Každá cesta je cestou toho konkrétního člověka. Každé učení je učení jen a jen toho jednoho člověka, který učení sám žije a předává. A každé následování učení je vstupování do mlhy, kdy nakonec ztratíme svou vlastní cestu vnitřního poznání..
Vše existuje,vše může existovat v jakékoliv podobě. To co "prožíváme" je určité smrštění energie. Smrštění v naší schopnosti vnímat. V nekonečné energii to smrštění není, je to součástí veškeré energie.
Jsme energií a energie je současně námi. A energie je, byla a bude vždy neutrální.
Diktátor, zločinec, vrah je stále neutrální energií, kapkou v oceánu energií. Dobrodinec, světec, filantrop je neutrální energií. Vše je oceán energií.
To co nyní jsme je projev energie.
Pokud se propadnete do negace, pokud se posunete do dobra, je to jen vaše současné vnímání, s energií to nemá nic společného. Byť je to ... energie.
Co tím chci proboha říct?
Je naprosto jedno co jste, co prožíváte, co děláte špatného, dobrého. Jen se prostě projevujete jako energie v různém projevu. A stále jste neutrální z pohledu věčné energie.
Co je lepší? Modrá, žlutá, zelená žárovka? Energii je to jedno.
Až odtud odejdeme, taky nám to bude jedno.
Proto hodně původně poctivě hledajících lidí přišlo na to, že stačí běžný, obyčejný život.
Můžeme někam jít, ale nemusíme, můžeme se o něco snažit, ale nemusíme. Můžeme si o sobě myslet to, a ono, a energii je to jedno. Energie nepřemýšlí, my přemýšlíme, protože jsme v nastavení kdy něco jako přemýšlení izolovaně existuje.
Možná je dobré se mít dobře. To je sice úplně jedno, jestli se máme dobře nebo ne, ale v obleku máme pro tento "čas" zakódované emoce a také dokážeme ty emoce "hmotně" prožívat.
Představuji si to všechno jako programy v počítači. To co pohání počítač, to co je podmínkou existence programů je elektrická energie. Ta energie.
Energii je počítač ukradený. Energie neříká tento počítač se mně nelíbí, ten nebudu napájet. Počítač neříká tenhle program se mně nelíbí, tomu nedovolím ve mně fungovat. Když to vztáhnu na sebe, tak já jsem program. Počítač je tato dimenze. Uživatelské rozhraní (to co vidím na obrazovce) jsou mé emoce, myšlení, odlišování, a energie, kterou tak jako tak nevidím, je to věčné.
Potom zmizí program, počítač, emoce a zůstane energie.
To co je tu vždy a všude.