Jitřní země je věnována duchovní tématice, jako jóga, witchcraft, kult Bohyně, posvátná sexualita, tantra, mystika, ale tématem je i zdravá výživa, vegetariánství, ekologie, léčivé rostliny.
Jitřní země 
Translate - select language ^
 
  Dnešní datum: 04. 10. 2022     | Mapa stránek | Fórum JZ | Galerie JZ | Na Chvojnici | Galerie Na Chvojnici | Biozahrada |
   
 
kulatý roh  Náhodný citátkulatý roh
Machiavelli:
Cizí vojsko je nejhloupější obranné opatření, jaké svět zná.

kulatý roh  Hlavní menukulatý roh
Hlavní stránka
Mapa stránek Jitřní země
Přehled rubrik
Odkazy
Galerie Jitřní země
Ankety
Nejčtenější stovka
Rozšířené vyhledávání
Poslat nové heslo
Upravit čtenářskou registraci
Zrušit svoji registraci čtenáře

kulatý roh  Přehled rubrikkulatý roh

kulatý roh  Nejčtenějšíkulatý roh
Odpočítávání se rozběhlo
(01. 03. 2021, 2059x)
Láska je prvotní
(26. 11. 2019, 1701x)
Spaste sami sebe, mějte víru
(19. 11. 2019, 1608x)
Čas odevzdání
(28. 10. 2019, 1527x)
Tato doba, tento čas
(24. 10. 2019, 1459x)

kulatý roh  Počasí, Slunce, Lunakulatý roh

Solar X-rays:
Status
Geomagnetic Field:
Status
Aktuální snímky Slunce


kulatý roh  O Jitřní zemikulatý roh
Jitřní země
ISSN 1801-0601
Vydavatel: J. Holub, Kralice n. Osl.
Jitřní země byla založena na pod­zim roku 2000. Věnuje se hlavně duchovní tématice, ať už je to jó­ga, witchcraft (wicca), kult Bo­hy­ně, posvátná sexualita a tantra, mys­ti­ka, New Age, ša­ma­nis­mus ale také třeba zdravá výživa, vege­tari­án­ství, lé­čivé rost­liny a eko­logie.

Společnost a vztahy

* Jasný názor


Radka Kvačková - Společnost a vztahy - 17. 10. 2007 (4623 přečtení)

Radka Kvačková
Vždycky jsem obdivovala lidi, kteří měli o věcech jasno. Věděli, co je dobře a co špatně, kdo je hoden obdivu a kdo opovržení. Sama jsem dost tápala, zejména v mládí. Zřejmě proto mi imponovali starší.
 
Dnes uveřejňujeme další z úsměvných fejetonů o vážných věcech Radky Kvačkové, jež vyšly např. v ONA DNES, příloze MF DNES, které se stejně dobře hodí do rubriky Společnost, jako do skupiny souvisejících článků S úsměvem.
Radka Kvačková vystudovala FAMU. Dlouhá léta pracovala ve Svobodném slově. V roce 1990 přešla do Lidových novin, pro které nyní připravuje vzdělávací přílohu Akademie. Žije s manželem Petrem na Malé Straně, má dvě děti a čtyři vnoučata. Vydala knížky Něco mezi tím a Potopa a já.


Jasný názor

Vždycky jsem obdivovala lidi, kteří měli o věcech jasno. Věděli, co je dobře a co špatně, kdo je hoden obdivu a kdo opovržení. Sama jsem dost tápala, zejména v mládí. Zřejmě proto mi imponovali starší.
 
V osmnácti to byl jeden sedmatřicátník.
 
Věděl, která knížka stojí za přečtení a která ne, co je originální a co jenom snobské, jak se oblékat a co pít. Byl si jist, že povídat si ve dvou a mít při tom na sobě šaty, je omezující, ba hloupé. Nabeton taky věděl, že nevěra u chlapa je přijatelná, zatímco u ženský naprosto nepřijatelná.
 
Hrozně jsem se těšila, až trochu zestárnu a udělám si na všechno taky jasný názor. Tak kolem třicítky to vypadalo nadějně. Začínala jsem se orientovat například v politice a zřetelně rozlišovala - komunista rovná se darebák, nekomunista rovná se charakter. Tedy než mi někdo připomněl, že do komunistické strany vstoupil v osmačtyřicátém i můj oblíbený strýc Karel. Měl na vybranou: vystěhovat se i s rodinou a starou matkou z rodného domu, opustit svoje povolání a jít pracovat do cihelny, anebo dělat místní maloměstské organizaci KSČ pokladníka. Zvolil druhou variantu.
 
Moje jistota se začala lámat. Když došlo například na diskuse o sudetoněmecké otázce, nebyla jsem schopna vyjádřit svůj názor pevně a jednoznačně jako jiní. A neumím to dodnes.
 
Vždycky si vzpomenu na nějaký příklad z rodiny. Dědečkovi z mužovy strany zapálili Němci v pětačtyřicátém na Vysočině střechu nad hlavou, což je jistě dobrý důvod k jejich odsouzení. Jenže ten dědeček s babičkou a částí svých dospělých potomků zabalili, co jim zbylo, a udělali něco, co mě nutí Němce zase litovat: odjeli do pohraničí, a když jim tam přidělili náhradní stavení s hospodářstvím, nastěhovali se, přestože v něm původní majitelé ještě byli. S tím se mi těžko smiřuje, protože je nepochybné, že sedláci s mozolnatýma upracovanýma rukama byli jiní Němci než ti, kteří zapálili tu chalupu na Vysočině.
 
Zkoušela jsem se dobrat původního viníka obou nespravedlností, ale pořád mi to nejde. Když odsoudím předky, že využili necitlivě výhody vítězů, hned je začnu omlouvat vyhořelým hospodářstvím.
 
Ale potom najdu vysvětlení i pro ty vojáky, kteří jim zapálili chalupu. Nejspíš by to neudělali, kdyby se skupina místních chlapů nepokusila zabránit jim v ústupu západním směrem.
 
Můžou tedy za vyhořelý dům a obsazování ještě obydlené kuchyně ti chlapi? To se taky přece nedá říct. Copak by šli na ustupující vojáky, kdyby nebylo předchozí německé okupace a všech těch zvěrstev?
 
Dobrat se kategorického postoje mi prostě nejde. A to se snažím. Dobře totiž vím, že člověk, který na sebe trochu dbá, nevychází bez jasného názoru ani na zápraží, natož na ulici. Co kdyby mu náhodou přistrčili před pusu mikrofon a zeptali se, co si myslí třeba o feminismu, klientelismu, nacionalismu, terorismu, sionismu, automobilismu, individualismu nebo o psech bez náhubku?
 
Bývaly doby, že se nedoporučovalo vycházet z domu bez klobouku nebo bez punčoch. Dneska můžete jít na veřejnost téměř bez oblečení, nikoliv však bez stanoviska.
 
Podle mých zkušeností to taky skoro nikdo nedělá. Koho potkám, ten stanovisko má. Ví, kdo za co může (politici, estébáci, bývalí komunisté), co je potřeba dělat (všechny je vykopat), co se stalo a stát nemělo, anebo nestalo a stát mělo (v této souvislosti mne jednou zaujal neskutečný výrok ,nestalo se částečně nic‘).
 
Přitom skoro vůbec nezáleží na věku. Vědí už i velmi mladí, dokonce by se dalo říct, že jsou si ještě jistější než ti zkušení. Už mě napadlo, jestli nejde o svého druhu nezralost nebo omezenost. Třeba jen neumějí nepřemýšlet v souvislostech a z více stran. Vlastně jsem si byla skoro jistá.
 
Jenomže, a v tom je právě moje potíž, jenom ,skoro‘. Když o tom totiž začnu uvažovat víc, zase znejistím: Co když přemýšlejí a bez zátěže došli dál? Zatímco já přešlapuji v blátě uprostřed řeky dění, oni udělali ještě další krok, a dostali se tak na pevný břeh, z něhož je lepší přehled... a jsem zase, kde jsem byla.

http://kvackova.bigbloger.lidovky.cz

 

 

Pokud se vám tento článek líbil, přidejte jej na

 

[Akt. známka: 2,00 / Počet hlasů: 7] 1 2 3 4 5
Celý článek | Zpět | Komentářů: 15 | Informační e-mailVytisknout článek


Komentovat článek     

Pro přidávání komentářů musíte být čtenář registrovaný a přihláąený a mít nastavený odběr info-mailů.


 

NAHORU | Hlavní stránka

kulatý roh  Sdružení za obnovu národní suverenitykulatý roh

Kudy z krize


kulatý roh  Přihlášený čtenářkulatý roh

Uživatelské jméno:

Heslo:




Registrace nového čtenáře!


kulatý roh  Aktualitykulatý roh
Vzhledem současné situaci pozastaveno


Aischylos:
„První obětí každé války je pravda.“


WebArchiv - archiv českého webu        optimalizace PageRank.cz       Bělehrad.Cz      Výrobky z konopí a bio bavlny - URBANSHOP     

Tento web byl vytvořen prostřednictvím phpRS v2.8.3a - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Aby bylo legislativě EU učiněno zadost, vezměte na vědomí, že tento web využívá cookies, jako naprostá většina všech stránek na internetu. Dalším používáním webu s jejich využitím souhlasíte.

Redakce neodpovídá za obsah článků, komentářů ke článkům a diskusí ve Fóru,
které vyjadřují názory autorů a nemusí se vždy shodovat s názorem redakce.
Pro zpoplatněné weby platí zákaz přebírání článků z Jitřní země!