Jitřní země je věnována duchovní tématice, jako jóga, witchcraft, kult Bohyně, posvátná sexualita, tantra, mystika, ale tématem je i zdravá výživa, vegetariánství, ekologie, léčivé rostliny.
Jitřní země 
Translate - select language ^
 
  Dnešní datum: 10. 08. 2020     | Mapa stránek | Fórum JZ | Galerie JZ | Na Chvojnici | Galerie Na Chvojnici | Biozahrada |
   
 
kulatý roh  Náhodný citátkulatý roh
G.B.Shaw:
Jaká demokracie? V dnešní době se hlasy poslanců dají prostě koupit.

kulatý roh  Hlavní menukulatý roh
Hlavní stránka
Mapa stránek Jitřní země
Přehled rubrik
Odkazy
Galerie Jitřní země
Ankety
Nejčtenější stovka
Rozšířené vyhledávání
Poslat nové heslo
Upravit čtenářskou registraci
Zrušit svoji registraci čtenáře

kulatý roh  Přehled rubrikkulatý roh

kulatý roh  Nejčtenějšíkulatý roh
Aktuální stav
(12. 01. 2018, 2596x)
Svět se mění
(19. 11. 2017, 2555x)
Naslouchejte si každou vteřinou
(02. 11. 2017, 2553x)
Nejsme připraveni
(27. 09. 2017, 2453x)

kulatý roh  Počasí, Slunce, Lunakulatý roh

Solar X-rays:
Status
Geomagnetic Field:
Status
Aktuální snímky Slunce


kulatý roh  O Jitřní zemikulatý roh
Jitřní země
ISSN 1801-0601
Vydavatel: J. Holub, Kralice n. Osl.
Jitřní země byla založena na pod­zim roku 2000. Věnuje se hlavně duchovní tématice, ať už je to jó­ga, witchcraft (wicca), kult Bo­hy­ně, posvátná sexualita a tantra, mys­ti­ka, New Age, ša­ma­nis­mus ale také třeba zdravá výživa, vege­tari­án­ství, lé­čivé rost­liny a eko­logie.

Sebepoznání

* Nepochopení mezi lidmi


Jindřich - Sebepoznání - 10. 08. 2004 (5353 přečtení)

Rád bych se podělil s ostatními čtenáři se svým článkem, který vznikl jako volná reakce na článek pana Vacka a Michala Müllera. Ne že bych se pouštěl do hádky, spíš mi to umožnilo vyjádřit pár svých starších postřehů ohledně nepochopení mezi lidmi.

K napsání tohoto článku mě přivedla vlastní potřeba dát si dohromady všechny souvislosti týkající se mé snahy o sebepoznání. Byly to hlavně články Michala Müllera a naposled reakce pana Jiřího Vacka, které nasměrovaly tok mé úvahy. Takže tu píšu něco o názorech a individuálním přístupu obecně. Výše uvedené články plus další vlastní zkušenosti mě utvrdily v tom, že to většinou není nepřátelství a snaha přesvědčit druhého o svých názorech, ale spíše neochota toho druhého pochopit. V obou pohledech vidím mnoho pravdivých postřehů. Pokud však začnu slova druhého vykládat podle svého chápání a nesnažím se pochopit, co je slovy skutečně míněno, stává se z diskuze nebo rozhovoru námět pro absurdní drama, kde každý mele svou, a přitom to vypadá, že se spolu baví. Je samozřejmé, že každý názor je prostě jen názor a ne pravda sama. Ovšem to co už tak zřejmé není, alespoň mnoha lidem, je to, že ne každé vyjádření názoru je snaha přesvědčit druhého o své jediné pravdě. Někdy si lidé vyměňují názory proto, že je zajímá, jak věc vidí někdo jiný, aby mohli svůj názor případně pozměnit a více přiblížit k pravdě. Podle mě je tohle vytváření lepšího (subjektivně) názoru práce s myslí, která je potřebná. A jestli mě nějaký můj názor či postoj znesvobodňuje a brání mi prožívat lásku (například názor, že jsem špatný a lásku si nezasloužím), potom mi názor někoho jiného může pomoci k překonání toho, co mě poutá. A navíc je důležitá forma předání určité myšlenky. Když dva říkají totéž, může to od jednoho znít jako nic neříkající změť slov, zatímco od druhého jako by k nám promluvil Bůh. Přímo do srdce. Vše záleží na tom, jak jsou lidé na sebe naladěni. Takže čím víc lidí sdělí své názory, tím je větší šance, že nás něčí slova zasáhnou a pomohou nám v růstu. A když bych navázal na jedno zmíněné přirovnání, (!) pro někoho (!) může být rychlokvaška nejen chutnější, ale třeba i lepší pro zažívání než několik let naložená okurka.

Já osobně považuji svoje názory za pracovní hypotézy ve smyslu, jak je chápe věda. Existuje nulová (tedy výchozí) hypotéza, například, že labuť je bílá. A bude považována tak dlouho za pravdivou, dokud se neobjeví někde labuť černá. Takže teď je hypotéza taková, že labutě mohou být bílé i černé. Jestli někdy někdo objeví labuť červenou a duhovou, opět se posuneme dál s naší „pravdou“ o labuti. Stejný princip funguje i v životě, jak světském, tak i duchovním (má-li cenu je rozlišovat, protože učit se můžeme neustále). Mám určitou domněnku vytvořenou podle toho, co jsem si přečetl nebo podle toho co prostě považuji za pravdu (poněvadž jsem nevědomec, žijící v iluzi máji, co Pravdu nezná) a tu domněnku budu tak dlouho považovat za správnou, dokud ji praxe nevyvrátí. A pokud hypotéza odolává náporům dostatečně dlouho, je poměrně oprávněné ji považovat za víceméně správnou a mohu ji použít jako základ pro své další učení. Mám za to, že tohle je poctivý přístup. Pokud člověk postupuje takhle, a zachová si poctivost sám k sobě, nemůže nakonec minout cíl, byť by mu to trvalo třeba deset vtělení. Ostatně rychlost postupu záleží nejvíc na tom, jak se člověk dokáže otevřít Lásce nebo Bohu nebo Mistrovi nebo Pravdě (každému podle nátury) a na tom, jak je ochotný se učit z každé situace, která ho potká. A učit se můžeme i od lidí naprosto „neduchovních“, protože zrovna ti mohou mít v určitých zásadních oblastech jasno, zatímco my v nich tápeme.

Zpátky k tomu nedorozumění a neporozumění. Myslím, že je potřeba vidět individuální potřeby člověka pro jeho nejlepší růst. Právě tak jako kaktus by shnil, kdyby se zaléval stejně jako rajče, tak i lidé potřebují každý zvláštní péči. A každý by se měl snažit o to vybrat si cestu, která má srdce. Cesty lidí se různě proplétají a spojují a rozpojují a křižují a není podle mě potřeba nad druhým lámat hůl, pokud zrovna jeho cesta od té mojí odbočila. Nemyslím si (a všechny autority, které uznávám mi to potvrzují), že je tu jedna nejkratší a tudíž nejlepší cesta k vysvobození a pak je tu plno jiných, pomalejších a tudíž horších cest, které přinejlepším vedou k té nejlepší a přinejhorším někam do zatracení. Důležitá je, jak jsem už napsal, ochota se otevřít a důvěřovat té svojí cestě a Bohu, že nás vede. Pokud budu následovat svědomí, nemůžu nedojít k cíli. A pokud zrovna nemám sílu na to jednat podle svědomí, bolest, kterou mi to jednání způsobí mě dřív nebo později poučí o správné cestě, která je bez bolesti. Bez těch pádů bych přece nikdy ani nevěděl, jaká je druhá strana mince, tudíž by mi uniklo ponaučení a pochopení, co je správné. Pokud už mám dost síly, abych si vybral, kudy se vydám, potom už mám i dost rozumu na to, abych věděl, že za to rozhodnutí ponesu odpovědnost, čímž odpadá odmítání těch následků, které mohou být i bolestivé.

Myslím, že od určité doby se nesmíme nechat vést strachem z pekla nebo bolesti nebo z toho, že chybíme a budem pykat znovunarozením do světa, ale musíme se odvážit dělat vlastní kroky vedené láskou. Strach může být dobrým hnacím motorem možná tak pro vyložené zločince. Já osobně se necítím tak zkažený, že bych se musel bát pekla nebo trestu za své zločiny, a proto hledám spíš takové jednání, které by potvrzovalo přikázání lásky k Bohu, sobě a bližnímu svému. Pokud cítím strach nebo nespokojenost, je to pro mě známka toho, že mi chybí láska. Ne tak, že by mi jí někdo upíral, ale že se jí uzavírám. Takže zase otevřenost.

Co se týká světa, nemyslím si, že se vylučuje duchovní růst a šťastný nebo spokojený život ve světě. Pokud na svět pohlížím, jako na součást Boha a ne jako na temnotu, co nemá s Bohem nic společného, mohu žít Boha i na Zemi, což je podle mě úkol nás všech. A mám za to, že tenhle úkol nemohu splnit, pokud budu svět odmítat, jako nebožský. Když se budu snažit dostat se odtud někam jinam, nebudu už tady a teď, ale jinde a jindy, což je vytváření iluze. Přijetí Země není uctívání hmoty, ale spíš přijetí života tady a teď. To je taky podle mě pravý význam uzemnění. Navíc právě ze Země proudí energie do celého těla a do všech jeho center. Když se tedy Zemi uzavřu tím, že její energii odmítnu jako pokleslou a dále „vytahuji“ sílu ze zdola nahoru, zákonitě tím ubírám těm spodním čakrám. A jelikož láska a otevřenost nemá nic společného s připoutaností, tak tím, že budu milovat Zemi a otevřu se i její lásce, která pro mě stvořila fyzické tělo, budu tu šťastný a zároveň svobodný. Opět otevřenost.

Uznávám, že mojí povinností je vědět. Ale dokud ještě žiju v nevědomosti, nepovažuji za nutné se psychicky týrat tím, že si nezasloužím Boží lásku, protože jsem nevědomý a nedokonalý nebo dokonce proto, že nejsem osvícený. Bůh mě miluje neustále, a jsem to jenom já sám (resp. moje nevědomá část), který se Jeho lásce uzavírám, protože se nepovažuju za hodného Jeho lásky. Podle mě tohle je ten nejhorší trik ega, kterým nás drží ve dvojnosti. Prostě nepřijímáme Boží lásku kvůli obrovskému pocitu viny.

Na závěr jenom poznámku k tomu nabádání k nedělání a neusilování. Ono skutečně není potřeba cokoli dělat, abychom realizovali Já. No spíš je potřeba dělat NIC. Ale většině lidí, včetně mě, dělá největší problémy právě to nedělání. Nic nedělat, jenom být a nezasahovat. Tohle umět žít, tak nic nemůže bránit v přirozeném plynutí energie a událostí. Já jsem si to pracovně nazval bdělá uvolněnost. Takže usilovat o neúsilí. To zní pěkně, ne? :-)

 

 

Pokud se vám tento článek líbil, přidejte jej na

 

Související články:
VIRUS MARIČI (05.12.2005)
Zádušní mše za dr. Eduarda Tomáše (02.11.2005)
Životopis Míly a Eduarda Tomášových (31.10.2005)
Jak jsem hledal Boha a nalezl Jiřího Vacka (30.10.2005)
Ing. Jiří Vacek (06.10.2005)
Na závěr to, co bylo na počátku (21.09.2005)
Osvícené ego „mistra“ Vacka (21.09.2005)
O DUCHOVNÍM MISTROVSTVÍ (21.09.2005)
Duchovní mistr a pan Pařík (21.09.2005)
Reakce na dopis Ing. Jiřího Vacka (20.09.2005)
Otevřený dopis panu Vackovi (18.09.2005)
Od mystiky k mystifikaci …a zpět (17.09.2005)
Další dopis Jiřímu Vackovi (12.09.2005)
Pro Jiřího Vacka, osobně (12.09.2005)
Jde skutečně o objektivní kritiku? (04.09.2005)
Zamyšlení nad komentáři k textu Jiřího Vacka „Vrátit mysl Já“ (27.08.2005)
Od Mirky Pettingerové (22.08.2005)
K diskuzi o Jiřím Vackovi (22.08.2005)
Jak jsem hledal sebe a nalezl boha (16.08.2005)
Vědomí (11.08.2005)
Pozitivní výsledek diskuse o nejvyšší józe. (06.03.2005)
Všem kritikům a pomlouvačům Mistra Jiřího Vacka (05.03.2005)
Komentář na komentáře (23.02.2005)
Dopis Jiřímu Vackovi (21.01.2005)
Nesmyslné boje (02.12.2004)
Mistři nás klamou? (12.11.2004)
Ambivalence není schizofrenie (03.11.2004)
Každý má svou pravdu nebo je jen jedna pravda? (26.09.2004)
Vlastní zkušenost (18.09.2004)
Spásné a nespásné vásany (16.09.2004)
Co člověk může dělat? :-) (06.09.2004)
Teorie a praxe na duchovní cestě (02.09.2004)
Átmavičára jako únik? Smutné nedorozumění (01.09.2004)
Átmavičára nebo lókavičára (24.08.2004)
Reakce na neutěšený stav hledajících (11.08.2004)
Neutěšený stav většiny hledajících (06.08.2004)
Átmavičára jako únik (15.07.2004)
[Akt. známka: 5,00 / Počet hlasů: 1] 1 2 3 4 5
Celý článek | Zpět | Komentářů: 2 | Informační e-mailVytisknout článek


Komentovat článek     

Pro přidávání komentářů musíte být čtenář registrovaný a přihláąený a mít nastavený odběr info-mailů.


 

NAHORU | Hlavní stránka

kulatý roh  Přihlášený čtenářkulatý roh

Uživatelské jméno:

Heslo:




Registrace nového čtenáře!


kulatý roh  Aktualitykulatý roh
08. 08. 2020:

Jiří Kobza: "V naší zemi vegetují desítky, možná stovky tzv. neziskových organizací (NGO), jejichž jedinou činností je sepisovat brožurky, poučovat občany, co si mají myslet a jak mají volit. A když to nejde po dobrém, navrhuje redaktorka veřejnoprávní televize (sic!), aby byli hlasovacího práva zbaveni lidé nad 40 let, neboť jsou již hloupí a volí špatně. Když k tomu přičteme likvidaci soch hrdinů historie u nás (Koněv), v Británii (Rhodes, Newton), ve Spojených státech (od Kolumba po generála Lee či prezidenta Lincolna), všude vidíme v hlavní roli ono „mládí – zítřek světa“, jak říkali komunisté v 50. letech."

Celý článek...


05. 08. 2020:

Spisovatel Vlastimil Vondruška: "Nejsem xenofobní, jsem Čech a vlastenec...
Mnohým z nás padli rodiče, prarodiče, příbuzní ve světových válkách 20. století. Bojovali za svobodu a bojovali proto, aby jejich rodiny mohly žít ve svobodných Čechách. Dnes se dozvídám, že není správné bránit vlast, je lepší se sebrat a odejít vyklidit prostor pro nově příchozí. To samozřejmě neznamená, že nechci pomoci potřebným lidem...
Od středověku do téhle země přicházeli cizinci a usazovali se tu v klidu míru a pohodě. Bylo k tomu potřeba dodržet tři základní podmínky: přijmout naši víru, ctít zákony českého království a živit se poctivě...
Asi mě vychovali divně, protože všechno to, co jsem miloval a v co jsem věřil, je dnes špatně. Za zločin vlastizrady je dnes naopak pokládáno vlastenectví...
"

Celý článek...


22. 07. 2020:

Spisovatel a etnolog Mnislav Zelený-Atapana: "Dřív byl v tramvaji či autobusu řidič, konduktér a revizor. Ve vlaku byl mašinfíra, konduktér a revizor. Každý se staral o svůj díl práce celého provozu. Jak začneme na jednu osobu navlékat další a další činnosti, abychom takzvaně ušetřili, nemohou se soustředit na tu svou hlavní činnost a mohou přijít závratné chyby a neštěstí..."

Celý článek...


24. 06. 2020:

Ekonomka Ilona Švihlíková: "Debata o euru se vede u nás velice povrchně. Jako kdyby jediným výsledkem eura bylo, že nemusíte do směnárny. Nebo nastupuje ‚ideologická úderka‘, kdo je proti euru, je čínský nebo ruský agent. Zcela se přitom ignoruje, jaké makroekonomické nerovnováhy euro vytváří – v EU dneska vlastně máme dvojí periférii, jižní a východní. Nehovoří se o tom, že euro zesiluje rozdíly mezi zeměmi, místo souladu přispívá k nárůstu šovinismu...
Část společnosti obsedantně nenávidí Rusko (a Čínu) a mají to jako svůj, často jediný, politický program. Tato mccarthyovská politika plní mnoho účelů – umožňuje vám útočit na každého, kdo má jiný názor, a pokusit se ho tímto způsobem umlčet, odstranit z politické konkurence...
Stupňování nelze vyloučit, protože je to karta, se kterou rády hrají veřejnoprávní média, takže se daným politikům pak zaručuje dostatečná mediální pozornost. Kromě nenávisti, kterou někteří prostě potřebují k životu, je potřeba vnímat i ekonomické zájmy. Jedním z hlavních cílů je bezesporu vyloučit ruské (a čínské) firmy ze zakázek, Dukovany počínaje, a uvolnit prostor pro jiné zahraniční ekonomické zájmy.
"

Celý článek...


21. 06. 2020:

Akce D.O.S.T.: Dost bylo Bruselu! Před 11 lety stála Akce D.O.S.T. v čele veřejných protestů proti ratifikaci Lisabonské smlouvy. Varovali jsme před společenskými důsledky eroze naší státní svrchovanosti a zesíleného útoku na naše tradice a občanské svobody. Nemýlili jsme se.
Dnes se nacházíme na dalším důležitém rozcestí.
Blížící se hospodářská krize, zesílená bezprecedentním „vypnutím“ globální ekonomiky na jaře letošního roku, má sloužit jako záminka k další centralizaci moci na úrovni EU. „Fond obnovy“ a projekt „EU nové generace“ zavádějí společné dluhy a unijní daně. Evropská unie se v případě uskutečnění této vize stane plnokrevným státem a její členské státy pouhými regionálními útvary. Význam voleb do národních parlamentů klesne na úroveň voleb do krajských zastupitelstev a politická svrchovanost České republiky se stane minulostí.
Je alarmující, že se o takto závažné věci nevede důkladná veřejná diskuse. Proto mnoho občanů naší republiky ani neví, co všechno je ve hře. Vyzýváme vládu České republiky a jejího premiéra, aby využili svého práva veta a projekt „EU nové generace“ důrazně odmítli.
V Praze dne 17. června 2020

Celá výzva...




WebArchiv - archiv českého webu        optimalizace PageRank.cz       Bělehrad.Cz      Výrobky z konopí a bio bavlny - URBANSHOP     

Tento web byl vytvořen prostřednictvím phpRS v2.8.3a - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Aby bylo legislativě EU učiněno zadost, vezměte na vědomí, že tento web využívá cookies, jako naprostá většina všech stránek na internetu. Dalším používáním webu s jejich využitím souhlasíte.

Redakce neodpovídá za obsah článků, komentářů ke článkům a diskusí ve Fóru,
které vyjadřují názory autorů a nemusí se vždy shodovat s názorem redakce.
Pro zpoplatněné weby platí zákaz přebírání článků z Jitřní země!