Jitřní země je věnována duchovní tématice, jako jóga, witchcraft, kult Bohyně, posvátná sexualita, tantra, mystika, ale tématem je i zdravá výživa, vegetariánství, ekologie, léčivé rostliny.
Jitřní země 
Translate - select language ^
 
  Dnešní datum: 19. 03. 2024     | Mapa stránek | Fórum JZ | Galerie JZ | Na Chvojnici | Galerie Na Chvojnici | Biozahrada |
   
 
kulatý roh  Náhodný citátkulatý roh
Mark Twain:
Někdy váhám nad tím, jestli svět řídí chytráci, kteří si s námi hrají, nebo imbecilové, kteří to myslí vážně.

kulatý roh  Hlavní menukulatý roh
Hlavní stránka
Mapa stránek Jitřní země
Přehled rubrik
Odkazy
Galerie Jitřní země
Ankety
Nejčtenější stovka
Rozšířené vyhledávání
Poslat nové heslo
Upravit čtenářskou registraci
Zrušit svoji registraci čtenáře

kulatý roh  Přehled rubrikkulatý roh

kulatý roh  Nejčtenějšíkulatý roh
Základní kámen budoucnosti
(17. 06. 2021, 2040x)
Spojení s bytostmi Země
(29. 04. 2021, 1952x)
Vzkříšení víry a naděje
(05. 04. 2021, 1766x)
Trhliny v mlze
(30. 03. 2021, 1672x)
Důležitý mezník
(27. 05. 2021, 1558x)
Dveře do blízké budoucnosti
(16. 04. 2021, 1509x)

kulatý roh  Počasí, Slunce, Lunakulatý roh

Solar X-rays:
Status
Geomagnetic Field:
Status
Aktuální snímky Slunce


kulatý roh  O Jitřní zemikulatý roh
Jitřní země
ISSN 1801-0601
Vydavatel: J. Holub, Kralice n. Osl.
Jitřní země byla založena na pod­zim roku 2000. Věnuje se hlavně duchovní tématice, ať už je to jó­ga, witchcraft (wicca), kult Bo­hy­ně, posvátná sexualita a tantra, mys­ti­ka, New Age, ša­ma­nis­mus ale také třeba zdravá výživa, vege­tari­án­ství, lé­čivé rost­liny a eko­logie.

Sebepoznání

* Neutěšený stav většiny hledajících


Vacek Jiří - Sebepoznání - 06. 08. 2004 (8496 přečtení)

Čtenář Josef Šťastný nám poslal vyjádření Jiřího Vacka (autora mnoha knih) ke dvěma článkům Michala Müllera. Je to jiný pohled na věc, se kterým můžeme, ale také nemusíme souhlasit. Ježíš v Evangeliu esejských zdůrazňuje jak roli Nebeského Otce, tak i roli Matky Země. V kanonických evangeliích naopak pronáší větu "Moje království není z tohoto světa". Pokud jsou tyto informace vytrženy z kontextu, máme tu zdánlivě nepřekonatelný rozpor. Ale cesta od duality k jednotě tyto protiklady nakonec smiřuje. Je na čtenářích, aby si udělali svůj názor.

Mnoho roků mám možnost pozorovat mnoho hledajících a nevycházím z údivu nad jejich názory, které vyznávají a nad způsobem jejích chování.

Většina z nich si neuvědomuje, jak jsou ohroženi svým egem, jak je svými sklony ovládá a že proto zákonitě směřují jen k dalším nešťastným zrodům plným utrpení. Místo toho vyjevují naprostou bezstarostnost a nezodpovědnost za svůj osud. Ač jsou seznámeni s naukou, myslí a jednají s ní v rozporu a neshledávají ve svém počínání nic nesprávného. Ač mají rozpouštět své ego, tak je právě naopak posilují a prosazují, jen co jim síly stačí.

Myslím že, cílem většiny hledajících není Bůh nebo poznání Já a vysvobození ze světa, ale pravý opak: stezka je jim prostředkem, jak posílit své ego a prosadit jeho potřeby. Nechtějí Boha, ale stát se Bohem; udělat ze sebe, tj. z ega Boha. Těm náramně vyhovují pravdy typu „ty jsi Bůh“ a hlavně „není oč usilovat“. Tak neusilují a ani je nenapadne, že by měli v prvé řadě očišťovat svou povahu od všeho zlého a nespásného. Místo toho se v meditacích snaží stát Bohem a mimo ně se chovají, jako by se na ně požadavky etiky, ba dokonce běžné společenské slušnosti ani netýkaly.

Myslím, že některé stezky málo zdůrazňují nutnost a užitečnost pokory. Pak se stává, že mnozí nadouvají svá ega místo, aby je zmenšovali, aby v nich podle Ježíše mohlo růst ono božské a neuvědomují si, v jakém ubohém stavu existence se nacházejí. Myslí, že vše mohou a zmohou sami bez Boha a jsou přesvědčeni o své dokonalosti, neomylnosti a nepotřebě se měnit. Neuvědomují si, že zákony projevu na jejich přesvědčení vůbec nic nedají a že dříve či později se počnou naplňovat následky, které svým myšlením, cítěním a jednáním vyvolali. Jakmile se jim taková zákonitost připomene, tak ji zpupně odmítají jako „vyhrožování“. Nic není pro ego tak nepříjemné jako pravda.

Pro mnohé je příznačný postoj ke stezce jako k něčemu, co není zase až tak moc důležité. Někteří ji berou jako druh koníčka. Svět a jejich postavení v něm je pro ně mnohem a mnohem důležitější. Jiní střídají období velkého duchovního úsilí s plným pohlcením ve světě. Jsou ochotni pod nejrůznějšími záminkami stezku opustit, když usoudí, že ego a jeho zájmy jsou důležitější než jejich pravé, božské Já.

Neduhy, kterými ega hledajících trpí jsou mnohé. Ego si přečte pár duchovních knih a hned usoudí, že musí dělat apoštola a spasit své okolí. Sklidí jen posměch a dokonce oprávněný. Duchovní pravdy jsou na prvém místě určeny k tomu, aby je každý používal na sebe a nikoliv na druhé. Ego má názor přesně opačný: duchovními pravdami se mají řídit v prvé řadě druzí ve vztahu k němu. Ono samo se jimi nemusí zatěžovat. Slepota ega vůči sobě je až neuvěřitelná. Vzpomínám si, jak jedna pořadatelka veřejné meditace se mnou na mne zanevřela pro něco co jsem napsal. Když jsme přijeli, tak nejen mne, ale i Mílu ignorovala. Nepozdravila a dělala, že nás nezná. Druhý den si vynutila v užším kroužku, že přečte něco jako svůj posudek na mé působení. Končil: „Chce to víc lásky“. Ona byla pevně přesvědčena, že jí má dost… V našem stáří - mému tělu je přes 70 let - trávíme ročně přes 80 dní cestováním a pobyty na společných meditacích a seminářích s veškerou námahou a nepohodlím s tím spojených. Svůj byt propůjčujeme ke společné meditaci 4 x týdně. O duchovní námaze spojené s vedením meditací a rozpouštěním negací hledajících a následném vyčerpání nemluvě. A hle: „Ono to chce víc lásky“. Při tom nic z toho neděláme, protože bychom to museli. Na rozdíl od mnohých se tím „neživíme“. Ego ve svých nárocích pro sebe nezná míru ani slušnost tím méně nějaké ocenění. Takových kritiků přesvědčených o své pravdě je mnoho. Pro ego představa lásky k bližním spočívá v tom, že je druzí budou bezpodmínečně milovat a činit mu dobře a ono si bude dělat, co chce. Ani běžná společenská slušnost je nezajímá.

Je takřka mou denní zkušeností, že většina hledajících neví, že láska k bližním není pouhou citovou záležitostí. Jejím základem je ohleduplnost k druhým, myšlení na druhé, abychom jim nedělali to, co se nám nelíbí, když dělají oni nám a abychom jim podle možností dělali to, co se nám líbí, když druzí činí nám. Pak se stává, že třeba na seminářích se účastníci všude cpou před námi, nezdraví a podobně. Přátelský vztah mistra si vykládají jako rovnost, která nevyžaduje úctu ani vděčnost. Právě naopak. Místo aby duchovní pravdy uplatňovali na sebe, slouží jim jako prostředek kritiky na druhé i na mistra, kterého ztotožňují s tělem. Neuvědomují si, jaký poklad se jim nabízí v jeho duchovním, vnitřním vyzařování a tak jím pohrdají. Nevědomost je neomlouvá. Jejich povinností je vědět.

Ego většinou chápe duchovní pravdy nesprávně. Nejen je nevztahuje na sebe, ale zpravidla jen na druhé a chápe je zevně, doslova a mechanicky. Jejich správné pochopení je samozřejmě v jejich duchu, je vnitřní, ne zevní jejich uplatnění se proto musí dít s pomocí rozlišovací schopnosti a ne fundamentalisticky. Z podstaty ega, které se ze všech sil doslova brání svému rozpuštění, vyplývá jeho další obrana. Zaměňuje rádo duchovní názory za pravdu samu. Snadno uvěří, že není ani tělem ani myslí, ale nepřestane jako tělo ani myslet ani se chovat. Jedná jako každý jiný nevědomý člověk, totiž jako by bylo tělem a také tak myslí, ale s přesvědčením, že není tělem ani myslí. Rozporuplnost a pokrytectví svého chování si neuvědomuje a ani nechce uvědomovat. Tím méně chce rozpouštět totožnost s tělem a s myslí pomocí techniky sebe si vědomého pozorovatele.

Ego také nauku nestuduje, ale pouze čte bez jakéhokoliv systému. S oblibou si vybere pár výroků, které nechápe v souvislosti s celkem, ale osamoceně a proto i zkresleně. Zbytek nauky nezná nebo nebere v úvahu. Jeho znalost nauky je omezená a zkreslená a neslouží k rozpuštění ega, ale k jeho zabarikádování ve špatně chápaném „duchovnu“.

Většina hledajících trpí pevným přesvědčením, že jsou plně duchovní, že je s nimi vše v pořádku; nemají v sobě žádné zlo a síly nepřátelské Bohu a poznání. Opak je pravdou. Jedinou příčinou, proč nežijí Boha, nemají poznání, je právě existence těchto sil. Je-li stezka, jak říká Maháriši, pouze odstraňováním překážek poznání, pak je zřejmé, že pokud nemáme poznání, je tomu proto, že jsme plně v moci sil poznání nepřátelských. Pokud nepochopíme tuto základní a zásadní pravdu o sobě a nepřijmeme ji za svou, nemáme naději na úspěch na stezce. Naopak jsme v neustálém nebezpečí, že se nás tyto síly zmocní a ze stezky odvedou. Takových náhlých „úmrtí“ na stezce jsem ve svém okolí zažil mnoho. Výjimkou nejsou ani pokročilí v meditaci. Dobrá meditace bez rozpouštění sklonů nepřátelských poznání sama o sobě před pádem nikoho nechrání. Správné rozlišování všeho, co vchází do mysli a rozpouštění nežádoucího je základ, bez kterého celý duchovní život je jen hrad z písku a nic víc. První nápor právě dobrou meditací probuzených sklonů, které jsou nepřátelské Bohu, jej rozmetá. Na nedbání této pravdy ztroskotalo již mnoho hledajících. Bylo by nesmírně prostoduché se domnívat, že tyto síly se projevují ve své pravé podobě jako zjevné zlo. Právě naopak: přicházejí v přestrojení za dobro a spravedlnost. Zachraňujeme svět, druhé, mistr je nehodný, zevní existence a lásky mají přednost a podobně. Běda tomu, kdo těmto „Jezinkám“ uvěří. Odnesou jej zpět do světa dřív než pochopí, co se s ním děje.

Největší rozruch kolem sebe dělají „rychlokvašky“. To jsou hledající, kteří si přečtou pár knih, přečtou, ale neprostudují, často nikoliv nejlepší, zkusí nějaké cvičení a hle, rázem je tu nový, pravý mistr. Všechno ví lépe, pravé mistry kritizuje, všude se prosazuje. Jeho cílem je sláva a být živ z duchovna. Zakládá nové časopisy, duchovní školy a centra a shání žáky. Jeho ego se meditací bez očisty nafouklo do nesmírných rozměrů. Slibuje snadnou a lehkou stezku a proto i získává lehkověrné žáky stejně povrchní, jako je on sám. Je jim spolu dobře. „Mistr“ má po čem touží a žáci snadný život.

Jinou velkou chybou je, jak ji Ježíš nazývá: „Lití vody do děravých sudů“. Ta hned vyteče, takže veškerá námaha s jejich plněním je marná. Běžně ji pečlivě pěstují i mnozí účastníci soustředění, i když na ni opakovaně důrazně upozorňuji. Ač by se měli plně - ze všech sil a po celý čas - věnovat po celou dobu soustředění stezce, pospíchají aby honem, co nashromáždili, opět rozházeli. Neodpustí si noční

dýchánky i s alkoholem, různé zábavy nebo náročné výlety, po kterých prospí následující meditaci. Někteří dokonce chodí do hospody na pivo a za zábavou. Ztrácejí, co pracně dosahují a co je horší: v meditacích druzí musí táhnout za ně. A také ji vyrušují. Neuvědomují si, jak jsou k druhým bezohlední. Ani je nenapadne, že porušují přikázání lásky k bližním.

Jinou chybou je „plný sud“. Do něho se již nic nevejde. Říká se tomu také zatvrdlá mysl. Má pevné a neměnné názory, je nepřístupná jakékoliv změně a pružnosti a proto se nemůže ani vyvíjet k lepšímu, hlubšímu a širšímu pochopení pravdy. Je před ní pevně uzavřena. Jaký rozdíl od Rámakrišnovy pokory, který říká: „Čím déle žiji, tím víc se učím“ a od Sokratova: „Vím, že nic nevím“.

Pepa Šťastný mně sám od sebe přinesl článek z internetu „O úskalích duchovního života“. Napsal jej hledající o svých zkušenostech s džňána jógou. Při čtení jsem nestačil žasnout, jaká míra nepochopení nauky je možná. Autor si něco málo přečetl, skoro nic nepochopil, trochu meditoval a hle: již se cítí oprávněn kritizovat stezku poznání a dokonce ví i za mistry, jaká úskalí na ně čekají. Proto se rozhodl svou moudrost zveřejnit, že by se mohl sám sát obětí „úskalí“ nikoliv duchovního života, ale svého ega, jej ani nenapadne.

Již sám nadpis „O úskalích duchovního života“ je pro ego charakteristické. Já - ego - ne, ale duchovní život má úskalí. Pravda je úplně obrácená. Jediné úskalí na stezce je samo ego a jeho vásany. Jelikož si myslí, že je dokonalé a nemá chyby, vidí „úskalí“ mimo sebe. Článek je přesvědčivým dokladem mých předchozích tvrzení o nedostatcích a omylech žáků. Právě proto jej otiskuji téměř celý. (Pozn. red.: citace z článků Michala Müllera byly nahrazeny odkazem) Kdo zná jen trochu nauku, snadno pochopí omyly, kterým pisatel propadl a hlavně nesmírnou namyšlenost ega na sebe, která z článku křičí.

O úskalích duchovního života

A co země?

Rozbor všech omylů a nepravd v článku obsažených by si vyžádal dlouhou stať. Proto jen stručně.

Prvý omyl, na kterém autor staví, není existence našeho pravého Já a nutnost jeho poznání. Článek je psán z postoje ega a je nezakrytou obhajobou jeho existence a potřeb, které se vydávají za plně oprávněné. Existence ega a uspokojování jeho potřeb není rozhodně cílem žádné duchovní školy a nic takového nenabízejí. Je proto od autora nesmyslné jim vytýkat, že nesplňují očekávání jeho ega.

Dualita nevzniká tím, že rozlišujeme božské a nebožské, ale vzniká společně s egem jeho odpadnutím z jednoty boží. Nikoliv „některé nauky“, ale všechna pravá náboženství a jejich zakladatelé učí, že náš hmotný svět je odpadlý od Boha a že jej máme opustit. Nic jiného také není cílem všech duchovních stezek.

Pokud někdo ztrácí zájem o svět, je na dobré cestě, protože tím rozpouští nespásné vásany, které jsou příčinou našeho utrpení. To není zápor, jak jej autor vidí, ale klad. Pěstovat džňanu a stěžovat si, že přináší nezájem o svět, když právě toto je jejím cílem, je neuvěřitelné. Pokud se někdo bojí lidí atd., není příčina v duchovní praxi, ale v neurotických sklonech hledajícího, které duchovní praxe vynáší do vědomí, což je dobře, protože jen tak mohou být rozpuštěny. Totéž platí „o náporu světa“. Jak opakovaně uvádím, duchovní úsilí zrychluje náš vývoj a součásti urychleného vývoje je i urychlené vybíjení karmy. Autorův údiv a nespokojenost s tím jsou pro jeho neznalost příznačné. Kdyby věnoval pozornost studiu nauky, jakou vyžaduje, tak by věděl, že meditace v pohybu je mnohem obtížnější než v klidu a proto je nutný její cílevědomý nácvik. Překvapení, která se svou praxí zažil, nejsou vůbec nic nového, jsou dobře známa a je i známo, jak jim správně čelit. Na zkušenostech autora není vůbec nic nového ani překvapujícího. Překvapující je jen jeho překvapení a nevědomost a navíc hrdost, s jakou své objevy podává.

K otázce spodních čaker. Čistá džňána nepracuje se žádnými čakrami, ale míří přímo k rozpuštění ega a poznání Já. Tím je, je-li takové poznání dostatečně pevné, vyřešena otázka všech čaker, protože vyšší ovládá vždy to nižší.

V „Královské józe“ navrhuji dvojí meditační praxi:

1) vnitřní pránájámu

2) meditaci na Já buď rovnou nebo postupem přes pozorovatele.

Ve vnitřní pránájámě pracujeme se všemi centry síly. Čistíme je a oživujeme stejně, ať jsou spodní nebo nad nimi. „Temnoty“, pokleslou energii je velký omyl „přijímat“ a milovat jako sama sebe. Právě naopak musíme je zpředmětnit, aby ztratily nad námi moc a nakonec rozpustit. Naše pravé Já nejsou „temnoty“, ale jejich pravý opak.

Hmotný svět není rovnocennou součástí duchovní Skutečnosti, ale právě proto, že je „hmotný“, je pokleslý a to skrze ego. Není světem božím, ale ega skrze které je „proklet“, viz například Starý zákon. Není důvodů proč bychom měli uctívat hmotu v jakékoli podobě včetně matky Země. Cíl džňany není uctívání hmoty, ale návrat všeho, včetně hmoty do Boha. Džňáni neuctívá hmotu, není materialista, ale uvědomuje si ve všem Boha, vědomí Já jsem. Uctívat cokoliv jiného než Boha Já jsem, je vždy více či méně modloslužba. Prvé přikázání nám říká právě toto: „Já jsem, vědomí Já jsem tvůj Bůh a nebudeš mít jiných Bohů přede mnou“.

Nevím, kam a proč bychom se měli na stezce poznání obrátit „o pomoc“ ještě jinam, abychom poznali, že vše je opravdu Bůh. Nevědomost autora je stejně obrovská jako jeho důvěra ve vlastní moudrost: neví, že Já je Bůh? Radí nám snad, abychom místo Buddhovi, Ježíšovi, Mahárišimu a dalším mistrům věřili raději „milé kinezioložce“.

Právě s takovými duchovními léčiteli mám na Morávce špatné zkušenosti. Často se na nich bez mého vědomí natož svolení objevují nejrůznější léčitelky, které se usídlí v nějakém pokoji, na kterém pak provozují „duchovní léčení“ jako zdroj svých příjmů. Sami duchovní praxi neprovádějí, na společnou meditaci je ani nenapadne přijít, nauku neznají a přece se tváří jako znalci. Co vše svým důvěřivým klientům radí, je neuvěřitelné. Rady typu: „Chcete být zdráv? Přestaňte meditovat. Jste nemocen z duchovní praxe. V meditační hale jsem viděla černou energii. Vládnou tam zlé síly“. Jiní a je jich většina, tam naopak vidí světlo, mají vize velkých mistrů a upadají do samádhi. Každý zažívá, co mu patří. Bohužel některé nevědomé účastníky - jako je autor zřejmě sám - zmatou a odradí od stezky. Tím se ony „odbornice“ dopouštějí jednoho z nejhorších duchovních zločinů, o kterém mluví Ježíš: „Pohoršují maličké neboli odvracejí začínající hledající od stezky a mistra. Podle Ježíše by trpěli méně, kdyby je hned někdo utopil.

Vedení síly vzhůru páteří je základem radža jógy a její odnože kundaliní jógy. Cílem je její vyvedení nad hlavu a tím dosažení duchovního světla. Je-li takový vzestup mocný, tělo může pociťovat chlad, což rozhodně není tragedie, jak autor zřejmě soudí. Zde jeho silné ztotožnění s tělem a závislost na něm vysvítají velmi silně. Chce-li se ztotožňovat s tělem a mít dobré zdraví, proč vlastně zkouší stezku poznání, opravdu nevím. Stezka poznání slibuje poznání Já a nikoliv totožnost s tělem a jeho zdraví.

Že má energie proudit nejen vzhůru, ale i dolů a to hlavně jako světlo, učím také. Vedeme-li sílu vzhůru, čistíme tím a oživujeme vyšší, duchovnější centra a úrovně, což je v naprostém pořádku. Pokud bychom zůstali pouze u nižších center, duchovně bychom nepokročili. Usuzovat, že vedení síly vzhůru nějak škodí spodním čakrám, je neodůvodněné. Nižší má vždy být podřízeno vyššímu. Nejsou-li nižší čakry vedeny nebo „osvěcovány“ vyššími, působí neduchovně a udržují nás v materialismu. Vedeme-li v domě vodu do 7. patra, samočinně se tím dostává i do všech pater pod sedmým. Totéž platí i o vedení síly čakrami vzhůru. Z textu opět vysvítá autorova obava o své hmotné blaho a nezájem o něco duchovnějšího, tím méně ochota se něčeho vzdát pro Boha.

Ač se autor jasně nevyjadřuje, jeho výlev je špatně zastřenou kritikou džňána jógy, jak ji učím nejen já, ale i Ramana Maháriši a další. Zřejmě si však nedal práci, aby se hlouběji s tímto učením seznámil. Prostě „rychlokvaška“.

Článek jako celek je neuvěřitelným dokladem špatně pochopené džňána jógy. Je napsán egem, které se nechce vzdát své totožnosti s hmotným tělem a libuje si v jeho stejně hmotném Boha prázdném světě. V tomto jeho zalíbení se nechává utvrzovat „milou“, ale stejně nevědomou kinezioložkou, která si tím zabezpečuje svou dobrou zevní existenci. O poznání Boha nejde nikomu z nich. Chtějí zdravé tělo, aby mohli dobře užívat nebožský svět, ke kterému jsou neodolatelně přitahováni. Ježíšovo: „Mé království není z tohoto světa“, nechtějí ani slyšet. Jsou chytřejší než on, Buddha a další. Než procitnou ze své nevědomosti a nesvobody, mohou ztratit celý život. Musí přijít poslední učitel, jímž je utrpení, aby procitli.

(Článek neprošel redakční úpravou, pouze citace byly nahrazeny přímým odkazem na citované články.)

Poznámka redakce: Jitřní země by se neměla stát bojištěm, na kterém by si autoři otloukali o hlavy "svoje pravdy", ale spíš prostorem pro vzájemné pochopení a porozumění. Džňána je jednou z mnoha cest, stejně tak, jako tantra, Chuluaqui Quodoushka, či drong džugu a Diamantová stezka z tajných tibetských nauk. Bhagavad Gíta říká velmi jasně: "Všechny cesty jsou moje cesty a na konci každé cesty já čekám, ó Ardžuno!"

 

 

Pokud se vám tento článek líbil, přidejte jej na

 

Související články:
VIRUS MARIČI (05.12.2005)
Zádušní mše za dr. Eduarda Tomáše (02.11.2005)
Životopis Míly a Eduarda Tomášových (31.10.2005)
Jak jsem hledal Boha a nalezl Jiřího Vacka (30.10.2005)
Ing. Jiří Vacek (06.10.2005)
Na závěr to, co bylo na počátku (21.09.2005)
Osvícené ego „mistra“ Vacka (21.09.2005)
O DUCHOVNÍM MISTROVSTVÍ (21.09.2005)
Duchovní mistr a pan Pařík (21.09.2005)
Reakce na dopis Ing. Jiřího Vacka (20.09.2005)
Otevřený dopis panu Vackovi (18.09.2005)
Od mystiky k mystifikaci …a zpět (17.09.2005)
Další dopis Jiřímu Vackovi (12.09.2005)
Pro Jiřího Vacka, osobně (12.09.2005)
Jde skutečně o objektivní kritiku? (04.09.2005)
Zamyšlení nad komentáři k textu Jiřího Vacka „Vrátit mysl Já“ (27.08.2005)
Od Mirky Pettingerové (22.08.2005)
K diskuzi o Jiřím Vackovi (22.08.2005)
Jak jsem hledal sebe a nalezl boha (16.08.2005)
Vědomí (11.08.2005)
Pozitivní výsledek diskuse o nejvyšší józe. (06.03.2005)
Všem kritikům a pomlouvačům Mistra Jiřího Vacka (05.03.2005)
Komentář na komentáře (23.02.2005)
Dopis Jiřímu Vackovi (21.01.2005)
Nesmyslné boje (02.12.2004)
Mistři nás klamou? (12.11.2004)
Ambivalence není schizofrenie (03.11.2004)
Každý má svou pravdu nebo je jen jedna pravda? (26.09.2004)
Vlastní zkušenost (18.09.2004)
Spásné a nespásné vásany (16.09.2004)
Co člověk může dělat? :-) (06.09.2004)
Teorie a praxe na duchovní cestě (02.09.2004)
Átmavičára jako únik? Smutné nedorozumění (01.09.2004)
Átmavičára nebo lókavičára (24.08.2004)
Reakce na neutěšený stav hledajících (11.08.2004)
Nepochopení mezi lidmi (10.08.2004)
Átmavičára jako únik (15.07.2004)
[Akt. známka: 2,33 / Počet hlasů: 3] 1 2 3 4 5
Celý článek | Zpět | Komentářů: 52 | Informační e-mailVytisknout článek


Komentovat článek     

Pro přidávání komentářů musíte být čtenář registrovaný a přihláąený a mít nastavený odběr info-mailů.


 

NAHORU | Hlavní stránka

kulatý roh  Sdružení za obnovu národní suverenitykulatý roh

Kudy z krize


kulatý roh  Přihlášený čtenářkulatý roh

Uživatelské jméno:

Heslo:




Registrace nového čtenáře!


kulatý roh  Aktualitykulatý roh
Vzhledem současné situaci pozastaveno


Aischylos:
„První obětí každé války je pravda.“


WebArchiv - archiv českého webu        optimalizace PageRank.cz       Bělehrad.Cz      Výrobky z konopí a bio bavlny - URBANSHOP     

Tento web byl vytvořen prostřednictvím phpRS v2.8.2RC8 - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Aby bylo legislativě EU učiněno zadost, vezměte na vědomí, že tento web využívá cookies, jako naprostá většina všech stránek na internetu. Dalším používáním webu s jejich využitím souhlasíte.

Redakce neodpovídá za obsah článků, komentářů ke článkům a diskusí ve Fóru,
které vyjadřují názory autorů a nemusí se vždy shodovat s názorem redakce.
Pro zpoplatněné weby platí zákaz přebírání článků z Jitřní země!