Jitřní země je věnována duchovní tématice, jako jóga, witchcraft, kult Bohyně, posvátná sexualita, tantra, mystika, ale tématem je i zdravá výživa, vegetariánství, ekologie, léčivé rostliny.
Jitřní země 
Translate - select language ^
 
  Dnešní datum: 05. 08. 2020     | Mapa stránek | Fórum JZ | Galerie JZ | Na Chvojnici | Galerie Na Chvojnici | Biozahrada |
   
 
kulatý roh  Náhodný citátkulatý roh
Henry Wotton, britský diplomat (1659):
Velvyslanec je čestný muž, vyslaný za hranice, aby tam lhal ve prospěch vlasti.

kulatý roh  Hlavní menukulatý roh
Hlavní stránka
Mapa stránek Jitřní země
Přehled rubrik
Odkazy
Galerie Jitřní země
Ankety
Nejčtenější stovka
Rozšířené vyhledávání
Poslat nové heslo
Upravit čtenářskou registraci
Zrušit svoji registraci čtenáře

kulatý roh  Přehled rubrikkulatý roh

kulatý roh  Nejčtenějšíkulatý roh
Aktuální stav
(12. 01. 2018, 2588x)
Svět se mění
(19. 11. 2017, 2542x)
Naslouchejte si každou vteřinou
(02. 11. 2017, 2541x)
Nejsme připraveni
(27. 09. 2017, 2442x)

kulatý roh  Počasí, Slunce, Lunakulatý roh

Solar X-rays:
Status
Geomagnetic Field:
Status
Aktuální snímky Slunce


kulatý roh  O Jitřní zemikulatý roh
Jitřní země
ISSN 1801-0601
Vydavatel: J. Holub, Kralice n. Osl.
Jitřní země byla založena na pod­zim roku 2000. Věnuje se hlavně duchovní tématice, ať už je to jó­ga, witchcraft (wicca), kult Bo­hy­ně, posvátná sexualita a tantra, mys­ti­ka, New Age, ša­ma­nis­mus ale také třeba zdravá výživa, vege­tari­án­ství, lé­čivé rost­liny a eko­logie.

Víra

* Láska jako výraz poznání Boha


Jaroslav Macháček - Víra - 23. 07. 2008 (3690 přečtení)

Karel Makoň

Jedna z mnoha stále dokola probíraných otázek je otázka ohledně Lásky. Jednak, co to ta Láska vlastně je, a také je-li Láska víc než Poznání. Nechci být soudcem v tomto sporu (protože se o spor skutečně jedná), ale dávám tímto k posouzení další možný pohled na tuto problematiku. Je to opět z díla Karla Makoně Postila a K. Makoň ji vysvětluje v souvislosti po seslání Ducha svatého (po svatodušních svátcích).


 

K.Mak.:

            Zde se setkáváme s jedním ze vzácných míst v Bibli, na němž se mluví o poznání Boha. Mnozí vykladači by taková místa nejradě­ji obešli, protože Písmo vykládají, aniž by Boha poznali, ba do­konce tvrdí, že Boha nelze poznat. Jiní zase tvrdí, že Boha jaksi velmi nedokonale můžeme poznávat pomocí rozumu, jestliže pozorně nahlížíme na velkolepý řád v přírodě, ve vesmíru, na krásu příro­dy atd. Jisto je, že při stejně pozorném, ba pozornějším zkoumání přírody, ale se smyslem analytickým a nikoliv syntetickým, se smyslem pro podrobnosti, ale nikoliv pro celkové vidění harmonie, se právě tak dochází k názoru, že Bůh není. Všechny rozumové dů­kazy o existenci Boží lze vyvrátit. Poznání Boha rozumem je pouze poznání doplňující. Teprve když se naše jsoucnost setká se jsoucností Boží, nebo naše láska s láskou Boží, nebo obsah našeho poz­nání s poznáním Božím, možno tuto zkušenost sdělit rozumu a ten jí podlehne pod tlakem zkušenosti a možná, že se mu též podaří nějakým poněkud srozumitelným způsobem vystihnout, co lidská duše zažila. O to my se tu, v celé Postile, snažíme. Nepodáváme přímé důkazy o existenci Boží, nýbrž jen svědčíme jak, kdy a za jakých podmínek se lze o ní přesvědčit. I to má velký význam. Rozum může při poznávání Boha sloužit jako jeho klasifikující pozorovatel. A tak sloužil také rozum sv. Jana, Evangelisty a miláčka Páně. On Boha poznal, přestože ho nikdo neviděl, ani on ne, a nyní vykládá o jednom z hlavních následků takového poznání, o lásce ke všem.

            Domnívám se, že pokud jste porozuměli výkladu o Božím Hodu Svatodušním, nebude pro vás obtížné porozumět i tomu, proč láska je produktem poznání Boha.

            Napřed dva obrazy o tom. Jeden klasický, jeden nový. Klasický obraz je vzat zase z přirovnání o marnotratném synu. Netroufal se po tom všem, jak naložil s penězi otcovými, ani vstoupit do otcovského domu. Avšak otec už jej očekával a připravil všechno nejen pro jeho slavné přivítání, ale i pro jeho následující život u něho. Syn byl tím nesmírně dojat, protože nic takového si nezasloužil a nic takového nečekal. Setkal se s láskou otcovou, ja­ká překračovala veškerou jeho představivost o lásce. Otec mu dával pochopit, co to pro něho znamená, když se mu vrací jeden dávno ztracený syn.

            Druhý obraz je o dvou mostech. Po jednom nejen jsme vyšli od Boha, že jsme si od něho vzali existenci a všechno, co jsme potřebovali k samostatnému životu, ale od něhož jsme se též vzdáli­li, neboť všechno, co jsme dostali, jsme uplatnili venku ve světě bez vzpomínky na Boha. Obvykle teprve tehdy, když jsme se ocitli v nezáviděníhodném postavení marnotratného syna a uvědomili si, že jíme s vepři a jaká je naše bída, rozpomněli jsme se na Otcův dům. Pokud jsme se naučili také nějaké lásce v tomto světě, obra­címe se s ní k Bohu. (To už líčíme konkrétní případ, který má na mysli sv. Jan. Mluvím o jeho přístupu k Bohu). Nemůžeme se vracet po starém mostě přes všechny přátele, kteří se od nás mezitím odvrátili, protože jsme se ocitli na mizině a nemohli jsme jim poskytnout, co od nás dříve měli. Vracíme se skromně po novém mostě vlastní touhy po návratu, po mostě na němž se zaručeně nesetkáme s nikým z těch, kterým jsme byli ve světě dobří. Po tomto mostě (č. 2) jde každý sám, i když se mu to jenom zdá, protože by neby­lo tentokrát správné, kdyby viděl ty, kdo mu pomáhají. Je totiž v takovém dezolátním stavu, že kdyby poznal někoho ze svých po­mocníků, kteří jsou lepší než dřívější jeho přátelé, zastavil by se z vděčnosti u něho na dlouhou dobu, a přestože by mu bylo vel­mi dobře, zdržel by svůj příchod do otcovského domu. Proto ve starých pohádkách čteme, že Honza před vstupem do království musí proti své vůli setnout hlavu svému koni nebo dokonce dobrému sta­řečkovi, bez nichž by byl neosvobodil princeznu, svou duši. V každém případě se s nimi musí aspoň rozloučit.

            V přirovnání o marnotratném synovi je velmi dobře znát, co Otec přidává k nepatrné lásce synově - svou nesmírnou lásku. Syn už potom nemá jen svou lidskou lásku, nýbrž lásku Otcovu, tou je ze všech stran obklopen. A dodejme, že když po tomto poznání lásky Otcovy se syn vrací po mostě č. 1 zpět k lidem, nejde po něm už jen svou lidskou láskou, nýbrž s láskou Otcovou, daleko větší. Není myslitelné, že by nemiloval i ty, k nimž se vrací. Teď si ale představte, že si dokonce jasně uvědomuje stav lidí, kteří ještě nepřešli po mostě č. 2, čili z jeho hlediska bloudí v tomto světě, nemají světla, které by jim osvěcovalo všechny cesty. A přesto se chovají mnohdy velmi dobře a statečně. Jeho láska k chybujícím se nezmenšuje jejich chybami, nýbrž roste. Dá se i rozumem usoudit, že znakem člověka, jenž poznal Boha, je láska ke všem, i když tato musí na sebe vzít takovou podobu, aby nebyla špatně chápána nebo zneužívána.

             Sv. Jan pokračuje. "Milujeme-li Boha, Bůh zůstává v nás."

            Podle našeho obrazu o dvou mostech by se to dalo říci srozumitelněji: Milujeme-li Boha, tvoříme si most č. 2. Protože však bez určitého dosti vysokého poznání nedokážeme milovat Boha, stačí začneme-li s láskou k bližnímu, i takovou se staví nový most podle slov Ježíšových: "Cokoliv jste učinili nejmenšímu z bratří svých, mně jste učinili." Jak je to možné? Protože skutečná láska vede vždycky k odosobnění, k omezení sebelásky. Chcete-li si to představit, pohlédněme na doplněný obrázek, který už znáte:
 

láska 1


 

Vztah k zevnímu světu je několikerého druhu. Měli bychom k němu přiřadit i vztah k sobě, především lásku k sobě. Jsou to vztahy k zevnímu světu, protože vzhledem k Bohu jde pořád o zevní svět, neoddělitelný od ostatních pout k němu. Jsou to vztahy, které nás neuvolňují pro lásku k Bohu, zcela využívají síly, kte­rou získáváme po mostě č. 1. Je zřejmé, že má-li být zbudován no­vý most, je třeba, aby se všechna síla z Boha nevyčerpala v zev­ním světě, nýbrž se vrátila k Bohu. Most ten je budován totiž z téže síly, kterou získáváme od Boha. Jiná síla není schopna do­sáhnout Boha.

             Láska k bližnímu ovlivňuje sílu pro budování mostu č. 2 jen potud, pokud se musíme při ní odosobnit, sami sebe zapřít. A pra­vá láska tohoto druhu si vyžaduje velmi často velkého sebezapře­ní, protože z lásky k bližnímu nám nejen nekyne často žádný pros­pěch, nýbrž za ni sklízíme i nevděk. Pokud tedy vztahy k zevnímu světu jsou vztahem opravdové lásky k bližnímu, znemožňují sebe­lásku, takže všechny síly reservované pro ni zůstávají nevyužity. K tomu však není v lidském těle zásobárna. Proto se vracejí k Bo­hu, a tak vytvářejí zpětný proud do něho, který jsme si nazvali mostem č. 2. To je obecně řečeno. Ve skutečnosti je tomu asi tak, že vztahy nezištné lásky k bližnímu jsou podobnější ke vztahům lásky Boží k lidem než cokoliv jiného, je to napodobování činnos­ti Boží, je to zpodobování sebe s Bohem a tím přibližování se je­mu. Proto ten, kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu, jak praví sv. Jan. Platí potom nutně, že ten, kdo miluje, začíná být v Bohu. Zase si musíme přiznat, že dnešní doba nás nutí k větším ohledům k bližnímu než doby dřívější, kdy méně jeden potřeboval druhého. Tehdy to bylo dáno menším množstvím potřeb, jednoduchostí a pros­totou života, dnes vlivem vzrůstajících potřeb a vlivem neschop­nosti, aby si je jedinec sám opatřil, jsme nuceni ke spolupráci s mnoha lidmi. V starověku pracovaly pro jednu řeckou rodinu ti­síce otroků, dnes pro jedince pracuje poměrně daleko více lidí nepoměrně svobodnějších. Vzniká velká potřeba neutrální činnosti, všeobecná zaměstnanost pro společnost, a o té dobře víme, že čas­to si vyžaduje velkou míru odosobnění, někdy tolik jako pravá láska k bližnímu, někdy ovšem mnoho odosobnění si nevyžaduje, nikdy však se bez něho neobejde. A tak můžeme souhrnně říci, že především výkon všech druhů ctností, v první řadě lásky, ale pak i výkon zaměstnání, celá neutrální činnost, ovšem v daleko menší míře, vedou k odosobnění, tudíž k navazování spojů s Bohem k ne­přímému spojování s Bohem. K přímému spojení vede poctivá nedis­kurzivní modlitba. Tuto situaci bychom si mohli znázornit takto:

láska 2


 

Protože jsme nyní aspoň trochu pronikli k cílovému smyslu lidské činnosti, tj. k jejímu spojovacímu účelu s Bohem, je nez­bytné, abychom se také z tohoto hlediska vypořádali se zlem všeho druhu, především s vědomě páchaným zlem.

            Zlo ani nepřímo nevede ke spojení s Bohem, není však myslitelné, aby se vymykalo z rámce tvůrčího záměru Božího, aby přece jen i ono nepodporovalo zcela zvláštním způsobem spojovací záměr Boží, a to v míře nemalé, nikoliv zanedbatelné. Vysvětleme si je­ho spojovací funkci napřed na příkladu. Někdo něco špatného něko­mu provede z nenávisti nebo ze škodolibosti. Předpokládejme, že postižený nezůstane škůdci ránu dlužen a splatí mu spáchané zlo zase ranou, buď menší nebo větší. Možná, že vznikne dlouhodobá rozepře. Ve všech těchto případech rána vedená zlým úmyslem se vrací jako bumerang na svého původce, způsobuje mu utrpení, které předtím sám uštědřil, a možná utrpení ještě větší než jaké způso­bil. Je to konec konců nedobrovolné odosobnění, ke kterému u škůdce dojde. I když násilník stupňuje svůj odpor, přece jen se musí mnohého zříkat, co dříve měl, především klidu, bezpečí, možná majetku, přátel atd. Zlo páchající člověk je vždycky sobec, protože se nechce odosobňovat, chce všechno nejlepší pro sebe bez ohledu na druhé nebo dokonce i za cenu škody či ničení druhých. Je to krátkozraké jednání. Jeho špatnost nezůstane bez odezvy, vzbudí reakci, kterou nakonec trpí více než ti, kterým chtěl uš­kodit nebo na jejichž účet chtěl zlepšit své postavení. Mohli bychom si třeba ukázat i z historie, že je tomu tak i s celými národy, na druhé straně i s malými škůdci v přírodě (mniškou, mandelinkou, kobylkou), takže můžeme usuzovat na zákon odrazu, který tu existuje a který v oblasti lidské navozuje nedobrovolné odosobnění utrpením, nemocemi atd., čili vrátíme-li se k jednot­livci, můžeme říci, že zlo, které napáše, nakonec svou silou mnohdy znásobenou odrazem bombarduje jeho samolibé já, takže musí vyjít ze své ulity a musí se odosobnit. Nesmíme zapomenout, že hmotné tresty nejsou ani zdaleka tím nejhorším, co může člověka postihnout. Daleko horší jsou tresty duševní povahy, opovržení, které stíhá špatného člověka, jeho vědomí, ztráta pozic atd.

            Nepochybujte, že bychom mohli jít daleko za tento okrajový vhled do zákulisí veškerého dění, a že by to bylo velmi užitečné. Pokud jste sledovali dobře předešlé úvahy, mnohé si dokreslíte sami. – konec citátu.

 

Nepochybuji, že jako námět k dalším úvahám by to stačilo. Mě zbývá jen popřát všem upřímně hledajícím, aby je pokud možno v jejich pátrání vedl sám Bůh a to co nejkratší cestou.

 

 

 

Pokud se vám tento článek líbil, přidejte jej na

 

[Akt. známka: 1,00 / Počet hlasů: 6] 1 2 3 4 5
Celý článek | Zpět | Komentářů: 3 | Informační e-mailVytisknout článek


Komentovat článek     

Pro přidávání komentářů musíte být čtenář registrovaný a přihláąený a mít nastavený odběr info-mailů.


 

NAHORU | Hlavní stránka

kulatý roh  Přihlášený čtenářkulatý roh

Uživatelské jméno:

Heslo:




Registrace nového čtenáře!


kulatý roh  Aktualitykulatý roh
05. 08. 2020:

Spisovatel Vlastimil Vondruška: "Nejsem xenofobní, jsem Čech a vlastenec...
Mnohým z nás padli rodiče, prarodiče, příbuzní ve světových válkách 20. století. Bojovali za svobodu a bojovali proto, aby jejich rodiny mohly žít ve svobodných Čechách. Dnes se dozvídám, že není správné bránit vlast, je lepší se sebrat a odejít vyklidit prostor pro nově příchozí. To samozřejmě neznamená, že nechci pomoci potřebným lidem...
Od středověku do téhle země přicházeli cizinci a usazovali se tu v klidu míru a pohodě. Bylo k tomu potřeba dodržet tři základní podmínky: přijmout naši víru, ctít zákony českého království a živit se poctivě...
Asi mě vychovali divně, protože všechno to, co jsem miloval a v co jsem věřil, je dnes špatně. Za zločin vlastizrady je dnes naopak pokládáno vlastenectví...
"

Celý článek...


22. 07. 2020:

Spisovatel a etnolog Mnislav Zelený-Atapana: "Dřív byl v tramvaji či autobusu řidič, konduktér a revizor. Ve vlaku byl mašinfíra, konduktér a revizor. Každý se staral o svůj díl práce celého provozu. Jak začneme na jednu osobu navlékat další a další činnosti, abychom takzvaně ušetřili, nemohou se soustředit na tu svou hlavní činnost a mohou přijít závratné chyby a neštěstí..."

Celý článek...


24. 06. 2020:

Ekonomka Ilona Švihlíková: "Debata o euru se vede u nás velice povrchně. Jako kdyby jediným výsledkem eura bylo, že nemusíte do směnárny. Nebo nastupuje ‚ideologická úderka‘, kdo je proti euru, je čínský nebo ruský agent. Zcela se přitom ignoruje, jaké makroekonomické nerovnováhy euro vytváří – v EU dneska vlastně máme dvojí periférii, jižní a východní. Nehovoří se o tom, že euro zesiluje rozdíly mezi zeměmi, místo souladu přispívá k nárůstu šovinismu...
Část společnosti obsedantně nenávidí Rusko (a Čínu) a mají to jako svůj, často jediný, politický program. Tato mccarthyovská politika plní mnoho účelů – umožňuje vám útočit na každého, kdo má jiný názor, a pokusit se ho tímto způsobem umlčet, odstranit z politické konkurence...
Stupňování nelze vyloučit, protože je to karta, se kterou rády hrají veřejnoprávní média, takže se daným politikům pak zaručuje dostatečná mediální pozornost. Kromě nenávisti, kterou někteří prostě potřebují k životu, je potřeba vnímat i ekonomické zájmy. Jedním z hlavních cílů je bezesporu vyloučit ruské (a čínské) firmy ze zakázek, Dukovany počínaje, a uvolnit prostor pro jiné zahraniční ekonomické zájmy.
"

Celý článek...


21. 06. 2020:

Akce D.O.S.T.: Dost bylo Bruselu! Před 11 lety stála Akce D.O.S.T. v čele veřejných protestů proti ratifikaci Lisabonské smlouvy. Varovali jsme před společenskými důsledky eroze naší státní svrchovanosti a zesíleného útoku na naše tradice a občanské svobody. Nemýlili jsme se.
Dnes se nacházíme na dalším důležitém rozcestí.
Blížící se hospodářská krize, zesílená bezprecedentním „vypnutím“ globální ekonomiky na jaře letošního roku, má sloužit jako záminka k další centralizaci moci na úrovni EU. „Fond obnovy“ a projekt „EU nové generace“ zavádějí společné dluhy a unijní daně. Evropská unie se v případě uskutečnění této vize stane plnokrevným státem a její členské státy pouhými regionálními útvary. Význam voleb do národních parlamentů klesne na úroveň voleb do krajských zastupitelstev a politická svrchovanost České republiky se stane minulostí.
Je alarmující, že se o takto závažné věci nevede důkladná veřejná diskuse. Proto mnoho občanů naší republiky ani neví, co všechno je ve hře. Vyzýváme vládu České republiky a jejího premiéra, aby využili svého práva veta a projekt „EU nové generace“ důrazně odmítli.
V Praze dne 17. června 2020

Celá výzva...


21. 06. 2020:

Petr Žantovský: " Ve čtvrtek jsem se v iDnes dočetl, že tahle dvě veřejnoprávní média (Česká televize a Český rozhlas) společně iniciovala průzkum veřejného mínění, který se měl týkat existence a výše koncesionářských poplatků. A vítězně na nás z titulku křičí, že ‚Češi jsou pro zachování ´koncesionářský´ poplatků, výše je přiměřená‘. Už v titulku je chyba, chybí tam písmeno ch, nu ale dobrá, to se stane při rychlé práci. Nechme však titulek a pojďme na obsah...
Nešlo jen o zvýšení samotné, tedy generálním ředitelem
(ČT) opakovaně vyžadovanou nějakou další valorizaci. „Ale šlo i o rozšíření poplatků na jiné nosiče televizního kanálu, včetně telefonů, tabletů, počítačů a tak dále. Za všechno, čím můžete sledovat Českou televizi, byste měli platit. To by bylo opravdu úžasné. Vznikla by tu Česká televizní republika, velmi by to připomínalo středověkou daň z hlavy... "

Celý článek...




WebArchiv - archiv českého webu        optimalizace PageRank.cz       Bělehrad.Cz      Výrobky z konopí a bio bavlny - URBANSHOP     

Tento web byl vytvořen prostřednictvím phpRS v2.8.3a - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Aby bylo legislativě EU učiněno zadost, vezměte na vědomí, že tento web využívá cookies, jako naprostá většina všech stránek na internetu. Dalším používáním webu s jejich využitím souhlasíte.

Redakce neodpovídá za obsah článků, komentářů ke článkům a diskusí ve Fóru,
které vyjadřují názory autorů a nemusí se vždy shodovat s názorem redakce.
Pro zpoplatněné weby platí zákaz přebírání článků z Jitřní země!