Pokusíme se vtěsnat do krátkého období jednoho víkendu dlouhý a intenzivní úsek života, ve kterém se lidé poznávají a každodenními rituály prohlubují a synchronizují svoje vztahy, až se jim neúmyslně podaří zažít prosté společné posezení v tichu na zápraží.

Mezi duchovními hledači se často používá slovo realita, bytí v realitě. Běžně tím myslí takovou tu zesílenou přítomnost, kdy si vám vesmír sedne na záda a vtlouká do vás blaho. Nebo často mluví o rozšířené realitě, o propojení světů lidí, duchů a astrálních bytostí, pochopení minulosti, věštění a podobných halucinacích.

Naopak takzvaní konzumenti považují duchovní hledače za snílky, kteří nežijí v realitě, a tvrdí, že jediná realita je vydělat peníze pro rodinu, takže duchovno je jen pro zbohatlíky. Chtějí mít nějaký životní standard, mají nějaký rodinný rozpočet, který musí naplnit, to je zkrátka realita. Ty my nebudeš něco vykládat o energiích, říkají s oblibou. To je další druh halucinací.

Dám vám příklad, co je skutečná realita. Řídíte auto a přemýšlíte o důležitém jednání, které se chystáte navštívit. Nevnímáte, že napůl sedíte a napůl ležíte v plechové vibrující krabici a bez výdeje většího množství tělesné energie se řítíte vpřed. To je skutečná realita. Vaše mysl se předbíhá a vaše tělo nevnímá, kde je a co dělá.

Vždycky, když přijedu na nějakou víceproudou křižovatku, kde stojí auta vedle sebe, rozhlížím se kolem a vidím tu legrační situaci. Sedíme pár centimetrů nad asfaltem, každý ve svém křesílku a každý se tváří podle toho, jak luxusní je to křesílko a jak luxusní plán má v hlavě. A největší prča je, když jenom proto, že se před námi rozsvítí jiná barva, všichni tahají za páčky a začnou se na svých křesílkách směšně pohybovat. To je jediná realita, která je v té situaci pro všechny stejná. Jak o sobě ti lidé přemýšlí, jak moc se identifikují se svými samohyby a svými rolemi, je jiná věc. Pokud se budou večer vracet ze svých schůzek úspěšní nebo zklamaní, možná se budou tvářit a cítit jinak, ale skutečná realita té situace se nezmění, je pro všechny spravedlivě dokonalá. Jediná skutečnost je, že sedíte v plechové bedně a dýcháte stejné výfukové plyny.

Když se opíráte o virtuální realitu snů a identifikací, stačí malá změna nastavení a všechno se vám rozpadá pod rukama. Musíte neustále kontrolovat a udržovat systém v provozu a dodávat mu energii. Když se ale opíráte o prostou skutečnost, jak se věci mají, možná zjistíte, že jste na tom stále lépe, fyzicky i duševně, a že tu spoustu hraček a her vlastně nepotřebujete. Nebo si uvědomíte, že vás dokonce vězní tím, jak neustále vyžadují pozornost a údržbu.

Všechno by bylo v pořádku, kdyby tímhle způsobem bylo možné dosáhnout nějakého trvalejšího uspokojení. Ale vaše mysl nereaguje na dráždění adekvátně. Pokud se pohybujete v autě stodvacítkou, brzy si zvykne a bude se nudit, tak zrychlíte na dvoustovku, na chvilku to pomůže a potom to bude znovu nezajímavé. Tak skáčete na gumě a lítáte kolem světa, ale nuda vás stále dohání.

Mysl nežije ze zábavy, ale z kontrastů. Takže když se chcete uspokojit, musíte dělat něco jiného, než děláte zrovna teď, jinak nepociťujete živost. A je úplně jedno, v jaké jste pozici a kolik můžete do pohybu, do toho dělání investovat. Stejně se časem začnete nudit. Dokonce je pravděpodobné, že čím více máte a čím více toho děláte, tím bude nuda nepříjemnější a depresivnější, protože vaše smysly se opotřebují a otupí. Pro chudého Afričana je petflaška, její praskání a poletování, silnější vzrušení, než pro milionáře ruleta.

Něco zkusíme. Dám vám další příklad. Lehněte si na zem, na břicho, a přitiskněte dlaně k podlaze, jako byste se chtěli udržet na šikmé ploše. Ne na deku, to byste ulítli, hezky na lakovaná prkna, abyste se přilepili, protože právě ležíte na kouli, která má průměr asi třináct tisíc kilometrů a která letí vesmírem rychlostí 1800km/h. To je slušná stíhačka. Tak se pěkně držte a nemyslete si, že život sám o sobě není dost akční. A navíc se ta koule podobnou rychlostí otáčí kolem své osy, takže není divu, že jste trochu zmatení. Jak se můžete nudit na takovém kolotoči? Jak vám může připadat život fádní, neakční?

Víte, jak funguje vesmír? Viděli jste někdy, jak se zvedá prach na poli? Tak funguje vesmír. A my jsme na jedné té částici prachu absolutně bez kontroly a hrajeme si na důležité. Některé objekty ve vesmíru jsou tak velké, že naše slunce je proti nim jako jeden pixel na fotce. Takže pro Zemi ani nenajdeme měřítko. Je to zanedbatelná částečka, homeopatická, neprokazatelná. Takže vlastně duchovní, ať máte radost.

A délka našich životů, chcete k tomu ještě něco říct? Nebo je vám to jasné. Ještě se chcete trápit?

Předložil jsem vám nějaké obrazy, které vás mohou vytrhnout z vašeho osobního snu do snu kolektivního, to už není tak frustrující a úporné. Samozřejmě o tom můžete přemýšlet a vyprávět kamarádům, ale tím se znovu vrátíte do osobního snu.

Stále se pokouším ukázat vám něco tak zásadního, ohromného a zároveň obyčejného a přirozeného, že to nezapadá do spektra vaší hrubé mysli. Mysl je jako rádio, které pracuje jen ve velmi omezených frekvencích. Příliš neznámé ji nepodráždí, protože nemá srovnání, a příliš obyčejné neocení, protože nemůže vidět přímo a detailně. Může čerpat jen zprostředkované informace slábnoucích smyslů. A ty se stářím oslabují, takže realita, jak ji vnímá běžný člověk, se vzdaluje. Tomu se říká senilnění.

Když ale vycházíte z reality, která není závislá na neustálém dráždění, jen klidném a jasném vnímání, nikdy neztratíte inspiraci, humor, zvědavost. A je pravděpodobné, že zapomenete na své ambiciózní plány, protože se vám budou zdát dětinské, budete je odkládat tak, jako jste do té doby odkládali život. Realita je nekonečně zábavná.

Vždycky existovali lidé, kteří si tenhle rozdíl uvědomovali a snažili se ho ukázat. Ale taky vždycky narazili na stejný fenomén. Posluchači se zamysleli, chopili se myšlenky a řekli: „Aha, realita může být rozdílná, hmm, hmm“. Zůstali nedotčeni a napsali knihu o realitě nebo osvícení. Tak doufám, že to nebude váš případ.

Abychom se téhle přesmyčce vyhnuli, zůstaňte v pohodě, jako doma, nezabývejte se duchovními myšlenkami ani stavy. Nechte okamžitě odeznít to, co ode mě slyšíte, jako nepodstatné šumění. Neříkám, neposlouchejte mě. Říkám, poslouchejte pozorně, pochopte to a potom to nechte jít. Jako když sedíte na zápraží a posloucháte vyprávění, dobře se bavíte a zároveň nemáte napětí z toho, že si musíte něco pamatovat, že jste na semináři, kde dostanete nálož informací.

Ani neočekávejte extázi. Na zápraží také neočekáváte extázi a někdy přijde. Ale nemáte jí spojenou se zápražím, jako s těmito víkendy. Extáze patří do stejného pytle s nudou, jsou to kontrastní stavy, které nahrazují pocit živosti. Přitom jenom chůze, dotyk s materiálem nebo tělem druhého člověka, bez vedlejších očekávání a vnitřního komentování, to jsou ty nejzázračnější události, kterých si nevšimnete, když se snažíte zabavit nenasytnou mysl.