"Mohl by vzniknout dojem, že výzkumy ve Val Camonica pokročily, a že jsou podloženy systematickým bádáním. Ve skutečnosti však stojíme takřka na začátku! Je na čase učinit další krok. Tím správným směrem…"
Dr. Ausilio Priuli - odborník na výzkumy v italském Val Camonica.

Jená se o největší prehistorickou obrazárnu na Zemi.

Úvod

Místní lidé již dlouho věděli o skalních kresbách v "údolí bohů", které však vzhledem k tomu, že se nacházejí vesměs v zalesněné oblasti, nebyly příliš nápadné. A tak se o nich v novodobých dějinách poprvé zmínil až Gualtiero Laeng ve svém turistickém průvodci po Itálii, vydaném roku 1914. Poprvé je studoval P. Graziosi roku 1929 a seriózní výzkum přímo na místě začal až v roce 1956. Následujících osm let přineslo překvapivé zhodnocení: co do bohatosti, různorodosti a počtu kreseb, prezentuje údolí Camonica nejvýznamnější komplex prehistorického umění na světě. Zdejší kresby významně rozšířily informace o rané historii lidstva.

Údolí navštívila i expedice WM magazínu a v průběhu několika dní se podařilo navštívit a zdokumentovat mnoho zajímavých lokalit se skalními rytinami. Některé tyto petroglyfy, zejména ty na odlehlých a těžko přístupných místech, mají velmi neobvyklé motivy!

Kde se nachází "údolí zázraků"?

 Val Camonica je nejdelší údolí v Itálii (cca 100 km). Začíná severně nad městem Brescia, sleduje řeku Oglio až k jezeru Lago di Ieso (nazývané též Sebino). Údolí Camonica hraničí s městy Sondrio (severně), Bergamo (západně) a Trento (východně). Oblast je celosvětově známá pro své starověké skalní rytiny a kresby, jejichž stáří se odhaduje na mnoho tisíc let. 
Název údolí se odvozuje od CAMUNNI, což bylo pojmenování pro lidi, kteří zde žili a najdeme ho mezi těmi, které jsou vytesány na monumentu, který dal ve Francii vztyčit císař Augustus na znamení dobytí alpských regionů na konci 1. století př. n. l.
Symbolika skalních kreseb

Val Camonica a celý zdejší kraj si vysloužil přízvisko "údolí tisíce zázraků", nebo také "údolí bohů". Stopy prehistorického osídlení jsou nepřehlédnutelné a část pradávné, možná nejen zdejší historie, je vyryta do skalní krajiny na věčné svědectví. Nesčetné rytiny obsahují výjevy vyzývající fantazii. Nejen v Itálii, ale ani nikde jinde na světě se podobné množství prehistorických skalních kreseb nevyskytuje. Doposud jich bylo objeveno na 200 000 - to už je nepřehlédnutelné množství - a jejich počet denně stoupá! Proto je velmi obtížné najít jednu určitou kresbu. Zrovna tak nemožné je, abyste při procházce krajinou všude a na každém kroku nenaráželi na stopy z prehistorie. Rytiny v Údolí bohů mají neuvěřitelnou informativní hodnotu - samozřejmě jen pro zainteresovaného návštěvníka.

Impozantně působící asi 2500 metrů vysoké skalní hřebeny se prudce svažují do údolí. Na jejich svazích jsou skalní plotny, podle odborníků snad vyhlazené před 12 000 lety ustupujícím ledovcem. Vybroušené obrovské skalní masivy se proměnily v mohutné přírodní tabule, spočívající buď na dně údolí, anebo na jeho svazích. Na obroušených plotnách byla objevena spousta rytin a nadále se objevují nové a nové.
"První pokus o chronologizaci a typologickou analýzu provedl historik Emmanuel Anati, který porovnával styly provedení skalních kreseb a také vzájemné rozložení, případně překrývání některých rytin. Všeobecně jsou zde zobrazeni lidé, mýtické bytosti, zvířata, zbraně, ale i symboly, jako např. kruhy. Za nejstarší kresby považují historikové ty abstraktní, zatím co pozdější už jsou podle nich realistické. První tři skupiny zahrnují rytiny od pozdního paleolitu až po dobu bronzovou, to znamená od 9. tisíciletí př. n. l. až do počátku 1. tisíciletí př. n. l. Jde převážně o samostatná zobrazení nebo jejich seskupení, například zbraně, rozmístěné v symbolické kompozici. Čtvrtá skupina zahrnuje nejmladší kresby z doby železné, často zobrazující postavy v pohybu a určitý děj."

"Mezi hádanky, jejichž symbolika zatím zůstala nerozřešena, patří rytina zobrazující předmět ve tvaru lopaty. Učenci se nemohou shodnout na její interpretaci. Tento symbol se nevyskytuje jen na skalách ve Val Camonica, ale také ve Švédsku, Francii a na Iberském poloostrově. Vzniklo už mnoho hypotéz, ale dosud žádná ještě nebyla potvrzena. Jedna z nich hovoří o symbolu vesla nebo pádla. Jiní učenci však ve vyobrazení spatřují spíše dopravní prostředek typu saní, další zbraň, ale také například kladivo, sklenici, zvon, zrcadlo nebo rýč. Mluví se rovněž o symbolu plodnosti a síly. Momentálně nejpopulárnější vysvětlení míní, že jde o vyobrazení nástroje, sloužícího na rozhraní bronzové a železné doby (tj. v období od 12. do 5. století př. n. l.) ke sběru lidských ostatků po pohřbu žehem… "

Nejznámější lokality

  Capo di Ponte: Výchozím místem pro cestu za skalními rytinami je vesnička Capo di Ponte, v níž je vybudováno velkolepé, leč většinou uzavřené informační centrum. Nedaleko náměstí je Centrum pro studie prehistorického umění (Centro Studi Preistorici), které je na rozdíl od "infocentra" neustále otevřené. Zde jsme získali řadu užitečných informací; centrum shromažďuje veškerou vydanou odbornou literaturu a vlastní spousty podrobných map a fotografií. 

Naquane: Ve vesnici Capo Di Ponte leží na levém břehu říčky Oglio na svahu nad silnicí chráněný park s prehistorickými rytinami. Parkem se prochází po vyznačených stezkách, dřevěných chodnících a rampách. Na samotné skalní plotny nelze vstoupit. Porušení zákazu se trestá vysokou pokutou, nebo okamžitým vyhoštěním ze země. Detailní fotografie nejzachovalejších rytin zde nepořídíte, takže jste odkázáni na nákup tištěných průvodců a pohledů. Tento placený park spojuje nenápadná lesní cesta s vedlejší lokalitou Foppe Di Nadro. 

Foppe Di Nadro: Rovněž oplocená lokalita, pojmenovaná podle blízké vesnice, je stejně jako Naquane situovaná na strmém srázu. Zde jsou velmi zachovalé, nejznámější rytiny tzv. "astronautů" v oblecích a kulatých helmách. Postavy jakoby se vznášely v beztížném stavu. V ruce drží rovné předměty a podle mínění některých odborníků a badatelů jde o zbraň. Řada dalších rytin představuje zvířata a lovce. Místo bylo zřejmě velmi oblíbené pro svou ideální polohu. Dokazuje to velké množství místy až chaotických motivů. Při bližším zkoumání zjistíte, že nejstarší "abstraktní"rytiny byly později překryty jinými, tedy mladšími motivy. 

Tato lokalita drží ještě jedno evropské prvenství: přibližně v centru oblasti je do kamene vysekána řada symbolů, které na první pohled vypadají jako jakési "neznámé" písmo. Podle odborníků však jde pouze o náhodné nahromadění obrazců!

Cemmo (massi di Cemmo): Lokalita leží na pravém břehu říčky Oglio nad vesnicí Capo di Ponte. Skalní stěny a bloky jsou přímo posety rytými motivy zvířat a lovců. Zdejší rytiny nejsou provedeny na vyhlazených plotnách, ale na kamenech odlupujících se ze stěny. Na první pohled je zřejmé, že se jedná o naprosto odlišný styl. Vyobrazení však obsahují jeden zajímavý motiv, zastoupený snad v celém Val Camonica. Podle odborníků jde o symbol nože s rukojetí. Osobně se přikláním k myšlence, která mi bleskla hlavou již při prvním pozorování těchto "nožů", že tyto rytiny představují "klínové písmo".
Tato lokalita je v současné době uzavřena a probíhají v ní nové vykopávky.

Archeodromo: Naučná stezka na stejném svahu jako Cemmo, vedoucí kolem vyhlazené skalní plotny s několika nevýraznými rytinami. Zavede vás do stylizované "původní prehistorické osady" a končí u nejstaršího kamenného kostela z roku 500 n. l. V tomto naučném skanzenu jsou vystaveny jen kamenné plotny s obrazy zvířat, nožů a lovců. Nenajdete zde ani jedno ze sporných vyobrazení, o jejichž významu se nic neví.

Rytiny o kterých se nemluví

Vedle několika desítek tisíc kamenných rytin lidí a zvířat je možné objevit i stovky rytin bohů, bytostí s kyklopsky působícími oděvy a helmami. Setkávali jsme se s nimi bezmála na každém kameni. Názory na význam těchto "božských" postav se různí, záleží jen na fantazii pozorovatele. 

V celé oblasti Val Camonica nejvíce zastoupeným motivem, o němž však v odborné literatuře nejsou téměř žádné zmínky, je vyobrazení jakési obdélníkové vícestupňové podsady s nástavcem ve tvaru trojúhelníku. Tímto mimořádně propracovaným technickým motivem vyzdobili prehistoričtí "umělci" snad každou skalní plotnu a je přinejmenším podivné, že jaksi uniká pozornosti historiků.

Podle některých badatelů jde o vyobrazení obydlí. "Po ústupu ledovce bylo údolí dlouho zaneseno bahnem a lidé byli nuceni budovat svá stavení na vysokých dřevěných kůlech. Takto postavená obydlí navíc poskytovala ochranu před divokou zvěří…" S takovým názorem však lze jen těžko souhlasit! Zcela nepochopitelná je i rekonstrukce osady s ukázkovým stavením, posazená na svahu nad údolím! Tedy nad "kdysi bahnitým terénem", což by dřívější obyvatelé údolí nepochybně rovněž udělali.

Motiv "obydlí" se opakuje v mnoha variantách. Většina z nich má trojúhelníkovou nástavbu opatřenou trny, posazenou na jedno nebo vícestupňový podstavec. Mnohé mají dvojitou štíhlou nástavbu. Zarážející jsou i proporce těchto podivných konstrukcí. Pokud by se skutečně jednalo o prehistorické stavení pro více než jednoho obyvatele, měla by stavba vpravdě gigantické rozměry. Vybudovat takovou dřevěnou konstrukci tak, aby se nezhroutila vlastní hmotností, je takřka nemožné! Pokud ovšem nepoužijeme pevnějšího materiálu, například kovů… Na plošinách mimo "parky" jsme objevili obdobné motivy s kupolovitou nástavbou. Je prokázáno, že společně s tzv. abstraktními obrazci jde o ty nejstarší rytiny.

Motivy "stavení" se v nezanedbatelném počtu nacházejí na skalních plotnách vysoko nad údolím, jsou jich tisíce. Dávní umělci nepochybně pracně vryli do tvrdého kamene něco, co bylo k vidění dole v údolí. Všechny rytiny mají shodný motiv a stejný úhel pohledu na to, co ve skutečnosti představují. Přijmeme-li teorii "obydlí", pak je zcela nepochopitelné, proč by zobrazovali své "domy" pouze z čelního pohledu! Není zde jediná kresba znázorňující boční pohled na sedlovou střechu. Z toho vyplývá jednoznačný závěr. Zobrazovaná "stavba" musela mít čtvercový nebo kruhový půdorys, navíc s trojúhelníkovou či kuželovitou nástavbou! Domnívám se, že v žádném případě nejde o motiv stavení na dřevěných kůlech. 

Před námi leží nepředstavitelné množství obrazů a vysekání každého z nich vyžadovalo ohromné úsilí. Co tenkrát přimělo lidi, aby nechali lovu či polních prací a pustili se do zdánlivě zcela nepotřebných aktivit, jako je rytí obrázků do tvrdé skály. A proč právě zde? Proč byly tyto obrazy důležité právě v těchto místech? 

Zobrazovali předhistoričtí umělci " konstrukce bohů", kteří se zde kdysi přechodně usídlili? Již původní název "údolí bohů" či "údolí tisíce zázraků" takovou domněnku potvrzuje. Kdo byli tito bájní bohové?

Překroucená historie

V rámci povinných exkurzí navštěvují Capo di Ponte stovky studentů, jimž jsou v oplocených "archeoparcích", "archeodromech" a pompézních studijních centrech předkládána "nezpochybnitelná fakta o historii původních obyvatel". Pečlivě vytříděné artefakty dokazují, že Kamunové, vládci rozbahněného údolí, byli vášnivými lovci vyzbrojenými oštěpy a dýkami. Dokládá to expozice studijního archeodromu , v níž nenajdete ANI JEDINÉ vyobrazení "obydlí bohů", žádný "abstraktní obrazec" či technický motiv. Studentům jsou prezentovány pouze rytiny dýk, jelenů a lovců na vybraných kamenných blocích. Celou kompozici dotváří napodobenina jakési univerzální rákosové chýše. 

Nejen studenti jsou přesvědčováni o nezpochybnitelné historii Kamunů. Běžný turista se nikde nedozví kdo pracoval s megality v Naquanu, nebo co představují rytiny se znatelně technickým motivy. Nikdo ho neupozorní ani na podivuhodnou mapu celého stokilometrového "údolí bohů", vytesanou do jediného kamene a na okraji zájmu správců archeoparků stojí i rozměrná spirála, sestavená s kamenů. 

Pro potřeby fotografování jsme rytiny pečlivě zvýraznily bílou křídou. Pro srovnání uvádím foto před a po úpravě. 

Jiří Matějka,  2002 WM magazín, 2003

- pokračování