Jitřní země je věnována duchovní tématice, jako jóga, witchcraft, kult Bohyně, posvátná sexualita, tantra, mystika, ale tématem je i zdravá výživa, vegetariánství, ekologie, léčivé rostliny.
Jitřní země 
Translate - select language ^
 
  Dnešní datum: 01. 11. 2020     | Mapa stránek | Fórum JZ | Galerie JZ | Na Chvojnici | Galerie Na Chvojnici | Biozahrada |
   
 
kulatý roh  Náhodný citátkulatý roh
G. Lichtenberg:
Nejlépe poznáme člověka podle vtipu, nad kterým se pohoršil.

kulatý roh  Hlavní menukulatý roh
Hlavní stránka
Mapa stránek Jitřní země
Přehled rubrik
Odkazy
Galerie Jitřní země
Ankety
Nejčtenější stovka
Rozšířené vyhledávání
Poslat nové heslo
Upravit čtenářskou registraci
Zrušit svoji registraci čtenáře

kulatý roh  Přehled rubrikkulatý roh

kulatý roh  Nejčtenějšíkulatý roh
Aktuální stav
(12. 01. 2018, 2881x)
Svět se mění
(19. 11. 2017, 2820x)
Naslouchejte si každou vteřinou
(02. 11. 2017, 2807x)
Váš rok
(02. 01. 2018, 2482x)
Mayský sněm promlouvá
(15. 11. 2017, 2436x)
Spojení duší
(23. 08. 2018, 2399x)

kulatý roh  Počasí, Slunce, Lunakulatý roh

Solar X-rays:
Status
Geomagnetic Field:
Status
Aktuální snímky Slunce


kulatý roh  O Jitřní zemikulatý roh
Jitřní země
ISSN 1801-0601
Vydavatel: J. Holub, Kralice n. Osl.
Jitřní země byla založena na pod­zim roku 2000. Věnuje se hlavně duchovní tématice, ať už je to jó­ga, witchcraft (wicca), kult Bo­hy­ně, posvátná sexualita a tantra, mys­ti­ka, New Age, ša­ma­nis­mus ale také třeba zdravá výživa, vege­tari­án­ství, lé­čivé rost­liny a eko­logie.

Sebepoznání

* Život


Jari - Sebepoznání - 04. 03. 2009 (3738 přečtení)

Mám za to, že naše intenzivní snaha být dobrý, milý, přátelský, pomáhat lidem, je v drtivém množství případů nesmírně pokrytecká. Samozřejmě, každý chce takový být a nikdo nechce zůstat pozadu.


Nebo znáte člověka, který chce být zlý, mimo pár vyjímek v podání vyšinutých jedinců, kteří nenávidí všechno? Sebe, ostatní, celý svět. Mluvím o normálních lidech. A tak se setkávám se železnou pravidelností s větší nebo menší mírou zdůrazňování toho božského a výjimečného v našich povahách. Stačí jen chvíli počkat a musíte vidět, že tito lidé zuřivě argumentují, prosazují nadřazenost ve vztahu k těm, kteří s nimi nesouhlasí a v návalu arogance proklamují lásku, porozumění a pochopení. Je to celé k ničemu, protože si stejně každý myslí o tom druhém to své a tak jediným rozhodčím je odezva lidí přihlížejících, kteří mohou své sympatie dát jedné nebo druhé straně. To je celkem nedůležité, protože tyto ovace jsou často rigidně subjektivní.

Považuji práci na sobě za jedinou cennou a přínosnou. Dokonce si myslím, že na ničem jiném vůbec nezáleží. Ony krásné skutky přinášené okolí, lidstvu, se u vzácných jedinců projeví téměř automaticky a navíc, oni nebudou požadovat zanechání své stopy, pečetě a vnější sláva jim nic neříká. Prostě takový jsou, jsou to oni a je to přirozené, ne hrané.

Největším hříchem páchaných na nás samých je nenávist k sobě. Je to naše prosté rozhodnutí i když často vyvolané vnějšími událostmi. Je to naše volba co chceme cítit. Těchto lidí je nespočet. Každý v sobě najde větší či menší míru nespokojenosti s vlastním životem, dosaženým pokrokem a míry pocitu štěstí. Domnívám se, že parametry které používáme k ohodnocení stavu jsou Existenci, Bohu, velkému šamanovi naprosto ukradené. Tyto parametry jsou naučené. Malé děti to skutečně neřeší. Možná může někdo říct, že je dítě také nespokojené a vzteklé, ale to je omezeno velmi prostým okruhem týkající se hladu, žízně nebo nepohodlí.

Někdo má špatný vztah a neodejde. Někdo má problém s dětmi a bojuje s vlastním zoufalým nepochopením a představou jak by to mělo být. Někdo trpí v zaměstnání a nic s tím neudělá. Proč? Protože strach je ještě hrůznější strašidlo než nespokojenost sama se sebou. Nejsme tu na věčnost. Čas je jediná veličina, která se nevrací, nenastavuje a určitě pro náš lidský projev skončí. Život, to jak jej žijeme, je jediné co máme. Nic jiného není. Proto se lidé, kteří jsou velmi nešťastní uchylují k duchovním disciplínám jako k poslední záchraně. Setkávám se s tím pravidelně. A co tam nalézají? Stejné nešťastníky jakou jsou oni sami. První dojmy jsou skvělé. Všichni jsou příjemní, tak sladcí a milující. Ale zkuste si vzpomenout, kdo vám třeba půjčil peníze, nechal vás u sebe bydlet, sehnal vám práci? K tomu téměř jistě nedochází. Takže hledat v duchovnu řešení svým letitých problémů je nekonečná iluze, která nikam nevede. Vede, ještě k většímu zklamání.

Já tzv. duchovno miluji. Ale trvalo mně dlouho než to přineslo efekt i do běžného života. To co se muselo stát bylo, podívat se na sebe očima bez brýlí a možná vidět toho blbečka jaký skutečně je J

Potom se začaly dít věci. Prvním krokem je brutální inventura svého charakteru,vlastností, očekávání, svých slabostí a strachů. Pokud odstraníte svůj strach, slabost, ukáže se síla automaticky. Jste, jsem, nesmírně silný. Další věcí je dramatické přehodnocení motivací. Skutečně stojíš o společenské postavení, o míru nepostradatelnosti, důležitosti? Nebo prostě stačí využít svou energii k získání slušného živobytí, hezkého vztahu, možnosti konat věci, které tě těší a lákají ? Musíte se dostat do pozice, kde skutečně nepotřebujete druhé lidi k tomu, aby vás hodnotili a říkali jací jste ? Nepotřebujete přece konat vědomě skutky k tomu aby vás milovali, ctili vás a chválili. To je sice nesmírně příjemné, ale pokud my sami uvnitř jsme v rozporu a k tomu dochází, je to k ničemu. Jediný rozhodčí v této vztahové hře bychom měli být my, tedy přesněji, náš vnitřní pocit. Lidé kteří jsou spokojení, vyrovnaní, jsou i lidé kteří nesmírně rádi pomáhají, seznamují se. Nikdo nebude o tuto rozkoš oloupen.

Jedna z nejlepších motivací je motivace žít, naplno žít svůj život a to tak, že jej budeme žít rádi. A tím myslím prostě jen to žití, že dýcháme, hýbeme se, jsme součástí změn. Pokud jsou tam věci které nemáme rádi, tak není nic rozumnějšího než se s nimi smířit. Prostě teď jsou, nějak jsem se sem dostal a nějak se taky mohu vyhrabat ven. Může to trvat minutu, den, měsíce nebo rok. Nikde nejsou žádné bariéry. Ležíte-li ve stínu a nevšiml si toho, tak víte že kousek vedle je slunce dost. Není nic zoufalejšího než bojovat v sobě. Jedna strana říká, stojí to pěkně za prd a druhá strana oponuje, nic se neděje, to je iluze. Mistr to říkal a mistr je autorita. Rozhodčí je jen náš pocit. Pokud se cítíme blbě, tak nemá smysl si něco nalhávat. Vše by mělo být křišťálově čisté a jasné.

Jestliže někdo odejde do bezdomoví s cílem dosáhnutí osvobození, tak ať to nedělá pokud to udělat nechce, nebo na to není připravený. Ať to provede v okamžiku, kdy bude připravený na svou minulost a výhody, které s tím byly spojeny, zapomenout.

Jsem přesvědčen o tom, že každá tzv. duchovní práce obnáší z velké části čistění vnitřního chlévu. Žádné techniky, mantry, učitelé nepomůžou. Jen budeme žít dvojí život a budeme konstantně duchovně zfetovaní. Prosté přiznání sebe sama, velmi poctivá a hluboká introspekce začne sama dělat divy. K tomu nikoho nepotřebujeme, nikoho. A dokud toto čištění nepomine, nemá ani smysl nějaké duchovní disciplíny dělat, platit si kurzy, soustředění, hlásit se k nějakému učení, kupovat stohy literatury.

Mockrát se setkávám s brekem a neštěstím a neustále se opakuje stejné schéma. Ti lidé si chtějí postěžovat, chtějí utěšit ale v žádném případě nejsou ochotni něco sami udělat. Máš prázdný vztah, proč neodejdeš ? Nemám peníze, práci. A co plánuješ udělat ? Jsem sám, sama ? A koho k sobě potřebuješ když neznáš ani sama sebe, sám sebe ? Máme v sobě geneticky zakomponovanou touhu s někým sdílet, být s ním. Ale lidí je kolem nás hodně, otázkou je, co vyzařujeme a proč by s námi být měli.

Takže, tyto trable a bolesti sice vyslechnu ale nic mně to neříká. Ovšem, nesmírně fandím každému kdo vlastní stávající situaci přijme, byť s určitou dávkou veselí a cynismu a vidí svou cestu.

Všechno je dobré, každý stav má v sobě zakomponované poselství, všechno je učení. I ta největší tragedie v sobě nese milost a lásku budoucnosti. Jen je potřebné a vhodné to vidět bez emocí a izolovaných představ. Je moudré věřit, protože se vždy můžeme rozhodovat, znovu a znovu. Šťastný, sebe sama milující darebák je pro existenci cennější bytostí než křečovitě laskavá, nešťastná a sebe ponižující osobnost. Na majetku a našem postavení naprosto nezáleží, všechno tu zůstane. Pokud nás to činí naplněnými a skutečně vnitřně šťastnými, máme ho mít.

Já sám sebe považuji za naprostého začátečníka. Stále svírám své velké koště a množství zákoutí bez světla a přetékající harampádím je alarmující J Ale i ten křehký stromeček začíná plodit první ovoce a to mě činí nesmírně šťastným, protože vidím dramatickou změnu. Jsem jiný člověk než před tím. A má motivace? Nepromarnit jediný den svého života.

 

 

Pokud se vám tento článek líbil, přidejte jej na

 

Související články:
Ještě jednou Důvěra 3. (19.08.2010)
Ještě jednou Důvěra 2. (18.08.2010)
Ještě jednou Důvěra 1. (17.08.2010)
Zrcadlení (09.07.2009)
Maják (05.07.2009)
Pláž (28.06.2009)
Ježíš (21.06.2009)
Drogy (17.06.2009)
Pán (06.06.2009)
Co sebevraždy? (03.06.2009)
Končiny (30.05.2009)
Desatero (21.05.2009)
Úrovně (21.02.2009)
Údolí stínů (17.02.2009)
O smrti (13.02.2009)
Změny (25.01.2009)
Přirozenost (10.01.2009)
Důvěra (24.12.2008)
Sen (13.12.2008)
Motivace (23.11.2008)
Rozchody (07.01.2005)
Věříš v Boha? (28.09.2004)
Splynutí (27.08.2004)
[Akt. známka: 1,67 / Počet hlasů: 6] 1 2 3 4 5
Celý článek | Zpět | Komentářů: 20 | Informační e-mailVytisknout článek


Komentovat článek     

Pro přidávání komentářů musíte být čtenář registrovaný a přihláąený a mít nastavený odběr info-mailů.


 

NAHORU | Hlavní stránka

kulatý roh  Přihlášený čtenářkulatý roh

Uživatelské jméno:

Heslo:




Registrace nového čtenáře!


kulatý roh  Aktualitykulatý roh
27. 10. 2020:

Profesor Ivo Budil: "Přiznám se, že neznám žádného novináře z Blesku, ale domnívám se, že nejde o poeticky naladěné a citlivé osoby chodící o půlnoci o samotě rozjímat na opuštěné hradby Vyšehradu o smyslu českých dějin. Ten člověk tam bezpochyby šel za určitým cílem, který splnil. Nenazýval bych ho jednoduše udavačem, protože prostě dělal svoji práci. Pan profesor Prymula náležel mezi mocné muže, kteří mají vlivné nepřátele. Podobné praktiky jsme v české politice zažili již mnohokrát, a to včetně svržení předsedy vlády. Pan profesor Prymula není prvním a ani zdaleka posledním, komu se něco podobného přihodilo...
Problém České republiky spočívá v tom, že mocenské jádro Evropské unie má zájem na tom, udržovat ji v polokoloniálním či periferním postavení, k čemuž slouží liberálně levicové a aktivistické politické strany, mainstreamová média a akademické kruhy. Jakýkoliv náznak lidového vůdce, který by české společnosti umožnil plně využít její potenciál, tedy musí být zničen či diskreditován.
"

Celý článek...


27. 10. 2020:

Jaroslav Štefec: Něco tady smrdí. A hodně. Akce, jejímž cílem byla likvidace Romana Prymuly a jeho odstavení z postu ministra zdravotnictví má všechny atributy klasické operace bezpečnostních služeb. Prolhané, plné podivností a postavené na písku. Takže kdybych si mohl tipnout, směřovaly by moje úvahy spíše než oblíbeným „směrem Moskva“ (případně Peking) daleko pravděpodobnější českou cestou, případně směrem k našim „spojencům“. Podivností typu „agenta s kufrem plným ricinu“ je víc než dost. Počínaje otázkou, kdo poslal fotografa bulvárního plátku v daný čas na dané místo, až po „podivné“ znalosti jistého Moravce, takto naduté a arogantní hlásné trouby antibabišovské tak zvaně „veřejnoprávní“ televize...
Ten, kdo celou akci připravil a naplánoval, rozhodně počítal s reakcí „antirouškařů“ a dalších obhájců „práva na vymření půlky národa“, samozřejmě té, v níž nebudou oni...

Celý článek...


26. 10. 2020:

Zdeněk Troška: "...budou dělat haury do chvíle, než jim zemře (na covid pozn.red.) někdo blízký, někdo, koho měli rádi. Mám pocit, že snad nesledují televizi a nevidí záběry ze všech států světa, kde je to stejné, ne-li horší. Musím chránit sebe a své blízké, to je přece moje povinnost a nějaké frajerské pózy nejsou namístě. Stejně mi vadí to věčné fňukání, že nebudou mít na nájem, na jídlo, na toto a tamto, že jsou finančně úplně na dně – ale hned jak se v červenci rozvolnilo, na 105 tisíc Čechů vyrazilo do Chorvatska k moři. A na to peníze najednou měli?..."

Celý článek...


25. 10. 2020:

Exsenátor Jan Veleba: " V nadcházejícím týdnu jde v podstatě o všechno a pokud se nezklidní situace ve společnosti a na postu ministra zdravotnictví se rychle neobjeví kvalitní osobnost, pak opoziční demoblok a mediotelevizní žumpa ČT využijí všech prostředků k likvidaci vládnoucího hnutí, speciálně premiéra Andreje Babiše. Pokud by se jim to podařilo, tak tato společnost končí...
Naše společnost je nemocná, ztratila se slušnost, ztratila se elementární úcta k jakýmkoliv hodnotám, ztratil se stud. Nenajdete normální slušnou diskusi, názor proti názoru, najdete jenom urážky, zesměšňování a útoky...
"

Celý článek...


25. 10. 2020:

Sociolog Petr Hampl: "Epidemii si nemůže řešit každý sám. Výsledek je závislý na spolupráci. Jenže jsme v situaci, kdy se lidem lže téměř neustále a téměř o všem. O migraci, dluzích, Evropské unii, školství, mezi- národních smlouvách a čemkoliv jiném vás napadne...
Být ekonomickou celebritou – to dnes znamená, že dobře vypadáte, máte kontakty v médiích, a dokolečka opakujete, že řešením všeho je snížení daní pro bohaté, snížení státních výdajů a deregulace. To se naučíte za dvě minuty. K tomu nepotřebujete číst složité studie v cizích jazycích...
"

Celý článek...




WebArchiv - archiv českého webu        optimalizace PageRank.cz       Bělehrad.Cz      Výrobky z konopí a bio bavlny - URBANSHOP     

Tento web byl vytvořen prostřednictvím phpRS v2.8.3a - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Aby bylo legislativě EU učiněno zadost, vezměte na vědomí, že tento web využívá cookies, jako naprostá většina všech stránek na internetu. Dalším používáním webu s jejich využitím souhlasíte.

Redakce neodpovídá za obsah článků, komentářů ke článkům a diskusí ve Fóru,
které vyjadřují názory autorů a nemusí se vždy shodovat s názorem redakce.
Pro zpoplatněné weby platí zákaz přebírání článků z Jitřní země!