Jitřní země je věnována duchovní tématice, jako jóga, witchcraft, kult Bohyně, posvátná sexualita, tantra, mystika, ale tématem je i zdravá výživa, vegetariánství, ekologie, léčivé rostliny.
Jitřní země 
Translate - select language ^
 
  Dnešní datum: 14. 10. 2024     | Mapa stránek | Fórum JZ | Galerie JZ | Na Chvojnici | Galerie Na Chvojnici | Biozahrada |
   
 
kulatý roh  Náhodný citátkulatý roh
Thúkidides:
Impérium se nakonec stává chorobou. Právě ta zabila Athénskou demokracii.

kulatý roh  Hlavní menukulatý roh
Hlavní stránka
Mapa stránek Jitřní země
Přehled rubrik
Odkazy
Galerie Jitřní země
Ankety
Nejčtenější stovka
Rozšířené vyhledávání
Poslat nové heslo
Upravit čtenářskou registraci
Zrušit svoji registraci čtenáře

kulatý roh  Přehled rubrikkulatý roh

kulatý roh  Nejčtenějšíkulatý roh
Vzpomeňte si, kým jste
(04. 05. 2022, 1793x)
Rok 2022 a budoucnost
(13. 12. 2021, 1676x)
Láska vítězí
(28. 02. 2022, 1646x)
Cesta duše a cesta člověka
(13. 03. 2022, 1595x)

kulatý roh  Počasí, Slunce, Lunakulatý roh

Solar X-rays:
Status
Geomagnetic Field:
Status
Aktuální snímky Slunce


kulatý roh  O Jitřní zemikulatý roh
Jitřní země
ISSN 1801-0601
Vydavatel: J. Holub, Kralice n. Osl.
Jitřní země byla založena na pod­zim roku 2000. Věnuje se hlavně duchovní tématice, ať už je to jó­ga, witchcraft (wicca), kult Bo­hy­ně, posvátná sexualita a tantra, mys­ti­ka, New Age, ša­ma­nis­mus ale také třeba zdravá výživa, vege­tari­án­ství, lé­čivé rost­liny a eko­logie.

Duchovno a zdraví

* M. Norbekov: Na co je nám držení těla a úsměv?


Od čtenáře - Duchovno a zdraví - 20. 09. 2008 (23119 přečtení)

Jednou kolega ukazuje prstem na jednoho pacienta a říká: "Ten člověk je zdráv." Nevěřil jsem tomu, protože jsem ho dobře znal. Byl to bývalý ministr, který již několik let trpěl rozvinutou formou Parkinsonovy choroby. To je postižení mozku, jak jistě víte, že?
 


Jeden ze symptomů této nemoci se na pacientech projevuje v naprosté absenci mimiky. Obličej je jako maska. Po tom, co jsem ho důkladně prohlédl, došel jsem k závěru, že je skutečně naprosto zdráv. Začal jsem se jej ptát: "Kde a jak jste se léčil?"

Vyprávěl mi o nějakém "Chrámu", ale mám-li být upřímný, tak jsem tomu tehdy nepřikládal žádný význam. A i když jsem si všechno důkladně zapsal, stejně jsem po nějaké době zase úspěšně zapomněl...

Další rok jsme při preventivních prohlídkách zjistili, že se k němu připojili ještě čtyři vážení staříci. Několik let trpěli nevyléčitelnou chorobou a dnes byli naprosto v pohodě.

Ukázalo se, že je ministr - důchodce poslal na léčení tamtéž, kde se sám vyléčil.

Teď jsem měl skutečně v hlavě brouka. To vše se mi nějak nehodilo do mých norem pohledu na svět, které jsem si během několikaleté praxe vytvořil.

Tentokrát jsem se na všechno podrobně vyptal a vše si důkladně zapsal. Jak se ukázalo, v horách je Chrám přívrženců ohně, kam každých 40 dní přijímají skupiny lidí toužících po uzdravení, hlavně v létě, protože v zimě se tam nedá dostat.

Rozhodl jsem se tam vydat a na vlastní oči se podívat, jak probíhá zázrak uzdravení. Rozhodli jsme se tam vydat s mými přáteli: režisérem a televizním operátorem. Pracovali v celorepublikové televizi a dělali pořad "Svět kolem nás".

Ve stanovený den jsme se v noci dopravili na místo srazu. Naše auto odjelo. Slíbili nám, že obstarají transport k dalšímu přesunu. Najednou se dozvídáme, že tím transportem mysleli osly. K Chrámu vede horská cesta dlouhá 26 km a musí se po ní jít buď pěšky, nebo jet na oslu. Jelikož jsme ale přijeli nejpozději ze všech, zbyli na nás tři jen dva osli. Zahájil jsem agitační útok a povídám: "Chodili jsme někdy po horách pěšky, pojďte si to zkusit."

Operátor byl velmi objemný muž vážící 130 kg, mající pět podbradků a obrovský pupek. Avšak nehledě na to všechno zůstal v něm kus romantické duše. Proto jsme většinou hlasů úspěšně překonali první překážku. Naskládali jsme na osly veškerou aparaturu a vyrazili jsme. Jako první jsem začal fňukat já, protože jsem měl obuv do města, která se velmi rychle prodřela. Začaly mě bolet nohy. Ale stejně jsem šel a přemýšlel: "Když se uzdravili tak vážně nemocní, pak když budu pozorně poslouchat a zapíšu si každý recept, bude ze mne ve městě znamenitý lékař.

Když jsme ušli 10 km, sedl si operátor na zem doprostřed cesty a povídá: "Konec! Klidně mě zabijte, ale já se vracím." Začali jsme jej přemlouvat: "Jaký je v tom rozdíl, kterým směrem jít? Zpátky budeš muset jít těch samých 10 km, co dopředu. Tak to už je lepší jít dopředu!"

Přemluvili jsme ho.

Dorazili jsme někdy o půlnoci. Rozmístili nás. Další den nás vzbudili v 11 hodin: "Prosíme vás, abyste v našem chrámu nehřešili; kdo nesplní naši prosbu, bude nám pomáhat s hospodářstvím - nosit vodu."

Jak se ukázalo, v tomto chrámě se považovalo za hřích chodit zamračen. Proto jsem si hned všiml mnichů. Na rtech mají neustále takový lehký úsměv a rovnou - nejrovnější postavu - jako cypřiš. Mám-li být přesný, jako kdyby spolkli klacek.

Takže se musíme stále usmívat. Vše jsme vyslechli, chvíli se usmívali, ale za dvě minuty zvítězil starý zvyk z města - chodit s kyselým a věčně nespokojeným obličejem.

A vůbec - čekal jsem, že spatřím pozlacené kupole, tady jsou jen malé roztomilé domečky a to je vše. Je fakt, že u nich stále hoří oheň. Klaní se tu před sluncem a ohněm. Chrámu se to tu ale rozhodně nepodobá.

Vše se tu začalo tak, že mniši našli místo, kde ze země vyvěrá přírodní plyn a tady na vrchu skály se rozhodli založit svůj Chrám.

Ptal jsem se jich: "Kdy začnete přijímat nemocné a určovat diagnózu? Kdy je začnete léčit? A co nezjišťuji - ukázalo se, že tady vůbec nikoho nepřijímají a neléčí. To byla pro mě první rána.

Další problém byl náš transport. Osly si vzali jejich majitelé. S takovým nákladem jako máme my, se moc daleko nedostanete. Dostali nás!

Nejen to, že jsme se ocitli v chrámu, kde nikdo nikoho nikdy neléčil a ani se k tomu nechystá, ale my odsud nemůžeme ani odjet! A ještě ke všemu musíme chodit s přiblblým úsměvem na rtech, když všechno uvnitř zlostí jen vře! Všiml jsem si, že na mě operátor upřel zrak, jako by se k něčemu chystal. A režisér dodal ironicky na mou adresu: "Kam jsi nás to přivedl, ty jeden nešťastnej učenče?"...

Pak začalo představení. Najednou šlo asi 15 lidí ze třiceti pro vodu. Taky se na mě dostalo, protože... No sami dobře víte proč!

Nezbývalo než jít pomáhat s "hospodářstvím". Přes 600 m vertikální skalní převis to bylo 600 metrů a pak po serpentinách 4 km tam a 4 km zpátky. To jsme šli včera v noci toutéž cestou! Málem jsem potratil, když jsem to viděl! Dokážete si to představit? Nejen, že je ta vertikální stěna vyšší než věž Ostankino, ale my jsme chvílemi šli po kládách zatlučených do skály. Tato břevna měla funkci padacího mostu, jenž měl zabránit nepříteli v přístupu do Chrámu.

"Musel jsem donést 16 litrů vody a dalších 5 kilo ještě vážil džbán. Dohromady jsme museli po té cestě do kopce dotáhnout 21 kg. V takových podmínkách je nejpohodlnější nést náklad na hlavě. Tehdy jsem poznal, k čemu je páteř skutečně určena. (Páteř má zajistit, aby nám hlava nespadla do kalhot !

Poprvé jsem se vydal na cestu a vrátil se mezi 4. a 5. hodinou velmi unavený, ale pro každý případ s úsměvem na tváři. Najednou ke mně přistoupil jeden z mnichů a povídá: "Dojděte, prosím, pro vodu ještě jednou"

"Proč? Já už pro ni byl! A nehledě na to, že jsem muž, začínám z té hrůzy pociťovat předporodní stahy!"

"Už když jste se vracel, nesl jste si s sebou hřích."

"Ne, já se usmíval!", začal jsem se ze zoufalosti hádat. Představte si, že jste právě ušli 8 km a včera 26 bez snídaně, oběda i večeře... Nohy máte bolavé, oteklé, pulzující únavou a oni vám říkají: "Ještě jednou."

"Běžte - my vám něco ukážeme."

V jednom z oken jsem uviděl pozorovatele s dalekohledem a pochopil jsem, že další zapírání nemá žádný smysl. Každého, kdo se vracel s nákladem, měl jako na dlani. Nezbývalo než jít zpátky. Šel jsem dolů a chvílemi se vzpomínkou na svou blbost jsem hlasitě řval: "A-a-a-a!!!" Dostal jsem se do míst, kde je to samý idiot, který mě má potřebu trápit!!! Teď jsem nasadil pološílený úsměv a každému, koho jsem potkal, jsem říkal: "Usmívej se idiote, seshora tě pozorují dalekohledem! Za konzultaci mi do džbánu odlij půllitr vody." Teď už v mé nádobě něco pleskalo. Chvíli jsem si poseděl, aby uběhlo trochu času a vydal se zpátky.

Tak proto se pacienti s tajemným úsměvem vyhýbali odpovědi na mou otázku, jak a čím je léčili a odpovídali: "Víte, to se těžko vysvětluje."

Před vraty jsem se přistihl, že se usmívám, ač už je tma. No, jedině dobře, co když mají třeba dalekohled s nočním viděním?!

Hladový a zmožený jsem se sotva dohrabal do své cely, jen co jsem si s úlevou vydechnul a zbavil se idiotského úsměvu (obličej už byl unavený!) a najedno jsem za zády ucítil něčí pohled. Málem se mi zastavilo srdce. Znovu se mi roztáhla ústa až k samým uším, prudce jsem se otočil a uviděl tam... Koho myslíte? Sebe!

Na stěně totiž viselo zrcadlo. Obličej byl ztrhaný, zaprášený a mokrými cestičkami potu a nepřirozeně širokým úsměvem.

A najednou na mne padla hysterie. Hlasitě jsem se řehtal a byl jsem k nezastavení. Dostal jsem křeč do tváří, břicho mě bolelo, ale přesto jsem se nemohl uklidnit. Řehtal jsem se absurditě situace, kterou jsem si sám vytvořil.

Kvůli hluku přiběhli mí přátelé, operátor a režisér a nejdříve se také smáli, ale po tom, co se dost nasmáli, si mě začali podivně prohlížet...

Každým dnem ubývalo lidí táhnoucích se s vodou. Za týden už nebyl nikdo. Pak nás svolali a povídají: "Děkujeme za to, že do našeho Chrámu přinášíte světlo. Jestli budete chtít vodu, můžete si ji támhle vzít. Otevřeli dvířka na území Chrámu a ukázali směrem ke kamennému domečku. Část pro hosty byla oddělena od části mnichů stěnou. Jak se ukázalo, uvnitř toho domečku byl přírodní pramen. Ten domeček postavili, aby pramen v zimě nezamrzal. Džbán s vodou je jen speciálně vymyšlený způsob sdělení prosté skutečnosti mozku přes nohy.

Ukázalo se, že každý, kdo přišel do tohoto Chrámu, si o sobě myslel, že je chytrý, každý měl své ambice. Aby z nás dostali všechno přejaté, vymysleli si takovýto způsob sloužící k léčení namyšlenosti.

Také jsem tam přišel se svým statutem, sečtělý, nacpaný vědomostmi a pár schopnostmi, které nikdo nemá. Oni jsou blbci a já jsem chytrý!

Za pouhý týden se jim také ze mne podařilo dostat veškerou blbost. Za pouhý týden se jim podařilo udělat ze mne normálního člověka!

Tam jsem se setkal sám se sebou. Začaly mě znovu zajímat kytičky, broučci a mravenci. Plazil jsem se po čtyřech a pozoroval jsem, jak cupitají. Zdálo se mi, že se sám cítím jako dítě. Pak jsem zjistil, že totéž se děje i s ostatními. Všichni zapomněli na své hodnosti a nejzajímavější je, že městská mimika, která pro nás byla tak obvyklá, byla nyní považována za něco divného, neboť jsme se všichni usmívali.

Viděli jste někdy dospělé hrát dětské hry? Směšné, že? Ale my je hráli. To pro nás byl přirozený stav.

Pak jsem si začal všímat toho, co říkají lidé: "Je mi lépe." "Pustilo mě to." Spojoval jsem to s počasím, přírodou... přeci jen jsme byli v horách! Teprve potom jsem zjistil, že hlavní tajemství se váže k držení těla a k mimice.

40.dne jsem přišel k představenému Chrámu a řekl mu: "Chci tu zůstat."

"Synku, jsi mladý a nemysli si, že jsi tu kvůli dobrému životu. Mniši, kteří zde žijí, jsou slabí lidé. Nedokáží zůstat čistí uprostřed špíny. Nejsou přizpůsobeni pro život venku a jsou nuceni utíkat před těžkostmi. My jsme tu od toho, abyste mohli vzít a dále v duši nést světlo. Vy jste silní lidé s imunitou."

Začal jsem o něčem mluvit, ale nakonec jsem řekl: "Ale asi jsem z celé skupiny jediný, kdo za vámi přišel."

"Jsi jeden z posledních!"

Takže skoro všichni členové skupiny si už stihli promluvit s představeným, aby mohli zůstat!

Chápete?

Za 40 dní jsme opustili Chrám. Po cestě jsme potkali skupinu lidí toužících po uzdravení stejně jako my před 40 dny. Zatraceně! To jsou ale držky! Byla to tlupa lidojedů, která se na nás vrhla: "Pomohlo to? Co jste měli za nemoc? Čím to léčí? Pomáhá to všem?"

Odpověděl jsem: "Každý dostane, co si zaslouží!"

Dívám se na nás - na ně, na nás - na ně, na nás - na ně. My se všichni usmíváme. Najednou jsem pocítil, jak se od nich oddaluji. I oni se začali stranit, jako kdybychom měli lepru. Vedle mne stál 80-letý stařík, opíral se rukama o své syny a pravil: "Copak jsme byli také takoví?"

Když jsem přijel do města, uviděl jsem tlupu bezcitných, lhostejných, naprosto indiferentních lidí, kteří věčně někam spěchají, aniž by věděli kam a proč. Bylo velmi těžké si znovu zvyknout na městský životní styl.

Jednou provždy se ve mně něco změnilo. Najednou jsem si připadal jako v absurdním divadle, život ve městě mi připadal prázdný a k ničemu. Bylo nemožné se dívat na ty obličeje. Kdybyste jen věděli, jak nepohodlně jsem se cítil! Ale vždyť ještě nedávno jsem byl úplně stejný jako oni!

Potom, když jsem se vrátil do práce, potřeboval jsem zjistit, zda podstata uzdravení je skutečně v úsměvu a držení těla. Co když je to všechno jen díky počasí, klimatu nebo kvůli nějakým jiným podmínkám?

V tělocvičně polikliniky jsme pořádali cvičení.

Pozvali jsme pacienty - dobrovolníky z řad našich pacientů, vysvětlili jsme jim jejich úkol a začali s tréninky.

Cvičili jsme dvě až tři hodiny denně. Jednoduše jsme chodili po tělocvičně s úsměvem a zachovávali si správné držení těla. A víte vy vůbec, jak je těžké neustále udržovat úsměv? Nevěříte? Pokuste se jít po ulici s úsměvem a myslet na správné držení těla - hned na sobě pocítíte silný tlak okolního světa! Těžké to budete mít hlavně v začátcích!

Čeká vás boj! Abyste ustáli tlak davu, který vás bude chtít setřít v prach a abyste zůstali sami sebou, budete potřebovat volní přinucení!

Za nějaký čas po zahájení cvičení se začaly objevovat zajímavé problémy. Jeden náš entuziasta povídá: "Ztratil jsem brýle, které jsem si kdysi dovezl z Francie. Nosil jsem je tolik let a teď jsem je někde nechal.

Proč jsem je ztratil? Protože jsem je postupně přestával potřebovat. Dalšímu začala správně pracovat střeva. Třetí, jehož problémy se sluchem se táhly už od dětství, začal dobře slyšet.

U všech bylo zaznamenáno zlepšení.

(Vybráno z knihy M. Norbekova - JAK SE ZBAVIT BRÝLÍ, Lott 2002)

(V.P.)

 

 

Pokud se vám tento článek líbil, přidejte jej na

 

Související články:
Kupředu do minulosti - Jiří Kuchař: přírodní a syntetická antibiotika (30.03.2019)
Ako prestať fajčiť (13.01.2012)
Kombucha, "pěstování", obsahové látky, účinky (02.04.2011)
Koloidní stříbro a argyrie (27.01.2011)
Jak je to se zákazem prodeje bylin v EU? (18.01.2011)
Ještě pár údajů k "prasečí" chřipce (11.12.2009)
Prasečí chřipka - "historie" nemoci a možností jejího léčení (02.12.2009)
Očkování a zdraví (30.11.2009)
Prasečí chřipka (26.11.2009)
Léčení emocí (10.04.2009)
Timothy B. McCall, M.D.: Když si lékaři odporují (19.09.2008)
Vysokofrekvenční elektromagnetická pole – reálná hrozba pro lidské zdraví? (29.04.2008)
1. říjen - Světový den vegetariánů (01.10.2007)
Slunce je nebezpečné! (18.07.2007)
Aktualizace textu Vegetariánská výživa v kostce (22.05.2007)
Ryby pro zdraví? (15.05.2007)
Jak na zdravou výživu u vegetariánů? (09.05.2007)
Vánočním cukrovím proti nervozitě (18.12.2006)
Další babský recept (17.12.2006)
Ruský recept na nachlazení (08.12.2006)
Babský recept na bolest v krku (17.11.2006)
Mimoběžné roviny (12.11.2006)
Rakytník řešetlákový Hippophaë rhamnoides L. (10.10.2006)
Thiomersal (thimerosal) v očkovacích látkách (31.08.2006)
Kurzy praktického poznávání léčivých rostlin - nový termín (06.06.2006)
Sojový podvod ? (03.06.2006)
Přihláška na kurz praktického poznávání léčivých rostlin (25.04.2006)
Sladký vrah - Aspartam (19.04.2006)
Afrodisiaka II. (08.04.2006)
Afrodisiaka I. (05.04.2006)
Aromaterapie (26.03.2006)
Extáze vytahuje na světlo skryté deprese (24.03.2006)
Omega-3 kyseliny ovlivňují naší náladu a impulsivnost (18.03.2006)
Homeopatická léčba ptačí chřipky (10.03.2006)
Kurzy praktického poznávání léčivých rostlin (09.03.2006)
Dost blábolů o "ptačí chřipce" (25.02.2006)
Rozhovor s Ivanem Kostovem (29.01.2006)
Vegetariánská výživa v kostce (13.01.2006)
Co je to schizofrenie? (16.12.2005)
Antiperspiranty (09.09.2005)
"Nadupaná" vakcína (08.09.2005)
Zlatá rýže (01.08.2005)
Kotvičník zemní a možnosti jeho pěstování (06.07.2005)
Karcinogeny ve stravě (05.07.2005)
Kdy vlastně vzniká nový člověk? (02.07.2005)
Šišák bajkalský (13.06.2005)
Marihuana a osteoporóza (10.06.2005)
Objeven gen pro návyk k heroinu (09.06.2005)
Psychedelika jako lék? (4.) (07.06.2005)
Psychedelika jako lék? (3.) (05.06.2005)
Psychedelika jako lék? (2.) (04.06.2005)
Psychedelika jako lék? (1.) (02.06.2005)
Ájurvéda: nejstarší medicína na světě (28.05.2005)
Znáte knolau? (03.04.2005)
Rostlinné adaptogeny (10.03.2005)
Která "Éčka" ano a která ne? (02.03.2005)
Skryté nebezpečí drog (27.02.2005)
Šankhaprakšálana (23.02.2005)
Léčba závislosti pomocí ibogainu? (19.02.2005)
Tabulka "Éček" (18.02.2005)
Sedm kroků k očistě našeho těla (13.02.2005)
Arálie madžuská (Aralia mandshurica RUP. et MAXIM.) (09.02.2005)
Žen-šen (27.01.2005)
Marihuana - zvracení po 30 jointech denně?! (19.10.2004)
Šalvěj a kotvičník (18.10.2004)
Urinoterapie (05.10.2004)
Neracionální ignorace „iracionálních“ systémů. (10.09.2004)
Nad šálkem kávy (24.03.2004)
Zdravá výživa v barvách (20.03.2004)
Příznivý vliv horečky (01.03.2004)
Syndrom X (26.02.2004)
Začíná postní doba (23.02.2004)
Melaleuca alternifolia - Tea Tree Oil (20.02.2004)
Aloe arborescens (12.02.2004)
Je vakcinace proti přírodě a proti Bohu? (09.02.2004)
Homocystein (14.01.2004)
Syrská routa (28.12.2003)
Rozchodnice růžová (27.12.2003)
Eleuterokok ostnitý (14.12.2003)
Klanopraška čínská (14.12.2003)
Kotvičník zemní (27.11.2003)
[Akt. známka: 1,31 / Počet hlasů: 16] 1 2 3 4 5
Celý článek | Zpět | Komentářů: 3 | Informační e-mailVytisknout článek


Komentovat článek     

Pro přidávání komentářů musíte být čtenář registrovaný a přihláąený a mít nastavený odběr info-mailů.


 

NAHORU | Hlavní stránka

kulatý roh  Sdružení za obnovu národní suverenitykulatý roh

Kudy z krize


kulatý roh  Přihlášený čtenářkulatý roh

Uživatelské jméno:

Heslo:




Registrace nového čtenáře!


kulatý roh  Aktualitykulatý roh
Vzhledem současné situaci pozastaveno


Aischylos:
„První obětí každé války je pravda.“


WebArchiv - archiv českého webu        optimalizace PageRank.cz       Bělehrad.Cz      Výrobky z konopí a bio bavlny - URBANSHOP     

Tento web byl vytvořen prostřednictvím phpRS v2.8.2RC8 - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Aby bylo legislativě EU učiněno zadost, vezměte na vědomí, že tento web využívá cookies, jako naprostá většina všech stránek na internetu. Dalším používáním webu s jejich využitím souhlasíte.

Redakce neodpovídá za obsah článků, komentářů ke článkům a diskusí ve Fóru,
které vyjadřují názory autorů a nemusí se vždy shodovat s názorem redakce.
Pro zpoplatněné weby platí zákaz přebírání článků z Jitřní země!