Tak či onak, podařilo se mu objevit kousky absolutna, které okamžitě začal považovat za obdobu toho nejvyššího, co znal – za obdobu člověka. Označil to jménem a svůj objev si nenechal pro sebe.  Na různých místech v různých dobách různí lidé nacházeli kousky absolutna, dávali jim různá jména, odívali je do nejvyšších vlastností, které si uměli představit  a ve své skupině  je  všichni i se svými vládci uctívali nejvyššími poctami . Pokud taková skupina narazila na členy jiné skupiny, která měla zadek svého kousku absolutna orazítkovaný jiným názvem, bylo nutné tento jinak označený kousek absolutna vymýtit. Toho se nejlépe dosáhlo tím, že objevitelé a vyznavači onoho jinak označeného kousku absolutna byli zabiti. Zabíječům  (to přece nebyli vrazi) se pak dostalo nejvyšších poct a uznání, a to nejen zaživa. Celý ten proces by nebyl zvláštní,  jak dosvědčují známé (a patrně i neznámé) dějiny lidstva. Pozoruhodné na něm ale je, že všechna dosud  přetrvávající společenství vyznavačů svého vlastního kousku absolutna  mají společný znak:  doporučují, ba přímo požadují po svých  vyznavačích soucítění a dobro.

Mají chuť  vyznavači různých kousků absolutna toto absolutní doporučení společně naplňovat?