Jednoho dne řekl mnich mistru Tendo Kankeiovi: „Tento žák, který k vám přichází, má pyšné způsoby. Mistře, prosím, poučte mě, co je správné.“

 

Mistr řekl: „V tomto klášteře stačí chodit na záchod. Proč bych měl kázat, co je pýcha nebo  co je správné?“

 

Mnich řekl: „Z mistrovy odpovědi mám pocit, že bych si měl koupit nové slaměné sandály a dát se na cestu, abych našel buddhismus.“

 

Mistr řekl: „Pojď sem.“

 

Mnich k němu přistoupil a mistr řekl: „Jaká chyba je v odpovědi tohoto starého mnicha?“

 

Mnich nedokázal odpovědět.

 

Nato mistr udeřil mnicha.

 

 

Komentář mistra Nishijimy:

 

Mnich požádal mistra Tendo Kankeie, aby opravil jeho chování, protože měl starost, že je příliš pyšný a nechová se správně. Mistr ale odmítl mnichův idealistický přístup. Řekl mu, že v jeho klášteře mniši prostě chodí na záchod, když je to potřeba. Chtěl tím říct, že právě naše jednoduché činy v každodenním životě jsou samy buddhismem. Není potřeba se zlepšovat idealistickým způsobem.

 

Mnich nerozuměl, tak odpověděl, že má pocit, že musí hledat buddhismus jinde.  Mistr se mnicha zeptal, proč ho jeho odpověď odradila, ale mnich neměl odpověď. Tak ho mistr udeřil, aby ho probudil z jeho intelektuálních starostí, že se nechová správně.

 

 

Moje poznámka:

 

Pro většinu lidí, kteří se setkají s buddhismem, je nepředstavitelné, že by buddhismus spočíval jen v každodenním životě. Jako by každodenní život byl něčím, co nestačí, hledáme něco, co by nás nad každodenní život a starosti povzneslo. Snažíme se dosáhnout vlastností a schopností, které jsme nikdy neměli. Snažíme se zbavit hněvu, tužeb a nevědomosti, a místo toho být pořád klidní, po ničem netoužit a všemu rozumět. Ale v této snaze, kterou ve skutečnosti pohání náš hněv, touhy a nevědomost, se prostě dopouštíme pouze toho, že dále živíme svůj hněv, touhy a nevědomost. Naproti tomu člověk, který jde prostě na záchod, nepodléhá hněvu, touhám ani nevědomosti a uskutečňuje Buddhovo učení nikoliv ve své pomatené hlavě, ale v opravdovém životě.