Podíváme se na mechanizmus vzniku pocitu. Prvotní impuls jakéhokoli pocitu vychází z  hlubinné síly, která pramení z Duše. Protože je Duše velmi mocnou částicí z nemateriálního světa, má vždy jeden vektor pohybu, jediné přání – dostat se z tohoto světa a přejít do svého světa, který lidé nazývají duchovním světem, světem Boha. Tento prvotní impuls Duše je také základem zrodu silných pocitů. Pokud je tato síla cílevědomě použita v duchovním směru, bude to stačit, aby člověk se bez ohledu na jeho minulost se vymanil z cyklu reinkarnaci za jeden život. 

Při zrodu takového hlubokého pocitu začíná náš materiální mozek reagovat na tuto sílu a tím tedy skrze vědomí vykládat tyto pocity po svém.  To znamená, že člověk se řídí svými asociacemi a začíná „vysvětlovat“ vzniklý pocit podle pro něj obvyklého stereotypního způsobu myšlení.  A právě na této etapě hraje důležitou roli pohled člověka na svět. To je to, co má od dětství uloženo ve svém vědomí, jsou to nashromážděné zkušenosti, vytvořené (a to i prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků) modely chování a způsob myšlení, který se zakořenil v jeho podvědomí, a také osobní vědomostní rozhled, umění kontrolovat myšlenky a koncentrovat pozornost. Na převládajícím pohledu na svět závisí, jak a kam je vynakládána síla vycházející z Duše. Vždyť tato vnitřní jednotná síla (hluboký pocit) se často prostě drobí a je zkreslována vědomím prostřednictvím prizmatu převládajících myšlenek (pozitivních nebo negativních).

Anastasia: Mohli bychom tento proces přirovnat například k tomu, jak probíhá lom slunečního paprsku v trojúhelníkovém skleněném hranolu, tedy k rozkladu paprsku na mnohobarevné duhové spektrum?

Rigden: Přesně tak. Tento proces můžeme obrazně přirovnat k disperzi světla, kdy se jedna jediná vlna rozděluje na vlny různé délky. Vědomí spolu s nashromážděnými zkušenostmi svých asociací je jako ten hranol, který „tříští“  jednotnou sílu a zaměřuje ji na mnoho drobných učásti – myšlenek, které dodávají této síle své zabarvení. Podle toho jaká je ve vědomí člověka dominanta (pozitivní nebo negativní), takové je zabarvení myšlenek, taková jsou i přání. Myšlenky Materiální podstaty (ega) díky této síle dělají samotná přání iluzorně superbarevnými a přitažlivými. Ale v podstatě neodpovídají tomu, jaké ve skutečnosti jsou, když se pak splní (protože jsou prázdná). Zjednodušeně řečeno, převládající myšlenky, na které zaměříme svoji pozornost, směřují sílu jediného hlubokého pocitu do realizace lidských přání.

Anastasia: Jak se říká, síla je síla. Důležitá je volba člověka, kam tuto sílu bude směřovat.

Rigden: Zcela správně. Vezmi si třeba tentýž pocit hrdosti nebo například nenávisti. Dnes existuje takové rčení: „Od lásky k nenávisti je jeden krok“. Dnešní neurofyziologové potvrdili, že když se u člověka objeví pocit nenávisti nebo romantické lásky, tak se „kdo ví proč“ zapojují ty samé části mozku, ačkoli se tyto city zásadně liší. Až se vědci dostanou k vědeckému pochopení síly, která představuje základ převládající myšlenky, pochopí „proč“ to tak probíhá. Ve skutečnosti je to všechno jednoduché. Problém není ve vnějším projevu, že se někdo dotkl velikášství, ublížil, něco špatně řekl nebo udělal. Podstata je výhradně ve vnitřních pocitech "uraženého". Toho co převládá v jeho vědomí.

Materiální podstata(ego) využívá tutéž sílu hlubokých citů, pouze ji za pomoci představivosti přibarvuje do jiných myšlenek a všechno předvádí do negativních situací. A to ještě doplňuje tento svůj vymyšlený „vymalovaný scénář“ o různé asociace, které člověk získal z jemu vnuceného modelu chování v podobných situacích. A tady máš ten předmět konfliktu.

Dochází i k tomu, že Materiální podstata jednoduše zkresluje nebo zaměňuje pojmy. Člověk si například začíná stěžovat, že „dělá pro druhé všechno, ale pro něj nikdo nic neudělá“. To je právě záměna. Materiální podstata je spotřebitel. Duchovní podstata - dobrodinec. Když chcete vypátrat kořenovou příčinu křivdy, najdete ji uvnitř sebe. Vnější urážka někoho je výsledkem prohry vlastní Materiální podstatě. V první řadě to vypovídá o tom, že jsi nebyl čestný sám před sebou. Nedůvěra v sebe sama a pochybnosti vznikají z neznalosti Pravdy. Neznalost Pravdy vzniká z neochoty podívat se dovnitř sebe, protože tam je Pravda. Pravda, to je Život nebo Smrt. Strach z Pravdy, který vychází z Materiální podstaty, ji zkresluje a snaží se jí vzdálit. Ale ona je nevyhnutelná bez ohledu na to, jakou volbu člověk udělá. Dokonce ani vězení nezbavuje svobody jasnou Duši, a žádná pozemská moc neudělá svobodným zvíře, odsouzené k smrti.

Anastasia: Takže to je nakonec v podstatě tak, že lidé zcela zbytečně vydávají v konfliktních situacích svou sílu, která je předurčena k duchovnímu růstu?

Rigden: Přičemž ji vydávají na hlouposti, činí volbu ve prospěch Materiální podstaty (ega), za což posléze musí nést Odpovědnost… Dávní lidé, když vysvětlovali duchovní cestu člověka, obrazně přirovnávali tělo k lodi, na které se člověk plaví po oceánu iluzí a drží kurz k majáku Duše. A Materiální podstatu, Materiální rozum Hmoty(Materie) přirovnávali k všeprostupujícímu Nepříteli, který se snaží zaplnit mysl věcmi pomíjivými, bezvýznamnými, oddálit ji od Věčného, od světla majáku Duše. Závislost na iluzi hmotného světa zužuje obzor a omezuje jej na problémy loďky, které se nerozprostírají dále, než metr od jejího okraje. Tak se Nepřítel snaží člověka svést ze správného směru. Ovšem nestojí za to nechat se zlákat oceánem iluzí a krátkodobým pobytem na lodi. Když člověk dokončí svou plavbu, nechá loď na břehu jako něco dočasného, něco co pro své putování už nepotřebuje, něco co stejně zpráchniví a rozpadne se. Všechno viditelné zmizí a změní se v nicotu, stejně jako mizí hořící svíce. Jen ten, kdo není připoután k viditelnému světu, oblažuje svoji Duši. Jak říkali moudří: "Spas svou duši, protože lovec nespí. Chraň každou hodinu a každou minutu, využij svůj život ke spasení své duše. "

Anastasia: Pouze ten, kdo není připoután k viditelnému, oblažuje svoji Duši… Vždyť ono to tak opravdu je. Lidé se v mnohém nechávají v myšlenkách zlákat právě viditelným. Otevření neviditelných hranic, které v nich jsou a poznávají se jimi skrze hluboké pocity, jim pomáhá nejen vcítit se do světa Duše, ale také zatoužit po něm víc než po čemkoli jiném v materiálním světě. Setkala jsem se s mnoha lidmi, kteří jdou po duchovní cestě a nepodléhají své Materiální podstatě. Ano, někdy s ní v určitých momentech prohrávají, ale potom si to uvědomí a získávají tak cenné zkušenosti, jak obejít podobné její nástrahy.

Lidé se často ptají, jak se bránit před útoky Materiální podstaty a jak zabránit jejím projevům, jak je rozpoznat a nedovolit, aby se v nich rozvíjely negativní situace.

Rigden: Je třeba prostě znát mechanizmus, jakým Materiální podstata útočí, povahu těchto útoků, a také se musí naučit ovládat sami sebe. Všimni si, že když je člověk na duchovní vlně, věnuje se práci na sobě samém, duchovním praktikám, nachází se v rozšířeném stavu vědomí.  Během meditací cítí, že jeho vědomí jakoby vystupuje za obvyklé hranice chápání světa. A co je nejdůležitější, člověk zažívá pocity radosti, štěstí, jež vychází z Duše směrem ven, tedy jakoby z jeho nitra, z hloubky pocitů směrem ven do okolního světa. Právě tento pocit mozek asociativně identifikuje jako pocit nadpozemského štěstí, radosti a svobody. Vědomí se stává jasným, zřetelným. Všechny pozemské problémy vypadají jako hlouposti v porovnání s pocitem rodného domu, všeobjímajícího klidu a Věčnosti. I nálada se samozřejmě stává svěží, na vzestupu a činy se naplňuji skutečnou silou. A teď se pojďme podívat na to, co se děje s člověkem, když na něj útočí Materiální podstata.  

Útoky Materiální podstaty bývají různé. Jak se říká, nepřítele je třeba znát osobně. Pro začátek se podíváme na hrubý útok Materiální podstaty, který je založen na křivdě, pocitu nespokojenosti se sebou, spojuje je jednotné heslo „život se nevydařil“ (pozice „oběti“). Takže za prvé můžeme hrubý útok Materiální podstaty charakterizovat jako vnější tlak. Pokud to pozorně prozkoumáme z pozice Pozorovatele Duchovní podstaty, odkud je vyvíjen tento tlak, který lze pocítit dokonce na fyzické úrovni, tak je cítit především zvnějšku, shora dolů, jako tlak směrem od hlavy nebo od zad do hrudníku.

V důsledku takového hrubého útoku Materiální podstaty se člověk doslova během krátkého okamžiku mění z aktivního jedince v pasivního a je dezorientován. Zdá se mu, že pod sebou ztrácí pevnou půdu pod nohama. V jeho vědomí se nečekaně vynořují a začínají se promítat negativní obrazy, myšlenky, smyšlené problémy, které na sebe přitahují a soustřeďují pozornost… Když toto probíhá, pociťuje člověk stav nespokojenosti, emocionálního prožitku, který se projevuje převážně podle standardních schémat. Uvnitř je člověku špatně, cítí nepohodlí, jako by se mu v hrudi cosi svíralo. Je těžké zkoncentrovat se na jakoukoli práci, protože postranní myšlenky ho neustále odvádějí k přemítání o stále tom samém palčivém tématu. Jak se říká, vzniká tak „duševní bolest“ nebo křivda, nebo člověka tlačí špatné myšlenky, začíná pocit nespokojenosti se sebou, výčitky vůči sobě za cosi. Objevuje se klubko negativních myšlenek, asociací, emocí. Vědomí se prostě soustředí na problém, do kterého vhání Materiální podstata.  Vědomí člověka se omezuje na jeden bod, na tento problém. Začíná vidět pouze toto a nic víc. Člověk například zapíná televizor, snaží se oprostit od těchto myšlenek. Ale vědomí jakoby se speciálně zaměřovalo a soustředilo pozornost na ty programy a fragmenty pořadů, které se dotýkají jeho palčivého tématu. Nebo jiný příklad, člověk se nachází v tomto stavu a začíná se s někým bavit o abstraktním tématu. Posléze si ale ani nevšimne, že vědomí přesto stáčí rozhovor k týmž vykonstruovaným problémům… Pokud člověk zakouší/prožívá podobné stavy, musí pochopit, že taková posedlost negativními myšlenkami a skleslý stav vědomí je pouze začátek hrubého útoku Materiální podstaty.

Anastasia: Takže člověk reaguje na situaci jakoby jednostranně.

Rigden: Správně, prostě u něho mizí komplexní chápání obrazu světa, dochází k omezení vědomí. Člověk stále dokola řeší nějaký problém. Obrazně řečeno, do té doby viděl širokou škálu barev, ale během útoku Materiální podstaty zdůrazňuje pouze černou barvu, ostatní pro něho přestávají existovat, jako by je ani neviděl.

Co je smyslem takového hrubého útoku Materiální podstaty? Jeho cílem je blokovat spojení Osobnosti s Duší, kvůli čemuž také dochází k zvláštnímu tlaku zvnějšku dovnitř. Během takového útoku, obrazně řečeno, signál od Duše nedochází k vědomí Osobnosti v čisté podobě (jako tomu bývá při duchovních praktikách), ale je značně zkreslován kvůli aktivaci „zašpiněných filtrů“. Je důležité vědět, že Materiální podstata loví člověka především na jeho slabosti. Vždyť ona zná všechna slabá místa člověka, jeho minulost i současnost, všechna tajná přání, na které kdysi soustředil svou pozornost a zatoužil po tom nebo jiném pozemském blahu pro uspokojení sebe jediného. Ano i přání, jež zatěžují duchovní cestu, se u člověka, přesněji jeho nové Osobnosti, objevují opět ne na prázdném místě.  Převážně jsou to tradiční stereotypní mechanizmy s materiálním zaměřením, které převládají ve společnosti. Proto u většiny lidí převládají takové vlastnosti Materiální podstaty, jako je egocentrizmus, závist, bezmezná chamtivost a sebelitost…

Anastasia: Ano, člověk se velmi rychle nakazí podněty vycházejícími z Materiální podstaty…

Rigden: Rád bych mimochodem zmínil, že během útoku Materiální podstaty vidí člověk sám sebe pouze jako „dobrého člověka“. On je přeci ve všech ohledech „super“ a všichni ostatní nejsou nic jiného než „slizcí hadi“. Když se člověk nachází v takovém stavu, tak mu zkus třeba jen přímo říci, že je sám vším vinen kvůli projevům jeho vlastních negativních vlastností, a on hned všechna negativa přenese na tvou stranu. Jeho Materiální podstata začne okamžitě agresivně bránit své pozice. Je to dáno tím, že když se člověk nachází v podobném stavu, tak vědomě nechápe taková vysvětlení a poznámky vůči jeho Osobnosti. Proč k tomu dochází? V prvé řadě je to kvůli tomu, že v daný moment má omezeno vědomí a soustředí se na vlastní egoizmus. Vždyť v takovém stavu pro člověka kromě jeho „já, já, já“ v různých podobách nic jiného neexistuje. 

Anastasia:   Ano, svalovat vinu na někoho jiného a vymýšlet vnější důvody umí Materiální podstata skvěle, jak se říká, stačí jen záminka a hned se chytí. A k tomu ještě oblíbený postup Materiální podstaty podstrčit člověku myšlenku, která ho bude vodit v začarovaném kruhu: „A všechno by mohlo být jinak, kdyby…“. Mimochodem čtenáři se docela často ptají, proč dochází k tomu, že myšlenky se stále točí dokola okolo toho samého, dokonce i když je z toho člověku pak jen hůř a hůř?

Rigden: Má to dva důvody. Zaprvé je to práce Materiální podstaty. Ta vytváří v člověku vnitřní podmínky pro jeho volbu. A čemu pak dá Osobnost ve svém krátkém životě přednost (Vůli Duchovní nebo Materiální podstaty, dobrým nebo špatným myšlenkám), to už je její právo. Ale z priorit, které si člověk každý den vybírá, se formuje jeho posmrtný osud. Za druhé fakt, že se člověk stále dokola soustředí na negativní myšlenky, je pouze jeden ze způsobů Materiální podstaty, díky kterému koncentruje pozornost člověka na sebe, nutí Osobnost sloužit rozmarům Materiální podstaty a tím tedy vydávat životní energii na to, co je smrtelné. Věc spočívá v tom, že při takovém soustředění začíná být člověk se sebou nespokojený, zlobí se a neustále přemýšlí o minulosti. Zjednodušeně řečeno se jeho vědomí zužuje do emocionálního jednostranného úhlu pohledu na nějaký „osobní“ problém, a přitom si ani nevšimne, kdo a proč v něm udává právě tento směr myšlení. A konkrétní vymyšlený problém tady ani není tak důležitý (když se jeden vyřeší, určitě se najde jiný). Důležité je naučit se ovládat sám sebe, potom i vnitřních problémů bude méně. Vždyť právě z nich vznikají v životě člověka vnější situace.

Anastasia: To je pravda, jinak se bude člověk do konce života stále dokola pohybovat v kruhu. Přesně jako v tom lidovém rčení „ty táhneš, on táhne: ať už vyhraje kdokoli, spadnou oba“.

Rigden: Někdy to bývá tak, že člověk se půl života trápí tím, že nerealizoval nějaké možnosti na zlepšení svého života a bytí v tomto materiálním světě. Žije ve snech o nesplněném „štěstí“ a vidí to všechno pouze v dobrém světle, kde je jeho vlastní významnost (velikášství) uspokojena a zaujímá v jeho snech první místo. Člověk nebere v úvahu, že Materiální podstata mu vykresluje ideální iluzi a jeho sen by po své realizaci v životě vypadal úplně jinak, než jak si představoval. V tomto stavu člověk nechápe, že pokud by se všechno odehrálo jinak, tak se ještě neví, jakým by byl dnes, co by představovat, a zda by měl tytéž podmínky a možnosti, jaké má. Vždyť každý životní krok předpokládá změny a vede k řadě následných událostí, jež formují budoucnost člověka.

Anastasia: Ano, dokud člověk nezačne chápat svou povahu, tak si těžko uvědomí, v čem spočívá jeho opravdové „štěstí“…

Rigden: Ale je i jiný druh útoku Materiální podstaty, mírný a úlisný, který je založen na pýše. Je zcela opačný než hrubý útok. Během takového útoku Materiální podstaty se člověku začíná zdát, že je u něho všechno skvělé, že on je tak perfektní, že ho všichni okolo chválí. Ale pokud se na tuto situaci podíváme z pohledu Pozorovatele Duchovní podstaty a prozkoumáme tyto momenty obdivu k sobě samému, tak není těžké uvidět, že je to všechno zapleteno do egocentrizmu a sebelásky. U člověka je stejně tak zúženo vědomí, je také soustředěno jen na jeho samotného, ale jiným způsobem. Obrazně řečeno je jako narcis, nikoho kolem sebe si nevšímá, má jenom sebe. A tlak je opět cítit zvenku dovnitř, pouze ne hrubý tlak, ale mírný, něžný, uspokojující, má charakter potěšení ze vnějších věcí.(z toho, co probíhá ve vnějším světě).  

Anastasia: A jaké další podrazy můžeme ještě od Materiální podstaty čekat?

Rigden: Působí různými vlivy. Děláš například důležitou práci, která ve svém výsledku v dobrém smyslu ovlivní mnoho lidí a jejich životy. A Zvířátko (Materiální podstata) ti už v počátcích realizace této práce začíná podsouvat myšlenky, které od tebe vyžadují vynaložení stejného množství sil a času, jako samotná práce. Tyto v daný moment zcela nepodstatné myšlenky začínají rozptylovat tvoji pozornost mnoha svými otázkami, které vyžadují „okamžité řešení“. Takže se prostě v těchto problémech zamotáš, a jak se říká, uděláš spoustu zbytečností, ale smysl to nebude mít .A pokud nakonec zhodnotíš, nakolik byly tebou vykonané činy užitečné, tak se ukáže, že ty zbytečnosti nevedly k tak významnému výsledku, jaký by mohla dát tebou prvotně zamýšlená důležitá, ale nesplněná práce. Jenže čas už uběhl a síly byly vynaloženy zbytečně. Toto je taková jemná záměna.  

Druhý způsob útoku Materiální podstaty je založen na záměny pojmů. Pokud se ti například podařilo odhalit útok, podařilo se ti uhájit tvé pozice. Ale nečekaně se uvnitř tebe začíná rozvíjet jakoby zvláštní panika, která jakoby volá: „Pomoc! Chci rychle na Věčnost! Co mám dělat?! Jak se rychle spasit?“ To je také jemná záměna. Takových záměn je bohužel mnoho. Bývá to i tak, že člověk je pod vlivem Materiální podstaty a nijak zvlášť na sobě nepracuje, pouze se chlubí před ostatními svými „výsledky“ v osobním rozvoji. Chybně se domnívá (díky hrdosti), že „čeká“ na svou Materiální podstatu „v plné zbroji“. Ale ve skutečnosti je tato situace podobná té v bajce o vlku a lovci:

„Jednou se vlk rozhodl, že půjde sám na lov, aby se potom mohl pochlubit před svou smečkou, že on sám se vydal lovit člověka. Ve stejnou dobu se rozhodl člověk, že půjde sám na lov, aby se potom mohl pochlubit před lovci, že on sám se vydal na vlka. A tak oba, vlk i lovec, šli, oba se báli a v noci se třásli strachem. Oba se pohodlně uvelebili na kraji lesa a opírali se o „vyhřátý strom“. Tak seděli až do rozednění, zády k sobě se strachy tulili,  a jediné co je těšilo, byla myšlenka, jak se budou před svými druhy chvástat, že šli sami na lov. Bylo jim teplo a příjemně a oba byli nevýslovně šťastní, že zůstali zdrávi a v pořádku. Vlk byl šťastný, že se nepřipletl do cesty lovci, a lovec byl šťastný, že nenatrefil na vlka“.

Anastasia: Dobře řečeno. Mnoho lidí se příliš nezatěžuje tím, aby na sobě pracovali, a jen se utěšuje lichotivými myšlenkami. No a nakonec se diví, proč se u nich nedostavují podstatné výsledky v duchovním rozvoji, když přeci tolikrát „byli na lovu“ na své Zvířátko (materiální podstatu). Je až překvapivé, kolik takových záměn je. Mám takový dojem, že nejen člověk s poznáním roste, ale že ani to Zvířátko v něm nespí a neustále se zdokonaluje v tom, na co by ho mohlo nachytat.

Rigden: A tak to je. Nejsměšnější je, že Materiální podstata má standardní programy, stále téhož typu. Lidé si stoupají na stále ty samé hrábě a každý si myslí, že ránu do čela dostal jen on. Každý se domnívá, že to má v životě těžší než ostatní a že právě jeho životní těžkosti jsou ty nesložitější a že jsou nepřekonatelné. Ale je to všechno jen malomyslnost, jen další léčka Materiální podstaty, aby člověk soustředil svou pozornost na její mechanismy. Ale když člověk tyto lsti zná, může snadno předvídat a vyhnout se dalšímu útoku, obejít nastražené pasti. Nejrozšířenější programy Materiální podstaty jsou založeny na pýše, egocentrizmu a strachu. Tyto negativní pocity vedou ke vzniku závisti, žárlivosti, roztrpčení, křivdy, sebelítosti, lidé si pak přejí kontrolovat druhé, soudit, obviňovat někoho, bojí se změn, nemocí, ztráty (smrti) někoho z jeho blízkých, samoty, přibližujícího se stáří, smrti a tak dále. Přitom probíhají ty samé procesy omezení vědomí, o kterých jsem už mluvil. 

Ale jak už dávno lidé říkali, kdo stoupá na vysokou horu, toho rozesměje jakákoli všední zbytečnost. Pokud se chce člověk opravdu věnovat vlastnímu duchovnímu rozvoji, musí dát v prvé řadě disciplínu svým myšlenkám. Musí co možná nejčastěji analyzovat jaké pociťuje emoce, jakým způsobem myslí, jaká je povaha myšlenek a emocí a mechanizmus jejich vzniku. Musí umět být nad věcí, nad každodenností. Musí umět chápat svět z pozice Pozorovatele Duchovní podstaty a ne z obvyklé pozice Pozorovatele Materiální podstaty.

Materiální podstata člověku neustále vykresluje velkou iluzi o tom, co představuje vnitřní svět člověka, přičemž dává důraz na ego Osobnosti, a také svým způsobem interpretuje vnější svět, který by měl jakoby sloužit tomuto Egu. Z pozice této iluze to u Osobnosti vyvolává chybné úsudky o světě, o ostatních lidech, a tím tedy oddaluje člověka od vnímání Pravdy. Ve skutečnosti je všechno jinak.  

Anastasia: Máte pravdu, my všichni jsme v tomto světě iluze, dokud se nepustíme do duchovní práce na sobě samých. A když se začneme duchovně rozvíjet, tak chápeme, že iluzí je i tento svět. Mám už zkušenost s každodenní prácí na sobě a proto si už hlouběji uvědomuji, nakolik je ve skutečnosti důležité, kdo konkrétně v člověku dohlíží na tento svět a na základě čeho tento Pozorovatel dělá závěry.

Rigden: Všimni si, že Pozorovatel nikdy nebude daleko od pozorovaného, neboť on bude pozorované chápat skrze své zkušenosti, vlastně bude pozorovat aspekty sebe sama.  Když člověk přemýšlí o světě, tak ve skutečnosti bude vždy vyjadřovat názor pouze na svou interpretaci světa, jež se zakládá na obrazu jeho myšlení a prožité zkušenosti, ale nebude to názor  na plnohodnotný obraz skutečnosti, který můžeme pochopit pouze z pozice vyšších dimenzi.

Anastasia: Je zřejmé, že taková pozorování v obvyklém stavu vědomí bude člověk vést za pomoci porovnávání, posuzování shody nebo rozdílnosti objektů prvé řadě vůči sobě samému.

Rigden: Přesně tak. V lidské povaze jsou uloženy porovnávací mechanismy, aby se člověk mohl rychleji učit, získávat a osvojovat si zkušenosti, získávat zručnost, přebírat styl chování a tak dále skrze nápodobu a asociativní způsob myšlení. Díky tomu se člověk velmi rychle učí různým činnostem, modelům chování a poznává okolní svět. Nicméně toto všechno je spojeno se ztotožněním se, konfrontací, tedy s porovnáváním. Vždyť aby bylo možné něco posoudit, je třeba to porovnat s něčím jiným. A tady mnohé závisí na tom, co v Osobnosti jako Pozorovateli převládá: Duchovní podstata nebo Materiální podstata. 

Když převládá Duchovní podstata, hraje porovnávání druhořadou roli. Je nutné pouze k tomu, aby bylo možné předat svou duchovní zkušenost skrze známé asociace. Je to tehdy když sám proces poznání v  duchovní praxi probíhá na úrovni intuitivního pocitu, rozšířeného vědomí a zcela pro člověka nového vnitřního chápání, kde není potřeba nic porovnávat, kde prostě existuje jasné porozumění všem procesům, které nelze objasnit za pomoci logiky. Člověk se cítí být součástí duchovního světa, částí velkého celku, opravdové reality. 

Když převládá Materiální podstata, Osobnost se zcela ponořuje do hry iluzí materiálního světa. Neustále se s někým porovnává v libovolných rysech (intelektuálních, profesionálních, vzhledových, porovnává typ člověka) a tak dále. Pro lepší pochopení se podívejme na typickou situaci. Když se člověk nachází v takovém stavu, tak co si obvykle myslí o svém sousedovi nebo kolegovi z práce, který má výplatu o něco vyšší a má o něco lepší pozici? Obvykle ho porovnává se sebou, „vždyť je přeci stejný jako já, v čem jsem horší…“ a tak dále. Pýcha vycházející z Materiální podstaty také spouští mechanismy závisti, která vyvolává výbuchy agrese, hněvu. Člověk viní ze svých vnitřních omylů okolní lidi nebo se cítí být nespokojen sám se sebou. Materiální podstatě je vlastní vyvolávat u člověka myšlenky potlačení sebe sama, utiskování se, že on opět v porovnání s druhými lidmi dělá něco špatně a že je v něčem horší než ostatní. V tomto případě je ale potřeba mít na paměti, že Materiální podstata není kritik, ale že Svědomí je nejlepším pomocníkem každého člověka…

A co konkrétně ponouká člověka k tomu, aby někoho odsuzoval?

Rigden: Za prvé jsou to ty převažující vlastnosti vycházející z Materiální podstaty, které jsou v něm samém. Na to je potřeba se soustředit, když se objevují podobné myšlenky na odsuzování někoho jiného.

Za druhéza to mohou mnohé egoistické iluze – stereotypní programy a práce Materiální podstaty, které vyvolávají emocionální výbuchy, jež člověka ponoukají k tomu, aby někoho odsoudil. Tyto programy mají charakter typu: „mohu to udělat lépe, než někdo jiný“, „můj názor je jediný správný“ a tak dále. To znamená, že jsou založeny na egoizmu, na přání tajně vládnout, velet sobě podobným, vybudovat si své iluzorní „impérium moci“ -  toto všechno jsou v podstatě nástroje, s jejichž pomocí Materiální podstata člověka řídí a manipuluje s ním.

Za třetíponoukají člověka k odsouzení někoho jiného pokusy Materiální podstaty nalézt nebo vymyslet si problémy, které ve skutečnosti neexistují, ale když na ně bude člověk myslet, bude možné ho tak donutit, aby se v jeho vědomí dlouhou dobu udržely negativní obrazy. A to napomáhá tomu, aby se vytvořil návyk negativního myšlení Osobnosti, tedy ať už by člověk mluvil nebo přemýšlel o čemkoli, bude u něho vždycky všechno špatně, bude to negativní, a především to bude nekonečně dlouho odsuzovat.

Co to může mít za následek?Tento proces soustředí a na dlouhou dobu udržuje pozornost člověka u těchto myšlenek. A pozornost to je síla, začátek procesu tvoření. Prostřednictvím koncentrace pozornosti je možné soustředit a nashromáždit určité druhy energií, jejichž exploze vede ke vzniku aktu jednání, tvoření něčeho (emocí, myšlenek, skutků, událostí) ve viditelném i neviditelném světě. To ve svém důsledku formuje osud člověka jak během života, tak i po smrti fyzického těla. Zda bude výsledek tohoto tvoření pozitivní nebo negativní závisí na volbě člověka, na jeho prioritách, na tom jakým způsobem je zvyklý každodenně přemýšlet, nakolik se umí kontrolovat a nakolik umí dát disciplínu svým myšlenkám a emocím. 

Anastasia: A jakým způsobem Materiální podstata vyprovokuje v člověku tak zvaný stav „bezdůvodné“ agrese?

Rigden: Stavy „bezdůvodné“ agrese jsou u člověka časté zvláště tehdy, když se jeho myšlenky stále dokola točí okolo pýchy, když věnuje velkou pozornost boji za převahu svého „autoritářského názoru“ mezi svými blízkými a známými lidmi. V takovém člověku samozřejmě převažuje Materiální podstata, která ho činí závislým na jejich programech a mechanismech. V takovém případě se člověk stává lehko ovladatelným materiálním Rozumem skrze systém konzumních hodnot, kde se největší důraz klade na uspokojení nekonečných potřeb Materiální podstaty.

Anastasia: A proč člověka tolik znepokojuje a trápí, co si o něm myslí někdo jiný?

Rigden: To, jak sebe i ostatní lidi hodnotíme a následně to porovnáváme, ve skutečnosti vychází z materiální části člověka. Jde o pradávný instinkt být „alfa samcem“ nebo „alfa samicí“. Zvíře se vždy snaží, aby v očích soka vypadalo větší a hezčí. Proto to člověka tolik znepokojuje a trápí, co si o něm jiní myslí. Obvykle se to omezuje na přání, aby vypadal jiným, než ve skutečnosti je. Člověka trápí otázka: „A co na to řeknou lidi?“ Ale ani se nezamýšlí nad tím, kdo konkrétně by ho měl soudit? Z pýchy a přehnaného sebevědomí pramení strach člověka z názoru Materiální podstaty jiných lidí. Proč? Protože cizí kritika se v tomto případě chápe jako snížení významu vlastního ega. Nicméně toto všechno spadá do jednoho procesu: jde o boj o dominanci, o moc nad sobě podobnými. Odtud pramení křivda, stav sklíčenosti, agrese.

Co je třeba udělat, abychom se všem těmto situacím vyhnuli?

Rigden: Člověk (Osobnost) se nachází v těle a tělo je doménou Materiální podstaty. Pokud víme o možných útocích, je vždy možné podniknout protiúder. Je to jako u výzvědné služby. Pokud očekáváme, že budeme čelit protivníkovi, který je mnohem silnější než my, musíme znát množství a kvalitu jeho sil, jejich rozmístění, jeho taktiku a postupy, abychom mohli vytvořit operativní protiútok. To potom zvyšuje naše šance na vítězství.

Je třeba, abys kontroloval procesy porovnávání ve tvé mysli. Je zapotřebí si co možná nejčastěji klást otázky jako například tyto: „Odkud se bere závist?“, „Co a koho porovnávám?“, „Je takové porovnávání adekvátní?“. 

Lidé nebývají „stejní“, každý je individuum, liší se zvláštnostmi své struktury, své genetické výbavy, svým charakterem, talentem, pílí a tak dále. Každý má své individuální zvláštnosti nejen ve své viditelné ale i v neviditelné struktuře. Zjednodušeně řečeno každý mé svoje, své trápení, svůj osud. Při projevech Materiální podstaty je samozřejmě lepší řídit se heslem: „Nesrovnávat, nechlubit se, nezávidět!“ Chovat se k jakékoli situaci z pozice Pozorovatele Duchovní podstaty, tedy abstrahovat se od myšlenek a emocí Materiální podstaty. 

Je třeba brát situace a lidi takové, jací jsou, vždyť jakákoli situace a každý člověk v ní je dobrým učitelem. Snažit se brát z jakýchkoli skutečností, dokonce i negativních, pozitivní ponaučení. Umět být spokojen s tím, co máš. Kořen pocitu uspokojení není ve vnějším světě, ale ve vnitřním světě člověka, v jeho hlubokém přání, které že vychází z duše. Pokud se člověk chce stát Duchovní Osobností, tak se o jeho duchovno starají i všechna jeho přání.

Člověk musí mít na paměti, že úsilí někým se zdát, ještě neznamená ve skutečnosti jím být.

Hlavní je spoléhat se na to, co je uvnitř, na to, co vychází z Duše. Nežít kvůli názorům jiných „zvířátek“. Nejlepším soudcem je Svědomí. Když se pevně rozhodnete kontrolovat svoje myšlenky, je velmi obtížné si dovolit melouchařit.

V člověku je důležitá čistota vnitřní upřímnosti před sebou samým. Vždyť člověk nikdy nebývá sám, vždy je s ním Bůh.

Lidé se často neobtěžují udělat si analýzu vlastního jednání, kontrolovat své myšlenky, dát jim disciplínu, začínají se vměšovat ostatním do života svými radami a poučováním. Je třeba mít na paměti, že lidé neprobírají to, co znepokojuje jejich partnera, ale to, s čím by se chtěli vypořádat sami. Jeden mudrc kdysi řekl: "Když někoho učíš, uč se zároveň sám, pak jednoho dne pochopíš, čemu vlastně učíš."

Není vždy nutné zasahovat do života druhých. Vždy je ale třeba dopřát právo osobní volby každému člověku. Každý si vybírá ten život, za který se pak bude zodpovídat.

Být příkladem a nést zodpovědnost za své myšlenky, slova a činy je hodné jména Člověk.

Radit, když se tě neptají, a poučovat, když to nikdo nechce, znamená konat akt násilí, i když by šlo o línou a mýlící se, přesto ale Osobnost.

Život bere od každého podle jeho schopností a dává každému podle jeho zásluh, přičemž nikoliv podle vnějších, ale vnitřních. Čím více měníš svůj vnitřní svět, pracuješ na sobě, zlepšuješ svoje kvality, tím více se tyto změny promítají do vnějšího světa.

Pokud se člověk nachází ve stavu dominující Duchovní podstaty, pak se v sobě vyzná, analyzuje svoje myšlenky a činy v klidném a jasném stavu vědomí. Jakákoli vnější situace, provokace negativ ze strany jiných lidí, jsou pro něj signálem k osobní práci na sobě samém a získává tak určitou zkušenost v sebezdokonalování. Vždyť k provokaci obvykle dochází na základě odpovídajícího impulzu, který vychází ze samotného člověka, a proto je třeba mít myšlenky, slova i činy pod kontrolou. Vnitřní pochyby vytvářejí vnější chaos. Pevné znalosti – klid a pořádek. Když se člověk naučí sám sebe kontrolovat, nebude čekat na vnější podnět, aby se pohnul z místa, půjde samostatně po cestě sebezdokonalování. Je třeba si pamatovat, že moudrý se učí dokonce i od nepřátel.

Cílem a úkolem Materiální podstaty je odvrátit člověka jakýmkoli způsobem od toho hlavního, tedy od duchovního rozvoje, přenést pozornost na jeho „slabůstky“. Způsoby útoku Materiální podstaty jsou různé. Ale mají něco společného. Tyto nástrahy jsou vždy založeny na egoizmu v té či oné podobě: buď jde o masochismus v podobě pomyslného sebemrskačství, sebelítost, nebo jde naopak o narcismus, tedy vyhrocenou sebelásku. To jsou dva základní extrémy Materiální podstaty. Při útocích Materiální podstaty vždy mizí proudění zevnitř ven a vzniká tlak zvenku dovnitř, což lze zřetelně pozorovat na smyslové úrovni. Pokud ty jako Osobnost usiluješ o duchovní osvobození, tak jednoduše zabraňuješ takovým provokacím. A právě to je velmi důležité, protože když pozoruješ nebo cítíš začátek útoku, tak už máš v boji s Materiální podstatou napůl vyhráno. Vždyť síla Materiální podstaty je v tajnosti a skrytosti. Pokud o tom ale víš, můžeš vždy přijmout protiopatření.

Obrazně řečeno je to jako ve východních bojových uměních. Pokud jsi psychologicky a fyzicky lépe připraven než tvůj protivník, pokud znáš jeho způsob boje, zvyky, pokud včas předvídáš i ty nejmenší projevy útoku a správně reaguješ na jeho „trumfové údery“, pak máš čas na provedení protiútoku a tím tedy i větší šanci zvítězit. Je třeba předvídat ránu a včas ustoupit stranou. A pokud dokonce nemáš ani podezření, že Materiální podstata je tvůj protivník, a myslíš si, že je to tvůj partner, pak samozřejmě nemá ani cenu mluvit o tvých šancích na vítězství. Vždyť pak budeš vnímat její výpady a agresivní útoky jako svůj přirozený stav a nebudeš chápat, proč a kvůli čemu tě život tak ubíjí, proč se vždy připleteš do cesty i těm jejím nejmenším provokacím a nedokážeš ani rozlišit, co je opravdu tvoje a co už je falešné.

Čím více se nutíš k disciplíně, tím více jsi v rozporu s myšlenkami Materiální podstaty, tím více nad ní získáváš moc. Je to jako ve válce: buď ty zabiješ nepřítele, nebo on tebe. Tvůj úkol je vyhrát za každou cenu tady a teď! Čas plyne rychle, je třeba spěchat a být rychlým na cestě dobra a pevným ve svém záměru zachránit Duši.

Když bojovník přebývá v táboře nepřítele, nemyslí na pochoutky, rozkoš a zábavu. Je soustředěn na vítězství. Bojovník bude třikrát více ostražitým, protože je v nepřátelském táboře. Bude přemýšlet o tom, jak vyhrát tuhle válku. Pravý bojovník své hluboké pocity schovává před hříchy viditelného světa. Nedívá se se závistí, vášní a žárlivostí na cizí věci. Jeho vůle nepodléhá fantazii a zkreslené iluzi tohoto světa. Protože iluze světa je nepřátelský tábor a bída pochází z jeho pokušení. Bojovník se nehněvá, když prohrává aktuální bitvu. Protože ať jej nepřítel v době konfrontace jakkoliv sežehne, všechno bude ku prospěchu bojovníka, neboť jeho duch bude silnější, rozvážnější a jeho další skutky budou moudřejší.

Anastasia: A jak je možné odblokovat v sobě stav omezeného vědomí, který vnutila Materiální podstata?

Rigden: Když rozpoznáš, že na tebe právě útočí Materiální podstata, je vždy možné a potřebné odblokovat tento stav, tedy podniknout následující kroky. Materiální podstata má ve skutečnosti také svá zranitelná místa. Bojí se dvou věcí: rychlé pomíjivosti času a smrtelnosti těla. Proto první, co je během útoku třeba udělat, je myšlenkově se vzdálit od připoutanosti ke svému tělu, dívat se na něj z pozice Pozorovatele Duchovní podstaty, z pozice rozšířeného vědomí, jako by se člověk díval z vesmíru na Zem. Je třeba si uvědomit, že čas plyne rychle, že tvé fyzické tělo je smrtelné stejně jako všechna tvá přání a potřeby.

Dále je zapotřebí rozšířit obraz vnímání světa, zanalyzovat situaci z různých stran z pozice Pozorovatele Duchovní podstaty. Je třeba sebekriticky přistupovat k otázce svého  vnitřního světa a využívat přitom dosažené znalosti o člověku, o světě, a také přijít na kloub tajným přáním své Materiální podstaty. Základ mnoha jejích přání zpravidla spočívá v touze vládnout někomu nebo něčemu. Pouze toto přání skrývá pod různými, uměle vytvořenými záminkami.

No a poté je samozřejmě zapotřebí také zbrzdit neurony, které tato agrese popudila. Zjednodušeně řečeno, je třeba věnovat se některé duchovní praktice, například „Lotosovému květu“, což jsi popsala v knize „Sensei-1“. Díky této praktice se obnovuje komplexní vnímání světa, je odstraněna omezenost vědomí, projevuje se hloubka citů vycházejících z Duše. Dochází tedy k přívalu hlubokých citů zevnitř ven.  Je přirozené, že po takové změně stavu vědomí se člověk zaměřuje na pozitivní vnímání světa. Když mozek dešifruje tuto informaci, vydává asociativní řadu, jež je zabarvena pozitivními emocemi.

Takže dostání se ze stavu omezeného vědomí je spojeno s aktivní protiargumentací, s pochopením pomíjivosti a smrtelnosti hmoty, s volbou životního kurzu směrem k duchovnímu cíli a s využitím odpovídajících nástrojů nutných k naladění se na nezbytnou pozitivní vlnu.Lidem se často nedostává právě základní argumentace, slov, aby přesvědčili sami sebe, aby se dostali z omezeného vědomí a aby viděli celkový obraz světa. A to je důvod, proč je důležité na sobě každý den pracovat, chápat celou zodpovědnost před sebou samým. Je třeba chápat, že dokud vědomí, přesněji Osobnost, není ve své převažující volbě pevná, tak je člověk vrtkavý a žije v pochybnostech. Aby byl na své duchovní cestě pevný, musí přesně vědět, čeho chce ve svém životě dosáhnout, jaký je jeho hlavní cíl. Pokud není cíl, není ani život, neboť život je cílevědomý pohyb.

Úryvek z knihy AllatRa A.Novych

VIDEO: http: //www.youtube.com/watch?v=iTaH7Kw2e2o