Jitřní země je věnována duchovní tématice, jako jóga, witchcraft, kult Bohyně, posvátná sexualita, tantra, mystika, ale tématem je i zdravá výživa, vegetariánství, ekologie, léčivé rostliny.
Jitřní země 
Translate - select language ^
 
  Dnešní datum: 14. 10. 2019     | Mapa stránek | Fórum JZ | Galerie JZ | Na Chvojnici | Galerie Na Chvojnici | Biozahrada |
   
 
kulatý roh  Náhodný citátkulatý roh
Karel Čapek:
Pravými otci zákonů jsou darebáci, ne právníci.

kulatý roh  Hlavní menukulatý roh
Hlavní stránka
Mapa stránek Jitřní země
Přehled rubrik
Odkazy
Galerie Jitřní země
Ankety
Nejčtenější stovka
Rozšířené vyhledávání
Poslat nové heslo
Upravit čtenářskou registraci
Zrušit svoji registraci čtenáře

kulatý roh  Přehled rubrikkulatý roh

kulatý roh  Nejčtenějšíkulatý roh
Nežijte ve lži
(20. 11. 2016, 2659x)
Hodiny odbíjejí
(30. 12. 2016, 2626x)
Mayský sněm
(07. 01. 2017, 2574x)
Jako v pohádkách…
(07. 12. 2016, 2503x)
Mayská rada
(14. 02. 2017, 2419x)
Upozornění
(28. 11. 2016, 2374x)

kulatý roh  Počasí, Slunce, Lunakulatý roh
 
Předpověď pro ČR 1.den title= Předpověď pro ČR 2.den Předpověď pro ČR 3.den
 

Solar X-rays:
Status
Geomagnetic Field:
Status
Aktuální snímky Slunce


kulatý roh  O Jitřní zemikulatý roh
Jitřní země
ISSN 1801-0601
Vydavatel: J. Holub, Kralice n. Osl.
Jitřní země byla založena na pod­zim roku 2000. Věnuje se hlavně duchovní tématice, ať už je to jó­ga, witchcraft (wicca), kult Bo­hy­ně, posvátná sexualita a tantra, mys­ti­ka, New Age, ša­ma­nis­mus ale také třeba zdravá výživa, vege­tari­án­ství, lé­čivé rost­liny a eko­logie.

Příběhy

* Krásny sen


Ukázka z knihy - Příběhy - 09. 03. 2010 (4202 přečtení)

Keď gymnazista Martin Haberland ako sedemnásťročný zomrel na zápal pľúc, každý vravel o ňom a o jeho veľkom talente s ľútosťou, pokladal za nešťastie, že zomrel skôr, ako mohol svoje nadanie prejaviť, zúročiť a získať zaň peniaze.


Musím priznať, že smrť pekného nadaného mladíka aj mňa skormútila a s istou ľútosťou som si myslel: ako nezvyčajne veľa talentov musí byť na svete, že si ich príroda len tak zahadzuje. Lenže prírode je jedno, čo si o nej myslíme, a pokiaľ ide o talenty, v skutočnosti je ich naporúdzi toľko, že naši umelci by už čoskoro nemali nijaké publikum.

Ja však nemôžem žalostiť nad mládencovou smrťou preto, žeby sám bol utrpel škodu a pretože by ho osud kruto ozbíjal o to najlepšie a najkrajšie, čo naňho čakalo.

Kto v zdraví a šťastí dovŕšil sedemnásty rok a mal dobrých rodičov, ten v mnohých prípadoch nesporne prežil najkrajšiu časť svojho bytia. Ak sa život končí tak zavčasu, vyhne sa veľkým bolestiam a krutým zážitkom a divému životnému víru, nestane sa beethovenovskou symfóniou, ale malou haydnovskou komornou hudbou, a to veru nemožno povedať o živote mnohých ľudí.

V Haberlandovom prípade som o tom celkom presvedčený. Mladý človek naozaj prežil to najkrajšie, čo vôbec mohol prežiť, zavnímal niekoľko taktov takej nepozemskej hudby, že musela prísť smrť, lebo ďalší život už nemohol zaznieť iným, iba disharmonickým tónom. Žiak prežil svoje šťastie iba vo sne, to však zaiste neznačí, že bolo menšie, lebo väčšina ľudí prežíva sny oveľa plnšie ako život.

Na druhý deň po onemocnení, tri dni pred smrťou, mal gymnazista v začínajúcej horúčke takýto sen:

Otec mu položil ruku na plece a povedal: »Dobre viem, že u nás sa už toho nemôžeš veľa naučiť. Musíš sa stať dobrým a veľkým človekom a dosiahnuť mimoriadne šťastie, a to sa nezíska v rodnom hniezde. Počuj, čo ti poviem: najprv musíš vystúpiť na horu poznania, musíš vykonať čin a potom musíš nájsť lásku a byť šťastným človekom.«

Keď otec vravel posledné slová, akoby sa mu pretiahla tvár a zväčšili oči, na chvíľočku vyzeral ako starý kráľ. Nato bozkal syna na čelo a pobádal ho, aby šiel, a syn zostupoval po krásnych širokých schodoch ako z paláca, a keď šiel ulicou a práve sa chystal opustiť mestečko, stretla ho matka a zavolala: »Martin, vari chceš odísť a ani sa so mnou nerozlúčiš?« Ohromene na ňu pozrel a hanbil sa jej povedať, že si myslel, že už dávno zomrela, lebo ju videl pred sebou živú, krajšiu a mladšiu, ako si ju uchoval v spomienkach, áno, mala v sebe čosi dievčenské, a keď ho pobozkala, oblial ho rumenec a neodvážil sa jej bozk vrátiť. Hľadela mu do očí jasným modrým pohľadom, ktorý ním prenikol ako svetlo, a zakývala mu, keď zmätene odchádzal.

Ani sa nezačudoval, keď pred mestom namiesto hradskej a doliny s jaseňovou alejou uvidel morský prístav. Veľká staromódna loď s hnedastými plachtami čnela až po zlaté nebo ako na jeho obľúbenom obraze od Clauda Lorraina a čoskoro sa na nej plavil k vrchu poznania.

Loď a zlaté nebo však nenazdajky zmizli z dohľadu a žiak Haberland o chvíľu putoval po hradskej, ale už ďaleko od domova, k vrchu, ktorý v diaľave horel ako večerné zore, no ani zamak sa k nemu nepriblížil, čo ako dlho už putoval. Našťastie kráčal vedľa neho profesor Seidler a otcovsky mu riekol: »Tu nehodno použiť nijakú inú konštrukciu, iba ablativus absolutus. Iba s ňou sa zrazu ocitnete in medias res.« Hneď ho poslúchol a zišiel mu na um ablativus absolutus, ktorý akoby v sebe obsiahol celú minulosť jeho samého i minulosť sveta a so všetkou minulosťou skoncoval tak dôsledne, že Martina obklopovala už iba rozjasnená budúcnosť. A z ničoho nič sa našiel na vrchu, ale vedľa neho stál aj profesor Seidler a zrazu mu začal tykať, a aj Haberland tykal profesorovi a profesor sa mu zdôveril, že on je vlastne jeho otec, a kým hovoril, čoraz väčšmi sa na otca ponášal a láska k otcovi a láska k vede v žiakovi splynula a obaja boli mocnejší a krajší, a kým žiak sedel a rozmýšľal a obklopovali ho samé tušené zázračnosti, otec vedľa neho riekol: »Tak a teraz sa poobzeraj.«

Všetko naokolo bolo nevýslovné zrozumiteľné a všetko na svete bolo v najlepšom poriadku a jasné ako slnko, Martin dôkladne pochopil, prečo zomrela jeho matka, a predsa bola nažive; pochopil v samej podstate, prečo sú ľudia výzorom, zvykmi a rečou takí rozdielni, a predsa sú z jednej podstaty a takmer bratia, pochopil, že bieda a bolesť a mrzkosť sú preveľmi potrebné, bohom chcené a dané, že sa napokon stanú krásnymi a jasnými a nahlas vravia o poriadku a radosti na svete. A ešte kým si jasne uvedomoval, že teraz bol na vrchu poznania a že tam zmúdrel, cítil sa povolaný na čin. A hoci o rozmanitých povolaniach rozmýšľal už dva roky a ani pre jedno sa nerozhodol, teraz s určitosťou vedel, že je staviteľom. Nádherné bolo vedieť to a nemať o tom ani najmenšiu pochybnosť.

A už tu ležal biely a sivý kameň, brvná a stroje, naokolo stálo veľa ľudí a nevedeli, čo robiť, on však ukazoval rukami a vysvetľoval a rozkazoval, držal plány a stačilo mu iba kývnuť a naznačiť a ľudia už pribehli a boli šťastní, že robia rozumnú prácu, dvíhali kamene a posunovali vozíky, dvíhali tyče a otesávali balvany a vo všetkých rukách a v každom oku sa zračila staviteľova vôľa. Dom sa postavil a stal sa z neho palác, ktorý klenbami a predsieňami, dvormi a oblúkovitými oblokmi zvestoval celkom prirodzenú, jednoduchú, radostnú krásu; bolo jasné, že treba postaviť ešte niekoľko takých stavieb, aby utrpenie a bieda, nespokojnosť a mrzutosť naveky zmizli zo sveta.

Keď Martin dokončil stavbu, pocítil ospanlivosť a nebedlil už nad všetkým tak dôkladne. Počul, ako okolo neho znie niečo ako hudba a slávnosť a vážne, s pocitom zriedkavej spokojnosti, sa oddal hlbokej a krásnej únave. Jeho vedomie precitlo až vtedy, keď pred ním znovu stála matka a chytila ho za ruku. Vedel, že s ním teraz pôjde do krajiny lásky a on stíchol a čakal a zabudol na všetko, čo už na tejto ceste vykonal a prežil. Z vrchu poznania a z jeho palácovej stavby žiaril jas a žiarilo v ňom až do hĺbky precítené svedomie.

Matka sa usmievala a držala ho za ruku, kráčala dolu vrchom do večernej krajiny, mala modré šaty a idúcky mu zmizla a belasosť jej šiat sa stala belasosťou hlbokej vzdialenej doliny, a keď si to uvedomil, už nevedel, či matka naozaj bola pri ňom, alebo nebola, pochytil ho smútok, sadol si na lúku a rozplakal sa, bez bolesti, oddane a vážne ako predtým v tvorivom nadšení budoval a v únave odpočíval. Slziac cítil, že teraz stretne to najsladšie, čo človek môže zažiť, a pokúšal sa o tom uvažovať; hoci vedel, že je to láska, nevedel si ju dobre predstaviť a dospel k pocitu, že láska je ako smrť, že je naplnením a večerom, po ktorom už nesmie nič nasledovať.

Ešte to ani celkom nedomyslel, a už bolo znovu všetko iné, dolu v modravej doline hrala vzdialená utešená hudba a cez lúku prichádzala slečna Vosslerová, dcéra starostu mesta, a on zrazu vedel, že ju má rád. Mala tvár, akú vždy mávala, ale celkom jednoduché šaty ako Grékyňa, a sotva prišla, už sa zvečerilo a na oblohe žiarilo veľa veľkých jasných hviezd.

Dievča s úsmevom zastalo pred Martinom. »Tak tu si?« rieklo láskavo, akoby ho bolo čakalo.

»Tu,« riekol Martin, »matka mi ukázala cestu. Už som všetko dokončil, aj veľký dom, ktorý som mal postaviť. Musíš v ňom bývať.«
Dievčina sa jednostaj usmievala. Mala div nie materský výzor, bola rozvážna a trochu smutná, akoby bola dospelá.

»Čo mám teraz robiť?« pýtal sa Martin a položil ruky dievčaťu na plecia. Naklonilo sa dopredu a hľadelo mu do očí tak zblízka, že sa trochu zľakol, a už nevidel nič, iba veľké pokojné oči dievčaťa a nad ním v zlatej hmlovine veľa hviezd. Srdce mu bilo prudko a spôsobovalo mu bolesť.

Krásne dievča položilo svoje pery na Martinove pery, a kým sa jeho bytosť rozplývala a opúšťala ho všetka vôľa, hore v modrej tme sa tíško rozozvučali hviezdy; a zatiaľ čo Martin cítil, že teraz okusuje lásku a smrť a to najsladšie, čo človek môže prežiť, počul svet okolo seba znieť a pohybovať sa v jemnom krúživom tanci a s perami na ústach dievčaťa pocítil, že jeho a ju a všetko unáša krúživý tanec, privrel oči a v tichom ošiali letel po rozozvučanej, vekmi predurčenej ceste, na ktorej už viac naňho nečakalo nijaké poznanie a nijaký čin a nič dočasné.

Hermann Hesse (1911)
 

 

 

Pokud se vám tento článek líbil, přidejte jej na

 

[Akt. známka: 3,00 / Počet hlasů: 1] 1 2 3 4 5
Celý článek | Zpět | Komentářů: 0 | Informační e-mailVytisknout článek


Komentovat článek     

Pro přidávání komentářů musíte být čtenář registrovaný a přihlášený a mít nastavený odběr info-mailů.


 

NAHORU | Hlavní stránka

kulatý roh  Přihlášený čtenářkulatý roh

Uživatelské jméno:

Heslo:




Registrace nového čtenáře!


kulatý roh  Aktualitykulatý roh
05. 10. 2019:

Ekonomka Markéta Šichtařová: "Ministerstvo práce a sociálních věcí se vytasilo s třicetistránkovou příručkou pro provozovatele takzvaných mikrojeslí. Příručka obsahuje instrukce, jak batolátkům vymýt mozek a udělat jim binec v jejich pohlaví. Nabádá k tomu, aby se během her ‚potíralo rozdělení na muže a ženy‘. Aby se klukům stejně jako holčičkám dávaly panenky a holkám zase autíčka...
Proč stejný druh lidí zbožňuje a hájí Gretu, jejíž loutkovodiči v podstatě vyzývají k diktatuře? Proč stejný typ lidí je ochoten uvažovat o tom, že se (pro začátek) ve školních jídelnách zakáže maso? Proč tihle lidé obyčejně hájí norský Barnevernet a byli by nejraději, kdyby se zavedl i u nás?...
"

Celý článek...


03. 10. 2019:

Zemřel Karel Gott - komentář z Internetu: "oceňuji jeho pracovitost, laskavou lidskou stránku, rozhled i to, že po roce 89 se nedal ke zlodějům, neobrážel VIP dýchánky kavárny, žádné politické uskupení si ho nekoupilo. Vytvářel v zahraničí o republice dobrý obraz, vydělal státu spoustu valut, danil doma, ne v daňovém ráji. Zůstal svůj.
Mrkl jsem jen na minutku jinam a už to jede. Knížepán, Klvaňa, Stanjura, Bělobrádek, Šídlo, Roman Týc, Jakub Janda, že prý zpíval i v Rusku a za komunistů.... u jiných, co se dnes angažují na správné straně, to samozřejmě nevadí. Vytáhli i autistu, kdysi dětského maskota Trautenberga, Mikiho Kotase. Jsem zvědavý, co na to bojovník proti sochám z Prahy 6 nebo Milionové chvilky... Nic pozitivního nedokázali, proti Goťákovi jsou ubožáci. Lumpové, co stojí proti vlastnímu národu, se přede všemi zase veřejně odkopávají...
"

Celý článek...


29. 09. 2019:

Jiří Zimola: "Hroutí se mi svět. Svatý Václav nežil, Koněv neosvobodil a Červená Karkulka sežrala vlka. Ještěže mi na nezávislé veřejnoprávní ČT vysvětlí, jak mám zacházet s fake news! :-)"

Celý článek...


27. 09. 2019:

Novinářka Lucie Groene Odkolek: "Miloš Zeman by za normálních okolností určitě přišel položit květiny, ale logicky nechce, aby vzpomínka na rok 1989 byla opět zneužita k projevům „pohrdání Zemanem“. Místo zpráv o oslavách 30. výročí 17. listopadu by se na první stránky tisku dostali ti, kteří mediálně nejúčinněji urazili prezidenta. Do situace, kdy prezident raději zůstane doma, nás tedy dostali právě ti, co si o sobě z nepochopitelných důvodů myslí, že jsou slušnější než Miloš Zeman, a potom se před novináři předvádějí v trapnostech..."

Celý článek...


24. 09. 2019:

Jana Bobošíková: "Dokud se nenajde většina ve Sněmovně, která by jasně prohlásila, že Česká televize neplní svou zákonnou funkci – tedy poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názoru – jsou tyto diskuse zbytečné. Jediný, kdo může změnit současný stav zpravodajství a publicistiky České televize, jsou poslanci. Ti ale, přestože často deklarují nespokojenost s Českou televizí, odvahu situaci řešit nemají. Česká televize je nyní skutečně nezávislá v tom smyslu, že si děla co chce, protože ti, kdo mají vynucovat dodržování zákona o ČT, na svou povinnost rezignovali..."

Celý článek...


17. 09. 2019:

Bývalý šéf vojenské zpravodajské služby a bezpečnostní analytik Andor Šándor: "Ta samolibost, že já to vím nejlépe a ostatní jsou minimálně hlupáci, pokud ne ruští agenti, přisluhovači Kremlu a Číny a podobně, je velmi nešťastná, a navíc často sklouzává do polohy osobní, urážlivé. Navenek to samozřejmě ovlivňuje to, jak se k sobě lidé chovají...
Já stále věřím tomu, že je správná teze, že Koněv osvobodil Prahu, protože tlak jeho vojsk donutil generála Toussainta uzavřít smlouvu s generálem Kutlvašrem a s Josefem Smrkovským, nechat zde těžké zbraně a zmizet. Jinak by tu Prahu Němci rozflákali, kdyby nebyli pod tlakem.
.."

Celý článek...


08. 09. 2019:

Spisovatel, autor historických knih Václav Junek: "z vyššího hlediska české moderní historie jde opravdu jen o ten šum (kauza sochy maršála Ivana Stěpanoviče Koněva), navíc vyvolaný přibližně těmi samými elementy, které (například) pod vedením Franty Sauera ze Žižkova se vší jim vlastní hloupostí skácely Mariánský sloupu na Staroměstském náměstí v listopadu 1918 a jistě také v přibližně stejné době dosáhly likvidace pomníku jednoho z největších českých vojevůdců maršála Radeckého. To ale opravdu jen pro příklad. Stejného druhu ovšem byla pozdější praxe nacistů ve věci pomníků Ernesta Denise, plukovníka Švece, prezidenta Wilsona i mnoha dalších. A to nemluvím už vůbec o komunistech a jejich tak oblíbeném obrazoborectví..."

Celý článek...




WebArchiv - archiv českého webu        optimalizace PageRank.cz       Bělehrad.Cz      Výrobky z konopí a bio bavlny - URBANSHOP     

Tento web byl vytvořen prostřednictvím phpRS v2.8.2RC8 - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Aby bylo legislativě EU učiněno zadost, vezměte na vědomí, že tento web využívá cookies, jako naprostá většina všech stránek na internetu. Dalším používáním webu s jejich využitím souhlasíte.

Redakce neodpovídá za obsah článků, komentářů ke článkům a diskusí ve Fóru,
které vyjadřují názory autorů a nemusí se vždy shodovat s názorem redakce.
Pro zpoplatněné weby platí zákaz přebírání článků z Jitřní země!