Ovidius

 

Viscum album spp. L.

 

Vedle dubu je jmelí v souvislosti s druidy rostlinou zřejmě nejčastěji zmiňovanou. Podle Plinia kněz (kněžka), oblečený do bílé róby, řezal jmelí šestý den po novoluní, nebo o letním sluno­vratu. K tomuto účelu sloužil zlatý srp (pozn.: srp byl zřejmě mosazný nebo kostěný, a pozlacený; čisté zla­to je pro řezání jmelí příliš měkké) a zvláštní pozornost byla věnována tomu, aby se jmelí nedotklo země. Dva býci byli obětováni na počest sběru.

Za špatné znamení se pokládalo, nebylo-li druidům po dlouhou dobu dáno nalézt jmelí, a dotkla-li se useknutá rodina země.

Jmelí roste od severní Evropy na jih po severozápadní Afriku, a na vchod po Asii a Japonsko. Druhově se liší jmelí rostoucí na stromech s tvrdým a měkkým dřevem, mezi něž patří jabloň, jilm, dub, smrk, borovice a topol. Druidové pokládali za nej­mocnější a nejposvátnější jmelí z dubu. Bobule zrají uprostřed zimy. Další zvláštností je, že na rost­lině jsou zároveň zralé bobule, květy, zelené bobule a rašící listu. Jmelí se neřídí lineární logikou následnosti pupenů, kvě­tů a semen většiny rostlin. Pomíjí i principy heliotropismu a geotropismu - roste „vzhůru nohama“, do stran nebo jiným směrem. kterým se mu zlíbí. Další zvláštností je to, že klíčí pouze za světla, na rozdíl od ostatních rostlin. které ke klíče­ní potřebují tmu. Pupeny květů vyrážejí v květnu, ale otevíra­jí se až v únoru. Bobule dozrávají následující zimu. Tento pro­ces, od květu k plodu, trvá téměř dva roly! I samotné anglické jméno „mistletoe“ vyjadřuje specifiku jmelí: „mistl“ = jiná, odlišná, „tan“ = větvička (z anglosaštiny).

Jmelí je parazitická rostlina, přenášená zejména ptačím trusem. Tvoří kulovitý útvar o průměru až 90 cm. Samčí a samičí rostliny přijímají vodu a minerály z hostitelské rost­liny a prostřednictvím forosyntézy si vytvářejí vlastní karbo­hydráty.

Jmelí se neřídí rytmy a zákony ročních období a v tomto as­pektu připomíná nelogický a neřízený růst rakovinných buněk v těle. Už v r. 1961 ukázal laboratorní výzkum, že jmelí, spolu s dalšími rostlinami stimulujícími imunitní systém (klano­praška, kozinec, třapatka, paznechtík, heřmánek a sahal), za­stavuje růst nádorů u myší. Fermentované dubové jmelí Isca­dor guercus stimulovalo činnost obranných buněk, a zvlášt účinné se ukázalo proti krysím hepatomům (rakovina jater). Nefermentované jmelí velmi účinně působilo proti buňkám, napadeným lidskou leukémií (MOLT 4). Bylo zjištěno, že jmelí korejské (Viscum coloratum (Komar.) Nakai), především v čer­stvém stavu, efektivně zastavuje rozvoj leukémie L 1210.

Extrakty jmelí jsou silně protinádorové nejen u myší, ale i v případech Lewisova plicního karcinomu, adenokarcinomu 38 tlustého střeva a prsního adenokarcinomu C3H. Tyto lát­ky nejsou toxické a lze je přijímat ve velkých dávkách. Průměr­ná dávka je 20 kapek čtyřikrát denně.

 

Bylinná léčba: Jmelí je bohaté na fosfor, hořčík, draslík a síru. Silně protinádorové jsou jeho proteiny, polysacharidy a tuky. Ve jmelí byly nalezeny i protinádorové bakterie. Množí obran­né bursky, posiluje buněčnou cytotoxickou činnost a zvyšuje hladinu granulárních lymfocytů.

Na mnohé nervové potíže, jako např. křeče, delirium, hys­terii, neuralgii, poruchy močení a srdeční poruchy, má jme­lí kladný efekt. Také uvolňuje epileptické křeče, posiluje srd­ce a užívá se jako srdeční tonikum při břišním tyfu. Posiluje žlázy a pomáhá při zánětu slinivky břišní. Užívá-li se denně po dobu šesti měsíců, vyrovnává hormonální systém.

Doporučuje se brát jmelí po infarktu, nebo preventivně proti kornatění tepen. Zastavuje plicní a střevní krvácení, způ­sobené úplavicí a tyfem. Snižuje vysoký krevní tlak a zvyšuje nízký. Vyrovnává silné menstruační krvácení, bušení srdce, návaly horkostí a neurózu, způsobenou přechodem. Čerstvá šťáva z jmelí prý přináší plodnost neplodným ženám.

Antroposofická medicína vyvinula lék, Iscador, který je k do­stání u antroposofických lékařů a v antroposofických lékár­nách. Jinak lze jmelí užívat ve formě práškového sušeného listu, čaje a alkoholové tinktury.

Zelená rostlina se svaří podle standartních pravidel (dvě ká­vové lžičky na 250 ml vody), a užívá jedna polévková lžíce ně­kolikrát denně.

POZOR: Bobule nejsou určeny pro vnitřní použití! Externě je nejlépe užívat v mastech a k vymývání ran. Obecné instrukce jsou uvedeny v kapitole „Základy herbalistiky“. Odštavní se 60 g listů nebo větviček, přidá 250 ml pramenité vody a uží­vá jedna polévková lžíce dvakrát denně.

POZOR: Větší dávky způsobují křeče u dětí - jasný projev home­opatického charakteru jmelí. (Pozn.: Homeopatie je založe­na na principu similia similibus curentur - podobné at se léčí podobným. Látka, způsobující potíže u zdravého člověka, eli­minuje tytéž potíže u člověka nemocného.)

Homeopatie: Homeopati užívají jmelí v nízkých potencích, nebo v „mateřské tinktuře“, na epileptickou předzvěst, petit mal, srdeční poruchy, astma spojené se dnou či revmatismem, rev­matickou hluchotu, choleru, metroragii a levostrannou bolest vaječníku. Homeopati doporučují 5 - 10 kapek tinktury něko­likrát denně. Jmelí je více orientováno na nemoci levé polo­viny těla.

Magická užití: Ani bylina, ani strom, neklasifikovatelné běžný­mi schématy, připomínající hvězdokupu vstřelenou do nebe lukem posvátného stromu - taková je přirozenost jmelí. Pa­tří do doby mezi světlem a tmou, a mezi dvěma ročními ob­dobími. Je bránou k „jinému“.

Starý italský příběh vypráví o překrásné víle, která se zjevi­la jistému rytíři s obrazem zářící Luny a Svatého Grálu u no­hou. V ruce držela snítku jmelí. Řekla rytíři, že díky tomuto jmelí zůstává věčně mladá a krásná.

Skandinávská Edda traduje legendu o Baldurovi - „září­cím“ bohu, sužovaném sny o přicházející smrti. Frigg, mat­ka bohů, všechny živé bytosti zavázala přísahou, že ho neza­bijí. Ale zapomněla na jmelí. Loki, jeden z prvních bohů, tradičně pokládaný za ručitele pořádku, se pokusil narušit Frigginy snahy. Dal snítku jmelí do ruky slepému Hodurovi v době, kdy se bohové bavili házením věcí po Baldurovi, kte­rému, jak věřili, nemohlo nic ublížit. Hodur po něm hodil I snítku jmelí a zabil ho. Země propadla zármutku, protože  Baldur měl vhled do krásy zářící duchovní říše.

Se smrtí Baldura propadl svět do duchovní temnoty, „tem­né zimy duše“. (Z hlediska homeopatie a zásady „podobné léčit podobným“, či „to, co nemoc způsobuje, je schopno ji vyléčit“, pověst ukazuje, že jmelí - strnjce beznaděje, je záro­veň klíčem k jejímu prolomení.“) Po naléhavých prosbách bohyň a bohů byl Baldurovi navrácen život a světlo duchovní­ho Slunce znovu ozářilo Zemi.

Jmelí bylo svěřeno do opatrování bohyni lásky a lidem bylo navždy přikázáno líbat se pod jeho větvemi. Jmelí sbíráme šestý den po novoluní, nebo o letním sluno­vratu. Pro ochranu se nosí nebo ukládá na náležité místo. Jmelí zavěšené nad kolébkou zabrání skřítkům v únosu dítě­te. Z jeho dřeva se vyrábějí amulety a šperky- ochranné talis­many a záruky uzdravení.Pomáhá při lovu a oplodnění. Zavě­šené v ložnici jmelí přinese krásné sny a prostřednictvím těchto snů odhalí tajemství nesmrtelnosti. Do rituální zásnub­ní číše se přidává pár bobulí a snítka v domě slouží k získání přízně bohyně lásky.

POZOR: Spadlé bobule a listy musí být mimo dosah dětí, které by je mohly sníst. Jmelí je výborná mnohoúčelová léčivá byli­na. Dřevo je vhodné pro výrobu hůlek a rituálních nástrojů. Obkládá se jím „Ruka Slávy“ - svíce ve tvaru ruky, pálená k od­razení zlodějů.

Podle Vergilia mohl Aeneas sestoupit do Tamaru jen s ochrannou snítkou jmelí v ruce. Jmelí prý chrání člověka před vlkodlaky.

Jmelí je bylina Slunce a Jupiteru.

Ellen Evert Hopmanová: Druidský herbář