Od svého otce (který byl neobyčejně tlustý) dostala Amanda k narozeninám cvičeného medvěda. Medvěd rozuměl pouze rus­ky, zatímco Amanda mluvila jen anglicky a romsky (přestože jí nebyla neznámá některá nářečí severoamerických Indiánů, nikdy jimi na veřejnosti nehovořila). Takže žádné představení se konat nemůže. Co s tím?

Amanda se s medvědem spřátelila. Pekla mu lahodnou seka­nou. Drbala ho za ušima a krmila ho pomeranči, punčovými řezy a dávala mu pít zázvorovou kolu dr. Pepper. Medvěd začal po­stupně předvádět své triky sám od sebe. Tancoval, když Amanda hrála na tahací harmoniku, jezdil na jejím stříbrném kole, balan­coval na čumáku tři kroketové míčky a kouřil dobré doutníky.

Jednou navštívil nedaleké město muž z cirkusu Moskva. Na požádání jejího otce se přijel na medvěda podívat. Začal na něj štěkat rozkazy v ruštině, ale medvěd si ho ani nevšiml a posléze se převalil na koberec a usnul.

„Tenhle zatracenej medvěd nikdy nechtěl poslouchat," postě­žoval si cirkusák. „Dyk kvůli tomu jsme ho taky prodáli."

Toho léta se Amanda rozhodla pro rozsáhlý projekt - založit skleníkovou motýlí farmu. Protože život mnoha druhů motýlů netrvá příliš dlouho, obyvatelstvo její instituce se velmi často měnilo.

Amanda rozbila svůj stan na spodním konci vodopádu - posta­vila ho z vrbového proutí a vlny černých kozlů. Stan vyplnila svý­mi nejměkčími kašmírovými polštáři, svlékla se do pouhých kal­hotek a korálků a upadla do transu. „Přijdu na to, jak prodloužit motýlům život," oznámila předem.

Když se však za hodinu probrala, záhadně se usmála. „Motýlí život je přesně tak dlouhý, jak má být," řekla.

Tom Robbins: Another Roadside Attraction, Bantam Books, 1991. Česky Další dálniční atrakce, Argo, 1997. ISBN 80-7203-148-1