Konečně přišel do Jizerských hor znovu blažený čas: jejich lesy medově voní. 

Cítím tu vůni každé jaro. Stačí jen vyhlédnout z okna a zavětřit k lesům. Začínají za mým domem a táhnou se bez přerušení, hluboké a daleké desítky kilometrů k severovýchodu. Nejsou jednotvárné a duše okřívá, kdykoliv do nich vstoupím. Nahoře na jizerských pláních plujou tou dobou na rašeliništi ještě perlové mraky a v nehnutých vodách se rozpouští poslední sníh: jediný poryv větru dosud stačí obnovit vládu zimy.

Kde je ale tou dobou sníh ve starých bukových lesích v hemmrichu! Safírová obloha tam prosvítá mezi skalami a nejkrásnější zeleň pokryla za jediný den a noc větve hladkých šedých buků. Nestojí v Čechách druhé takové bučiny jako v kamenitých svazích Jizerských hor! Tam vládne v květnu pravé medové jaro. Těžko je v tu dobu vydržet doma: je nutno slyšet zpěv lejsků malých z korun buků. K večeru pak stoupám po vlahém dni k lovecké chatě pod poledníkem. Opírá se o skálu, a když ji spatřím, jsem rád, jako bych potkal blízkého člověka: zdá se, že starý srub zima dosud nezkrušila. Jen suchého myšího trusu v něm přibylo a nádherných vlhkých vůní. Noční vzduch je čerstvý a jako šipky v něm nad stromy létají lesní sluky. Vítr utichá a nad nočními horami leží mír. Přesto cítím jarní neklid: daleko je ještě tiché podzimní spočinutí, kdy stačí samota a světlo svíčky.

Když se druhý den za slunce východu rozhlížím po poledníku, lesy Jizerských hor se probouzejí od obzoru k obzoru. Zvedá se v nich lahodný jitřní vítr, předzvěst dobrého dne. Pohlížím upřeně na ten lesnatý a hornatý kraj.

Dlouho stojím na staré meřičské věži nad lesy a jen sám, daleko široko sám. Mohu proto radostí zpívat: že znovu přišel do hor blažený čas putování. Lesy voní jarem a celým příštím požehnaným rokem.

Kdykoliv se tak zjara probouzím a vydávám se na cestu do Jizerských hor, napadnou mě slova starého severského básníka a tuláka z jeho Poslední radosti: "Odešel jsem do lesů. Ne, že bych byl něčím uražen, také mne neranila zloba lidská; ale nepřijdou-li lesy ke mně, musím jíti k nim. Tak se to má."

Miloslav Nevrlý: Kniha o Jizerských horách

Knihy M. Nevrlého vydává nakladatelství Vestri