Mantry jsou odnepaměti využívány jako velmi účinný prostředek k harmonizaci těla i mysli. Mohou být bránou k vyšším úrovním vědomí. Jejich účinky jsou prověřeny staletími, přesto jim lidé, především na „západě“, příliš pozornosti nevěnují. I já jsem je dlouho nebrala vážně. Až do doby, kdy jsem se je naučila poslouchat. Zásadním mezníkem pro mne v tomto směru byla kdysi shodou okolností mantra pročištění ohněm.

Stalo se to ve chvíli, kdy jsem se cítila udušená řadou povinností, omezení a „dobře míněných rad“. Věděla jsem, že setrvám-li v tom proudu, který mě s sebou vleče pryč ode mě samé, nebudu se cítit spokojená. Potřebovala jsem se na chvíli zastavit a najít v sobě zase sílu a odvahu. Jeden z večerů jsem proto věnovala namísto povinnostem a zaběhlým stereotypům tomu, co mi řekne mé srdce.

Zpočátku jsem jen hledala sama v sobě tu správnou podobu večera a pak jsem si uspořádala soukromou ohňovou meditaci. Počáteční rozjímání a zklidnění vystřídal divoký tanec ohně. V bytě jsem zapálila spoustu svíček, voněly tu tyčinky pro živel ohně a hrála hlasitá, energická hudba. Tanec mě zároveň nabil i uvolnil. Byla jsem zadýchaná, zpocená a nadšená svou energií.

Pak jsem si sedla ke svíčce, která se mi nejvíc líbila. Dlouho jsem vnímala jen ticho a proudění energie v těle.

Na závěr jsem si pustila Agnéja astra mantu. Měla ohromnou sílu. Její zvuk mě očišťoval a odplavoval ze mě všechny nánosy strachů a omezení , které mě v poslední době trápily. Úplně jsem splynula s hudbou a s plamenem svíčky přede mnou.

Když potom mantra přestala hrát z přehrávače, nějakou chvíli ještě zněla ve mně. A možná ve mě zní pořád. Někdy totiž stačí jen si ji připomenout, jednou si ji přehrát, nebo zapálit v bytě svíčky a dívat se do plamenů a já si přesně vybavím sílu a sebevědomí, které jsem v ten večer v sobě našla. Někdy si opakuji i celý svůj soukromý ohňový rituál, ale častěji experimentuji podle momentální nálady. Mantry ale od té doby zařazuji velmi často.

Agnéja astra mantru si můžete poslechnout třeba na CD: Mantry – cesty ke světlu I. od Ivo Sedláčka

Agnéja astra mantra – Mantra pročištění ohněm

Džáta Védase Sunaváma Sóma
Maráti Jató Nidaháti Védaha
Sa Nah Paršadati Durgáni Višvá
Návéva Sindhum Duritá Tjagnihi

„Odevzdávám se Agnimu, Nejvyšší Vůli, která zná všechna zrození
kéž mě ochrání od mých vnitřních nepřátel
kéž mi pomůže překonat všechny překážky
stejně jako loď přepluje oceán.“

Při poslechu této mantry se obracíme k síle ohně, ztělesňované Agnim, jedním z nejvýznamnějších indických bohů. V Encyklopedii indické mytologie od Jana Filipského se o něm můžeme dočíst mnoho zajímavých informací, třeba to, že bývá zpodobován jako rudý muž, který má tři nohy, sedm rukou a dvě hlavy…

Agni

Agni je bůh ohně, staré indické božstvo, vedle Indry nejvýraznější postava védského panteonu. Podle dávného mýtu se zrodil z lůna nebeských vod a na svět jej lidem přinesl posel boha Vivasvána (Slunce), bůh větru Bátarišvan.

Je ztělesněním ohně ve třech jeho podobách – Slunce, blesku a obětní hranice. S rostoucím významem védského obětního rituálu vystupuje do popředí zvláště poslední aspekt. Agni se stává poslem bohů, ústy a jazykem, jímž užívají obětní krmi, nebeským veleknězem a zároveň i cestou, spojující pozemský a nadpozemský svět.

Zpodobován bývá jako rudý muž o třech nohách a se sedmi pažemi, zpravidla se dvěma (někdy až sedmi) obličeji, případně se dvěma kozími hlavami. Má sedmero jazyků, vlasy jako ohnivé plameny a z úst mu vyčnívají čtyři ocelové tesáky. V rukou svírá obvykle nádobu na vodu, rákosové pero a kalamář, smyčku, plamenné kopí, velkou a malou lžíci na obětiny, palcát, hromoklín (vadžra) a trojzubec.

Jeho průvodcem a jízdním zvířetem je beran, jindy putuje v kočáře taženém rudými koňmi, z nichž každý má sedm jazyků a se svým spřežením za sebou zanechává tmavou stopu.

Často bývá přirovnáván k mocnému býkovi, rychlému oři či nebeskému orlovi.

Protože jej lidé denně znovu rozněcují, je odvěký a mladý zároveň. Skrývá se ve vodách jako nebeský oheň, s deštěm sestupuje na zem a usazuje se v rostlinách, z jejichž dřeva pak třením znovu povstává. Tehdy se o něm hovoří jako o dítěti, které při svém zrodu pohlcuje vlastní rodiče. Živočišným teplem projevuje Agni svoji přítomnost v těle zvířat i člověka, představuje onu životní jiskru, jež doutná v nitru každého stvoření.

Agni je důvěrným společníkem člověka, stálým hostem a pánem lidských příbytků. Svým světlem zaplašuje mocnosti temnot, ohnivým jícnem pohlcuje démony a proklává jejich srdce plamennými oštěpy. Sám však nabývá strašlivé ďábelské podoby jako Kravjád (požírač masa) na žárovišti mrtvol, kde stravuje tělesnou schránku člověka, aby jeho duši v kouři pohřební hranice odvedl do nebeského světa spravedlivých.

Své uctívače obdařuje Agni všemožným dobrodiním a jejich nepřátele spálí jako suché dříví.

Védští pěvci vzývají Agniho hlavně jako dárce rodinného blaha, četného potomstva a hmotného prospěchu. Často v jejich očích nabývá přímo kosmických rozměrů: vyměřil vzdušná prostranství, ozdobil nebe hvězdami, svými plameny a kouřem podepírá nebeskou klenbu, odděluje navzájem svět bohů a lidí a každé ráno pobízí Slunce k pravidelné pouti po obloze.