Monica je spolu s Barbarou Mor autorkou vlivné knihy Velká Kosmická Matka: Znovuobjevení Náboženství Země (Harper and Row, San Francisco, 1987, nová edice 1991). Přispěla články do mnoha časopisů a antologii na široký výběr námětů včetně spirituality Bohyně, ženské tvořivosti a umění, jejích návštěv posvátných míst, politiky a filozofie hnutí New Age, kruhu v obilí (crop circles), genetické modifikace, ženské pohlavní mutilace (obřízky), anarcho-feminismu a pornografie. Její práce se objevila v britských časopisech jako Arachne, Wood and Water, PAN, From the Flames a v časopisech Womanspirit, Calyx a Women of Power v USA. Mnoho z jejich obrazů bylo použito na titulní stránky knih. Monica pravidelně pořádá přednášky s promítáním diapozitivů a workshopy na konferencích, festivalech a táborech. Pevně věří v přímou politickou akci na ochranu Matky Země.

Výňatek z knihy Velká Kosmická Matka: Znovuobjevení náboženství Země, která se zabývá mnoha různorodými aspekty spirituality Bohyně. Pro citaci jsem zvolila tuto kapitolu, která mi připadala pro české čtenářky a čtenáře zajímavě tématická, i když si vyhrazují ne úplné ztotožnění se s některými názory ...

Marx a matriarchát

Pradávné skupiny orientované na ženu byly původním komunismem. Friedrich Engels a Karl Marx to rozpoznali. Obzvláště Engels se odvolává na koncept J. J. Bachofena o právu Matky a oba muži založili své analýzy vývoje společnosti na primární existenci pradávných matriarchátu - komunitních matricentrických systémů. V tom je ovlivnily spisy Lewise Morgana, amerického antropologa. Morgan žil s domorodými kmeny Iroquoiu, jejichž společnost studoval. V jejich příbuzenských strukturách, řeči a zvyklostech objevil důkazy dávných společenských a pokrevních vztahů založených na různých fázích skupinového manželství. V Ancient Society (Pradávna společnost), napsané v 80tych letech 19.stol., Morgan nabízí své závěry, že taková společnost byla matrilineární a matricentrická z nezbytnosti, protože ve struktuře skupinového manželství může být pouze matka najisto určena coby rodič dítěte.

Nyní víme, že podobně důkazy se dají najít po celém světě; např. mnoho příbuzenských struktur rozlišuje mezi biologickým otcem dítěte a "zástupným" otcem, což je obvykle matčin bratr nebo jiný příbuzný mužského pohlaví. Zástupný otec se v těchto společnostech považuje za "skutečného" otce; totožnost a dědictví se předávají po ženské krevní linii.

Ale přestože byli pionýry, Morgan, Engels ani Marx si nebyli plně vědomí skutečných ženských funkci a úspěchu v minulých kulturách. Zároveň nebyli naladění na holisticky obraz dávných národů. U Marxe a Engelse, a zvláště u jejich dogmatických interpretů a stoupenců, zužování pozornosti na výlučně ekonomickou a třídní analýzu naprosto zamlžilo původní lidský stav bytí, který byl více duchovní než ekonomický. Toto Marxistické zúžení pohledu, a jeho následně popření lidského duchovního prožitku, mělo tragicky dopad na celý svět.

Jak se to stalo? Karel Marx (a právě tak Engels) byl hluboce soucitici člověk; jeho výrok o "opiu lidu", který není nikdy uváděn spravedlivé přesně, je toho důkazem:

"Náboženské utrpení je výrazem skutečného utrpení a zároveň protestem proti němu. Náboženství je povzdechem potlačeného stvoření, je srdcem světa bez srdce, právě tak jako je duchem v bezduché situaci. Je to opium lidu. Požadavek, aby lidé zanechali iluzí o jeho stavu, je požadavkem vzdát se stavu, který vyžaduje iluzí. Kritika strhla imaginární květy z řetězu, ne proto, aby člověk zůstal v řetězech bez jakékoli fantazie nebo útěchy, ale proto, aby řetězy shodil a utrhl si živou květinu."

Nikdo to neřekl lépe ani lépe nerozpoznal absolutní právo lidské bytosti lpět na "duchu" v "bezduché situaci", a na "srdci" ve "světě bez srdce". Protože duch a srdce jsou skutečně a ony samy pomohly miliónům lidských bytosti přežít v jinak nepřežitelných situacích.

Tragédie Marxe a marxistů byla v tom, že zaměnili ducha za vládnoucí náboženství. Viděli jasné a historický, že vládnoucí náboženství se spojilo s opresorem - potlačující třídou, nadvládou, s potlačujícím společenským a ekonomickým systémem. Viděli sémě oprese v náboženských doktrínách: doktrínách, které odůvodňovaly chudobu a otroctví a omlouvaly brutální tyranii a chamtivost tím, že vtiskly "Boží pečeť" na sociální systémy založené na hierarchii chudých a bohatých, hiearchii vládnoucích a ovládaných. Viděli bohatství a moc církve a zuboženou pasivitu věřících. Bylo jim zřejmě, že "církev" byla ve skutečnosti člověkem vytvořena instituce, která získávala a udržovala moc zneužíváním skutečnosti ducha proti skutečnosti fyzických potřeb; slyšeli kázání, která odsuzovala "materiální bohatství" a "pozemská potěšení", zatímco církevní hodnostáři a jejich bohatí stoupenci žili v přepychu a bezpečí, tam, kde masy věřících živořili v hadrech. A tyto podmínky byly ospra

S tímto uvědoměním marxisté právem odsoudili pakt ustanovených náboženství v historické opresi lidských bytosti. Tragicky však také popřeli skutečnost lidského ducha a jeho upřímně touhy. Chtěli právem zachránit lidstvo od náboženského vykořisťování; ale ve svém zúženém poli pozornosti, ve svém ekonomickém a třídním zredukování rozdělili lidskou bytost na dvě protikladné části: hmotná existence proti duchovní skutečnosti. Toto rozdělení bylo pouze zrcadlovým odrazem již existujícího náboženského dualismu. A jak se dogmaticky marxistický komunismus rozvíjel v jedné zemí za druhou, toto rozdělení posílilo to samé odcizení lidského stavu, které chtěl Marx vyřešit. Vytvořilo bezútěšný "státní kapitalismus" Sovětského Ruská a jeho satelitu, ve kterém stát pracuje, zamračeně a mechanicky, aby posílil svou definici lidského života jako bezduchého mechanismu. Stalo se palivem motoru propagandy zpátečnických systému všech zemí, takže svět je roztržen ve falešné dichotomii mezi "bezbožným komunismem" a "božským kapitalismem". Protože je-li komunismus ateistický, jeho protivníci mohou tvrdit, že jsou povinováni Bohů, jakkoli falešné takové tvrzení je.

Nakonec to odvrátilo nečítané milióny potlačovaných lidských bytosti, které potřebují ekonomickou a sociální analýzu marxismu k objasnění a změně jejich životních podmínek, ale kteří se boji, že mají kupovat tuto analýzu za cenu své duše. I přes sebevětší míru korupce a vzájemného paktování ustanovených světových náboženství, tyto stále pevně stojí na svém místě a nabízejí se jako jediné útulky "ducha v bezduchém světě". Marxismus je bohužel v očích příliš mnoha lidí považovány za totální, fanatické zavržení duchovní skutečnosti. A toto pojetí marxismu pomáhá pohánět právě tak fanatická oživení fundamentalistických náboženství po celém dnešním světě.

Marx a Engels zaměnili ducha za ustanovené náboženství - a jejich stoupenci v těchto doktrínách nadále pokračují - protože coby západní bílí muži nedokázali vidět celkové paradigma pradávných ženských původních komunismu. Protože vycházeli z této lineární, rozčleňující, redukující západní tradice, která má své kořeny v judeo-křesťanské Bibli i v aristotelovsko-platonické, řecko-římské hyper-racionalitě, nedokázali pochopit primární holismus (holisticky = celostní) lidského prožitku na Zemí. Výsledkem je, že marxismus má tendence posilovat, spíše než oponovat, nechvalně známé rozpolcujici strategie Západního kapitalismu.