Celkem přirozeně, zároveň s tím, jak tyto ženy již delší dobu rostly coby osobnosti, a neumí si už představit svůj život bez neustálého vzdělávání a navštěvování různých kursů a seminářů, vyvstal podobný „emancipační“ požadavek i na (jejich) muže.

Když se před časem v pražském A-centru, které jinak cele slouží především ženám (podle toho vypadá i interiér a vybavení a atmosféra a muž se tam obvykle ocitne jen na předporodní přípravě své ženy), uskutečnil první čistě mužský večer (1. pánská jízda), zdálo se, že už tedy nastal i čas (českých) mužů.

Jedna „vlaštovka“ ale jaro neudělala. Přestože byli muži pozvánkou vyzváni, aby si, pokud chtějí být praktičtí, přinesli i nějaký ten buben či didžeridu (protože když ženy mluví, odpočívají, ale muži potřebují nějakou akci, pohyb, tělesné vyblbnutí), žádný z té dvacítky si nepřinesl nic než své zvyky a očekávání. Vyzval jsem k dotazům, ale nikdo nezareagoval. Hodinku jsem tedy povídal a pak opět vyzval k dotazům. Ty byly povrchní, vyjadřující prozatímní nepřipravenost mužů (manželů) již aktivně emancipovaných žen ku skutečné, hlubinné reflexi a touze a vůli po změně.

Muži ještě nejsou připraveni, odpověděl jsem pak své ženě na dotaz, jaké to bylo.

Podobné mužské snahy, s mnohaletým zpožděním reagující na ženská hnutí, hýbaly již od 80. let i americkou a západoevropskou společností. Americký spisovatel Roberty Bly rozvířil scénu svou knihou Železný Jan a rozhovorem z roku 1982 v časopise New Age Journal (What Men Really Want: An Interview with Robert Bly). Bly si tehdy začal všímat amerických mužů, kteří na jeho seminářích působili jemně, zženštile a se srdcem plným zoufalosti. Mužů, kteří sice rozuměli ženám, ale nerozuměli mužské stránce své přirozenosti. Mužů, kteří byli uvězněni v „osidlech matky“ a ve skrytu duše vědomě či nevědomě toužili po přítomnosti otce. Mužů, kteří přes svou hojně ukazovanou agresi byli malými zraněnými kluky...

Ženská emancipace totiž muže poněkud znejistila, proto maskulinisté zdůrazňují význam mužských spolků a různých alternativních až mystických učení jako cestu k obnovení rovnováhy. Narozdíl od feminismu je maskulinismus poměrně novým hnutím, které usiluje jak o práva mužů, tak především o nalezení své skutečné identity (nezávisle na projektu feminismu). Usiluje o „vysvobození“ mužů ze zažitých rolí, kvůli kterým trpí nejen ženy, ale především samotní muži. Trpí tím např. i jejich zdraví, protože se od nich očekává, že budou pracovat více než ženy, nebo také jejich osobní život, když je jim odepřeno otcovství při rozvodu s argumentem, že jsou muži a o děti se neumějí starat. Zažité genderové role se vlastně nehodí ani mužům ani ženám, ale přesto se neumějí dohodnout, jak tento stav změnit.

Například se ví, že malé dítě potřebuje ke svému správnému vývoji jak péči a bezpečí matky, tak experimenty a nové podněty otce (a dokonce oba dokáže, v noci, ve tmě, rozeznat). Mimochodem, pokud z nějakých důvodů matka odejde, muž dokáže převzít onu roli zabezpečovatele potravy a bezpečí, zatímco když odejde muž, žena roli otce nahradit prostě nedokáže.

Zcela zvláštní je pak hnutí mystického maskulinismu, které hledá „vnitřního“ muže a jakési hlubší vrstvy zkušenosti „být mužem“. Někdy se toto hnutí také nazývá mytopoetický a jungiánský maskulinismus nebo „expresivní mužské hnutí“ (známým guruem, který používá tento termín, je právě Robert Bly). Mužskou prací se zde rozumí hlavně vnitřní práce na sobě a jakési psychologické poznávání sebe sama jako muže.

Mystická a náboženská hnutí mužů na internetu jsou poměrně častá, například jsou to unitářští univerzalisté (Unitarian Universalist), kteří hlásají „posvátnou mužnost kreativního a soucitného muže, který žije v harmonii s přírodou a ženstvím, ale neztrácí svoji hravost a energičnost“ (Aaron Kipnis). Křesťansky orientované skupiny mužů pak prezentují různé organizace, které učí muže meditovat a jak se modlit za to, abyste se stali lepším otcem a manželem, a jsou k dostání knihy křesťanských spisovatelů, kteří se otázkou měnící se role muže ve společnosti zabývají (Richard Rohr).

U nás se tomuto tématu zatím věnuje jen několik jedinců (např.). Publicistka Denisa Kera, z jejíhož dlouhého eseje jsem čerpal inspiraci, si dala tu práci a zjistila, jak a kde funguje mužská emancipace na internetu. Kromě jiného také zjistila, že „velkým nepřítelem mužů jsou, zdá se, kromě žen také lékaři. V anglosaských zemích se totiž stále praktikuje obřízka mimin po narození - z hygienických důvodů“

Naznačuji, že čeští muži zatím ještě netuší, co to je ono „mužství“ a jak by mohlo a mělo vypadat. Nic na tom nezmění ani protesty některých z nich (protože to je tak to jediné, co zatím mohli proti neodvratitelnému společenskému a genderovému trendu dělat), ani obrat k radikálnímu feminismu (Mirek Vodrážka). První kroky k nápravě věcí mužských se pokouší dělat Liga Otevřených mužů (LOM) s Martinem Járou, objevují se první knihy a články. Ale teprve praktické zkušenosti prvních absolventů prakticky zaměřených kurzů a seminářů pro muže nastolí úrodnou půdu pro skutečnou změnu paradigmatu.

Muži ještě netuší…

P.S.: „Otcovství je stále méně populární, protože mužům chybí zodpovědnost… Dnes se rodí mimo manželství celá třetina všech narozených. Nevěřte tomu, že je to výrazem liberálního ducha mladé generace. Je to výrazem nedostatku odpovědných otců.“ (Ivo Možný, LN 4. 8. 2007)