O použití jedle bělokoré jako magické rostliny v britské tradici.

Jedle bělokorá

Vědecký název: (Abies alba MILL.)

Planetární vládce: Měsíc

Harmonickě vztahy: živel - země, rod - ženský, znamení ­Střelec, totem - kanec, ogam - Ailm

Vztahy k božstvům: Adónis, Artemis, Attis, Bakchos, Dionýsos, Druantia, Kentuaři, Kybelé, Neptun, Osirís, Poseidón, Vesta

Přírodopisné údaje:

Jedle bělokorá je statný strom vysoký až 60 m, který má dělku života až 500 let, Pokud roste na vhodných stanovištích, nenarušených znečištěným ovzduším. Bor­ka je bělavá nebo stříbrošedá. Jehlice vyrůstají v jedné rovině po obou stranách vě­tévek. Samčí šištice květů jsou žluté, samičí zelené a dozrávají v září v hnědě vzpřímené šišky.

Tradice:

V Řecku byla jedle zasvěcena Artemidě, bohyni Měsíce, přírody a plodnosti, kte­rá vládla také nad porody. Proto se jedle spojuje se zrozením. Na Orknejích byly po porodu matka i novorozeně očištěny hořící jedlovou pochodní, kterou se udělal 3krát kruh kolem postele. Jedle je také stromem, pod nímž se narodili Osiris a Dio­nýsos.

Při Dionýsiích, slavnostech na počest boha, nosily bakchantky k poctě bohyně Artemidy jedlově větve ovinuté břečtanem, na něž byla nahoře připevněna borová šiška. Jedle vytržené i s kořeny byly zbraněmi Kentaurů.

Když byl Adónis zraněn kancem, kterého na něj padal Zeus, proměnila ho bo­hyně Kybelé z lásky v jedli. Jedle se také spojovala s Poseidónem, bohem vod, pro­tože se jí dobře daří na pobřeží a protože se jedlové dřevo používalo na výrobu ve­sel a částí lodí.

Na římsko-britském oltáři zasvěceném „Matce" (dnes v muzeu v Newcastle on Tyne) je trojúhelník s jedlovou šiškou uvnitř. Druantia byla galská Bohyně, Robert Graves uvádí, že její jméno naznačuje, že byla „královnou druidů". V ogamové abecedě znamená jedle A - Ailm, jeden z pěti stromů velkého kotle; samohlásek abecedy.

Jedle jako strom, pod nímž se narodil syn / milenec Bohyně, je daleko vhodnějším vánočním stromem než dnes používanější borovice. V Německu kdysi tančily mladé dívky kolem jedle, aby se zmocnily duše stromu, ukryté ve větvích.

Použití v magii:

Jedle charakterizovala vztah mezi Bohyní a Bohem - jejím synem a současně milencem. Kouzelné dítě, syn v podobě slunce, se rodí podle některých pohanských představ pod jedlí v čase zimního slunovratu, a tak po dlouhé tmavé době začíná světlo znovu nabývat na síle. Jedlové šišky se chovají podle počasí; otevírají se je-li hezky a slunečno, a zavírají, když je zamračeno a schyluje se k dešti. Tato­ vlastnost se považovala za shodu s plodnou silou Boha Slunce. Šiška proto byla falickým symbolem a často se nasazovala na pruty, používané na svátek Beltane a Coamhain, i na vrcholek májky. Strom, který v sobě chrání duši umírajícího Boha až do doby nového zrození, si zaslouží, aby byl zdoben a ctěn jako vánoční strom. Jedle byla zasvěcena Bohyni - ať již jako matce nebo jako patronce porodu a kadidlo s jedlí prý přinášelo ženám po porodu požehnání a obnovu. Proto se v ženských rituálech, zvláště těch, které se spojovaly s podobou bohyně jako Matky, vždy do kadidla přidávalo jedlové dřevo a jehličí.

Ukázka z knihy Susan Lavander, Anna Franklin: Magické rostliny, Volvox Globator 1999 (kniha pojednává o britských magických tradicích)