Někteří lidé prohlašují, že vše co je psáno v knize pana Graye Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše funguje na 100%. Někteří říkají ano, funguje to, ale některé věci tam prostě nesedí. A někteří říkají ta kniha je úplně mimo mísu.
Je to velmi pozoruhodné, ale pravdu mají všichni. Jak je to možné?
Podíváme-li se na to z hlediska typologie, vše se rychle objasní. Pan Gray je evidentně introvert s převahou myšlení a obklopuje se extrovertními ženami s převahou cítění. Zároveň je přesvědčen, že všichni muži jsou stejní jako on, všechny ženy jsou stejné jako ty okolo něj a když napíše knihu o sobě, píše ji pro všechny (nic z toho ovšem neplatí). A proto s ním naprosto souhlasí ti, kteří jsou stejného povahového typu (ISTJ). Nejvíce odlišné typy (například extrovertní muži s převahou intuice, cítění a vnímání - ENFP) budou pochopitelně nesouhlasit, neboť pro ně opravdu neplatí nic z pera pana Graye. Trochu blíže to objasní ukázka z knihy M. Čakrta, odborníka na typologii:
Extroverze a introverze
Psychologizující populární literatura, jako je například i u nás vydaný bestseller Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše Johna Graye, se někdy pokouší razit zavádějící stereotyp, že muži, Marťané, jsou introvertní, a ženy, Venušanky, extravertní. Skvělý pozorovací talent a brilantní formulace zde tak bohužel slouží omylu. Posuďte sami:
Je-li Marťan ve špatné náladě, nikdy nemluví o tom, co ho znepokojuje. Nikdy by neobtěžoval druhého Marťana svými problémy, pokud není přítelova pomoc nezbytná k jejich řešení. Místo toho se chová velice klidně a odejde do své soukromé jeskyně, aby o svých problémech přemýšlel a dospěl k nějakému řešení. Když takové řešení najde, cítí se mnohem lépe a jeskyni opustí.
Pokud řešení nenajde, zabývá se něčím, co mu pomůže na ten problém zapomenout, například čte noviny nebo hraje nějakou hru. [...] V takových chvílích je uzavřený, zapomnětlivý, nereaguje a je zabrán do svých záležitostí. Když s ním například někdo doma rozmlouvá, působí dojmem, jako kdyby se rozhovoru zúčastnil pouze z 5 procent... [...] Marťan se cítí dobře, když může své problémy řešit o samotě ve své jeskyni.( John Gray: Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše. Praha, Práh - Svan - Knižní klub 1994, str. 32)
To je příklad introvertní, nikoliv mužské reakce. A co se píše o ženách?
Když je Venušanka ve špatné náladě nebo ve stresu a chce si ulevit, vyhledá někoho, komu důvěřuje, a velice podrobně s ním své denní problémy probere. Když si takhle Venušanky své city sdělí, cítí se rázem lépe. [...] Na Venuši se svěřování se svými problémy považuje za projev lásky a důvěry, ne za obtěžování. Venušanka si připadá dobře, když má milující přátele, jimž se může svěřovat...( John Gray: Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše. Praha, Práh - Svan - Knižní klub 1994, str. 32)
Extraverze jako z učebnice! Podobně je to i s komunikací:
Často se stane, že muž náhle přestane komunikovat a zmlkne. O něčem takovém na Venuši nikdy nikdo neslyšel.
Muži... než promluví nebo odpovědí, napřed si všechno nechají mlčky „projít hlavou" nebo přemýšlejí o tom, co slyšeli nebo zažili. V tichosti tvoří nejsprávnější nebo nejužitečnější odpověď. Napřed ji formulují v sobě a teprve pak ji vysloví. (John Gray: Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše. Praha, Práh - Svan - Knižní klub 1994, str. 56)
To je opět typicky introvertní způsob komunikace. Slovní „přestřelky" jsou doménou extravertů. Introverti si odpovědi rádi promyslí, zatímco prý
ženy přemýšlejí nahlas, sdílejíce proces vnitřního objevování s... posluchačem. Dodnes ženy často přijdou na to, co chtějí říci, teprve při řeči. (John Gray: Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše. Praha, Práh - Svan - Knižní klub 1994, str. 56)
Dosadíme-li za slovo muž nebo Marťan výraz introvert a za ženu nebo Venušanku extraverta, máme před sebou velmi barvité vylíčení toho, co je pro obě preference, tj. introverzi a extroverzi příznačné.
Myšlení (T) a cítění (F)
Velmi navzájem matoucí jsou způsoby, jakým oba typy projevují náklonnost a podávají pomocnou ruku. Spouštěcím mechanismem pro lidi typu T s převahou myšlení jsou chyby a nedostatky.Typ s převahou myšlení (T) vidí snadno a ihned to, co není dobře. Chtějí-]i vám pomoci, řeknou vám, co děláte špatně, co odstranit, zlepšit nebo dělat jinak. To je přesně to poslední, co chtějí lidé s převahou cítění (F) slyšet! Typ F potřebuje pochvalu a ne kritiku, aby se mohli zlepšovat. Kritika je zraňuje, protože mají sklon ji brát osobně, a typ s převahou myšlení se nestačí divit, že někomu „šlápli na kuří oko", když přece chtěli pomoci. A platí to i naopak. Typy s převahou cítění své myslící přátele chválí, když ti vědí, že výsledek není dokonalý, a přejí si, aby se jim vytkly chyby. Pochvaly od F pak mají T sklon považovat za laciné a neupřímné a pokládat je za nedostatek snahy skutečně a upřímně jim pomoci se zdokonalit.
F se někdy jeví jako emocíonálnější, ale ve skutečnosti to nemusí být vždy pravda. Typy T umějí také být senzitivní ve srovnatelné míře a intenzitě jako F. Citový typ s tím jenom má méně problémů, lépe ví, jak dát své emoce najevo, a tak se zdá více vřelý a schopnější hlubších citů než T. Naše kultura mnoha otevřenými i nenápadnými způsoby pobízí muže chovat se spíše v souladu s „chlapskými" příznaky typu s převahou myšlení T a ženy jako něžnější cítící bytosti. Tím věru neusnadňuje život oněm až 40 procentům mužů s preferencí cítění a ženám s preferencí myšlení, protože je tlačí do poloh, které jim nejsou přirozené. Tento stereotyp opět absolutizuje již citovaný John Gray, když zase skvěle popisuje rozdíly mezi lidmi s převahou myšlení T (v jeho světě muži z Marsu) a cítění F (u něj ženami z Venuše), které zase přiřazuje nesprávným příčinám:
[Muži] prožívají uspokojení především tehdy, jsou-li úspěšní a výkonní. Všechno je na Marsu obrazem této stupnice hodnot. Dokonce i oblečení je tam navrženo tak, aby vyjadřovalo kvalifikaci a schopnosti. Policisté, vojáci, obchodníci, vědci, taxikáři, montéři a šéfové nosí uniformu, nebo aspoň pokrývku hlavy, ukazující jejich schopnosti a sílu... Více je zajímají věci a děje než lidé a city. ,.. Dosahovat svých cílů je pro Marťana velíce důležité, protože je to jeho způsob, jak dokázat svou schopnost a mít diky tomu dobrý pocit.
Venušanky mají jinou škálu hodnot. Cení si lásky, komunikace, krásy a vzájemných vztahů. ... Jejich osobnost je určována city a kvalitou jejich vztahů [.,.] věnují větší úsilí snaze žít spolu v harmonii, pospolitosti a láskyplné spolupráci, než stavbě dálnic a výškových budov. Vztah je pro ně důležitější než práce a technika. Nenosí uniformy... naopak je těší strojit se každý den jinak, podle toho, jak se cítí. Komunikace je pro ně věcí prvotní důležitosti. Projevovat osobní pocity je pro ně důležitější než dosahovat cílů a úspěchu. (John Gray: Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše. Praha, Práh - Svan - Knižní klub 1994, str. 21-23)
Odlišný je jejich přístup k problémům. Pro T je konečným soudcem logika. Když se T rozhodují, jakoby udělají úkrok vzad, poodstoupí, aby se na věc mohli podívat zvenčí a v náležité perspektivě, logicky a neosobně záležitost zhodnotí a táží se: „Dává to smysl? Jaká jsou pro a proti? Jaké bude mít to či ono důsledky?" Chtějí rozhodovat objektivně a spravedlivě, padni komu padni, podle předem dohodnutých pravidel a zásad. I když třeba z osobního hlediska nemusí s řešením vždy zcela souhlasit, nejdůležitější pro ně je jeho nestrannost, kterou neochvějně ctí. U cítících F je proces přesně opačný. Ti udělají krok vpřed se snahou se do problému vnořit, pohroužit se do něj. Táží se „Jaký z toho mám pocit? Jak se to dotkne mě i ostatních? Jak by mi bylo v jejich kůži? Je to správná věc?" Rozhodnutí mají sklon personalizovat, prožívat osobně. Spíše jim jde o slitování a soulad než o nestrannost a věcnou správnost. Hledají proto polehčující okolnosti a omluvy, které by ospravedlnily výjimku z příliš tvrdého pravidla.
Rozdílný přístup k problémům je patrný i tehdy, chce-li jeden druhému pomoci. Opět výstižně, pokud jde o charakteristiky, a opět omylně, pokud jde o jejich vysvětlení, John Gray:
Začít řeč o problému znamená na Marsu žádat o radu. Druhý Marťan se takovou příležitosti cítí poctěn. Automaticky si nasadí klobouk pana Zařídila, chvíli poslouchá, a pak poskytne nějaké rady. ...Tento... zvyk je jedním z důvodů, proč muži instinktivně nabízejí řešení, když ženy hovoří o svých problémech. Když žena, zcela bez jakéhokoli záměru, ...se snaží nahlas ventilovat své všední problémy, muž se mylně domnívá, že žádá o nějakou odbornou radu. Hned si nasadí čepici pana Zařídila a začne radit; to je jeho způsob, jak projevit lásku a ochotu pomoci. Chce ženě pomoci vyřešit její problémy, aby se cítila lépe, chce jí být užitečný. Má pocit, že jeho snaha může být oceněna, a on sám se tak stane hodným její lásky, když je jeho schopností využito k řešení jejích problémů. ...Vůbec ho nenapadne, že by mohl poskytnout oporu už tím, že projeví pochopení a zájem. Neví, že na Venuši hovor o problémech není výzvou k navržení řešení. (John Gray: Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše. Praha, Práh - Svan - Knižní klub 1994, str. 22)
Dosaďme za muže lidi s preferencí myšlení a za ženy osoby s preferencí cítění a máme zde skvělý popis toho, co a jak se může i přes ty nejlepší úmysly pokazit.
V našem civílízačním okruhu jsou trochu ve výhodě lidé s citovou preferencí. Školství u nás totiž posiluje a rozvíjí spíše myšlení a tak ti, kteří mají převahu cítění, získají určitý cvik a zkušenost s opačnou polohou.Typy T jsou školou utvrzováni ve svém přístupu a nemají odpovídající možnost poznat typ F, a proto tato schopnost u nich často zůstává méně rozvinutá.
Oba tyto typy spolu mohou dobře vycházet, tím více, čím lépe rozumějí zdrojům svých rozdílů a respektují je. Lze říci, že T a F mohou být komplementární způsobem, který u ostatních párů nelze předpokládat. Lidé s převahou myšlení občas instinktivně vyhledávají názory svých „citlivějších" protějšků a naopak. Pochopí-li člověk typu F, že i T také mívá hluboké, i když ne vždy na první pohled patrné a viditelné emoce a city, a jakmile také T vezme na vědomí, že i F umí myslet logicky a „rozumně“, i když se to verbálně nemusí hned projevit, jejich rozpory a nedorozumění mají sklon začít vyprchávat.
Ukázka z knihy: Michal Čakrt: Typologie osobnosti, přátelé, milenci, manželé, dospělí a děti. Management Press, Praha 2004, ISBN 80-7261-112-7
Zajímavý rozhovor s autorem knihy M. Čakrtem si můžete přečíst na ihned.cz.