Jeřáb obecný

Vědecké jméno: (Sorbus aucuparia L.)

Planetární vládce: Měsíc

Harmonické vztahy: živel - voda, rod - ženský, kámen - rubín, žlutý chrysolit, totemové zvíře - ještěrka, totemový pták - kachna, barva - šedá, červená, runa - nyd, calc, ogam - Luis

Vztahy k božstvům: Brigantia, Brigit, Cuchulain, Thor

Přírodopisné údaje:

Jeřáb ptačí je původní a rozšířenou dřevinou nejen Británie, ale většiny evropského a značné části asijského kontinentu. Často se vyskytuje jako soliterní strom nebo ve stromořadích podél cest, jindy jako vtroušená dřevina světlých listnatých lesů, roztroušeně na zarostlých skalách v horských oblastech často vytváří příprav­né porosty na holinách a v ředinách. Borka kmene je hladká, šedavá. Stromy mo­hou dosáhnout výšky až 20 m, ale zřídka jsou vyšší než 6 m. Půvabné zpeřené lis­ty jsou složené z většího počtu malých lístků, přisedlých na vřeteno; jejich okraj je ostře pilovitý. Než na podzim opadají, zbarvují se do zlatavě hněda. Bílé květy na krátkých stopkách rozkvétají v květnu a červnu v bohatých chocholících. V září rychle uzrávají kulovité malvičky - jeřabiny, které jsou zprvu zelené, v době zralos­ti šarlatově červené. V Británii jeřáb dobře prospívá i v křovinatých porostech na vřesovištích a v horských oblastech na skalách.

Sběr: 

Květy se sbírají v květnu a červnu, plody když jsou zralé.

Tradice:

Anglické jméno jeřábu „rowan" vzniklo ze starého skandinávského slova „runa ` neboli „kouzlo".

Jeřábu se připisovala ochranná moc, zvláště proti čarování a blesku. Očarované koně je prý možno zvládnout pouze bičem z jeřábu. Jeřabiny nesou na vrcholku znamení pentagramu, považované za všeobecný symbol ochrany.

Na severu Británie se větévky jeřábu přivazovaly nad chlévy, aby chránily doby­tek, a podobně i nade dveře příbytků, k ochraně obyvatel před čáry a kouzly. Ve Strathspey proháněli farmáři z téhož důvodu kozy kruhem z větviček jeřábu a ve Walesu se jeřáb vysazoval na hřbitovy, aby chránil zesnulé.

Větévky z jeřábu nosili lidé také proto, aby odvrátili uhranutí. Z jeřábu trhané­ho na svátek Beltane se vyráběl ochranný amulet v podobě rovnoramenného kříže svázaného červenou nití:

Jen jeřáb svázaný červenou nití vyděsí pekelné babizny k smrti."

Kříže musely být zhotoveny bez použití nože, a pak se mohly rozvěsit uvnitř do­mu nebo dát na oltář.

Větve jeřábu, které měly chránit dům před čáry a kouzly, se přinášely hlavně na Velký Pátek. Na Skotské vysočině se přišívaly malé křížky z jeřábu na šaty jako ochranný amulet. Jestliže čarodějnice začarovaly všechny dojnice a smetana se ani po hodinách nestloukala, pomáhali si vesničané dvěma větévkami jeřábu: jednou míchali smetanu a druhou šlehali krávu.

Další schopností, která se jeřábu přisuzovala, byla věštba. Velšané kdysi vařili z jeřábu nápoj jasnovidců, ale recept na něj se bohužel nezachoval. Druidové nata­hovali stažené býčí kůže přes košatiny upletené z jeřábu, a na nich se v duchu vy­pravovali do jiných říší, aby tam získali nové vědomosti. Pohané věřili, že výmlad­ky jeřábu obsahují veškeré vědění, a proto si proutí z jeřábu velmi vážili. Sám strom považovali za tajemný. Irští druidové přivolávali pálením dřeva jeřábu duchy, aby pomohli keltským vojskům v bitvě.

Jeřáb se často vyskytuje kolem magických kamenných kruhů. Také Brigitiny tři ohnivé šípy byly podle pověsti vyrobeny z jeřábu, a nelze vyloučit souvislost s tro­jitým šípem awenským, který je znamením inspirace.

Podle Roberta Gravese byl starý irský poetický název jeřábu „Luisiu orflame“, tj. „potěšení oka", což vzniklo z pověsti o věčně hořícím Brigitině ohni. Zvláštní magická síla se připisovala plodům, které mají podle keltských pověstí mj. schopnost prodloužit život. V pověsti o Fraoth střežil jeřabiny drak, protože údajně vydaly za devět jídel. Byly také pokrmem bohů, což pravděpodobně souviselo s tím, že červená jídla byla prohlášena za tabu; v době bronzové byla v Británii červená barva barvou smrti a znovuzrození. Červené pokrmy byly možná vyhraženy pouze pro svátky mrtvých, podobně jako v Řecku. Pálená hlinka červené barvy se našla v megalitických hrobech ve Walesu a na Salisburských pláních. Anglický název jeřábu „rowan“ může pocházet ze základu slova „ruidh" (červený), nebo - jak naznačuje Kalí Naddair - ze slova „wheel" (kolo), protože kola kolovrátků a vřetena se obvykl, vyráběla ze dřeva jeřábu, poraženého v době mezi svátkem Beltane a Coamhain.

V dávných dobách se v Irsku věřilo, že propíchne-li se kůlem z jeřábu mrtvola, její duch se nebude zjevovat. V pověsti o Cuchulainovi probodly tři čarodějnic větévkami jeřábu jeho psa (pravděpodobně jeho totemové zvíře), aby si byly jisté jeho smrtí. Protože jeřáb hrál hlavní roli v obřadech druidů, byl pojmenován „fid na druad“ neboli „strom druidů“. Druidové připravovali z kůry jeřábu černou barvu na roucha. Oblékali je při obřadech novoluní, ubývajícího měsíce, zatmění a při všech pochmurných rituálech, např. při takových, jaké se konaly v Anglesey před útokem blížících se římských vojsk. Jiný anglický název jeřábu je „witchwand" (čarodějná hůlka), protože se z jeřábu dělaly virgule pro hledání rudných žil. Zvláštní vlastnosti se přisuzují jeřábu, který vyrůstá z jiného stromu. Věří se, že je dvojnásob účinný proti čarám a kouzlům, protože neroste ze země, a čarodějnice nad ním nemají žádnou moc, stejně jako nad jmelím.

Léčivé vlastnosti:

Nálev z jeřabin je antiseptické kloktadlo, vhodné při bolestech v krku, zanícených mandlích a chrapotu. Odvar z kůry nebo z klejopryskyřice jeřábu se poty při průjmu a k výplachům pochvy.

Použití v magii:

Jeřáb se spojoval s čáry a kouzly, s ochranou, věštbou a smrtí. Na jeho plodech je znamení pentagramu, symbolu ochrany. Plody a listy se sušily a zapalovaly k volání duchů, domácích skřítků, duchovních rádců a elementárů - duchů, které bylo nutno žádat o pomoc při vyvolávání vizí, zvláště o Samhainu.

Plody se také pálily v kadidle při odhánění nežádoucích bytostí a negativních způsobů myšlení. Křížek z jeřábu, vyrobený ze dvou větévek svázaných červenou nití, se věšel v domě pro jeho bezpečí. Hůlka z jeřábu se používala na vyznal ochranného kruhu.

Červená barva označovala skrytý život a možnost znovuzrození ve smrti; proto byly červené pokrmy obvyklé na hostinách k uctění památky zesnulých. O svátku Samhain, kdy pohané hledali spojení s moudrostí předků, aby se jimi nechali vést jedli pokrmy a pili víno z jeřábu.

Jeřáb byl zasvěcen bohyním Brigit a Brigantia, a proto se o svátku Imbolc buď přidával do kadidla, nebo se z jeho větviček sestavovalo trojité awenské znamení jako Brigitina inspirace. K navození věšteckých snů se pil čaj nebo víno z jeřabin, při vyvolávání vizí se zapalovalo jeřábové kadidlo.

Recepty:

jeřabinové víno

1 kg jeřabin

2 pomeranče

1,5 kg cukru

2 lžičky sušených kvasinek

2, 2 1 vařící vody

Zbavte jeřabiny stopek, omyjte je a dejte do fermentační nádoby. Přelijte je vaří­cí vodou a nechte stát tři dny, denně promíchejte. Nalijte do hrnce 1,2 1 vody a přiveďte k varu. Nasypte do hrnce cukr, svařte na sirup a nalijte do fermen­tační nádoby. Přidejte šťávu a nastrouhanou kůru z pomerančů. Dobře promí­chejte a sceďte do demižonu. Doplňte převařenou, ochlazenou vodou, přidejte kvasinky a nechte fermentovat. Po skončení fermentace stočte do čistého demi­žonu, nechte víno vyčeřit a stočte do láhví.

Ukázka z knihy Susan Lavander, Anna Franklin: Magické rostliny, Volvox Globator 1999 (kniha pojednává o britských magických tradicích)