Jitřní země je věnována duchovní tématice, jako jóga, witchcraft, kult Bohyně, posvátná sexualita, tantra, mystika, ale tématem je i zdravá výživa, vegetariánství, ekologie, léčivé rostliny.
Jitřní země 
Translate - select language ^
 
  Dnešní datum: 31. 10. 2020     | Mapa stránek | Fórum JZ | Galerie JZ | Na Chvojnici | Galerie Na Chvojnici | Biozahrada |
   
 
kulatý roh  Náhodný citátkulatý roh
Tiskový mluvčí George Bushe:
V prezidentské debatě můžete říct cokoliv chcete a bude to slyšet 80 milionů lidí. Pokud reportéři později zjistí, že kandidát nemluvil pravdu - no a? Bude to číst 200 lidí, možná 2 tisíce nebo 20 tisíc lidí.

kulatý roh  Hlavní menukulatý roh
Hlavní stránka
Mapa stránek Jitřní země
Přehled rubrik
Odkazy
Galerie Jitřní země
Ankety
Nejčtenější stovka
Rozšířené vyhledávání
Poslat nové heslo
Upravit čtenářskou registraci
Zrušit svoji registraci čtenáře

kulatý roh  Přehled rubrikkulatý roh

kulatý roh  Nejčtenějšíkulatý roh
Aktuální stav
(12. 01. 2018, 2880x)
Svět se mění
(19. 11. 2017, 2817x)
Naslouchejte si každou vteřinou
(02. 11. 2017, 2806x)
Váš rok
(02. 01. 2018, 2480x)
Mayský sněm promlouvá
(15. 11. 2017, 2435x)
Spojení duší
(23. 08. 2018, 2398x)

kulatý roh  Počasí, Slunce, Lunakulatý roh

Solar X-rays:
Status
Geomagnetic Field:
Status
Aktuální snímky Slunce


kulatý roh  O Jitřní zemikulatý roh
Jitřní země
ISSN 1801-0601
Vydavatel: J. Holub, Kralice n. Osl.
Jitřní země byla založena na pod­zim roku 2000. Věnuje se hlavně duchovní tématice, ať už je to jó­ga, witchcraft (wicca), kult Bo­hy­ně, posvátná sexualita a tantra, mys­ti­ka, New Age, ša­ma­nis­mus ale také třeba zdravá výživa, vege­tari­án­ství, lé­čivé rost­liny a eko­logie.

Sebepoznání

* Nepochopení mezi lidmi


Jindřich - Sebepoznání - 10. 08. 2004 (5443 přečtení)

Rád bych se podělil s ostatními čtenáři se svým článkem, který vznikl jako volná reakce na článek pana Vacka a Michala Müllera. Ne že bych se pouštěl do hádky, spíš mi to umožnilo vyjádřit pár svých starších postřehů ohledně nepochopení mezi lidmi.

K napsání tohoto článku mě přivedla vlastní potřeba dát si dohromady všechny souvislosti týkající se mé snahy o sebepoznání. Byly to hlavně články Michala Müllera a naposled reakce pana Jiřího Vacka, které nasměrovaly tok mé úvahy. Takže tu píšu něco o názorech a individuálním přístupu obecně. Výše uvedené články plus další vlastní zkušenosti mě utvrdily v tom, že to většinou není nepřátelství a snaha přesvědčit druhého o svých názorech, ale spíše neochota toho druhého pochopit. V obou pohledech vidím mnoho pravdivých postřehů. Pokud však začnu slova druhého vykládat podle svého chápání a nesnažím se pochopit, co je slovy skutečně míněno, stává se z diskuze nebo rozhovoru námět pro absurdní drama, kde každý mele svou, a přitom to vypadá, že se spolu baví. Je samozřejmé, že každý názor je prostě jen názor a ne pravda sama. Ovšem to co už tak zřejmé není, alespoň mnoha lidem, je to, že ne každé vyjádření názoru je snaha přesvědčit druhého o své jediné pravdě. Někdy si lidé vyměňují názory proto, že je zajímá, jak věc vidí někdo jiný, aby mohli svůj názor případně pozměnit a více přiblížit k pravdě. Podle mě je tohle vytváření lepšího (subjektivně) názoru práce s myslí, která je potřebná. A jestli mě nějaký můj názor či postoj znesvobodňuje a brání mi prožívat lásku (například názor, že jsem špatný a lásku si nezasloužím), potom mi názor někoho jiného může pomoci k překonání toho, co mě poutá. A navíc je důležitá forma předání určité myšlenky. Když dva říkají totéž, může to od jednoho znít jako nic neříkající změť slov, zatímco od druhého jako by k nám promluvil Bůh. Přímo do srdce. Vše záleží na tom, jak jsou lidé na sebe naladěni. Takže čím víc lidí sdělí své názory, tím je větší šance, že nás něčí slova zasáhnou a pomohou nám v růstu. A když bych navázal na jedno zmíněné přirovnání, (!) pro někoho (!) může být rychlokvaška nejen chutnější, ale třeba i lepší pro zažívání než několik let naložená okurka.

Já osobně považuji svoje názory za pracovní hypotézy ve smyslu, jak je chápe věda. Existuje nulová (tedy výchozí) hypotéza, například, že labuť je bílá. A bude považována tak dlouho za pravdivou, dokud se neobjeví někde labuť černá. Takže teď je hypotéza taková, že labutě mohou být bílé i černé. Jestli někdy někdo objeví labuť červenou a duhovou, opět se posuneme dál s naší „pravdou“ o labuti. Stejný princip funguje i v životě, jak světském, tak i duchovním (má-li cenu je rozlišovat, protože učit se můžeme neustále). Mám určitou domněnku vytvořenou podle toho, co jsem si přečetl nebo podle toho co prostě považuji za pravdu (poněvadž jsem nevědomec, žijící v iluzi máji, co Pravdu nezná) a tu domněnku budu tak dlouho považovat za správnou, dokud ji praxe nevyvrátí. A pokud hypotéza odolává náporům dostatečně dlouho, je poměrně oprávněné ji považovat za víceméně správnou a mohu ji použít jako základ pro své další učení. Mám za to, že tohle je poctivý přístup. Pokud člověk postupuje takhle, a zachová si poctivost sám k sobě, nemůže nakonec minout cíl, byť by mu to trvalo třeba deset vtělení. Ostatně rychlost postupu záleží nejvíc na tom, jak se člověk dokáže otevřít Lásce nebo Bohu nebo Mistrovi nebo Pravdě (každému podle nátury) a na tom, jak je ochotný se učit z každé situace, která ho potká. A učit se můžeme i od lidí naprosto „neduchovních“, protože zrovna ti mohou mít v určitých zásadních oblastech jasno, zatímco my v nich tápeme.

Zpátky k tomu nedorozumění a neporozumění. Myslím, že je potřeba vidět individuální potřeby člověka pro jeho nejlepší růst. Právě tak jako kaktus by shnil, kdyby se zaléval stejně jako rajče, tak i lidé potřebují každý zvláštní péči. A každý by se měl snažit o to vybrat si cestu, která má srdce. Cesty lidí se různě proplétají a spojují a rozpojují a křižují a není podle mě potřeba nad druhým lámat hůl, pokud zrovna jeho cesta od té mojí odbočila. Nemyslím si (a všechny autority, které uznávám mi to potvrzují), že je tu jedna nejkratší a tudíž nejlepší cesta k vysvobození a pak je tu plno jiných, pomalejších a tudíž horších cest, které přinejlepším vedou k té nejlepší a přinejhorším někam do zatracení. Důležitá je, jak jsem už napsal, ochota se otevřít a důvěřovat té svojí cestě a Bohu, že nás vede. Pokud budu následovat svědomí, nemůžu nedojít k cíli. A pokud zrovna nemám sílu na to jednat podle svědomí, bolest, kterou mi to jednání způsobí mě dřív nebo později poučí o správné cestě, která je bez bolesti. Bez těch pádů bych přece nikdy ani nevěděl, jaká je druhá strana mince, tudíž by mi uniklo ponaučení a pochopení, co je správné. Pokud už mám dost síly, abych si vybral, kudy se vydám, potom už mám i dost rozumu na to, abych věděl, že za to rozhodnutí ponesu odpovědnost, čímž odpadá odmítání těch následků, které mohou být i bolestivé.

Myslím, že od určité doby se nesmíme nechat vést strachem z pekla nebo bolesti nebo z toho, že chybíme a budem pykat znovunarozením do světa, ale musíme se odvážit dělat vlastní kroky vedené láskou. Strach může být dobrým hnacím motorem možná tak pro vyložené zločince. Já osobně se necítím tak zkažený, že bych se musel bát pekla nebo trestu za své zločiny, a proto hledám spíš takové jednání, které by potvrzovalo přikázání lásky k Bohu, sobě a bližnímu svému. Pokud cítím strach nebo nespokojenost, je to pro mě známka toho, že mi chybí láska. Ne tak, že by mi jí někdo upíral, ale že se jí uzavírám. Takže zase otevřenost.

Co se týká světa, nemyslím si, že se vylučuje duchovní růst a šťastný nebo spokojený život ve světě. Pokud na svět pohlížím, jako na součást Boha a ne jako na temnotu, co nemá s Bohem nic společného, mohu žít Boha i na Zemi, což je podle mě úkol nás všech. A mám za to, že tenhle úkol nemohu splnit, pokud budu svět odmítat, jako nebožský. Když se budu snažit dostat se odtud někam jinam, nebudu už tady a teď, ale jinde a jindy, což je vytváření iluze. Přijetí Země není uctívání hmoty, ale spíš přijetí života tady a teď. To je taky podle mě pravý význam uzemnění. Navíc právě ze Země proudí energie do celého těla a do všech jeho center. Když se tedy Zemi uzavřu tím, že její energii odmítnu jako pokleslou a dále „vytahuji“ sílu ze zdola nahoru, zákonitě tím ubírám těm spodním čakrám. A jelikož láska a otevřenost nemá nic společného s připoutaností, tak tím, že budu milovat Zemi a otevřu se i její lásce, která pro mě stvořila fyzické tělo, budu tu šťastný a zároveň svobodný. Opět otevřenost.

Uznávám, že mojí povinností je vědět. Ale dokud ještě žiju v nevědomosti, nepovažuji za nutné se psychicky týrat tím, že si nezasloužím Boží lásku, protože jsem nevědomý a nedokonalý nebo dokonce proto, že nejsem osvícený. Bůh mě miluje neustále, a jsem to jenom já sám (resp. moje nevědomá část), který se Jeho lásce uzavírám, protože se nepovažuju za hodného Jeho lásky. Podle mě tohle je ten nejhorší trik ega, kterým nás drží ve dvojnosti. Prostě nepřijímáme Boží lásku kvůli obrovskému pocitu viny.

Na závěr jenom poznámku k tomu nabádání k nedělání a neusilování. Ono skutečně není potřeba cokoli dělat, abychom realizovali Já. No spíš je potřeba dělat NIC. Ale většině lidí, včetně mě, dělá největší problémy právě to nedělání. Nic nedělat, jenom být a nezasahovat. Tohle umět žít, tak nic nemůže bránit v přirozeném plynutí energie a událostí. Já jsem si to pracovně nazval bdělá uvolněnost. Takže usilovat o neúsilí. To zní pěkně, ne? :-)

 

 

Pokud se vám tento článek líbil, přidejte jej na

 

Související články:
VIRUS MARIČI (05.12.2005)
Zádušní mše za dr. Eduarda Tomáše (02.11.2005)
Životopis Míly a Eduarda Tomášových (31.10.2005)
Jak jsem hledal Boha a nalezl Jiřího Vacka (30.10.2005)
Ing. Jiří Vacek (06.10.2005)
Na závěr to, co bylo na počátku (21.09.2005)
Osvícené ego „mistra“ Vacka (21.09.2005)
O DUCHOVNÍM MISTROVSTVÍ (21.09.2005)
Duchovní mistr a pan Pařík (21.09.2005)
Reakce na dopis Ing. Jiřího Vacka (20.09.2005)
Otevřený dopis panu Vackovi (18.09.2005)
Od mystiky k mystifikaci …a zpět (17.09.2005)
Další dopis Jiřímu Vackovi (12.09.2005)
Pro Jiřího Vacka, osobně (12.09.2005)
Jde skutečně o objektivní kritiku? (04.09.2005)
Zamyšlení nad komentáři k textu Jiřího Vacka „Vrátit mysl Já“ (27.08.2005)
Od Mirky Pettingerové (22.08.2005)
K diskuzi o Jiřím Vackovi (22.08.2005)
Jak jsem hledal sebe a nalezl boha (16.08.2005)
Vědomí (11.08.2005)
Pozitivní výsledek diskuse o nejvyšší józe. (06.03.2005)
Všem kritikům a pomlouvačům Mistra Jiřího Vacka (05.03.2005)
Komentář na komentáře (23.02.2005)
Dopis Jiřímu Vackovi (21.01.2005)
Nesmyslné boje (02.12.2004)
Mistři nás klamou? (12.11.2004)
Ambivalence není schizofrenie (03.11.2004)
Každý má svou pravdu nebo je jen jedna pravda? (26.09.2004)
Vlastní zkušenost (18.09.2004)
Spásné a nespásné vásany (16.09.2004)
Co člověk může dělat? :-) (06.09.2004)
Teorie a praxe na duchovní cestě (02.09.2004)
Átmavičára jako únik? Smutné nedorozumění (01.09.2004)
Átmavičára nebo lókavičára (24.08.2004)
Reakce na neutěšený stav hledajících (11.08.2004)
Neutěšený stav většiny hledajících (06.08.2004)
Átmavičára jako únik (15.07.2004)
[Akt. známka: 5,00 / Počet hlasů: 1] 1 2 3 4 5
Celý článek | Zpět | Komentářů: 2 | Informační e-mailVytisknout článek


Komentovat článek     

Pro přidávání komentářů musíte být čtenář registrovaný a přihláąený a mít nastavený odběr info-mailů.


 

NAHORU | Hlavní stránka

kulatý roh  Přihlášený čtenářkulatý roh

Uživatelské jméno:

Heslo:




Registrace nového čtenáře!


kulatý roh  Aktualitykulatý roh
27. 10. 2020:

Profesor Ivo Budil: "Přiznám se, že neznám žádného novináře z Blesku, ale domnívám se, že nejde o poeticky naladěné a citlivé osoby chodící o půlnoci o samotě rozjímat na opuštěné hradby Vyšehradu o smyslu českých dějin. Ten člověk tam bezpochyby šel za určitým cílem, který splnil. Nenazýval bych ho jednoduše udavačem, protože prostě dělal svoji práci. Pan profesor Prymula náležel mezi mocné muže, kteří mají vlivné nepřátele. Podobné praktiky jsme v české politice zažili již mnohokrát, a to včetně svržení předsedy vlády. Pan profesor Prymula není prvním a ani zdaleka posledním, komu se něco podobného přihodilo...
Problém České republiky spočívá v tom, že mocenské jádro Evropské unie má zájem na tom, udržovat ji v polokoloniálním či periferním postavení, k čemuž slouží liberálně levicové a aktivistické politické strany, mainstreamová média a akademické kruhy. Jakýkoliv náznak lidového vůdce, který by české společnosti umožnil plně využít její potenciál, tedy musí být zničen či diskreditován.
"

Celý článek...


27. 10. 2020:

Jaroslav Štefec: Něco tady smrdí. A hodně. Akce, jejímž cílem byla likvidace Romana Prymuly a jeho odstavení z postu ministra zdravotnictví má všechny atributy klasické operace bezpečnostních služeb. Prolhané, plné podivností a postavené na písku. Takže kdybych si mohl tipnout, směřovaly by moje úvahy spíše než oblíbeným „směrem Moskva“ (případně Peking) daleko pravděpodobnější českou cestou, případně směrem k našim „spojencům“. Podivností typu „agenta s kufrem plným ricinu“ je víc než dost. Počínaje otázkou, kdo poslal fotografa bulvárního plátku v daný čas na dané místo, až po „podivné“ znalosti jistého Moravce, takto naduté a arogantní hlásné trouby antibabišovské tak zvaně „veřejnoprávní“ televize...
Ten, kdo celou akci připravil a naplánoval, rozhodně počítal s reakcí „antirouškařů“ a dalších obhájců „práva na vymření půlky národa“, samozřejmě té, v níž nebudou oni...

Celý článek...


26. 10. 2020:

Zdeněk Troška: "...budou dělat haury do chvíle, než jim zemře (na covid pozn.red.) někdo blízký, někdo, koho měli rádi. Mám pocit, že snad nesledují televizi a nevidí záběry ze všech států světa, kde je to stejné, ne-li horší. Musím chránit sebe a své blízké, to je přece moje povinnost a nějaké frajerské pózy nejsou namístě. Stejně mi vadí to věčné fňukání, že nebudou mít na nájem, na jídlo, na toto a tamto, že jsou finančně úplně na dně – ale hned jak se v červenci rozvolnilo, na 105 tisíc Čechů vyrazilo do Chorvatska k moři. A na to peníze najednou měli?..."

Celý článek...


25. 10. 2020:

Exsenátor Jan Veleba: " V nadcházejícím týdnu jde v podstatě o všechno a pokud se nezklidní situace ve společnosti a na postu ministra zdravotnictví se rychle neobjeví kvalitní osobnost, pak opoziční demoblok a mediotelevizní žumpa ČT využijí všech prostředků k likvidaci vládnoucího hnutí, speciálně premiéra Andreje Babiše. Pokud by se jim to podařilo, tak tato společnost končí...
Naše společnost je nemocná, ztratila se slušnost, ztratila se elementární úcta k jakýmkoliv hodnotám, ztratil se stud. Nenajdete normální slušnou diskusi, názor proti názoru, najdete jenom urážky, zesměšňování a útoky...
"

Celý článek...


25. 10. 2020:

Sociolog Petr Hampl: "Epidemii si nemůže řešit každý sám. Výsledek je závislý na spolupráci. Jenže jsme v situaci, kdy se lidem lže téměř neustále a téměř o všem. O migraci, dluzích, Evropské unii, školství, mezi- národních smlouvách a čemkoliv jiném vás napadne...
Být ekonomickou celebritou – to dnes znamená, že dobře vypadáte, máte kontakty v médiích, a dokolečka opakujete, že řešením všeho je snížení daní pro bohaté, snížení státních výdajů a deregulace. To se naučíte za dvě minuty. K tomu nepotřebujete číst složité studie v cizích jazycích...
"

Celý článek...




WebArchiv - archiv českého webu        optimalizace PageRank.cz       Bělehrad.Cz      Výrobky z konopí a bio bavlny - URBANSHOP     

Tento web byl vytvořen prostřednictvím phpRS v2.8.3a - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Aby bylo legislativě EU učiněno zadost, vezměte na vědomí, že tento web využívá cookies, jako naprostá většina všech stránek na internetu. Dalším používáním webu s jejich využitím souhlasíte.

Redakce neodpovídá za obsah článků, komentářů ke článkům a diskusí ve Fóru,
které vyjadřují názory autorů a nemusí se vždy shodovat s názorem redakce.
Pro zpoplatněné weby platí zákaz přebírání článků z Jitřní země!