Jitřní země je věnována duchovní tématice, jako jóga, witchcraft, kult Bohyně, posvátná sexualita, tantra, mystika, ale tématem je i zdravá výživa, vegetariánství, ekologie, léčivé rostliny.
Jitřní země 
Translate - select language ^
 
  Dnešní datum: 18. 11. 2018     | Mapa stránek | Fórum JZ | Galerie JZ | Rozcestník | Na Chvojnici | Galerie Na Chvojnici | Biozahrada |
   
 
kulatý roh  Náhodný citátkulatý roh
William S. Lind:
Každý stát, který podporuje americká armáda, ztrácí legitimitu.

kulatý roh  Hlavní menukulatý roh
Hlavní stránka
Mapa stránek Jitřní země
Přehled rubrik
Odkazy
Galerie Jitřní země
Ankety
Nejčtenější stovka
Rozšířené vyhledávání
Poslat nové heslo
Upravit čtenářskou registraci
Zrušit svoji registraci čtenáře

kulatý roh  Přehled rubrikkulatý roh

kulatý roh  Nejčtenějšíkulatý roh
Země se posouvá, čas se mění
(21. 08. 2016, 2585x)
Žádejte o pomoc
(28. 09. 2016, 2385x)
Chraňte své duše
(01. 07. 2016, 2321x)
Pomáhej bližnímu svému
(18. 11. 2015, 2292x)

kulatý roh  Poslední komentářekulatý roh
.:
"odpověd momentálně nedokážu sesmolit, ale na youtube..."
(Léčení vnitřního dítěte)
půl na půl:
"ano, článek je užitečný, informuje o tom, jak funguj..."
(Manuál pro extroverta: Pravidla komunikace s introvertem )
bez titulku:
"Super!!! Přesně tak to je. Míla"
(Nebojte se Božích Zákonů)
Jedná se totiž o to, že ...:
"... pokud byste si nechali příjmení svého expartnera..."
(Zamyšlení pro dnešní den)
bez titulku:
"Dobrý den, podařilo se mi nedávno spojit se svým vni..."
(Léčení vnitřního dítěte)
Dotaz:
"Dobrý den, mám dotaz. Shamkhalaprashalanu jsem poprv..."
(Šankhaprakšálana)
výroba nemocných:
"Nemocní se vyrábí i jinak. Například diagnoza cukrov..."
(Jak nám vyrábějí nemoci, abychom se stali jejich zákazníky)
Životopis Míly a Eduarda Tomášových:
"Dobrý deň, pán Miloš. Som veľmi rada, že som našla ..."
(Životopis Míly a Eduarda Tomášových)

kulatý roh  Počasí, Slunce, Lunakulatý roh
    
Předpověď pro ČR 1.den title= Předpověď pro ČR 2.den Předpověď pro ČR 3.den
    

Solar X-rays:
Status
Geomagnetic Field:
Status
Aktuální snímky Slunce


kulatý roh  O Jitřní zemikulatý roh
Jitřní země
ISSN 1801-0601
Vydavatel: J. Holub, Kralice n. Osl.
Jitřní země byla založena na pod­zim roku 2000. Věnuje se hlavně duchovní tématice, ať už je to jó­ga, witchcraft (wicca), kult Bo­hy­ně, posvátná sexualita a tantra, mys­ti­ka, New Age, ša­ma­nis­mus ale také třeba zdravá výživa, vege­tari­án­ství, lé­čivé rost­liny a eko­logie.

Pokud se vám tyto stránky líbí, můžete přispět na jejich provoz na číslo účtu
670100-2207558991/6210


Ekologie

* Modrá planeta


Převzato - Ekologie - 21. 04. 2005 (7653 přečtení)

V archivu jsme nalezli i tento text.
Jakmile bude hotova fotografie Země pořízená z vnějšku, uvolní se tím nová idea, tak mocná, silná a průrazná, jako málokterá v historii.
Sir Fred Hoyle, 1948


Co je domov? Pro člověka, který jde přes cestu navštívit souseda, je to jeho domek, jeho keře růží, jeho dvůr. Pro rolníka, přinášejícího do města zboží, je to jeho ves. Pro poutníka v cizině jeho vlast. To všechno jsou společné lidské zkušenosti. Každý z nás někdy nazval své město, stát či národ svým domovem. Avšak kromě toho je tu také širší domov, který teprve nedávno vstoupil do našeho povědomí, i když byl našim domovem od pradávna: planeta Země. Když se první astronauté vydali do prostoru a vzdalovali se od Země, státní hranice začaly ztrácet svůj význam. Tito průkopníci v prostoru se již neztotožňovali s určitou zemí, rasou či třídou, nýbrž s lidstvem a planetou jako celkem. A když astronauti stanuli na povrchu Měsíce, spatřili, co dosud žádný smrtelník neviděl: velké nebeské těleso - Zemi, čtyřikrát větší a pětkrát jasnější než samotný Měsíc.

Pro Edgara Mitchella, šestého muže, který stanul na Měsíci, to byl hluboký zážitek; cítil silné spojení s planetou. "Byla to krásná, harmonická a mírumilovně vyhlížející modrá planeta s bílými oblaky, jež vám dávala hluboký smysl.... domova, bytí, totožnosti. Bylo to něco, co nazývám okamžité, globální vědomí." Mitchell pozoroval, že každý, kdo byl na Měsíci, měl podobné zážitky. "Každý se vrací s pocitem, že už není občanem Ameriky, že je občanem celé planety."

Jiný astronaut, Russell Schweickart pocítil, tak jako ostatní, ve svém vztahu k planetě, hlubokou změnu. "Uvědomujete si, že na onom bílomodrém místečku je vše, co pro vás něco znamená - celé dějiny, hudba, poezie a umění, zrození a smrt, láska, slzy, radost, hry ..... a to vše na onom malém místě. Poznáváte, že jste součástí celistvého života. A když se vrátíte zpět na zem, znamená to velký rozdíl. Je rozdíl ve vztahu mezi vámi a planetou i vámi a všemi ostatními formami života na této planetě, protože jste měli jedinečnou zkušenost.!

Avšak astronauté nebyli jediní, kteří zakusili tuto hlubokou proměnu ve svém rozhledu: i samotné fotografie či filmové záběry planety Země probouzejí v mnoha lidech pocity údivu, úcty a propojenosti.

Obraz "celé Země" pronikl jako symbol do všech aspektů lidské činnosti. Objevuje se v pracovnách i obývacích pokojích, na dopisnicích, tričkách, na poutačích, na vinětách. Užívají ho nejen Zelení, ale i vzdělávací organizace a obchodní korporace. Nedávno se ho užívalo také jako obchodní značky určené k reklamě aut, praček, bot, bank a pojišťoven. Avšak navzdory oné inflaci onen obraz dokáže rozezvučet tak hlubokou strunu, že se v ní jeho velkolepost neztratí.

Není to náhoda, že fotografie Země má tak velký dopad v době, kdy se v lidech vytváří vědomí, že národy potřebují žít v míru a souladu nejen spolu navzájem, ale i s biosférou, přírodou a celým prostředím. A tak se tento obraz stal duchovním symbolem naší doby. Symbolizuje naše vzrůstající uvědomování si, že my i planeta Země jsme částicemi jediného systému a že se již nemůžeme od celku oddělovat.

A tak nejcennějším přínosem expedic na Měsíc není přínos na poli vědy, politiky a ekonomie, ale v oblasti rozšiřování vědomí. Dosažení Měsíce umožnilo lidstvu podívat se poprvé na tuto modrou perlu, která po miliony let byla naším domovem a nazírat ji jako celek.

Živá Země

Pohled na Zemi z vnějšího prostoru umožnil další intuitivní vhled: uznání možnosti, že planeta jako celek by mohla být živým organizmem. My pozemšťané se můžeme přirovnat ke komárům, kteří celý život tráví na slonu, aniž by si byli vědomi toho, co slon skutečně je. Zkoumají terén - kůži, chlupy, hrboly. Studují jejich chemické složení, měří změny teploty, klasifikují ostatní zvířata, s nimiž sdílejí onen společný svět, a dospívají k rozumnému chápání svého prostředí. Jednoho dne pár komárů učiní obrovský skok do dáli a pohlédnou na slona ze vzdálenosti sta metrů. Náhle jim svitne:"Vždyť celá ta věc je živá !" A právě toto je ono omračující zjištění "vytěžené" z cesty na Měsíc. Celá planeta se jeví živá, ne pouze hemžící se životem. Je svébytným organizmem.

Proč je zpočátku tak těžké přijmout tuto hypotézu? Ve svém vědomí máme hluboko vryté dualistické představy o tom, co je živé a co je neživé. Jsme schopni přijmout široké spektrum živých organizmů, od bakterií (a virů) po velryby, ale když jde o celou planetu, náš rozum se této představě vzpírá. Avšak obdobně tomu bylo před vynálezem mikroskopu, kdy jen pár učenců předpokládalo, že v nás, i kolem nás se to hemží tak malými organizmy, že jsou pro oko neviditelné. Dnes se díváme na život z jiného zorného úhlu. Pozorujeme Zemi "makroskopem" a začíná nám svítat, že i něco tak velikého jako je zeměkoule by mohlo být živým organizmem. Přijmout tuto hypotezu je o to těžší, že planetu nelze pozorovat z vnějšku, a navíc je to organizmus, jehož jsme neoddělitelnou součástí. Jen vstoupíme-li do vnějšího prostoru, můžeme jej vidět jako celistvé bytí. Avšak pokud jsme byli usazeni na Zemi jako komáři na slonu, neměli jsme možnost nazírat planetu nazírat planetu jako celek. Byli jsme na tom stejně, jako buňka našeho těla: může tím, žeje nakrátko v kontaktu se sousedními buňkami vytušit, že celé toto ohromné tělo je svébytným živým organizmem?

Abychom však mohli pochopit planetu Zemi jako živý systém, musíme překonat svá pojetí času a začít brát v úvahu měřítko času Země, která má mnohem větší rozměry. Z tohoto hlediska by střídání dnů a nocí mohlo být tepem planety, kdy jeden plný časový cyklus by se rovnal stotisícím tepů srdce člověka. Kdybychom čas podstatně zrychlili, spatřili bychom kolem planety divoce obíhat atmosféru a na ní vířit mořské proudy, v nichž kolují živiny a odplavující z našich těl odumřelé buňky a odpadní látky.

Kdybychom čas zrychlili stomiliónkrát, viděli bychom, jak se od sebe oddělují širé pevniny, jak na sebe narážejí, jak se v místech střetů zvedají horské hřebeny. Nitky řek by se vinuly tu jedním, tu druhým směrem a často by měnily směr, aby se přizpůsobovaly změnám pevniny. Na kontinentech by se rozprostíraly obrovité pralesy a nedohledné prérie, někdy se rozrůstající na úrodné půdě, jindy, zejména v dobách ledových, by ustupovaly před ledovci podle toho, jak se měnilo podnebí geologických období.

Kdybychom tak mohli nahlédnout do nitra planety, spatřili bychom mocné proudy tekutých par, proudící mezi žhavým jádrem a tenkou korou, tu a tam proraženou sopečnými póry, aby z nitra vychrlily minerální živiny, nezbytné pro život.

Kdybychom měli smysly schopné vnímat kladně a záporně nabité částice, spařili bychom planetu omývanou nejen světlem a teplem Slunce, ale i solárními větry iontů tryskajících ze Slunce. Tento vítr, proudící kolem Země, by byl utvářen jejím magnetickým polem do obrovské, pulzující aury, vyzařující na miliony kilometrů do prostoru.

Jestliže se podíváme na planetu Zemi v jejím časoprostorovém měřítku, spatříme tak vysoký stupeň komplexního dění, že se to podobá činnosti živého systému. Avšak tyto podrobnosti nejsou žádným důkazem. Otázku totiž musíme položit jinak: Mohli by vědci přijmout planetu Zemi jako jediný organizmus tak, jako přijímají bakterie a velryby? Mohla by země skutečně "být" živým organizmem ? Najednou se nám to již nezdá být přitažené za vlasy. Naopak, tato stále populárnější hypotéza nám umožňuje pochopit geologii, chemii ekologii i biologii naší planety jakožto uceleného živého organizmu.

Gaia hypotéza

Jedním z čelných zastánců teorie, že planeta Země se chová jako živý organizmus, je britský vynálezce a chemik James Lovelock. Jeho myšlenky, které tak zásadně změnily u mnoha lidí vnímání této planety, jsou náhodným plodem soupeření obou supervelmocí, SSSR a USA, v kosmonautice. Počátkem 60-tých let byl Lovelock přizván jako poradce do týmu Kalifornské techniky Caltech, mající za úkol zjistit, je-li na Marsu život. Bylo docela pravděpodobné, že by tam život mohl vzniknout ze zcela jiných prvký než z uhlíku, jak je tomu na Zemi, např. z křemíku. To by ovšem nezjistily zkoušky běžně prováděné na Zemi.

Lovelock tedy rozpracoval teorii, že ať by byl chemizmus a tvary života na Marsu sebezvláštnější, musely by mít jednu obecnou charakteristiku: Každá forma života by přijímala, zpracovávala a vylučovala hmotu a emergii, a to by mělo zjistitelné účinky na její
prostředí. Na planetě bez života chemické složky jejího ovzduší, moří a půdy by se během interakcí trvajících miliony let dostaly do rovnovážného stavu; poměr různých prvků by byl zhruba předvídatelný na základě zákonů odvozených z fyzikální chemie. Kdyby však na planetě byl život podmíněný jiným chemickým procesem, určitě by tam došlo k jiné změně prostředí, než jakou by předpokládaly zákony fyzikální chemie.

Jako prostý příklad této teorie si představte nádobu naplněnou směsí vody a cukru. Fyzikální chemie předpokládá, že se cukr bude rozpouštět, dokud roztok nebude nasycen. Kdyby se však k tomu přidal život ve formě kvasinek, které by měly čas se rozmnožit, výsledek pokusu by byl jiný: Vznikla by nižší koncentrace cukru a daleko vyšší koncentrace alkoholu a jiných organických látek, než by se předpokládalo. A my bychom pak mohli určit, zdali v nádobě byl život, nebo zdali tam je, tím, že bychom změřili koncentraci cukru a alkoholu.

Celý vtip Lovelockova přístupu k tomuto problému spočívá v odhalení, že není třeba určitou planetu navštívit, abychom poznali, je-li, nebo není-li na ní život. Základní chemii jejího ovzduší lze odvodit pozemským zkoumáním infračervených, světelných a radiových vln, přicházejících z oné planety. V 60-tých létech se toho vědělo tolik o ovzduší Marsu, že se dalo konstatovat, že je velmi blízko stavu chemické rovnováhy. Z toho Lovelock učinil závěr, že je krajně nepravděpodobné, že by na Marsu byl život. Potvrdila to i sonda, kterou na Mars vyslala NASA.

Když Lovelock použil podobný přístup k průzkumu ovzduší, moří a půdy naší zeměkoule, zjistil, že na ní chemické prvky v rovnováze nejsou. Laický pozorovatel by se domníval, že to dokazuje jen to, že na Zemi je život, ale Lovelock začal tušit, že tyto nerovnováhy mají daleko hlubší význam.

  1. Koncentrace plynů v ovzduší Země se řádově liší milionkrát od hladin předpokládaných fyzikální chemií. Např. podle předpokladu by koncentrace kyslíku v ovzduší měla být prakticky nulová, ale ve skutečnosati se pohybuje kolem 21 %. Je to ohromující, protože kyslík (O2) je plyn vysoce reaktivní, který se prudce slučuje s mnoha jinými chemickými prvky; čekalo by se tedy, že jimi bude rychle vstřebán.
  2. Ještě záhadnější je to, že skutečné složení atmosféry zůstává na oné úrovni, která je pro udržování života optimální. Když o tom Lovelock uvažoval, dospěl k jedinému věrohodnému vysvětlení: Ovzduší je den ze dne manipulováno mnoha živými procesy, odehrávajícími se na Zemi. Celé široké spektrum živé hmoty na Zemi, od virů po velryby, od řas po duby a sekvoje, včetně vzduchu, moří a povrchu pevnin,to vše se zdá být součástí gigantického organizmu, který je schopen regulovat teplotu a složení vzduchu, moře a pevniny a tím zabezpečovat přežití všeho živého. Tuto koncepci Lovelock označil jako Gaia - hypotézu, na počest starořecké bohyně "Matky - Země", zvané Gaia (či Gge). V tomto kontextu Gaia znamená celou biosféru - vše, co žije na planetě, včetně ovzduší, moře a pevniny. Když Gaia udržuje pro existenci života optimání podmínky, potvrzuje tím charakteristiku společnou všem živým organizmům - homeostázi. Tento termín z řeckého "udržovat stálým" odvodil fancouzský fyziolog Claude Berhard, který prohlásil: "Všechny vitální organizmy, jakkoliv jsou různé, mají jen jeden cíl - udržovat pro život stálé podmínky".

Příkladem homeostáze je udržování teploty lidského těla na 36,6 st. C, což je optimální teplota pro metabolické pochody organizmu. I když vnější teplota se může lišit desítkami stupňů Celsia, vnitřní teplota zřídka kdy klesá o víc než 1 až 2 stupně; tělo se ochlazuje pocením a zahřívá tělesnou aktivitou a třesem. Rovněž regulace počtu bílých krvinek, kontrola kyselosti, obsahu soli či hladiny cukru v krvi jsou homeostatické pochody. To všechno dohromady udržuje nejlepší vnitřní prostředí pro stálý průběh životních procesů našeho organismu. Takové pochody se nevyskytují pouze v lidském těle a u všech živých organismů, ale analogicky i u samotné Gaji.

Jak se zdá, Gaia udržuje planetární homeostázi různými způsoby, např. tím, že monitoruje a mění četné klíčové komponenty vzduchu, moří a půdy. Data, která Lovelock nashromáždil k podpoře své hypotézy, jsou fascinující. Každý, kdo má o ně zájem, měl by si prostudovat Lovelockovu knihu "Gaia: A New Look at Live on Earth, 1970 (Gaia: nový pohled na život na Zemi). Zde uvádíme souhrn některých homeostatických mechanismů Gaji :

  • stálost teploty povrchu Země. I když se zjistilo, že život může existovat v extrémním rozmezí od -7 do +107 st. C, optimální rozmezí je mezi 15 až 38 st. C. Průměrná teplota většiny zemského povrchu patrně zůstala v tomto rozmezí po dobu sta milionů let, přes drastické změny ovzduší a velký přírůstek slunečního tepla. Kdyby se
    v některém období dějin zeměkoule celoplošná teplota vychýlila z tohoto rozmezí, život, tak, jak jej dnes známe a definujeme, by zanikl.
  • regulace množství soli v oceánech. V současné době oceány obsahují přibližně 3.4% soli a existují geologické důkazy, že toto číslo zůstalo relativně stálé přesto, že ona sůl je neustále vyluhována do řek. Kdyby koncentrace NaCl někdy dosáhla 4%, mořský život by se vyvíjel zcela jinak. Kdyby slanost jen pár minut překročila 6%, život v mořích by zaniákl, protože při této hodnotě slanosti se stěny buněk rozpadají. Oceány by se změnily v Mrtvé moře.
  • kyslík v ovzduší je stabilizován na 21%, což je k udržování života optimální rovnováha. Kdyby jej bylo jen o pár procent méně, větší zvířata a okřídlený hmyz by neměl dost energie k přežití; kdyby jej bylo jen o pár procent více, i vlhké rostlinstvo by shořelo. (Prakticky by to znamenalo, že lesní požár, vzniklý od blesku, by byl tak zuřivý a neuhasitelný,že by strávil veškerou vegetaci na povrchu země.
  • přítomnost stop čpavku v ovzduší. Toho je zapotřebí k neutralizaci silných kyselin sírové a dusičné, které vznikají přirozeným slučováním síry a dusíku s kyslíkem (např. během bouře vznikají tuny kyseliny dusičné).Výsledkem toho je to, že déšť a půda mají optimální rozmezí kyselosti pro zachování života (před nadměrnou antropogenní činností).
  • existence ozonové vrstvy ve vrchní atmosféře je štítem, který chrání život na povrchu země před ultrafialovým zářením, poškozujícím základní molekuly života, zvláště DNK, obsažené v každé buňce. Bez vrstvy ozónu by život na zemi velmi rychle zanikl. Na základě těchto a dalších homeostatických projevů, Lovelock dospívá k závěru, že podnebí a chemické vlastnosti Země se zdají být pro život tak, jak jej známe, optimální, a to v každé době. Kritici Gaia-hypotézy namítají, že vznik a udržení života na této planetě je spíše výsledkem série šťastných náhod, než planetárním homeostatickým chováním. Kdyby např. poměr čpavku v prapůvodním ovzduší byl o něco vyšší či nižší, Země by byla pro život příliš horká či příliš studená. Mohli by dále argumentovat, že to byla souhra šťastných nahodilostí, co udrželo teplotu povrchu planety zhruba konstantní, zatímco intenzita slunečního záření se měnila; že serie náhod udržela hladiny kysličníku uhličitého, kyslíku, NaCl a mnoha dalších chemických prvků na hladině optimální pro zachování života; a stejnou náhodou prý vznikla ochranná ozónová vrstva, aby nás uchránila před smrtící dávkou ultrafialových paprsků.

Jak uvádí v díle Beyond the Brain, 1966 (Za mozkem) Stanislav Grof, následovníci Newtona a Descarta detailně rozpracovali model vesmíru jako složitý mechanický systém, soubor pasivní a inertní hmoty, který se vyvíjel bez účastenství jakéhokoliv vědomí či tvůrčí inteligence. Ti věří, že od Velkého třesku, od původního rozpínání galaxií, až ke vzniku sluneční soustavy a k raným geologickým pochodům, z nichž vznikla zeměkoule, kosmická evoluce byla údajně řízena slepými mechanickými silami. Podle tohoto modelu život vznikl náhodně v prvotním moři jako důsledek chemických reakcí. A potom někde vysoko v darvinistickém rodokmenu došlo k okázalému, ale dosud materialisty nevysvětlitelnému úkazu: Nevědomá a inertní hmota si rázem začala uvědomovat sebe samu včetně prostředí, jež ji obklopovalo. Přesto, že mechanismus této zázračné příhody zcela uniká i těm nejprimitivnějším pokusům o vědecké myšlení, údajná správnost této metafyzické doměnky je přijímána jako dogma, které někdy v budoucnu prokáže vědecký výzkum. Vědci se však nemohou dosud shodnout ani na tom, na kterém stupni evolučního stadia se vědomí objevilo. Převládl však názor, že vědomí je omezeno jen na živé organismy a že vyžaduje vysoce vyvinutou vyšší nervovou soustavu, což je základním postulátem materialistického a mechanistického světového názoru .....

Mechanistická věda se pokouší vysvětlovat i takové jevy, jakými jsou lidská inteligence, náboženství a etika, ba i samotná věda, jako produkty hmotných pochodů v mozku. Pravděpodobnost, že by se inteligence člověka vyvinula z chemické polévky prvotního moře výhradně řadou nahodilých mechanických pochodů, byla nedávno vhodně přirovnána k pravděpodobnosti, že by tornádo, které se přehnalo gigantickým skladem železného šrotu, náhodně smontovalo tryskové letadlo Boeing 747. Tuto vysoce nepravděpodobnou domněnku nelze prokázat žádnou existující vědeckou metodou. I když její zastánci tvrdošíjně tvrdí, že je to vědecký poznatek; za současného stavu vědění to není o mnoho víc, než jeden z hlavních mýtů západní vědy. Je obdivuhodné, co všechno zastánci mechanistické teorie považují za sérii šťastných náhod. Podle nich, když je horko, tělo se náhodně potí, tak jako se náhodně třese, když je mu zima, a člověk se náhodou nasytí správným množstvím živin, když jich má zapotřebí. Snad je to šťastná náhoda, když se hladina cukru, kyselost a množství soli v krvi udržují na optimální úrovni a červené krvinky přenášejí kyslík a odplavují odpad. Podle tohoto světového názoru tělo přežívá od okamžiku k okamžiku jen následkem celé řady neobyčejně šťastných souher náhod.

Tento předpoklad je nesmyslný. Tělo se totiž chová spořádaně a cílevědomě. Potí se, třese se, přijímá potravu, dýchá a reguluje své vnitřní funkce a chemické komponenty, aby si zachovalo homeostázi a tak přežilo.

A právě tak, jako tento autoregulující princip koordinuje tělesné aktivity člověka, analogicky funguje v případě celé planety. Gaia se jeví jako autoregulující, sebeudržující systém, který se nepřetržitě přizpůsobuje svým chemickým i biologickým pochodům, aby tak podporoval život a jeho ustavičnou evoluci.

Může se vyskytnout otázka, zda Gaia - hypotéza předpokládá, že biosféra je jediným živým organismem. V tomto bodě je Lovelock opatrný. Podle něho se ovzduší podobá včelímu úlu, tj. biologické struktuře,určené k udržování zvoleného prostředí, i když samo o sobě není živé. Co však, když budeme brát ovzduší, moře a pevninu jako prvky vrozené celému biosystému? Co nám brání v úvaze, že celý tento systém je živý ? A je-li tomu tak, je lidstvo nedílnou součástí tohoto širšího živého systému? Dříve, než se pokusíme odpovědět na tyto otázky, musíme se blíže seznámit s obecnými charakteristikami všech živých systémů a posoudit, do jaké míry je Gaia splňuje.

Obecná teorie živých systémů

Až do poloviny 20. století se zacházelo s každým oborem vědy více méně jako s izolovaným polem: Fysiologové studovali tělo, sociologivé společenské skupiny, inženýři mechanické systémy. Každý obor měl svou teorii a ty měly zpravidla velmi málo společného s objevy jiných oborů. Koncem 40-tých let však biologivé Ludwig von Bartalanffy a Paul Weis začali tento stav měnit tím, že se zaměřili na obecné principy a vlastnosti, společné rozmanitým jevům. Např. koncept homeostáze, původně aplikovaný jen na fyziologické procesy, von Bartalanffy rozšířil na daleko širší spektrum jevů - od jednotlivých buněk až po celé populace. Podobně koncept feedback - zpětná vazba, původně vzniklý v inženýrství, bylo možno použít na jevy fyziologické, psychologické a sociologické. Náhled získaný rozpracováním jiných modelů dal podnět k vytvoření mezioborového pole, které je dnes známé jako obecná teorie systémů (OTS).

Termín teorie je poněkud zavádějící. OTS není totiž specifickou teorií, jako spíše z p ů s o b nazírání na svět. Podle tohoto názoru ničemu nelze porozumět samému o sobě (vytrženému z kontextu), vše je součástí systému (souboru vzájemně souvisejících jednotek v interakci). Systémy mohou být abstraktní - jako metafyzické a matematické, nebo konkretní, jako telefonní či dopravní systémy. Jedno odvětví obecné teorie systémů se zabývá živými systémy. James Miller, jeden z průkopníků tohoto přístupu konstatoval, že všechny živé systémy se skládají ze subsystémů, které přijímají, zpracovávají a vylučují hmotu, energii, či informaci nebo jejich kombinace. Rozpoznal 19 kritických subsystémů, které se zdají charakterizovat živé systémy.

Prvních 8 se týká hmotně energetických pochodů a zobrazují způsob, jakým živý systém vstřebává, tráví, zužitkovává a vyměšuje fyzickou hmotu a energii. Všechny živé systémy mají vstup (ingestor) - nějaký způsob, jak vstřebávat hmotu a energii, ať už je to otvor v buněčné stěně, tepna vedoucí do orgánu, ústa organismu, či velký přístav.

Dalších 9 subsystémů se zabývá informačními procesy, tj. způsoby, jimiž živé systémy vnímají prostředí. Jedním z těchto subsystémů je "vstupní převaděč" (input transducer), který přenáší informace do nově vznikajícího systému. Může to být receptor zabudovaný v membráně nervové buňky, oko organismu nebo dálnopis, či fax tiskové agentury, kterým přicházejí zprávy ze zahraničí. Poslední dva subsystémy zahrnují jak látkově-energetické, tak informační procesy. "Reproduktor" slouží k vytváření nového systému kopírováním systému původního, a to přenosem jak fyzické hmoty, tak informací o původním systému. Celý systém pak udržuje pohromadě "rozhraní" (interface), které řídí vstup, či výstup různých druhů hmoty, energie, či informací.

Když se takto poučeni podíváme na celý biosystém (biosféru) z hlediska obecné teorie živých systémů, můžeme v ní rozpoznat každý z 19ti kritických subsystémů. Např. planetárnímí ingestory jsou jak stratosféra, která přijímá sluneční energii i kosmický prach, tak zemská kůra, kterou pronikají z nitra na povrch minerální látky, nezbytné k životu. Vstupními převaděči jsou rostliny a zvířata, reagující na cykly den/noc, střídání ročních období i na nepravidelné jevy jako zemětřesení či skvrny na slunci. Avšak to, že biosféra planety Země má všech 19 subsystémů charakteristických pro život, dokazuje průkazně, že je živým systémem? Je to dostatečný důkaz? Odpověď zní: Rozhodně NE. Např. s autem je spojeno mnoho z těchto charakteristik, protože s různými elektronickými doplňky by mohlo splnit všechny citované požadavky, ale ani potom by nikdy nebylo živým systémem.

Je tu ještě další obecná charakteristika, která jasně odlišuje živé od neživého: Je to schopnost živého organismu navzdory ustavičným změnám prostředí, udržet si vysoký stupeň vnitřního řádu. Stroje zpravidla tuto schopnost nemají, nejsou autoregulující: opotřebují se a porouchají.

Gaia, jak se zdá, uspokojivě splňuje obě tato kriteria. Její sebeorganizující povahu prozkoumal Lovelock ve svém díle o planetární homeostázi. Gaia svými vlastnostmi splňuje také Millerova kritéria. Vezmeme-li v úvahu tyto objevy, dospíváme k závěru,že Gaia může být plným právem považována za živý systém.

Gaia a lidstvo

Jestliže předpokládáme, že se celá biosféra vyvinula jako jediný živý systém, v němž všechny subsystémy mají rozličné a vzájemně na sobě závislé role, potom lidstvo, jež je subsystémem tohoto širšího planetárního systému, nemůže být z něj vyděleno a nemůže s ním zacházet jako s odděleným celkem. Jaká tedy může být naše funkce ve vztahu ke Gaji? Jedna z možných odpovědí uvádí, že lidstvo se podobá nervovému ústrojí, globálnímu mozku Gaji, v němž každý z nás je individuální nervovou buňkou. Jiná, pesimističtější odpověď naznačuje, že přemnožené lidstvo by mohlo být něco jako planetární bujení - rakovina.

Když uvažujeme o první možnosti, pak se můžeme na lidskou společnost dívat jako na náš vlastní mozek, jako na obrovitou databanku, komunikační systém ukládání do paměti. A my sami jsme se seskupili do městských aglomerací podobně jako se nervové buňky shlukují do ganglií, součástí nervového ústrojí. Tato ganglia a jednotlivé nervové buňky pak vytvářejí široké informační sítě. Pomalejší komunikační sítě lidstva, jako pošta, se podobají relativně pomalým chemickým komunikačním spojům, jako je hormonální systém. Naše rychlejší, elektronické sítě, jako jsou telefonní, radiová a propojení samočinných počitačů, jsou jako miliardy tenounkých vláken, která spojují nervové buňky s mozkem.

V Každém okamžiku jsou globální komunikační sítí přenášeny milióny informací, právě tak, jako lidský mozek nepřetržitě přijímá a vysílá bezpočetné informace. Na naše různé knihovny a dokumentace, sklady magnetofonovývh pásků a jiné způsoby záznamu informací lze pohlížet jako na část kolektivní paměti Gaji. Skrze jazyk a vědy jsme byli schopni chápat mnoho z toho, co se dějě kolem nás a monitorovat chování planety tak, jako mozek monitoruje chování těla. Mohli bychom pohlížet na západní a východní kulturu jako na obě hemisféry mozku Gaji, kde levý mozek je racionalisticky intelektuální a pravý intuitivní. A hledání poznání by bylo možno chápat jako Gajin způsob poznávání sebe sama a vesmíru, v němž žije. Mnoho z předcházejících příměrů se vztahuje k vyšším mentálním funkcím, k myšlení, poznávání, vnímání a vědomí. Jelikož tyto funkce jsou spojovány s mozkovou korou, onou tenkou vrstvou nervových buněk, které zevně obalují mozek, lze lidstvo přirovnat k mozkové kůře planety.

V evolučních termínech - mozková kůra je relativně pozdní přídavek, kdy většina vývoje se udála u savců. Pro udržení života však není nezbytná. Mozkovou koru zvířete lze odstranit, avšak krevní oběh, dýchání, trávení a látková výměna pokračují. Podobně planeta Gaia přežila v pohodě bez lidstva 4 000 miliónů let a pravděpodobně by bez něho mohla pokračovat ve své existenci. Je ještě druhá, velmi odlišná odpověď na otázku, jakou roli má lidstvo na Gaji. Mohli bychom být formou jen nedávno vyvřelou, zhoubným bujením, bez něhož by se planeta lépe obešla. Když stál Edgar Mitchell na Měsíci, napadla ho tato možnost. Zároveň s pocitem ztotožnění s planetou jako celkem v něm vyvstal opačný pocit, že "pod modrobílým ovzduším je narůstající chaos, zapříčiněný rozporuplností obyvatel Země, kdy se populace i technika rychle vymykají kontrole. Posádka "kosmické lodi Země" se vzbouřila proti řádu vesmíru."

Moderní civilizace se zdá prohlodávat si cesty skrz povrch planety, neboť pohlcuje během desetiletí zdroje, které Gaia zdědila před miliardami let, a narušuje ekosystémy, které se utvářely během tisíciletí. Velké souvislé plochy vegetace, které jsou k ekologické rovnováze nezbytné, jsou jakoby prožrány moly, jezera a řeky jsou kyselé, stále větší část povrchu Země je pokrývána asfaltem nebo rozrušována těžbou nerostů. Letecké fotografie téměř všech metropolitních oblastí s rozlézajícími se předměstími velmi připomínají rakovinné bujení v lidském těle. Přetechnizovaná společnost se skutečně podobá zhoubnému růstu, který zaslepeně požírá svého předka a hostitele.

Je možné, že tyto dva názory na roli lidstva na Gaji nejsou protichůdné. Snad jsme skutečně součástí nějakého globálního nervového ústrojí, které v kritickém stadiu překotného rozvoje budí dojem, že se vymkne kontrole a zničí tělo, na němž závisí jeho existence.

Jestliže máme splnit svou roli jako část planetárního mozku, musíme své ničivé chování zastavit. Abychom to dokázali, musíme změnit zcela zásadním způsobem náš vztah k sobě samým, ke všem ostatním, a k planetě jako celku.

Petter Russel
Autorovo prohlášení

Na naší planetě, kterou nazývám "modrá perla", by se mělo stát něco zázračného. Lidstvo by se mohlo dostat na práh vývojového skoku, k jakému dochází jen jednou za miliardu let. Změny, které vedou k tomuto skoku, se už odehrávají před našima očima, či přesněji právě za nimi - v našich myslích.

Takto zformulovaná hypotéza by se mohla zdát pouhou fantazií, je to však možnost, kterou stále větší počet lidí začíná brát vážně. Semena k mému vlastnímu bádání v této oblasti byly zasety před 20 léty, když jsem studoval na střední škole. Pamatuji se, jak jsem jednou v noci ležel na lůžku, díval se na hvězdnou oblohu a uvažoval o rychle se množící populaci světa, která vyčerpává tenčící se zdroje. Nebylo třeba velkého úsilí k tomu, aby tyto trendy byly promítnuty do budoucnosti, kdy bude žít víc obyvatel než planeta bude schopna uživit. Avšak bezvýchodné situace nenastávají, uvažoval jsem. Proto dříve, než v čase dospějeme k takovému kritickému bodu, lidstvo prodělá zásadní změny. Ať se stane cokoliv, je jisté, že nemůžeme pokračovat dosavadním směrem (hospodářského rozvoje). Retrospektivně se tento závěr stěží může zdát hlubokomyslný, ale pro mne to byl tentokrát důležitý bod obratu. Bylo mi jasné, že během svého života budu svědkem konce souboru trendů, které na Zemi převládaly po tisíce let.

K jakým změnám dojde? V oné době převládaly negativní pochmurné scénáře jako jaderný konflikt, ekologické zhroucení, či světový hladomor. Avšak během let se v mé mysli začal vynořovat optimističtější scénář. Co, když místo abychom se ocitli na prahu katastrofy, vyvstane nutná změna, která by mohla být příznakem kvalitativního růstu a dozrávání našeho druhu.

Tehdy jsem v Cambridge studoval teoretickou fyziku. Fascinovala mne nejen věda, ale ještě víc pochody probíhající v mysli. Západní filosofie a psychologie mne neuspokojovaly, cítil jsem, že moudrost je skryta na Východě, zvláště v učeních o meditaci. I strávil jsem jednu zimu na úpatí Himalaje u jogína Mahárši Maháše, kde jsem zakusil dimenze vědomí, o nichž se mi nikdy předtím nesnilo. Poznal jsem nade vší pochybnost, že kdyby každý mohl zakusit ony stavy vědomí, celý svět by se změnil. Vrátil jsem se do Anglie, kde jsem pár let učil meditovat (viz knihy The TM Book a The Brain Book). Povzbuzoval jsem ostatní, aby pro sebe objevovali různé způsoby bytí.

Má vize přeměny světa se dále vyvíjela, i když po nějaký čas jsem byl na volné noze. Potom mne přítel seznámil s dílem Teilharda de Chardin. Hle, filosof, který dokázal daleko hlouběji rozvíjet myšlenky o budoucnosti lidstva, a nebyl šmahem odmítán. Inspirovalo mne to a také posílilo.

Od té doby podpora přicházela z mnoha směrů: Z objevů různých věd, z děl východních i západních filosofů a vizionářů, ze setkání s ostatními, z vlastních zkušeností a náhledů. Postupně se křížovka doplňovala, až začal vyvstávat celý obraz. Stále více jevů nasvědčuje, že jsme na prahu evolučního vývoje tak významného, jako byl vznik života na Zemi někdy před 3.5 miliardami let. Charakter této možné změny a způsoby, jak jí docílit, jsou předmětem knihy " Globální mozek, 1983 ", která vychází ze vhledu a zkušeností mnoha jedinců, od mystiků a duchovních učitelů po vědce a astronauty, a rovněž z nových objevů mnoha vědních oborů. Přispívají k tomu biologie, chemie, fyzika, astronomie, psychologie, fysiologie, medicina, sociologie i obecná teorie systémů.

Má pozorování, říká autor, si nečiní nárok na to, aby byla předpovědí budoucnosti, či vědeckými důkazy. Spíše ukazuje na souvislosti, v nichž by se mohl zdát evoluční skok možný, a podněcují k dalšímu bádání.

Můj cíl je načrtnout vysoce optimistickou, někdo by mohl říci utopickou vizi, a já se za to neomlouvám. Přesvědčil jsem se, že obraz, který má společnost o sobě samé, může sehrát klíčovou úlohu při uskutečňování její budoucnosti. Naopak, optimističtější postoj může dokonce pomoci ke vzniku lepšího světa. Pozitivní obraz je jako světlo na konci tunelu, které i když jen slabě probleskuje, dává nám odvahu vykročit oním směrem.

(Z The Blue Pearl, New Realities, Vol.5, No.4, 1983, přeložil a částí o Stan Grofovi doplnil Boris Merhaut.)

 

 

Pokud se vám tento článek líbil, přidejte jej na

 

Související články:
Petr Roth: Za změkčováním naturových hodnocení je buď nevědomost, nebo záměr (29.05.2012)
Serge Latouche: Farewell to growth, Polity Press, 2009 (02.09.2011)
Chevron dostal pokutu za ničení životního prostředí Ekvádoru (18.02.2011)
Ekologická cena nerovnosti (20.10.2010)
Jean Giono: Muž, který sázel stromy (08.09.2010)
Červenec byl v Evropě teplotně nadprůměrný (05.08.2010)
Mexický záliv zamořuje nejen ropa, ale i methan (23.06.2010)
Množství ropy unikající v Mexickém zálivu vzrůstá (15.06.2010)
Katastrofa v Mexickém zálivu pokračuje (28.05.2010)
Dopis od Náčelníka Arvola Hledícího koně (25.05.2010)
Ropná katastrofa v Mexickém zálivu (25.05.2010)
Amazonští indiáni proti brazilskému plánu přehrady (16.04.2010)
Vědci z hackerského skandálu "Climategate" jsou nevinní (03.04.2010)
Hodina Země 2010 byla největší českou klimatickou akcí (31.03.2010)
Scénáře soumraku civilizace růstu (09.02.2010)
Začne letos horká etapa, nebo ochlazování? (08.08.2009)
Zazelená se poušť kvůli změnám klimatu? (03.08.2009)
Brněnská přehrada jak ji neznáme (23.07.2009)
Je libo mýdlové ořechy přes půl světa? (08.07.2009)
Úbytek mořského ledu v Arktidě zvyšuje riziko rozmrzání permafrostu (16.06.2008)
Lovelock: Jsem optimista, věřím, že katastrofa oddělí zrno od plev (24.04.2008)
Klíčová zpráva o klimatických změnách (26.11.2007)
Globální stmívání (27.10.2007)
Skleníkový efekt – nepříjemné pravdy (25.10.2007)
Živá planeta aneb sto omylů Václava Klause (29.09.2007)
Mana naších pradědečků (04.08.2007)
Chovy hospodářských zvířat jsou největším nebezpečím pro životní prostředí (29.06.2007)
Změny klimatu, slunce, skleníkové plyny, dlouhodobé cykly (16.06.2007)
Vykořisťování Země a rovnováha (25.05.2007)
Setkání ve střední části Moravského krasu (28.04.2007)
Den Země (21.04.2007)
Akce ke Dni Země (21.04.2007)
První únor – akce proti klimatickým změnám (31.01.2007)
Teplota na Zemi by mohla vzrůst až o 8 °C (07.12.2006)
Únik methanu ze sibiřských jezer se zvyšuje (13.09.2006)
Klimatické změny urychlují příchod jara (09.09.2006)
Globální oteplování a hydráty metanu z mořského dna (04.08.2006)
Další varování klimatologů (04.06.2006)
Uran škodí více než se předpokládalo (18.04.2006)
Klimatické změny ve světě a hrozba pandemie (13.04.2006)
Proměny krajiny v historickém vývoji Čech (10.04.2006)
Už není čas! (28.01.2006)
Státy světa 2006 (27.01.2006)
Norský trezor zemědělského genofondu (22.01.2006)
Je současný růst populace nadále neudržitelný? (15.01.2006)
Může za globální oteplování Slunce? (28.11.2005)
Synchronicity a globální oteplování (26.11.2005)
Globální oteplování a vodní pára (18.11.2005)
Země Středozemí ohroženy klimatickými změnami (03.11.2005)
20. říjen - Den stromů (20.10.2005)
Klimatické změny na postupu (17.10.2005)
Ekosystémy v Černobylu (06.09.2005)
Tak jak je to s oteplováním? (24.07.2005)
Pětina amazonského pralesa vykácena (25.05.2005)
Nárůst koncentrace skleníkových plynů (18.04.2005)
Hydráty methanu podruhé (17.04.2005)
Antibiotika v životním prostředí (28.03.2005)
Planetofyzikální stav Země a pozemského života (19.03.2005)
Dělají z nás hlupáky? (18.03.2005)
WWF varuje před následky tání ledovců v Himalájích (16.03.2005)
Umělý deštný prales (01.01.2005)
Ekologická katastrofa v Tatrách (25.11.2004)
Znovu o klimatických změnách (11.10.2004)
Náhlá změna klimatu (28.05.2004)
Jak vypadá oteplování Země z družice? (28.04.2004)
Elektrárny? A co lesy? (02.12.2003)
Řežeme si pod sebou větev! (30.11.2003)
Apollo 13 (11.11.2003)
Armáda (11.11.2003)
Dynamit (11.11.2003)
Euthanasie (11.11.2003)
Nemoc šílených hlav (11.11.2003)
Politika v globálním Kocourkově (11.11.2003)
Kouření (11.11.2003)
Nový model řízení společnosti (11.11.2003)
Model vládnutí (11.11.2003)
Peklo (11.11.2003)
Potřebujeme Temelín? (11.11.2003)
Války vyvolených (11.11.2003)
Reforma vězeňství (11.11.2003)
Život (11.11.2003)
Řízení společnosti (11.11.2003)
[Akt. známka: 1,67 / Počet hlasů: 9] 1 2 3 4 5
Celý článek | Zpět | Komentářů: 0 | Informační e-mailVytisknout článek


Komentovat článek     

Pro přidávání komentářů musíte být čtenář registrovaný a přihlášený a mít nastavený odběr info-mailů.


 

NAHORU | Hlavní stránka

kulatý roh  Přihlášený čtenářkulatý roh

Uživatelské jméno:

Heslo:




Registrace nového čtenáře!


kulatý roh  Aktualitykulatý roh
17. 11. 2018:

Profesor Jan Keller: "V listopadu roku 1989 bylo hlavním požadavkem všech, kdo demonstrovali proti režimu, aby byly v naší zemi umožněny svobodné volby. Tento požadavek byl naprosto oprávněný, a pokud by zůstalo jen u něho, bylo by vše v pořádku. Brzy se však zjistilo, že část těch, kdo svobodné volby požadovali, nemá v úmyslu respektovat jejich výsledek, pokud volby dopadnou jinak, než si přejí oni. Tito lidé, kteří se svobodnými volbami souhlasí jen v případě, že v nich sami vítězí, plní každým rokem při nejrůznějších výročích veřejná prostranství, nadávají těm, kdo volby vyhráli, a dožadují se demokracie, jejíž princip nepochopili. O tom, čeho jsou tito lidé schopni, jsem se přesvědčil letos 28. října, když jsem šel na Hrad u příležitosti oslavy 100 let od založení Československa. Hlouček jich stál před hradní bránou a pokřikoval na ty, kdo vcházeli, včetně manželek vojáků padlých v Afghánistánu, že by se měli stydět. Bylo to velice nechutné."

Celý článek...


06. 11. 2018:

Šéfredaktor MF DNES Jaroslav Plesl: " Tento dvojí metr, kdy na jedné straně stojí zlé Rusko a na druhé straně omlouváme diktatury, jako jsou Saúdská Arábie nebo Turecko, je hlavní důvod, proč lidé ztrácejí důvěru v západní demokracii. Nikoli ruská propaganda.
...
Tohle je klasické míchání politiky tam, kam politika nepatří. Skoro to vypadá, jako by dal Nohavica medaili Putinovi. Ale tady Rusko ocenilo českého umělce za to, jak dlouhodobě pracuje s ruským literárním odkazem. Jeden musí být pořádný idiot na to, aby to nedokázal pochopit...
Nohavica přebírá medaili za svou tvorbu a za to, že ruskou literaturu a jazyk dokázal českému publiku přiblížit v době, kdy všechno ruské bylo valnou částí populace považováno za zlé. Podobně jako je tomu dnes u intelektuálních elit této země. Je to velmi primitivní způsob uvažování a je dobře, že se Nohavica nenechal touto nízkou záští převálcovat...
Česká televize sleduje jednu ideologickou linii a myslím, že o tom už snad ani není třeba debatovat. V českém parlamentním politickém spektru reprezentuje tak deset procent populace. Ale když je to těm zbylým 90 procentům reprezentantů politických postojů v Poslanecké sněmovně jedno, nic se nezmění...
Erik Best je výborný novinář, který dlouhá léta otevírá důležitá politicko-ekonomická témata. Pokud je někdo schopen říct nebo napsat, že pan Best je ruský agent, pak vůbec nezná jeho práci a netuší nic o tom, co se děje v této zemi ani za jejími hranicemi. Erik mluví anglicky, německy, rusky a česky, o čemž si většina novinářů může jenom nechat zdát. Zajímavé je, že nejvíc ho kritizují lidé, kteří v žádném cizím jazyce neumějí ani kváknout, takže ani nemají srovnání se zahraniční žurnalistikou. Ale to jako takový český folklór. Je to typická česká závist k úspěšným a velká míra xenofobie. Jsem rád, že Erik Best tu medaili získal, protože pro tuto zemi udělal víc než všichni jeho kritici dohromady.
"

Celý článek...


25. 10. 2018:

Tereza Spencerová: "Dohoda, o níž se USA s Ruskem vášnivě hádají, je pořád lepší než dohoda žádná. Bez dohody se totiž odhazují už úplně všechna pravidla a s nimi i veškeré rukavice. Rakety krátkého a středního doletu, o nichž je řeč, na rozdíl od těch velkých, balistických, létají tak rychle a krátce, že protistrana nemá v těch řádově několika desítkách vteřin ani čas na reakci… A to by nás coby Evropany mělo opravdu zajímat, protože se nás to až bytostně týká. Případná válka mezi USA a Ruskem by se totiž odehrávala právě na našem kontinentu, se všemi důsledky, které pro nás z tohoto faktu vyplývají.
...
Před pár dny Putin na Valdajském klubu zněl poněkud fatalisticky a odevzdaně, když prohlásil, že Rusko sice nepočítá s preventivním jaderným útokem, nicméně „agresor musí vědět, že my jako mučedníci skončíme v ráji, ale agresoři prostě chcípnou, nebudou mít ani čas k tomu, aby učinili pokání“. A včera připomněl Evropě možnou jadernou odvetu, pokud bude souhlasit s rozmístěním amerických raket. Bylo by divné, kdyby něco takového neřekl."

Celý článek...


24. 10. 2018:

Mnislav Zelený-Atapana: " Byli jsme také velice ekonomicky naivní, když jsme si mysleli, že nám sem Západ přijde pomáhat. Pak jsme zjistili, že to tu začal likvidovat, speciálně mě napadá cukrovarnický průmysl, ale i těžký průmysl, zemědělství. Vždyť jsme i napříč komunistickému marastu měli nezanedbatelný výrobní potenciál, který jsme mohli lépe „prodat“. V tom jsme byli velmoc a zahraniční firmy sem přišly, aby nám to zavřely. To vidím jako velice negativní, že jsme se demokraticky příliš, naivně a rychle otevřeli světu, a ten nás nedemokraticky ekonomicky schlamstl.
...
Máme svůj vlastní historický vývoj a měli bychom se ho držet. Každá země měla tisíciletou historii, jsou tady určité reálie, ať už kulturní nebo ekonomické, a ty by se neměly ničit, jinak se začne ničit podstata národa. Likvidovat národy v Evropské unii, to je možná snaha někoho, ale zároveň to nejhorší, co může Evropská unie chtít. A v národech to vyvolá protireakci. Je vidět, jak se chová tzv. východní Evropa, která má jiné zkušenosti než ta západní. Proto si nechce nechat diktovat, protože toho diktátu už zažila příliš. Takže jsem zajedno s postupem Visegrádské čtyřky a vidím v ní platformu, ke které se mohou jiné státy – řekněme bývalého Rakouska-Uherska – připojit, což se v případě Rakouska víceméně děje. Západ by si měl uvědomit, že máme jiné historické reálie, jiné historické zkušenosti. To by bruselští úředníci měli vidět. Bohužel to nevidí.
"

Celý článek...


02. 10. 2018:

Zase Novičok?
Zase Novičok?


27. 09. 2018:

Generál Luděk Kula: "Když někdo říká nahlas to, co si 99 procent lidí jenom myslí, ale neříkají to, tak v tom nevidím ani extremismus, ani nic jiného. Já v tom vidím právo říkat pravdu. A jestli nás něco ohrožuje nebo si myslíme, že něco není správné pro občany nebo pro Českou republiku, tak bychom to měli nazývat pravými jmény."

Celý článek...


07. 09. 2018:

Tereza Spencerová: "Britové zveřejnili dvě fotky doplněné o ruská jména, která jsou i podle nich ale nejspíš falešná. Rusko si stěžuje, že jim Londýn odmítá předat otisky prstů, čísla pasů nebo letenek a další údaje, které Británie musí mít, neb se vyplňují při žádosti o vízum. Čili z Londýna sice ukazují na Rusko a tvrdí, že oba jsou to Rusové, ale nijak se nenamáhají doložit alespoň tohle tvrzení. Navíc, na britském Twitteru se živě diskutuje, proč ty fotky neodpovídají kvalitou snímkům, které si britské úřady při vyplňování žádosti o vízum samy pořizují. Čili odkud Britové vzali méně kvalitní „pasové“ či snad rovnou policejní snímky obou? Bez zajímavosti nejsou ani fotky z kamer, na nichž se oba – i když samostatně – objevují na stejné úzké letištní chodbě, v na vteřinu stejný čas… A k tomu ten příběh s hotelem, ve kterém se podle všeho půl roku neuklízí, aby se tam zachovaly stopy Novičoku, ale současně se tam na Novičok ani neumírá, ani nechuraví, a to ani poté, co byli personál a hosté půl ruku vystaveni této smrtící látce. Která samozřejmě musela už dávno vyprchat, pokud to byl fakt Novičok. A ti „dva kluci z plakátu“, co prý pracují pro ruskou vojenskou rozvědku GRU, která především útočí na provařené agenty a bezdomovce, museli Novičok asi po hotelu bryndat, aby zanechali jeho stopy, ale sami odjeli v poho zase domů…"
...
"Nejsem si tak úplně jistá tím, že by Západu osud Idlíbu ležel na srdci zrovna z humanitárních důvodů. Je tam spousta „našich“ džihádistů, spousta Bílých přileb, spousta dokumentů a vybavení… Kdyby se někdo nebo něco z toho dostalo do rukou Damašku, mohl by zveřejněním dokumentů nebo výpovědí zajatých bojovníků nastat pěkný „trapas“, neboť by se doložily vazby Západu na džihád..."

Celý článek...




WebArchiv - archiv českého webu        optimalizace PageRank.cz       Bělehrad.Cz      Výrobky z konopí a bio bavlny - URBANSHOP     

Tento web byl vytvořen prostřednictvím phpRS v2.8.2RC8 - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Aby bylo legislativě EU učiněno zadost, vezměte na vědomí, že tento web využívá cookies, jako naprostá většina všech stránek na internetu. Dalším používáním webu s jejich využitím souhlasíte.

Redakce neodpovídá za obsah článků, komentářů ke článkům a diskusí ve Fóru,
které vyjadřují názory autorů a nemusí se vždy shodovat s názorem redakce.
Pro zpoplatněné weby platí zákaz přebírání článků z Jitřní země!