Jitřní země je věnována duchovní tématice, jako jóga, witchcraft, kult Bohyně, posvátná sexualita, tantra, mystika, ale tématem je i zdravá výživa, vegetariánství, ekologie, léčivé rostliny.
Jitřní země 
Translate - select language ^
 
  Dnešní datum: 15. 01. 2021     | Mapa stránek | Fórum JZ | Galerie JZ | Na Chvojnici | Galerie Na Chvojnici | Biozahrada |
   
 
kulatý roh  Náhodný citátkulatý roh
George Bernard Shaw:
Demokracie je posledním trikem tyranie.

kulatý roh  Hlavní menukulatý roh
Hlavní stránka
Mapa stránek Jitřní země
Přehled rubrik
Odkazy
Galerie Jitřní země
Ankety
Nejčtenější stovka
Rozšířené vyhledávání
Poslat nové heslo
Upravit čtenářskou registraci
Zrušit svoji registraci čtenáře

kulatý roh  Přehled rubrikkulatý roh

kulatý roh  Nejčtenějšíkulatý roh
Spojení duší
(23. 08. 2018, 2622x)
Co nás provází
(29. 01. 2018, 2487x)
Zaměření se na odpuštění
(15. 02. 2018, 2127x)
Oddělení zrna od plev
(13. 07. 2018, 2094x)
Sto jedna dní
(27. 02. 2018, 2076x)

kulatý roh  Počasí, Slunce, Lunakulatý roh

Solar X-rays:
Status
Geomagnetic Field:
Status
Aktuální snímky Slunce


kulatý roh  O Jitřní zemikulatý roh
Jitřní země
ISSN 1801-0601
Vydavatel: J. Holub, Kralice n. Osl.
Jitřní země byla založena na pod­zim roku 2000. Věnuje se hlavně duchovní tématice, ať už je to jó­ga, witchcraft (wicca), kult Bo­hy­ně, posvátná sexualita a tantra, mys­ti­ka, New Age, ša­ma­nis­mus ale také třeba zdravá výživa, vege­tari­án­ství, lé­čivé rost­liny a eko­logie.

Sebepoznání

* Jsem mnich, kdo je víc?


Válek Roman - Sebepoznání - 08. 04. 2007 (4593 přečtení)

Píše se rok 2007. Opouští dnes ještě lidé, kteří chtějí studovat a cvičit buddhismus, rodiny?



Pamatuju si, že jsem se kdysi chtěl stát zenovým mnichem. Někdy před deseti lety jsem si vyholil hlavu a chystal jsem se, že budu vysvěcen na mnicha. Zdálo se mi tehdy, že s vyholenou hlavou je život jednodušší. Nezajímalo mě manželství, vážné vztahy s dívkami, skoro nic mě nerozčilovalo, protože jsem si připadal nad věcí. Totiž nad životem šílených lidí na této planetě. Lidé s vlasy se mi zdáli opravdu nějak postižení - víc než ti, kteří jsou upoutáni na vozík. Ti, kteří byli na vozíku, mi připadali postižení pouze tehdy, pokud měli vlasy. Miloval jsem jednu myšlenku z jakéhosi starého buddhistického textu: Oholit si hlavu, obléknout kesa a cvičit zazen je nejvyšší štěstí lidské bytosti. Tak jsem tehdy s vyholenou hlavou a s rakusu na prsou usedával každý den na svém zafu, abych cvičil zazen. A byl jsem opravdu šťastný.
 
Později mi učitel, který mě měl vysvětit, můj nápad stát se mnichem rozmluvil a vysvětil mě „pouze“ na bodhisattvu. A dal mi jméno Ryu Nin, což znamená Trpělivost Draka. Tehdy jsem to chápal jako jeho výzvu, abych s tím mnišstvím ještě počkal. A tak jsem se stal zklamaným, netrpělivým bodhisattvou. Nechal jsem si narůst vlasy a vrátil se z nebe mnišského života na zem. Když jsem cvičil zazen, už jsem neměl onen pocit hrdosti jako dřív a lidé s vlasy mi připadali úplně normální.
 
Pak jsem po nějaké době začal uvažovat, jaký je vlastně rozdíl mezi mnichem a laikem v buddhismu. V naší sanghze byli tenkrát tři lidé vysvěceni na mnichy a řádové sestry. Nebo jeptišky? (V češtině pro tyto termíny nemáme vlastně adekvátní výrazy a v japonštině je pro výraz „mnich“ spousta nejrůznějších slov, jednou se v těch slovech zdůrazňuje pobyt v klášteře, jindy to, že jste učitel nebo to, že jste novicem či novickou). Pro obřad si vyholili hlavy. Když jsem se s nimi setkal za rok, už zase měli vlasy. Jedna řádová sestra je vdaná a má děti, taky chodí do práce, nežije tedy ani v klášteře. Tehdy jsem si říkal: Když se stanu mnichem, nijak se to neprojeví. Budu mít dál vlasy, chodit do práce a třeba se i ožením. A tak jsem opravdu přestal toužit stát se mnichem. Co z toho, že? Dnes už vidím svou hloupost, ale tenkrát jsem byl prostě zmatený, spíš zmatený tou situací než že bych byl opravdu proradný a čekal od svého mnišství nějaké výhody.  Vlastně ani nevím, jestli bychom mohli říct, zda můj současný učitel Mike Luetchford je mnichem nebo ne. Vyholenou hlavu má, ale bydlí v soukromém bytě a má manželku. V japonštině je pro jeho stav určitý termín, ale v češtině prostě takovou kategorii nemáme.
 
Dnes jsem narazil na článek německého opata kláštera Antaiji v Japonsku, který vysvětluje tuto zmatenou situaci velmi zajímavě. On sám je mnich s vyholenou hlavou, opravdu žije v klášteře, aby ne, když je jeho představený, ale má manželku a dvě děti. V článku vysvětluje význam mnišství a jak se otázka tohoto stavu postupně vyvíjela v buddhistické historii. Na počátku byl samozřejmě Buddha, který opustil rodinu a domov. Stal se tak jakýmsi příkladem pro ty, kteří chtěli studovat a cvičit buddhismus tehdy, před nějakýma dvěma tisíci pěti sty lety. Buddha se také vzdal sexuálního života. A tak ti, kteří ho následovali poté, co odešli z domova a od rodin, dělali to, co on. Jenže se vznikem mahájány se důraz v buddhismu přenesl z odloučeného a světskými starostmi neposkvrněného života na život buddhistických laiků, chcete-li bodhisattvů. V mahájáně jde o to, že obyčejný člověk a buddha je jedna a tatáž bytost, nebo jinak – že nejde o to, zda jsme v klášteře nebo doma, protože v obou případech bychom měli dávat přednost pravdě před iluzemi.
 
Díky mahájáně se v buddhismu také na ženu nedíváme jako na zdroj rozptylování mnichů nebo dokonce nějaké zlo, jak tomu někdy je v tradičních zdrojích buddhismu, ale spíš na další příklad člověka, který může, pokud chce, studovat a cvičit probuzení v každodenním životě a může dosáhnout pravdy stejně jako Buddha. V mahájáně je tedy důraz kladen na každodenní život. Mužů i žen. Mniši v klášteře mají spoustu práce a povinností a zrovna tak i lidé zaměstnaní v úřadě nebo starající se o děti mají spoustu práce a povinností. V obou případech máme možnost studovat a cvičit buddhismus.
 
Co se stalo s celibátem v buddhistických klášterech Japonska? Je třeba připomenout, že celibát v klášterech Japonska neztratil zcela svůj význam, podobně jako ho neztratil ani v buddhistických klášterech USA nebo Evropy. Když se účastníme ústraní nebo když se rozhodneme pobýt několik měsíců v klášteře, neměli bychom se soustředit na sex, ale spíš na praxi a teorii buddhismu. Nejezdíme tam proto, abychom si našli přítelkyni nebo se oženili nebo vdaly, ale abychom hodně času věnovali cvičení zazenu. Když uplyne jistá doba našeho počátečního pobytu v japonském buddhistickém klášteře, pak je možné se oženit nebo vdát a studovat a cvičit buddhismus také v rámci rodinných starostí.
 
To vypadá jako jasný úpadek čistých buddhistických ideálů. To si nemyslím, ale jak k této situaci došlo? V Japonsku před několika staletími vláda změnila zákon a povolila buddhistickým mnichům se ženit a mít děti. Neudělali to z nějaké lásky k  mnichům, ale právě naopak. Snažili se tímto opatřením přivést buddhismus v Japonsku ke zkáze a místo něho vynést na vrchol šintoismus. Tehdejší mocipáni si asi představovali, že mniši, kteří budou vést rodinný život, na buddhismus nakonec rezignují. To jim ale nevyšlo. Jak je vidět, i když se většina buddhistických kněží v Japonsku dnes zabývá spíš pořádáním pohřbů než buddhismem, přece se tu a tam najde výjimka a občas nějaký Japonec v klášteře opravdu cvičí zazen a zajímá ho podstata buddhismu.
 
Život s rodinou nebo mimo rodinu nic nemění na skutečném morálním profilu člověka. A také tento rodinný či osamělý život v dnešní době, kdy si můžeme snad všichni dovolit věnovat půl nebo hodinu denně cvičení zazenu, nemá vliv na autenticitu naší buddhistické zkušenosti. Dřív tomu tak nebylo, protože lidé měli příliš práce s obživou. Proto kdo chtěl opravdu studovat a cvičit buddhismus, musel většinou opustit pole a dobytek a vstoupit do kláštera. Lépe na tom byli úředníci, kteří už nějaký ten čas na zazen, návštěvy mistra a studium buddhistické filozofie mohli ve svém volném čase najít. Dnes jsme na tom všichni líp, ať už jsme chudí venkované nebo bohatí měšťané - všichni můžeme díky internetu najít odkazy na místa a osoby, které učí buddhismus a tato místa a osoby pravidelně navštěvovat. Můžeme doma cvičit zazen, aniž bychom museli odcházet do kláštera na celá desetiletí. Důležité dnes je především najít skutečného učitele buddhismu a pak s tímto učitelem zůstávat v kontaktu – podle našich časových možností s ním pravidelně cvičit zazen, poslouchat jeho učení a pozorovat jeho chování v každodenním životě.  
 
Protože jsme často obklopeni nesmyslnými přáními a představami lidí, měli bychom - pokud si říkáme buddhisté - z tohoto nízkého stavu povstat a studovat ideály buddhismu. Ale pokud už nám jde o vznešené ideály Buddhovy Cesty, neměli bychom si tyto ideály plést s nadpozemskými stavy a opomíjet význam obyčejného života. Ideály buddhismu spočívají v realistickém životě a v realistickém vztahu k sobě, druhým a věcem kolem nás. Jestli nám někdo říká „mnich“ nebo „řádová sestra“ není zas tak moc důležité.

 

 

Pokud se vám tento článek líbil, přidejte jej na

 

[Akt. známka: 2,00 / Počet hlasů: 5] 1 2 3 4 5
Celý článek | Zpět | Komentářů: 29 | Informační e-mailVytisknout článek


Komentovat článek     

Pro přidávání komentářů musíte být čtenář registrovaný a přihláąený a mít nastavený odběr info-mailů.


 

NAHORU | Hlavní stránka

kulatý roh  Přihlášený čtenářkulatý roh

Uživatelské jméno:

Heslo:




Registrace nového čtenáře!


kulatý roh  Aktualitykulatý roh
16. 11. 2020:

Profesor dr. Ivo Budil: "Bylo by nespravedlivé popírat obrovské vzepětí emocí v listopadu 1989 spjatých právě s osobou Václava Havla. Ocitl se zkrátka ve správný čas na pravém místě...
Bylo to skutečné národní společenství, naplněné pozitivní energií a historickým optimismem. Zrodila se mobilizující a osvobozující vize, která mohla dát českému národu obrovský rozvojový impulz. To, že k tomu nedošlo, mělo několik příčin. Především jsme byli navzdory různým vzletným frázím západních státníků řazeni do mocenského bloku, který objektivně prohrál čtyřicetiletý konflikt. A jak prozíravě prohlásil keltský náčelník Brennus v roce 387 před Kristem po vítězství nad Římany: „Běda poraženým.“ Česká republika byla do nového evropského ekonomického systému začleněna jako závislá a využívaná periférie, jejíž produktivita, pracovní síly a potenciál měly primárně pomoci posílit zhoršující se výkonnost západoevropského hospodářství. Významná část místní politické elity, a to v čele s Václavem Havlem, si tuto skutečnost buď vůbec neuvědomovala, nebo zmíněné kolonizaci přímo napomáhala...
"

Celý článek...


03. 11. 2020:

Publicista a spisovatel Benjamin Kuras: "Mimořádně komická jsou – po všech těch neprokázaných nařčeních Trumpa – nyní naopak prokázaná odhalení hrátek Bidenova syna Huntera s Ukrajinou, Ruskem a Čínou, nalezených v porouchaném laptopu, který ten trouba nechal v opravně a zapomněl si jej vyzvednout. Figurují tam dolárky za zprostředkování kontaktu na Bidena, když byl viceprezidentem. Jako třeba měsíční padesátitisícové platby od ukrajinského energetického holdingu Burisma nebo tříapůlmilionový šek od manželky bývalého moskevského starosty. Teda bylo by to komické, kdyby na tom nebylo tragické to, že polovině Američanů to nevadí."

Celý článek...


01. 11. 2020:

Blesk ty fotografie nepořídil, Blesk ty fotografie koupil. Víte, co to znamená? Ministr zdravotnictví padl na politickou provokaci,“ řekl ve studiu ČT24 komentátor Českého rozhlasu Petr Nováček.

Celý článek...


27. 10. 2020:

Profesor Ivo Budil: "Přiznám se, že neznám žádného novináře z Blesku, ale domnívám se, že nejde o poeticky naladěné a citlivé osoby chodící o půlnoci o samotě rozjímat na opuštěné hradby Vyšehradu o smyslu českých dějin. Ten člověk tam bezpochyby šel za určitým cílem, který splnil. Nenazýval bych ho jednoduše udavačem, protože prostě dělal svoji práci. Pan profesor Prymula náležel mezi mocné muže, kteří mají vlivné nepřátele. Podobné praktiky jsme v české politice zažili již mnohokrát, a to včetně svržení předsedy vlády. Pan profesor Prymula není prvním a ani zdaleka posledním, komu se něco podobného přihodilo...
Problém České republiky spočívá v tom, že mocenské jádro Evropské unie má zájem na tom, udržovat ji v polokoloniálním či periferním postavení, k čemuž slouží liberálně levicové a aktivistické politické strany, mainstreamová média a akademické kruhy. Jakýkoliv náznak lidového vůdce, který by české společnosti umožnil plně využít její potenciál, tedy musí být zničen či diskreditován.
"

Celý článek...


27. 10. 2020:

Jaroslav Štefec: Něco tady smrdí. A hodně. Akce, jejímž cílem byla likvidace Romana Prymuly a jeho odstavení z postu ministra zdravotnictví má všechny atributy klasické operace bezpečnostních služeb. Prolhané, plné podivností a postavené na písku. Takže kdybych si mohl tipnout, směřovaly by moje úvahy spíše než oblíbeným „směrem Moskva“ (případně Peking) daleko pravděpodobnější českou cestou, případně směrem k našim „spojencům“. Podivností typu „agenta s kufrem plným ricinu“ je víc než dost. Počínaje otázkou, kdo poslal fotografa bulvárního plátku v daný čas na dané místo, až po „podivné“ znalosti jistého Moravce, takto naduté a arogantní hlásné trouby antibabišovské tak zvaně „veřejnoprávní“ televize...
Ten, kdo celou akci připravil a naplánoval, rozhodně počítal s reakcí „antirouškařů“ a dalších obhájců „práva na vymření půlky národa“, samozřejmě té, v níž nebudou oni...

Celý článek...




WebArchiv - archiv českého webu        optimalizace PageRank.cz       Bělehrad.Cz      Výrobky z konopí a bio bavlny - URBANSHOP     

Tento web byl vytvořen prostřednictvím phpRS v2.8.3a - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Aby bylo legislativě EU učiněno zadost, vezměte na vědomí, že tento web využívá cookies, jako naprostá většina všech stránek na internetu. Dalším používáním webu s jejich využitím souhlasíte.

Redakce neodpovídá za obsah článků, komentářů ke článkům a diskusí ve Fóru,
které vyjadřují názory autorů a nemusí se vždy shodovat s názorem redakce.
Pro zpoplatněné weby platí zákaz přebírání článků z Jitřní země!