„Mám ráda tři věci," prohlásila Amanda, když se probrala ze svého prvního dlouhého transu. „Jsou to motýl, kaktus a Neko­nečný úlet."

Později vylepšila výčet tak, že obsahoval ještě houby a moto­cykly.

Jednoho teplého červnového rána se Amanda procházela ve své kaktusové zahradě a narazila tam na starého navažského muže, kreslícího obrazy do písku.

„Co je posláním umělce?" chtěla Amanda slyšet od talentova­ného nezvaného návštěvníka.

„Posláním umělce," odvětil Navaho, „je poskytnout druhým to, co jim neposkytuje život."

Amanda otěhotněla při jednom prudkém zahřmění. „Byl to blesk, nebo milenec?" podivovala se někdy polohlasně.

Když se jí narodil syn s elektrizujícíma očima, jehož pojmeno­vala po skandinávském bohu hromu a války Thorovi, lidé si už nemysleli, že je pošetilá.

Oblečena do žluté sametové tógy, s nabíráním sepnutým v pase zelenými skaraby, s věncem modrých japonských kosatců kolem krku a se svým baculatým děckem přivázaným na zádech, prohá­něla Amanda svůj motocykl po loukách, kde hledala vzácné můry. Jednoho dlouhého jarního odpoledne narazila na skupinku Ciká­nů, utábořených pod starou vrbou.

V předtuše, že by mohli být v podobném umění zběhlí, Aman­da se jich zeptala: „Neobjasníte mi něco o podstatě mého skuteč­ného bytí?"

„A čím se nám za to odvděčíš?" zeptali se cikáni.

Amanda sklopila dlouhé řasy a sladce se usmála. „Vykouřím vás," řekla.

Návrh byl odsouhlasen. Poté, co popořadě důkladně uspokoji­la čtyři muže a dvě dívky, Cikáni Amandě řekli: „Ty jsi v podstatě velmi zvídavá žena" a poslali ji pryč.

Tom Robbins: Another Roadside Attraction, Bantam Books, 1991. Česky Další dálniční atrakce, Argo, 1997. ISBN 80-7203-148-1