Matthieu Ricard  pokračuje ve svých odpovědích na problémy způsobu života. Jeho blog z pátku 27. května 2011 se zabývá pocitem zoufalství a nepotřebnosti. Podobně jako v předchozím textu opět zdůrazňuje úlohu čistého vědomí, které přináší možnost změny. Můžeme se při čtení jeho textu tázat – je k sebepředělávání, k sebezlepšování pocit viny vůbec potřebný? K lítosti nad špatným skutkem, k lítosti, která nás pudí, abychom se stali lepšími, přece není pocitu viny třeba, k tomu stačí prosté soucítění. Není pocit viny pouze „výdobytkem“ naší kultury? Aby se s viníky, kteří se musí cítit hanebně, dalo lépe manipulovat?

Odpověď na otázku:  „Jak zvládat pocity zoufalství a marnosti“ - Comment gérer les sentiments de désespoir et d’inutilité, http://www.matthieuricard.org/index.php/blog/

Přemýšlejte o tomhle: ať se stane cokoli, v žádné z lidských bytostí, ve vás nebo v komkoli jiném, není  nic, co by bylo naprosto špatné. Podle buddhismu je přirozenost buddhy přítomna v každé citlivébytosti, jako olej v zrnku sezamu.

To není prostá naivní víra. Zamyslete se nad základní povahou ducha. Je více základní než štěstí nebo utrpení - čisté vědomí je základem každého mentálního jevu, není ale žádným zasaženo a je kvintesenciální kvalitou bytosti. Jak by se mohlo  porušit? Pouze obsahy ducha, produkty mysli, nás mohou zmást, uvést v omyl. Pravda, tyto omyly se  mohou projevit katastroficky. Přesto zůstává základní povaha ducha stejná.

To je rozhodující moment. Mentální události jsou výsledkem nesčetných příčin a podmínek, svou povahou  nestálých. Je tudíž nemožné, aby vědomí bylo trvale zkažené. Vnímáme-li sami sebe jako individuum v podstatě „špatné“ nebo „dobré“, pak to trvá tak dlouho, dokud přiživujeme přežvykování, udržující onen specifický stav ducha, který v nás budí myšlenku, že jsme „špatní“.

Jak se dostat z toho mentálního jha?  Pokuste se pochopit, že to, co vnímáte jako „špatné“  není vlastní kvalita ducha. Protože to není trvalá charakteristika, není důvod k zoufalství. Vždycky existuje východisko.

Je třeba živit ve svém duchu prvky, které můžete použít přímo jako protijed vůči mentálním zmatkům.

·         Horlivě meditovat o soucítění se všemi bytostmi, které trpí podobně jako vy, nebo častěji více než vy.

·         Přímým pozorováním myšlenek vidět jejich prázdnotu.

·         Vyvolat v duchu mentální obrazy naprosto odlišné od těch, jež obvykle spouštějí stavy vašeho utrpení (například přemýšlejte o místě, kde je vše klidné a harmonické).

·          Podívejte se do svého nitra  na „místo“ nebo na zažitý stav, které nejsou zasaženy utrpením a odpočiňte si v tomto místě.

Především ale, neztrácejte nikdy důvěru ve skutečnost, že vždy ve vás samých existuje potenciál ke změně. Velice podceňujeme moc transformovat, přeměnit ducha. Duch může být naším nejhorším nepřítelem stejně jako nejlepším přítelem.

Pro Jitřní zemi
z portálu Matthieu Ricarda
www.matthieuricard.org
přeložila Anna Servanská