V posledních dnech, těsně před volbami mimo jiné i třetiny senátorů, se dovídáme od tajných služeb, od Bezpečnostní informační služby a od Vojenské rozvědky, že nám tu řádí plno ruských špiónů a že se snaží kontaktovat občanské aktivisty a politiky proti radaru.
Jsem tak starý, že jsem tento tón ještě slyšel, ale ne ještě tak starý, abych na to už zapomněl. Šlo o padesátá a šedesátá léta. Hlavnímu sporu bipolárního světa nedopřál tehdejší despotický režim, aby se artikuloval politicky. Druhou stranu sporu museli hrát agenti amerického imperialismu. Kdo by si troufl zastávat názor nepřátel národa a státu? Drakonické tresty i relativně malé verbální delikty podle tehdejšího práva byly odůvodněny právě tímto: jde o špionáž, resp. pomoc špionům.
I kdyby bylo tisíckrát pravda, že americké a jiné západní tajné služby tu měly své zájmy, smáli jsme se tomu tehdy a smějeme se tomu dnes. Říkáme, že to byla špiónománie. Že to bylo zneužití bezpečnostní tematiky proti politickým oponentům.
A dnes je to tu znovu. Téměř doslova stejné, snad s malou terminologickou obměnou. Dnes řádí agenti ruského imperialismu. Politický spor o radar přenášejí tajné služby a (jimi zaúkolovaná?) přičinlivá média z parlamentu a z občanské společnosti na bojiště agentů, špionů a speciálních služeb. Stoupenec zachování těžce dohodnuté globální rovnováhy strategických zbraní už vlastně nemůže politicky argumentovat. Je přece (snad někdy nevědomky) ve službách nebezpečného Ruského impéria. Je vlastně zrádce a rozvratný element. Chybí mnoho do dalšího kroku, k tomu, aby opoziční poslanec nebo občanský aktivista byl pro své postoje sledován a snad i policejně stíhán?
Bezprecedentní přenesení politické rozpravy mezi vládou a opozicí do oblasti špionských her, i kdyby tady vířily stovky ruských agentů, je v těsně předvolebním období skandálním porušením demokratických pravidel hry. Je to další ukázka nečestné hry agresivní pravice, která není schopna získat v řádném předvolebním boji dostatek voličských hlasů a používá opět skandalizace a zastrašování.