Je to tak snadné najít cestu k nám...

Okolo potoka,

po kterém pírko plave,

přes zídku přelézt,

nadejít si humny,

na mostku postát,

nad hučícím splavem

slovíčka hledat vhodná pro pěnu

zase je zahodit

a jít,

jít,

na cestu uříznout si hůl,

spočítat hvězdy,

v lese zabloudit,

tmu jako plnou fůru sena

před sebou tlačit

a místo náprav

uslyšet ze sna sténat ptáky.

Je to tak snadné najít cestu k nám...

Zas je tu jaro, zatím naznačené,

tak trochu trpké jako dým.

Přemýšlím, co je k ponechání,

a mrtvé listí uklízím.

Tak tomu je a vždycky to tak bylo.

A je to zákon. Moc to vím.

Je mi jen líto utínaných větví

a loňská hnízda neshodím.

Sonet o červencové noci na Vysočině

Večer si lehá tiše do polí

Na kamenech se leskne zlatá slída

Měsíc jak chromý pastýř o holi

jedinou hvězdu nad dědinou hlídá

Od potoka je slyšet rozhovor

Z hospody domů vracejí se chlapi

a přou se potmě Něco je moc trápí

Noční chlad dotýká se hor

Posléze všechno ztichne Naprosto

Jen slepá můra do žárovky vráží

Na chvíli vyjdeme si na zápraží

a ohromí nás noci majestát

Tisíce hvězd Ach byli bychom s to

po celou noc pod tímto nebem stát

Večer

Pěšiny vedou do polí

a končí

kde nic nebolí

a jabloně jsou plané

A měsíc

bílý srpek dne

vyžíná ticho z kamene

a říká neříkané

V druhé půlce léta

Podzim je blízko opět se nám zdá

že potkáváme na ulici lvy

plavé a líné

Pod stromy leží stín

A v uklizených polích rozléhá se dálka

A bez kovářů mlčí tisíc kovadlin

Modlitba stará - stará!

A dej mi sílu unésti

všechno co změnit nemám sil

Odvahu abych to nač stačím

na tomto světě pozměnil

A také moudrost abych znal

a od sebe to rozeznal

Chvíle

Za žádnou pravdu na světě.

Ale jestli chceš,

za malý pětník ticha.

Je chvíle, která půlí krajinu.

Pokorný okamžik,

kdy za nás někdo dýchá.