude okamžik, kdy přecházíme k meditaci o nestrannosti, abychom rozšířili tuto lásku na všechny  osoby -  blízké, neznámé nebo nepřátele.

Může se pak stát, že se nestrannost obrátí ve lhostejnost – místo  zaujetí všemi bytostmi se od nich distancujeme a jejich osud nás přestane zajímat. To je okamžik, kdy je třeba myslet na ty, kteří trpí a posilovat upřímné  soucítění.

Ustavičné  přemýšlení o strastech, jimiž jsou postiženi bližní, může vést k zaplavení  pocitem bezmoci, únavy či dokonce zoufalství, k pocitu, jak nás obrovský úkol přemáhá. Pak je třeba radovat se z  pomyšlení na ty všechny, kteří mají lepší  kvality a větší úspěch než my sami.

Jestliže se stane, že tato radost sklouzne k naivní euforii,vrátíme se znovu k altruistické lásce. A tak pořád dokola.

Na konci sezení si uvědomíme, že všechny  jevy jsou přechodné,  navzájem  závislé a tím jsou zbaveny nezávislé existence, kterou jim většinou přisuzujeme.  Výsledkem bude naše svobodnější vnímání světa.

Pokusme se setrvat na chvíli v plném uvědomění současného okamžiku, ve stavu prosté přirozenosti, v níž mysl není příliš zaneprázdněna diskurzivními myšlenkami.

Před navrácením se k obvyklým činnostem zakončeme meditaci přáním, jež umožní propojit meditaci a každodenní život. K tomu je třeba upřímně věnovat dobro, vzešlé z meditace, všem bytostem myšlenkou : „Nechť pozitivní energie, vzniklá nejen touto meditací, ale všemi mými činy, slovy a dobrými myšlenkami v minulosti, přítomnosti a budoucnosti přispěje k ulehčení krátkodobého i dlouhodobého utrpení bytostí“.

Komentář překladatelky: Domnívám se, že uvedených doporučení lze využít nejen v meditacích, ale i v běžném životě. Jen si musíme při  všedních činnostech všímat svého naladění. Obtížné   problémy  se snažíme   projednávat  nestranně a  když postřehneme, že nestrannost přechází  ve lhostejnost, je dobré připomenout si znovu, že se pokoušíme svým jednáním umenšit nebo odstranit nepříznivé okolnosti  či dokonce utrpení a že nám v tom lhostejnost nepomůže.

 Zahlcuje-li nás bezmoc při snahách o praktické  řešení špatné sociální nebo psychické  situace lidí kolem nás nebo   nám únava brání s dobrou myslí se  pousmát  na nerudného souseda nebo kolemjdoucího,  je dobré pokusit se rozradostnit a povzbudit sám sebe. Třeba i  tím, že si vybavíme fotografii současného papeže,který se povětřím. jež mu  odneslo čepičku, nenechal odradit od nabádání veřejnosti k dobru. Na  podobnou  připomínku si lze vždy vzpomenout.

Pokud jsme se alespoň trochu naučili všímat si svého naladění, dokážeme také identifikovat, kdy radost sklouzává k naivní euforii, jež ohlupuje  naše jednání.

 Anna Servanska