Škála mnohorozměrnosti — to je zvláštní škála stavů energií, odlišujících se jako principiální tónové rozsahy. Vektor pozornosti musí být při zkoumání této škály zaměřen nahoru, dolů nebo ještě na nějakou jinou stranu, ale do hloubky. Vrstvy mnohorozměrného prostoru (řecky se nazývají eony, v sanskrtu loky) se odlišují jedna od druhé podle stupně jejich jemnosti-hrubosti.

Vrstva nejjemnějších energií — to je Bůh v aspektu Tvůrce. Vypadá jako rozměrově nekonečné, nejčistší Světlo, podobné světlu ranního sluníčka — něžného a teplého. V Něm nejsou žádné formy. Pokud se v Něm ocitneme, všechny formy se hned rozpouštějí.

V různých pozemských jazycích Ho lidé nazývají: Bůh Otec, Jehova, Alláh, Íšvara, Prvotní Vědomí, Tao atd. A On také je Bůh židovských proroků, i Ježíše Krista, i Mohameda, i pravověrných Číny, Indie a dalších zemí, kde existují správné představy o Něm.

 jenom lidská nevědomost a intelektuální primitivismus vedou k domněnce, že pokud jsou «jména» různá, jsou různí i Bohové…

Právě z Příbytku Tvůrce, z toho prvního, počátečního eonu, se uskutečňuje vytváření každého nového «ostrova» mnohorozměrného Stvoření. Jako stavební materiál pro vytvážení pevných látek slouží především protomaterie (protoprakriti, bhútakáša).

Tato vrstva je viditelná zevnitř — při proniknutí do ní — jako nekonečné prostranství, naplněné Něžným Klidem a postrádající prudké svítivosti. Jeví se jako stav teplé a tiché něžné jižní noci se spoustou hvězd.

Krajně důležité je to, že se Tvůrce a eony akáši nacházejí, co se týče všeho Stvoření jakoby na druhé straně «zrcadla», v «Zazrcadlí».  Tak, jako má naše obyčejné zrcadlo světlou a tmavou stranu — tak je to i tam, v mnohorozměrné hlubině vesmírného Oceánu.

Právě o tomto jevu se dohadují fyzici, pokoušející se nahlédnout ve svých teoretických výpočtech do «Zazrcadlí» ze světa hmoty; energii eonů akáši nazývají… «antienergií», «antihmotou»…

…Pro to, aby v nekonečném Oceánu vesmíru vytvořil aktuální hmotný «ostrůvek», vytváří v něm Tvůrce zpočátku lokální zónu gravitace (přitažlivosti). Tento jev je v astronomii známý pod názvem «černé díry». Tam se stahuje z okolního vesmírného prostoru hmotné kosmické «smetí» — mrtvé planety, meteority, kosmický prach, a také elementární částice z vrstvy protoprakriti. Přetlak a přehřátí, které vznikají v tomto shluku, vyvolají reakci jaderné syntézy; tak se vytvářejí všechny prvky Mendělejevovy tabulky a formují se molekuly, včetně organických. Naposledy se začínají vtělovat mikroshluky protopuruši. Tak začíná souběžná evoluce organických těl — a duší, vtělujících se do nich. Evoluce organických těl byla dostatečně dobře prozkoumána biology, jenom je třeba brát v úvahu vedoucí roli Boha v tomto procesu.

Naše — lidská — úloha tady spočívá v tom, abychom v potřebné míře rozvinuli sebe — jako duši, vědomí, prošli cestu od Stvoření k Tvůrci, a zjemnili přitom sebe jako vědomí — proto, abychom se mohli do Něho vlít, obohatit Ho sami sebou.

Takový byl «úmysl» Boha, když tvořil naši Zemi. Takový je smysl našich životů.

Je pro nás důležité, abychom pochopili, že my nejsme samostatně existující, že nemáme právo ani jakékoliv podklady pro to, abychom usilovali o vlastní egocentrizmus, o pocit vlastní osobní «významnosti».  Protože samostatně existující je jenom Tvůrce. A všechno toto Stvoření On započal vůbec ne kvůli nám, ale kvůli Sobě, kvůli Svojí vlastní Evoluci.

Odtud pochází i kvalita našich osudů: pokud se rozvíjíme správně — v našich životech všechno probíhá dobře, pokud nesprávně — poukazuje nám na to On prostřednictvím našich bolestí a nezdarů.

… Po uplynutí ohromného, podle našich pozemských měřítek, času, se na naší planetě objevily miliardy lidských těl a ještě více různě vyvinutých a různě kvalitních duší. Z nich se ti, kteří dosáhli Dokonalosti, už dále nevtělují (jedině výjimečně jako Mesiášové a Avataři). Ostatní se vtělují znovu a znovu — dokud neskončí doba existence daného materiálního «ostrůvku». Při jeho likvidaci se hmota a ty duše, které se nesblížily s Tvůrcem, rozkládají do stavu akáši, a vytvářejí nový stavební materiál pro budoucí «ostrůvky» a životy na nich.

… Na opačném konci od Tvůrce podle škály jemnosti — hrubosti se nachází ďábelský eon — svět hrubých, černých energií, jako emocionální stav příšerný a «lepivý», jako ropa. Jak se tam ocitnout — o tom si pohovoříme zvlášť.

Ale existuje i příbytek pro spravedlivé — ráj.

Každý člověk se po opuštění těla ocitne v tom eonu, který si vysloužil za života v těle na Zemi. Ale my musíme usilovat k eonům nejvyšším.

Pro nás, vychované v prostředí ateizmu a dominující náboženské nevědomosti, je těžké, ale nezbytné se naučit, že Bůh Otec nežije vysoko na nebi, na jiných planetách, na nějaké hoře atd. On je všude v celém vesmíru: v hlubině našich těl a veškerého světa hmoty, v celém Stvoření.

A «schody» k Němu nevedou nahoru, ale do hloubky. Stupni toho schodiště jsou stupně zjemnění sebe jako vědomí. A ty schody začínají… v našich duchovních srdcích.

… Vše řečené je reálně prozkoumané autorem této knihy, a vůbec ne opsané jím odněkud nebo převyprávěné z něčích slov. O to, aby prošel tuto Cestu, se musí přičinit každý sám. Při tom je důležité vědět, že pohybovat se po těch schodech je radno «ze stupínku na stupínek» a nepřeskakovat přes «celá poschodí».

… Takže, Příbytek Tvůrce existuje všude, v každé molekule. Vzdálenost k němu, jak říkal Ježíš, není větší, nežli tloušťka listu tenkého papíru [35]…

Bůh Otec není na nebi, On je všude: uvnitř i kolem našich těl, v každé jejich částečce. Jeho Příbytek je neobyčejně blízko! Ale… — zkus do něj vstoupit!

Vkročit do něj je možné jenom s Jeho požehnáním. A požehnání k tomu může dostat jen ten, kdo rozvinul sám sebe v nutné míře v parametrech Lásky, Moudrosti a Síly.

* * *

Cesta do Příbytku Tvůrce je cesta postupného zjemňování sebe jako vědomí. Zpočátku je třeba, podle slov apoštola Pavla, «odvrátit se od zla a přiklonit se k dobru» [10,18], to znamená opustit opilecké spolky, prostředí hrubých a surových lidí, nacházet krásu v přírodě, v opravdovém umění, přáteli ať se nám stanou společníci na duchovní Cestě.

Následující etapou upevnění jemnosti bude počáteční realizace potenciálu duchovního srdce. Poté — pročištění čaker a nejdůležitějších meridiánů, včetně čitriní (Bráhmanádí). Potom, když vystoupíme z těla skrz čitriní, dostaneme se najednou do Svatého Ducha a meditace Pranava nám poskytne první splynutí s Ním… Tak postupujeme stupínek po stupínku mnohorozměrného Vesmíru, občas si uděláme přestávku, abychom si odpočinuli a zvykli si, a nakonec se dostáváme do Příbytku Tvůrce, který se teď stává naším Domovem.

To je tedy — opravdová Cesta k Bohu. A ne zlostná veřejná shromáždění s výzvami k potrestání «nevěřících», ne anafémy (prokletí) adresované jednotlivým «jinak smýšlejícím» lidem, sousedním sektám, nebo dokonce celým národům! To je cesta ďábelizace, cesta do pekla.

Vladimir Antonov
Více na: http://swami-center.org/cz/