Reiki je jednoduché. Reiki je dostupné každému bez zvláštního nadání. Reiki je účinné. Reiki je cesta, jak naplnit svou potřebu být druhým i sobě užitečný. Ale je Reiki také bezpečné?

  Od dob, kdy přišla tato škola do české kotliny, takřka masově roste počet zasvěcených. Občas někdo reptá, že má s Reiki špatnou zkušenost, ti úspěšnější zase vysvětlují, že Reiki zesiluje vše, co člověk v sobě nosí a tudíž zesiluje nejen to dobré, ale i to špatné. Jinak vcelku vládne nadšení nad tím, jak je s Reiki všechno mnohem snažší a co všecho se zasvěcenci otevře.

   Upřímně řečeno, toto nadšení nesdílím. Měl bych vysvětlit, že mám vrozenou schopnost s energií pracovat a vidět jí, takže můj úhel pohledu na tyto techniky je trochu jiný, ale možná právě proto by mohl čtenáře zajímat stejně, jako mě zajímají názory ostatních na můj postoj. Chci v úvodu podotknout jednu velmi důležitou věc: nemám naprosto v úmyslu se kohokoli dotknout ani snižovat něčí autoritu, stupeň duchovní vyspělosti, který deklaruje, nemám v úmyslu na kohokoli nebo cokoli útočit. Jen se chci podělit o svůj postoj a rád si vyslechnu jakékoli rozumné protinázory.

Fakticky nejde jen o Reiki včetně jejích jednotlivých škol, ale i o další techniky jako je Shamballa a další. Všechny tyto školy mají společnou následující charakteristiku:

Je to nezvratné
   Člověk se může samozřejmě svobodně rozhodnout, jestli "do toho půjde" nebo ne, ale toto rozhodnutí musí jaksi učinit ještě předtím, než má možnost na vlastní kůži prakticky poznat, co mu to přinese, ať už v jakémkoli smyslu. Nemohu si pomoci, tohle z žádné jiné náboženské nebo filozofické školy prostě neznám. Pochopitelně: řada cíkví si tuto jednosměrnost rozhodnutí nárokuje také, ale hrozby toho, jaké může mít například vystoupení z církve následky, platí jen tak dlouho, dokud respektujete příslušné učení a věříte v jeho pravost. Pokud nabydu přesvědčení, že žádné peklo není, taky mi žádné peklo nehrozí - za předpokladu, že opravdu není ;-) (ostatní aspekty včetně morálních teď s dovolením ponechávám stranou).

  V ostatních případech zjednodušeně platí, že přestanu-li se tomu věnovat, je to čistě můj problém a nikdo mě do ničeho nenutí. Jestliže se například věnují józe, ať už jen jako technice nebo i celému filozofickému směru zastoupeného především buddhismem, a po čase usoudím, že to není ta pravá cesta pro mě, tak ti, kdo se mnou tyto ideje až dosud sdíleli, mi nenajvýš popřejí, abych tu správnou cestu našel.

   Avšak školy, které mám na mysli - říkejme jim (odpusťte to zjednodušení) energetické školy, naopak jednoznačně říkají, že z téhle cesty nelze sestoupit, prostě to nejde. Osobně jsem tedy přesvědčen, že cesta zpět existuje, ale určitě je velmi náročná a mimo možnosti běžného zasvěcence, přinejmenším proto, že hůl sice lze zničit a třeba i holí, ale určitě ne tou samou holí, kterou chci zničit. Jinými slovy - žádné demo, žádná možnost prodat, přenechat nebo zahodit to, co jsem  nabyl. Každopádně vydávat se jednosměrnou cestou, aniž bych měl možnost později své rozhodnutí přehodnotit, mi přijde velmi lehkomyslné.

Je to snadné
   Docela se divím, že se nad tím nikdo nepozastaví: například na to, aby adept jógy, který začíná od podlahy dosáhl technik jako je práce s hadí sílou a podobně, tak tak stačí jeden život (osobně se domnívám, že nestačí) a je třeba na sobě opravdu pracovat, aktivně podporovat vlastní duchovní rozvoj, praktikovat určité techniky atd.

   Ale energetické školy? Jak dětinsky jednoduché: prostě někam přijdu za někým, o kom vím z doslechu, požádám ho o zasvěcení a on to pro mě udělá, hotovo. Prosím pěkně já nejsem rigidní zastánce asketického přístupu, ale ta lehkost, absence nějakých seriózních nároků na adepta a relativně bezprostřední přenositelnost (jsem-li zasvěcen na mistrovskou úroveň, mohu sám zasvěcovat), mě opravdu znepokojuje - teď mluvíme především o nabytí schopnosti práce s energií. Vtírá se mi otázka, proč jsou právě energetické školy jako jediné jednodušší než se vysmrkat. Když jsem diskutoval s jedním zasvěcencem Shambally, natolik překypoval vůlí mi tento prostředek předat, že aniž by si to uvědomoval zasvěcení skoro odstartoval, aniž bych k tomu dal souhlas a byl jsem to já, kdo tomu musel zabránit.

Pracuji s něčím, čeho podstatu neznám
   Jestliže se stanu zastáncem křesťanského hnutí, znamená to, že akceptuji křesťanská dogmata jako je trojjedinost boží, institut Ježíše a podobně. Jestliže jsem buddhistou, znamená to, že jsem přesvědčen o reálnosti karmy, ega a reinkarnace. Jestliže jsem ateista, tak jsem přesvědčen o tom, že žádná entita nadřazená člověku v jakémkoli smyslu neexistuje, jen přírodní zákony a vůle člověka. Případně jako agnostik otevřeně přiznávám, že mě intuice pudí k tomu, abych takovou entitu hledal, protože její existenci tuším, ale nic z toho, co jsem doposud potkal, mě nepřesvědčilo.

   Avšak energetické školy na adepta v podstatě žádné velké kvalifikační požadavky nekladou. Adept sice má akceptovat tvrzení, že síla, kterou bude mít k dispozici, pochází od Boha, musí mu vyjadřovat pokoru a úctu a podobně, ale jako empatik vím, že Reiki úspěšně praktikují i přinejmenším agnostici, takže na samotné fungování tyto atributy zřejmě zásadní vliv nemají. Ostatně například pro ty, kdo pěstují černou magii, je víra v Boha nezbytným nástrojem, je to vlastně jejich důležitá ochrana. Na tomto místě chci znovu zdůraznit, že nemám v úmyslu jakkoli zpochybňovat číkoli duchovní kvality; zároveň zastánce energetických škol prosím, aby mi odpustili zásadní zjednodušování - mluvím o podstatě věci, ne o tom, jak ji kdo praktikuje.

Symboly
  Při práci s Reiki je třeba splnit jeden nezbytný požadavek: používám symboly, bez toho to prostě nefunguje. Tyto symboly jsou mi sděleny a od okamžiku zasvěcení je mám k dispozici. V některých případech jsou symboly interpretovatelné (ty, které vycházejí z písma nebo ze schématické podstaty), jindy ne. Objevují se další a další symboly pro tentýž účel, které jsou vzájemně zastupitelné - fungují všechny, jen některé si například evropan zapamatuje nebo se mu s nimi pracuje lépe, než asiatovi a naopak, fakticky ale alternativní symboly v podstatě jen zastupují ty originální, nenahrazují je. Je tedy jedno, zda pro konkrétní činnost používám ten nebo onen, ale nějaký použít musím.

   Různé školy disponují různým počtem symbolů, Shamballa 1024 jich dokonce má přes tisíc a zasvěcenec ani nemusí znát jejich podobu, přesto je má k dispozici a pracuje s nimi - v podstatě ať chce nebo ne. Osobně jsem si jist, že přinejhorším velká většina zasvěcenců má při aplikaci té své energetické školy ty nejlepší úmysly a musím uznat, že to skutečně funguje někdy až neuvěřitelně přesně a efektivně - kam se na tu efektivitu hrabeme my, kdo jsme dosáhli těchto schopností jinou cestou, zvláště ti z nás, kdo nejsou nativně emisní energetický typ a musejí energii vědomě čerpat (ať už od Boha, z okolního prostředí nebo odjinud), abychom jí mohli vydat ...

   Nicméně znepokojující je právě to, že zasvěcenec je nositelem a uživatelem těchto symbolů bez podstatného ohledu na vlastní vůli. Přál bych vám vidět, jak se souběžně s tím, jak zasvěcenec Shambally 1024 něco říká nebo dělá (ať už je to cokoli), jednotlivé symboly zvýrazňují a spojují do jakýchsi slov. Důležitá součást úvahy o symbolech je to, že - podle odvěkého pravidla - jestli někdo má moc nad svým výtvorem, je to přinejmenším jeho autor. V duchu se proto často ptám, co se stane, jestliže se faktický ůčinek některých symbolů jednou změní. Neděsí vás, zasvěcence, představa toho, že se jednoho rána probudíte, řeknete někomu "Miluji tě" a oslovený díky několika nevelkým změnám ve významech symbolů zemře? Možná vám to může připadat paranoidní, ale já vycházím jen z obecných pravidel aplikovaných na prostou logickou dedukci.

   Celkově se nemohu ubránit dojmu, že u energetických škol jde v podstatě o magii. Odpusťte - nebudu jakkoli rozlišovat mezi bílou, černou nebo jakoukoli jinou magií, magie stejně jako řada jiných prostředků může být využita pro dobrý nebo pro špatný účel. Ale zásadně důležité pro magika je, aby si uvědomoval, že magii používá a jakým způsobem svého záměru dosahuje; tento rozměr však u energetických škol prostě nevidím.

   Já chápu, proč je to tak lákavé - je to nesouměrně jednodušší cesta, jak podobných dovedností dosáhnout, než většina jiných, ale takhle bez  obav se oddat něčemu, co nevím jak a proč funguje, to prostě považuji za lehkomyslnost, ne-li hazard. Z toho důvodu nemám v úmyslu nechat se zasvětit do některé či dokonce některých (jak je často zvykem) škol, leda bych na základě rozumných protiargumentů změnil názor.

   Proto vás, čtenáře Jitřní země, vyzývám: pokud jste přesvědčeni, že se zásadně mýlím a dovedete podat takové argumenty, které seriózně a přesvědčivě vyvrátí mé úvahy, neváhejte se o ně podělit se mnou i s ostatními čtenáři. Pokud budu moci svůj názor přehodnotit, budu jedině rád, protože by tím pro mě ubyla ze světa jedna z potenciálních hrozeb, kterých je kolem nás i tak dost.