Jitřní země je věnována duchovní tématice, jako jóga, witchcraft, kult Bohyně, posvátná sexualita, tantra, mystika, ale tématem je i zdravá výživa, vegetariánství, ekologie, léčivé rostliny.
Jitřní země 
Translate - select language ^
 
  Dnešní datum: 29. 11. 2020     | Mapa stránek | Fórum JZ | Galerie JZ | Na Chvojnici | Galerie Na Chvojnici | Biozahrada |
   
 
kulatý roh  Náhodný citátkulatý roh
A.J. Liebling:
Svoboda tisku patří tomu, kdo jej vlastní.

kulatý roh  Hlavní menukulatý roh
Hlavní stránka
Mapa stránek Jitřní země
Přehled rubrik
Odkazy
Galerie Jitřní země
Ankety
Nejčtenější stovka
Rozšířené vyhledávání
Poslat nové heslo
Upravit čtenářskou registraci
Zrušit svoji registraci čtenáře

kulatý roh  Přehled rubrikkulatý roh

kulatý roh  Nejčtenějšíkulatý roh
Aktuální stav
(12. 01. 2018, 2943x)
Váš rok
(02. 01. 2018, 2539x)
Spojení duší
(23. 08. 2018, 2489x)
Co nás provází
(29. 01. 2018, 2380x)
Pracujte v souladu se svou duší
(14. 12. 2017, 2236x)

kulatý roh  Počasí, Slunce, Lunakulatý roh

Solar X-rays:
Status
Geomagnetic Field:
Status
Aktuální snímky Slunce


kulatý roh  O Jitřní zemikulatý roh
Jitřní země
ISSN 1801-0601
Vydavatel: J. Holub, Kralice n. Osl.
Jitřní země byla založena na pod­zim roku 2000. Věnuje se hlavně duchovní tématice, ať už je to jó­ga, witchcraft (wicca), kult Bo­hy­ně, posvátná sexualita a tantra, mys­ti­ka, New Age, ša­ma­nis­mus ale také třeba zdravá výživa, vege­tari­án­ství, lé­čivé rost­liny a eko­logie.

Víra

* Kázání na Boží hod vánoční o trojím zrození


Miloš Dostál - Víra - 24. 12. 2005 (6620 přečtení)

Malý eckhartovský vánoční dárek...

Jan Tauler/Mistr Eckhart?
Kázání na Boží hod vánoční o trojím zrození nás poučuje o tom, jak máme usebrat tři mohutnosti své duše a vzdát se vlastního já ve svém chtění, toužení a působení.[1]
Puer natus est nobis et filius datus est nobis
Dítě se nám narodilo, syn nám je dán (Iz 9,5)
 
  

Dnes se ve svatém křesťanství slaví trojí narození, v němž by měl každý křesťan nalézt tolik občerstvení, až by slastí sám ze sebe vyskakoval v jásotu[2] a v lásce, ve vděčnosti a vnitřní radosti. A který člověk to v sobě necítí, ten ať se strachuje.

Nuže, to první a nejvyšší zrození je, že nebeský Otec v sobě rodí svého jednorozeného Syna v božské podstatě a v rozdílnosti osob. Druhým zrozením dnes oslavujeme mateřskou plodnost, které se dostalo panenské čistoty a pravé ryzosti. Třetí zrození pak spočívá v tom, že se Bůh den co den a hodinu co hodinu vpravdě duchovně rodí v každé dobré duši milostí a láskou. Tato tři zrození slavíme dnes ve třech mších.

První mše se zpívá za temné noci a začíná se slovy: Dominus dixit ad me: filius meus es tu, ego hodie genui te (Pán ke mně pravil: „Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil“; Ž 2,7). A tato mše se týká tajemného zrození, které se událo v temném, skrytém, nepoznaném božství. Druhá mše se začíná: Lux fulgebit hodie super nos (Dnes se rozzářilo světlo nad námi) a znamená lesk zbožštěné lidské přirozenosti. Část se slaví ve tmě noci, a část na denním světle; toto zrození je totiž zčásti známé, zčásti neznámé. Třetí mše se zpívá za jasného dne a začíná se: Puer natus est nobis et filius datus est nobis (Dítě se nám narodilo, syn nám je dán) a představuje láskyplné zrození, které se má dít den co den a v každém okamžiku a také se děje v každé dobré, svaté duši, věnuje-li mu pozornost a lásku. Neboť má-li duše toto zrození v sobě zakusit a uvidět, musí se to stát usebráním (inker) a obrácením (widerker) všech jejích sil. A v tomto zrození se jí Bůh stává vlastní a nechává se vlastnit daleko více, než kdy někomu bylo něco vlastní.

Tato slova říkají: Dítě se nám narodilo, syn nám byl dán. On je náš, zcela náš vlastní, vlastní víc než co jiného. On se rodí v každém čase, bez přestání v nás. O tomto láskyplném rození, jež představuje tato poslední mše, promluvíme nejdříve. Jak to máme učinit, aby se to vzácné rození v nás dělo vznešeně a plodně, o tom nás poučí vlastní způsob toho prvního, otcovského rození, kdy Otec rodí svého Syna ve věčnosti. Neboť Bůh se z nadbytku bohatství dobra, které přesahuje všechno bytí, nemohl zdržet, musel se vylít a sdílet; jak říkají Boethius a svatý Augustin, že Boží přirozeností a jeho způsobem je, aby se vyléval.[3] A tak se Otec vylil ve vycházení božských osob a dále se vylil ve stvoření. Proto řekl sv. Augustin: „Že Bůh je dobrý, proto jsme; a všechno, co má který tvor dobrého, pochází pouze z podstatné dobroty Boží.“[4]

 Jakou to tedy zvláštní vlastnost pozorujeme na Otcově rození, jemuž se máme učit? Otec se svým osobním způsobem obrací sám do sebe svým božským poznáváním a prohlédá v jasném rozumění sám sebe, bytostnou propast svého věčného bytí, a již pouhým chápáním sebe sama se cele vyslovuje. A to Slovo je jeho Syn, a to poznávání sebe sama je rození jeho Syna ve věčnosti. Zůstává v sobě v podstatné jednotě a vychází ze sebe v rozdílnosti osob. Tak tedy vchází do sebe a poznává se; pak vychází ze sebe v rození svého obrazu, který při tom poznal a pochopil; poté znovu vchází do sebe v dokonalém zalíbení v sobě samém. Toto zalíbení se vylévá v nevýslovné lásce, to je Duch svatý. Tak zůstává v sobě, vychází a znovu do sebe vchází. Veškerá vycházení dějí se pro opětovná vcházení. Proto je běh nebes nejvznešenější a nejdokonalejší, neboť se nejvlastněji zase vrací do svého původu a počátku, odkud vyšel. Tak je i běh člověka nejvznešenější a nejdokonalejší, neboť se nejvlastněji znovu vrací do svého původu.

Tuto vlastnost tedy, kterou má nebeský Otec při svém vcházení a vycházení, musí mít také člověk, chce-li se stát duchovní matkou tohoto božského zrození: má úplně do sebe vejít a pak ze sebe vyjít. A jak? Duše má tři vznešené mohutnosti, v nichž je věrným obrazem svaté Trojice: paměť, rozum a svobodnou vůli. Těmi je schopna Boha chápat a přijímat, takže může být vnímavou pro všechno, co Bůh je a co má a může dát. A jimi je schopna hledět do věčnosti, neboť duše je stvořena mezi časem a věčností. Svou vyšší částí náleží do věčnosti, a svou nižší částí, smyslovými, živočišnými silami, patří do času.[5] Nu, a duše vyplynula se svými vyššími a nižšími silami do času a do časných věcí. A pro spřízněnost sil vyšších a nižších jí připadá její běh velmi snadný, a je připravena vyběhnout do smyslových věcí, a tím uniká věčnosti. Věru, je zapotřebí běžet nazpět, má-li se toto zrození uskutečnit.

K tomu je potřeba, aby člověk mocně vešel do sebe, vtáhl a vnitřně usebral všecky síly, nižší i vyšší, a pak musí nastat sjednocení veškerého rozptýlení, neboť spojené věci mají vždy více síly: chce-li střelec přímo zasáhnout cíl, přivírá jedno oko, aby druhé vidělo tím přesněji. Kdo chce nějakou věc hluboce pochopit, obrátí k ní všecky své smysly a soustředí je v duši, odkud vyplynuly. Jako všechny větve vyrůstají z kmene stromu, tak, jsou-li všechny síly sjednoceny, ty smyslové, cítící a hybné, do toho nejvyššího, do základu, tak to je ono vejití. Neboť má-li nastat nějaké vyjití, ba vystoupení ze sebe sama a nad sebe sama, pak se musíme vzdát každé vlastnivosti ve chtění, toužení a působení, aby tu zůstalo jen holé, čiré myšlení Boha a nic z toho našeho; ne nějak být, stávat se nebo nabývat, nýbrž jen být a dopřát mu místo tím nejvyšším a bezprostředním způsobem, aby mohl v tobě vykonat své dílo a své zrození a tys mu v tom nepřekážel. Neboť mají-li dvě věci být jedno, musí se jedna chovat jako trpná a druhé jako činná. Má-li mé oko vnímat obrazy na stěně nebo vidět cokoli jiného, musí být samo v sobě prosté všech obrazů; kdyby mělo jediný obraz jediné barvy v sobě, nevidělo by už žádnou barvu. Nebo kdyby bylo ucho plné nějakého zvuku, neslyšelo by už žádný tón. Věc, která má přijímat, musí být tedy volná, prostá a prázdná.[6]

O tom říká svatý Augustin: „Vylij, abys mohl být naplněn; vyjdi, abys mohl vejít.“[7] A na jiném místě říká: „Ó vznešená duše, ó ušlechtilé stvoření, proč vycházíš ze sebe hledat toho, který je zcela a pravdivě a nezakrytě v tobě; co máš tedy co dělat se všemi těmi tvory, když máš přece účast na božské přirozenosti?“ Když člověk takto připraví místo, základ, pak není pochyb o tom, že Bůh je musí celé zaplnit, jinak by se nebe muselo roztrhnout a naplnit tu prázdnotu; ale Bůh přece nenechává věci prázdné, bylo by to zcela proti jeho povaze a proti jeho spravedlnosti.[8]

A proto máš mlčet: pak může Slovo tohoto zrození do tebe mluvit, a může být v tobě slyšeno. Vpravdě však, chceš-li mluvit ty, musí ono mlčet. Nemůžeme Slovu posloužit lépe než mlčením a nasloucháním. Vyjdeš-li celý ven, vejde Bůh nade vší pochybnost celý dovnitř, ani více ani méně, kolik ven, tolik dovnitř.

O takovém vyjití najdeme podobenství v knize pána Mojžíše, kde Bůh Abraháma vyzývá, aby vyšel ze své země, ze svého pokolení, že mu ukáže všechno dobré. Všechno dobré, to je toto božské zrození, ono jediné je všechno dobro. Jeho země nebo jeho půda, z níž má vyjít, to je tělo se všemi jeho potřebami a neuspořádaností. Oním příbuzenstvem máme na mysli náklonnosti smyslových sil a jejich podoby, které za sebou dosud vláčíme a které nás strhávají a přivádějí k radosti a bolu, veselí a smutku, touze a strachu, starostlivosti a lehkovážnosti. Tahle čeládka, to jsou naši blízcí příbuzní, před nimiž se musíme mít na pozoru, abychom z nich zcela vyšli, má-li všecko to dobré, čím toto zrození vpravdě je, vskutku vzejít.

Říká se: Dítě doma vychované bývá venku jako hovádko. To je pravda v tom ohledu, že ti lidé, kteří nevyšli ze svého domova, nevyšli ani nad svou přirozenost ani nad to, co jim předkládají smysly k vidění, slyšení, cítění nebo hnutím, že ti, kteří neodešli z tohoto domova a nevyšli z domova přirozených věcí a nepřekročili ho, že takoví jsou opravdová hovádka nebo telata v chápání těchto vysokých, božských věcí. Jejich vnitřní základ podobá se železné hoře, do níž nikdy světlo nepronikne. Pokud jim unikne smyslová stránka, obrazy a tvary, pak nevědí a necítí už nic. Takoví jsou ještě doma, a tak to zrození nezakoušejí. O nich řekl Kristus: „Kdo pro mne opustí otce, matku a půdu, ten stokrát více dostane a život věčný k tomu“ (Mk 10,29–30).

Dosud jsme hovořili o prvním a o posledním zrození, jak se máme o tom posledním poučit na prvním. Nyní si ukážeme, o čem nás poučuje ono prostřední zrození, jímž se Boží Syn narodil dnešní noci z matky a stal se naším bratrem. Ve věčnosti byl zrozen bez matky, v čase bez otce. Svatý Augustin řekl: „Marii blažilo mnohem více, že se Bůh duchovně zrodil v její duši, než že se v ní narodil tělesně.“ Kdo tedy chce, aby se toto zrození událo v jeho duši vznešeně a duchovně jako v duši Marie, ať zváží Mariiny vlastnosti, která byla matkou tělesně i duchovně.

Byla čistou dívkou, pannou, a byla pannou zasnoubenou, zaslíbenou; byla uzavřena, od všeho odloučena, když k ní vstoupil anděl. A právě takovou duchovní matkou tohoto Božího zrození je třeba být. Musí být ryzí, čistou pannou; opustí-li však někdy čistotu, pak ať se vrátí, a bude zase čistá a panenská. Panna znamená tu, co je navenek neplodná, uvnitř však přináší mnohé plody. Právě tak má panna svou lásku k vnějšímu uzavřít a mnoho se jí nezabývat, mnoho plodů z ní nepřinášet. Maria byla způsobilá pouze k božským věcem; uvnitř měla nést mnohé plody. „Veškerá krása dcery královské spočívá uvnitř“ (Ž 45,14). Tak má panna prodlévat v odloučenosti, všechny její mravy, její smysly, její způsoby, všechno dovnitř, tak přinese mnoho plodů i ten veliký plod: Boha samého, Syna Božího, Slovo Boží, které je vším a vše nese v sobě.

Maria byla zasnoubenou pannou. Právě tak má být i tato zaslíbena, jak učí svatý Pavel. Ty máš svou nestálou vůli ponořit do vůle božské, která je nepohnutá, aby se tvá slabost pozvedla.

Maria byla též uzavřena. Tak má být uzavřena i tato panna, pokud chce toto zrození v sobě opravdu zakusit, aby nevybíhala nejen k časným věcem, což je vždy nějak ošidné, nýbrž ani ke smyslovému pěstování ctností. Má v sobě nastolit ticho a pokoj, a má se uzavřít v sobě a ukrýt a schovat se smyslům [i Duchu][9] a často tam prchat a zjednat si v sobě klid a niterný pokoj.

O tom se bude zpívat příští neděli na začátku mše: „Dum medium silencium fieret – uprostřed mlčení, kdy všechny věci prodlévaly v nejhlubším mlčení a noc dokonala svůj běh, tu přišlo, Pane, tvé všemohoucí Slovo od královského stolce“, to bylo ono věčné Slovo z Otcova srdce. Uprostřed tohoto mlčení, kdy jsou všechny věci pohrouženy v nejhlubší ztišení a panuje pravé silencium, tu člověk vpravdě uslyší toto Slovo. Neboť má-li Bůh mluvit, musíš ty mlčet; má-li Bůh vejít, musí všecky věci vyjít.

Když náš Pán Ježíš vešel do Egypta, zhroutily se všechny modly, co jich v té zemi bylo. Všechno to, co tě odvádí od pravého a přímého vejití tohoto věčného zrození, ať se to zdá jakkoli dobré a svaté, to jsou tvé modly. Náš Pán Ježíš řekl: Přišel jsem, abych přinesl meč na oddělení všeho, co člověku patří: matky, sestry, bratra. Neboť co v tobě zdomácnělo, to je tvým nepřítelem. Mnohost obrazů a představ, které to Slovo v tobě zakrývají a zahalují, brání totiž tomuto zrození v tobě.

I když ti tento pokoj může být odebrán, neboť stále ho mít nemůžeš, přesto však máš být duchovní matkou tohoto zrození. Musíš mít toto hluboké mlčení v sobě znovu a znovu a učinit si je zvyklostí, aby se v tobě ta zvyklost stala pevným návykem. Neboť co bývá dobře vycvičenému člověku hračkou, to se zdá necvičenému zhola nemožné: cvik totiž dělá mistra.

Abychom tedy všichni dopřáli tomuto vznešenému zrození v sobě místa, abychom se stali pravými duchovními matkami, k tomu nám dopomáhej Bůh. Amen.



[1] Taulerovo autorství tohoto kázání bylo v poslední době zpochybněno a uvažuje se o tom, že kázání je eckhartovským kompilátem. Tato domněnka však nebyla dosud zcela potvrzena; krom toho tvoří toto kázání součást všech německých vydání a navíc se zde setkáváme s řadou témat, která se v dalších kázáních budou často opakovat. Toto kázání je převzato z knihy Jan Tauler, Propast k propasti volá, Krystal OP, Praha 2003, str. 83-89, přeložil a úvodní studii napsal Miloš Dostál a Martin Žemla

[2]in jubilo – Jde o stav neovladatelného duchovního nadšení a štěstí, při němž člověk jakoby „oživne uvnitř“, o zcela spontánní probuzení, opojení a vytržení, nad jehož vnějšími projevy – tancem, zpěvem, smíchem aj. – nemá dotyčný vládu. Pěkně je tento stav „božského šílenství“ popsán v kázání V 11 (str. 97n. českého překladu). Pro Taulera je typické, že tuto radostnou extázi považuje toliko za jeden z momentů cesty člověka k Bohu, po němž musí následovat očista v temné noci duše. Tuto myšlenku později proslavil především Jan od Kříže.

[3] Tradiční novoplatónská představa emanace veškerenstva z překypujícího Dobra, které se rozdává, ba musí rozdávat právě proto, že je dobré.

[4] Srv. Vyznání VII,12.

[5] Rozdělení na vyšší a nižší mohutnosti duše se opírá o Aristotelovo určení částí duše a jejich mohutností či sil (De anima II,2nn). Rostliny mají duši s mohutností vegetativní (jež zahrnuje duši vyživovací, rostivou a plodivou), živočichové jsou nadto nadání mohutností smyslovou a hybnou (zahrnující duši cítící, žadající a pohybující). Člověk má však kromě těchto také duši myslící či rozumovou. – K trojici vyšších sil (potentiae priores, tj. memoria, intelligentia, voluntas) srv. Augustin De Trinitate X,11,17. Tuto myšlenku posléze přebírá Tomáš Akvinský (srv. Summa theol. I, q. 77 a. 4c.). Třebaže na tomto místě Tauler s Tomášem vlastně souhlasí, v kázání V 60d ukazuje, že jeho vlastní postoj je odlišný a že zná mistry, kteří učí „víc“, než říká toto obecně přijímané (Tomášovo) učení.

[6] Srov. Aristotelés, De anima II, 7 (418 b 27): „Bezbarvé je schopno přijímat barvu, nezvučné zvuk“

[7] Augustin, Enarrationes in Psalmos XXX, Sermo 3, n. 11: „Nauč se nemilovat, aby ses naučil milovat; obrať se, abys byl obrácen; vylij, abys byl naplněn.“ Stejný výrok včetně příměru o oku se nachází i v Eckhartově traktátu Kniha božské utěchy (2. vyd., Sokol-Dostál, str. 170n.) 

[8]Představa, že v přírodě není možná prázdnota, je již antická. Tento „strach před prázdnem“, horror vacui, charakterizoval myšlení až do novověku. Osobitým způsobem tuto myšlenku využila i mystika: učiní-li člověk v duši prázdno od všeho stvořeného, nemůže zde zůstat prázdno, nýbrž musí být naplněno Bohem.  

[9]Dochované rukopisy umožňují různá čtení.

 

 

Pokud se vám tento článek líbil, přidejte jej na

 

Související články:
Jeden z příběhů "života po životě" (31.03.2011)
Rozdíly, které si neodporují (04.10.2008)
O znovuzrození Božského mužství (01.05.2007)
Rada budúcim rodičom: Výchova detí začína už pred narodením (28.03.2007)
Proč tolik neštěstí? (10.03.2007)
Nebezpečí od východních "mistrů" (5.) (02.03.2007)
Nebezpečí od východních "mistrů" (4.) (01.03.2007)
Nebezpečí od východních "mistrů" (3.) (28.02.2007)
Nebezpečí od východních "mistrů" (2.) (27.02.2007)
Nebezpečí od východních "mistrů" (1.) (26.02.2007)
Mezináboženské zážitky a reflexe (06.02.2007)
Veril Buddha v Boha? (02.01.2007)
Vánoce starého velblouda (22.12.2006)
Tau Malachi: Tajné evanjelium Márie Magdalény, Ikar, 2006 (07.12.2006)
Historické pozadí „kódu da Vinci“ (3.) (16.11.2006)
Historické pozadí „kódu da Vinci“ (2.) (15.11.2006)
Historické pozadí „kódu da Vinci“ (1.) (12.11.2006)
Astrologova story (25.10.2006)
Život před životem, život po životě? (23.10.2006)
Mezináboženské vztahy (09.07.2006)
Miriam ze zahrady (2. část) (14.05.2006)
Miriam ze zahrady (1. část) (08.05.2006)
Jidáš: hvězda budoucích dní II. (27.04.2006)
Jidáš: hvězda budoucích dní I. (21.04.2006)
Modlení nepomáhá nebo je na škodu (12.04.2006)
O autorovi textu "Sen jednoho Božího přítele" (09.03.2006)
Sen jednoho Božího přítele (08.03.2006)
BARDO THEDOL - Tibetská kniha mrtvých (3.) (05.03.2006)
BARDO THEDOL - Tibetská kniha mrtvých (2.) (03.03.2006)
BARDO THEDOL - Tibetská kniha mrtvých (1.) (01.03.2006)
Bible a reinkarnace (24.02.2006)
Církve jsou si rovny. Jedna si je rovnější? (13.02.2006)
O dialogu "In principio" a jeho autorovi (02.02.2006)
Dialog In principio (Rozmluva druhá) (01.02.2006)
Dialog In principio (Rozmluva první) (31.01.2006)
Dialog In principio (Prolog) (30.01.2006)
Rozbor Výkladu Otčenáše „Náš nejmilejší Pán Ježíš“ (25.01.2006)
Výklad Otčenáše „Náš nejmilejší Pán Ježíš“ (23.01.2006)
Urvaný kříž (21.01.2006)
Světla v předlouhé noci - obrazy 20. století (09.12.2005)
Duchovní naučení (05.12.2005)
Traktát „Sestra Katrei“ (4.) (05.12.2005)
Traktát „Sestra Katrei“ (3.) (03.12.2005)
Traktát „Sestra Katrei“ (2.) (02.12.2005)
Traktát „Sestra Katrei“ (1.) (01.12.2005)
Sestra Katrei - úvod k textu (29.11.2005)
Jóga a církev - odpověď panu Štampachovi (08.11.2005)
Haile Selassie - král nebo Bůh? (05.11.2005)
Jóga a církev (03.11.2005)
Výklad Knihy moudrosti (30.10.2005)
Kto bol Ježišovým „Milovaným učeníkom“? (22.10.2005)
O vznešeném člověku (19.10.2005)
Traktát „O odloučenosti“ (16.10.2005)
Kázání (14.10.2005)
Mistr Eckhart (10.10.2005)
Sekty (20.09.2005)
Bratr Roger zavražděn (25.08.2005)
Pojednání o reinkarnaci (19.08.2005)
Rozporuplné okolnosti vzniku Nového zákona (5.) (21.07.2005)
Krátká historie Bible (19.07.2005)
Rozporuplné okolnosti vzniku Nového zákona (4.) (18.07.2005)
Rozporuplné okolnosti vzniku Nového zákona (3.) (16.07.2005)
Rozporuplné okolnosti vzniku Nového zákona (2.) (14.07.2005)
Duševní porucha lidského rodu (13.07.2005)
Anatomie falešného proroctví (10.07.2005)
Desatero, bible, poselství Opravdového života v Bohu (04.07.2005)
Zaznamenali jste ten paradox? (29.06.2005)
Karma a reinkarnace (24.06.2005)
Modlitba Siouxů (16.05.2005)
Aramejský Otčenáš (06.05.2005)
Ratzingerova éra (28.04.2005)
Duše Indiána (13.04.2005)
Jsme všichni věřící? (04.02.2005)
Opravdový život v Bohu. (25.01.2005)
Vánoční poselství (24.12.2004)
Nenechám se strašit morálkou :-) (13.11.2004)
Mystéria a křesťanství (15.10.2004)
O hledání Podstaty (10.10.2004)
Buddhistická meditace a křesťanská modlitba (07.10.2004)
Co je co? (22.11.2003)
[Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5
Celý článek | Zpět | Komentářů: 0 | Informační e-mailVytisknout článek


Komentovat článek     

Pro přidávání komentářů musíte být čtenář registrovaný a přihláąený a mít nastavený odběr info-mailů.


 

NAHORU | Hlavní stránka

kulatý roh  Přihlášený čtenářkulatý roh

Uživatelské jméno:

Heslo:




Registrace nového čtenáře!


kulatý roh  Aktualitykulatý roh
16. 11. 2020:

Profesor dr. Ivo Budil: "Bylo by nespravedlivé popírat obrovské vzepětí emocí v listopadu 1989 spjatých právě s osobou Václava Havla. Ocitl se zkrátka ve správný čas na pravém místě...
Bylo to skutečné národní společenství, naplněné pozitivní energií a historickým optimismem. Zrodila se mobilizující a osvobozující vize, která mohla dát českému národu obrovský rozvojový impulz. To, že k tomu nedošlo, mělo několik příčin. Především jsme byli navzdory různým vzletným frázím západních státníků řazeni do mocenského bloku, který objektivně prohrál čtyřicetiletý konflikt. A jak prozíravě prohlásil keltský náčelník Brennus v roce 387 před Kristem po vítězství nad Římany: „Běda poraženým.“ Česká republika byla do nového evropského ekonomického systému začleněna jako závislá a využívaná periférie, jejíž produktivita, pracovní síly a potenciál měly primárně pomoci posílit zhoršující se výkonnost západoevropského hospodářství. Významná část místní politické elity, a to v čele s Václavem Havlem, si tuto skutečnost buď vůbec neuvědomovala, nebo zmíněné kolonizaci přímo napomáhala...
"

Celý článek...


03. 11. 2020:

Publicista a spisovatel Benjamin Kuras: "Mimořádně komická jsou – po všech těch neprokázaných nařčeních Trumpa – nyní naopak prokázaná odhalení hrátek Bidenova syna Huntera s Ukrajinou, Ruskem a Čínou, nalezených v porouchaném laptopu, který ten trouba nechal v opravně a zapomněl si jej vyzvednout. Figurují tam dolárky za zprostředkování kontaktu na Bidena, když byl viceprezidentem. Jako třeba měsíční padesátitisícové platby od ukrajinského energetického holdingu Burisma nebo tříapůlmilionový šek od manželky bývalého moskevského starosty. Teda bylo by to komické, kdyby na tom nebylo tragické to, že polovině Američanů to nevadí."

Celý článek...


01. 11. 2020:

Blesk ty fotografie nepořídil, Blesk ty fotografie koupil. Víte, co to znamená? Ministr zdravotnictví padl na politickou provokaci,“ řekl ve studiu ČT24 komentátor Českého rozhlasu Petr Nováček.

Celý článek...


27. 10. 2020:

Profesor Ivo Budil: "Přiznám se, že neznám žádného novináře z Blesku, ale domnívám se, že nejde o poeticky naladěné a citlivé osoby chodící o půlnoci o samotě rozjímat na opuštěné hradby Vyšehradu o smyslu českých dějin. Ten člověk tam bezpochyby šel za určitým cílem, který splnil. Nenazýval bych ho jednoduše udavačem, protože prostě dělal svoji práci. Pan profesor Prymula náležel mezi mocné muže, kteří mají vlivné nepřátele. Podobné praktiky jsme v české politice zažili již mnohokrát, a to včetně svržení předsedy vlády. Pan profesor Prymula není prvním a ani zdaleka posledním, komu se něco podobného přihodilo...
Problém České republiky spočívá v tom, že mocenské jádro Evropské unie má zájem na tom, udržovat ji v polokoloniálním či periferním postavení, k čemuž slouží liberálně levicové a aktivistické politické strany, mainstreamová média a akademické kruhy. Jakýkoliv náznak lidového vůdce, který by české společnosti umožnil plně využít její potenciál, tedy musí být zničen či diskreditován.
"

Celý článek...


27. 10. 2020:

Jaroslav Štefec: Něco tady smrdí. A hodně. Akce, jejímž cílem byla likvidace Romana Prymuly a jeho odstavení z postu ministra zdravotnictví má všechny atributy klasické operace bezpečnostních služeb. Prolhané, plné podivností a postavené na písku. Takže kdybych si mohl tipnout, směřovaly by moje úvahy spíše než oblíbeným „směrem Moskva“ (případně Peking) daleko pravděpodobnější českou cestou, případně směrem k našim „spojencům“. Podivností typu „agenta s kufrem plným ricinu“ je víc než dost. Počínaje otázkou, kdo poslal fotografa bulvárního plátku v daný čas na dané místo, až po „podivné“ znalosti jistého Moravce, takto naduté a arogantní hlásné trouby antibabišovské tak zvaně „veřejnoprávní“ televize...
Ten, kdo celou akci připravil a naplánoval, rozhodně počítal s reakcí „antirouškařů“ a dalších obhájců „práva na vymření půlky národa“, samozřejmě té, v níž nebudou oni...

Celý článek...




WebArchiv - archiv českého webu        optimalizace PageRank.cz       Bělehrad.Cz      Výrobky z konopí a bio bavlny - URBANSHOP     

Tento web byl vytvořen prostřednictvím phpRS v2.8.3a - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Aby bylo legislativě EU učiněno zadost, vezměte na vědomí, že tento web využívá cookies, jako naprostá většina všech stránek na internetu. Dalším používáním webu s jejich využitím souhlasíte.

Redakce neodpovídá za obsah článků, komentářů ke článkům a diskusí ve Fóru,
které vyjadřují názory autorů a nemusí se vždy shodovat s názorem redakce.
Pro zpoplatněné weby platí zákaz přebírání článků z Jitřní země!