II - základ dechu
 

Pokračuji v seriálu. Začal jsem od základů. To, přiznávám, může být pro někoho nudné. Na druhou stranu bych čtenáře nerad připravil o souvislosti.

Jen krátce o dechu. Průměrně dýcháme 14 nádechů a výdechů za minutu. V jogovém kurzu by Vás měli naučit takzvanému plnému jogovému dechu, což je způsob využití kapacity plic. To má blahodárné účinky nejen na kvalitu života, ale samozřejmě i na uvolnění. Je to hned za relaxací druhá důležitá věc z jogy.

Využitím kapacity plic klesne frekvence dechu nejméně na polovinu. Všimněme si, že jakmile se soustředíme na dech, automaticky zpomalíme dýchání.

Když se naučíme být nezaujatým pozorovatelem, náš dech se nezmění.

Poznámka: Je to takový testík toho, zda skutečně jste nezaujatým pozorovatelem svého těla. Pokud dochází po chvíli k pocitům "nuceného dodechnutí" – je tu kontrola, nikoliv pozorování.
 

K rozvoji plného jogového dechu joga využívá sady cvičení od fyzicky náročnějších až po jednoduché pozice prstů na rukou (takzvané mudry. Vysvětlivka: Mudry ale nejsou jen pozice prstů na rukou). Takovým cvičením se říká Hatény a jejich popis přesahuje možnosti tohoto seriálu.

V podstatě je dech rozdělen na 3 části podle skupin svalů, které tu kterou část ovládají.

Dolní – břišní – brániční
Střední – hrudní
Horní – podklíčkový (klíční kosti)

Hatény ovlivňují a rozvíjejí jednak každou fázi zvlášť a jednak celkový způsob dýchání.
Zajímavé je například to, že i tradiční čínská medicína se opírá o správné dýchání a tvrdí, že dech je základ všeho zdraví. Objevují se i hlasy, že si bereme (západní kultura) z tradiční čínské medicíny kde co od stravování, cvičení až po léčení, ale jak správně dýchat, to přehlížíme. Jeden ze základů čínské medicíny tkví ve vyjádření:

Tělo, které nedýchá, nežije.

Začal jsem trochu obšírněji, abychom měli alespoň vzdálenou představu o souvislostech. To důležité pro nás je to, že jakékoliv soustředění na dech nás uvolní. Jednak to je tím, že automaticky zpomalíme dechovou frekvenci, a jednak obrácením pozornosti "dovnitř".
 

III - uvolnění pomocí dechu aneb souvislosti s pranajámou
 

Tělo, které je naší blízkou součástí, obsahuje spoustu zajímavých orgánů.
Funkci řady z nich neumíme ovládat přímo a nemáme nad jejich funkčností kontrolu. Např. vylučování žluči apod. Nejsme k tomu primárně uzpůsobeni. Nicméně jsou zde funkčnosti těla, které je možné vědomě v reálném čase ovlivnit a přitom, když si jich nevšímáme, pracují samovolně. Jednou z těchto funkcí je dech. Můžeme dech ovlivňovat přímo, nebo si jej nevšímat a on pracuje sám. Podle jogy je dech pomyslný můstek mezi světem hmotným a vědomě ovlivnitelným a světem nehmotným (energetickým, mimosmyslovým). Mezi světem vůle a světem přirozenosti, samovolnosti. Pokud tedy chcete začít ovládat svět energií, je to možné a kontrolou dechu získáme zkušenosti ke kontrole energie.

Vraťme se ale k uvolnění. Vliv dechu na uvolnění je průhledný. S nádechem dochází k napětí, s výdechem dochází k uvolnění. Pokud dokážeme jednoznačně sledovat napětí a uvolnění ve svalech (napětí a uvolnění), můžeme vnímat napětí a uvolnění v jednotlivých orgánech. Tady nám, alespoň z počátku, půjde vědomé uvolnění podstatně hůře. A k tomu se právě používá dech a trocha vizualizace. Je výhodné, když víme, kde který orgán v těle máme, ale můžeme pracovat i bez těchto vědomostí. Uvolněme celé tělo a soustřeďme se na určitou část uvnitř těla. Sledujme, jak v místě, kam se soustředíme, s nádechem vzrůstá napětí a s výdechem se napětí uvolňuje.

Je to, jako když máme houbu (orgán nebo místo soustředění) a dáme ji pod vodu (tok energie). Výdechem houbu zmáčkneme a energii vypudíme, s nádechem houbu pustíme a ona nasaje novou čistou energii. Promýváme místo, na které se soustředíme energií. Pokud se nám to daří, budeme po chvilce vnímat rozdíl mezi částí těla, na kterou se soustředíme, oproti ostatním částem. Takto jemně a nenápadně můžeme ovlivňovat svoje vnitřní orgány. Pokud vytrváme dostatečně dlouho, zjistíme, že soustředění na konkrétní orgán nebo místo v těle nám půjde samovolně (a to posléze nejen u sebe), aniž bychom potřebovali kontrolovat nebo pracovat s dechem – ale to je již jiná kapitola.

Zatím jsme si ukázali, jak dech může být branou mezi materiálním a nemateriálním světem, mezi vědomím a nevědomím, mezi napětím a uvolněním
 

IV - uvolnění bez dechu
 

Mezi nádech a výdech (a výdech a nádech) je možné zařadit zádrž dechu – to je jen pro zkušené. Jedná se spíše o nedýchání (pasivitu) než o násilné zadržení.

Lze rozlišit zádrž dechu po nádechu a zádrž dechu po výdechu. Znamená to zůstat v napětí (po nádechu) a zůstat v uvolnění (po výdechu).

S pranajámou se také pracuje například tak, že se počítají doby (ideálně tepy srdce) - například se běžně začíná na nádech 4 doby, zádrž 4 doby, výdech 4 dob, zádrž 4 doby - to už je ale opravdu vyšší dívčí (jogová) a neradno si s tím bez vedení hrát.

Proč to zmiňuji.

Výsledek dlouhodobějšího cvičení pranajámy může vypadat např. 6 nádech, 6 zádrž, 12 výdech, 24 zádrž (po výdechu).

Tím chci naznačit, že lze zásadním způsobem ovlivnit uvolněnost. Dechový cyklus pak vychází asi na 1,5 dechů za minutu.

To je proti 14 dechům už dost velký rozdíl. Samozřejmě má takové cvičení vliv i na tepovou frekvenci a všechny vnitřní pochody (včetně mysli).
 

Přirozené zastavení dechu - zatajení dechu
 

Dech většinou zatajíme při venkovním impulsu. Otevření výhledu do krajiny, uvidění krásy, většinou doprovázené výrazně kladnými emocemi. Co se při tom děje? Vše se zastaví. Mysl ztichne, takzvaně zkoprníme a vnímáme ono "něco", kvůli čemu "stojí za to žít". Většinou si myslíme, že je to z důvodu venkovního impulsu - ten stav "vnímání Toho" při zatajení dechu. Ale zkusme se na to podívat obráceně. Co když je to naopak? Co když tím, že se při zatajení dechu uvnitř uvolníme, uklidníme a jakoby "přestaneme vnímat" změny, pohyby, napětí, nastává ten správný obrat?

A to je prosím celý fígl zádrží dechu. Pokud se nedostaví stav "jemného okouzlení", "jemné blaženosti", "všeobjímající lásky", nejsme dostatečně uvolněni a používáme násilí. Jakmile násilí ustane, objeví se tento "stav" samovolně.

Mezi námi, tento stav je naší přirozeností a podstatou, nemůžeme o něj přijít. Jen jej přes neustále vnímané napětí, pohyb nevnímáme.

(pokračování) 

- Lama -

Převzato z http://www.ulamy.ic.cz/