Jitřní země je věnována duchovní tématice, jako jóga, witchcraft, kult Bohyně, posvátná sexualita, tantra, mystika, ale tématem je i zdravá výživa, vegetariánství, ekologie, léčivé rostliny.
Jitřní země 
Translate - select language ^
 
  Dnešní datum: 21. 01. 2021     | Mapa stránek | Fórum JZ | Galerie JZ | Na Chvojnici | Galerie Na Chvojnici | Biozahrada |
   
 
kulatý roh  Náhodný citátkulatý roh
Karel Havlíček Borovský
Kdo si nechce hubu spálit, musí mlčet nebo chválit

kulatý roh  Hlavní menukulatý roh
Hlavní stránka
Mapa stránek Jitřní země
Přehled rubrik
Odkazy
Galerie Jitřní země
Ankety
Nejčtenější stovka
Rozšířené vyhledávání
Poslat nové heslo
Upravit čtenářskou registraci
Zrušit svoji registraci čtenáře

kulatý roh  Přehled rubrikkulatý roh

kulatý roh  Nejčtenějšíkulatý roh
Spojení duší
(23. 08. 2018, 2630x)
Co nás provází
(29. 01. 2018, 2492x)
Zaměření se na odpuštění
(15. 02. 2018, 2140x)
Oddělení zrna od plev
(13. 07. 2018, 2102x)
Sto jedna dní
(27. 02. 2018, 2081x)

kulatý roh  Počasí, Slunce, Lunakulatý roh

Solar X-rays:
Status
Geomagnetic Field:
Status
Aktuální snímky Slunce


kulatý roh  O Jitřní zemikulatý roh
Jitřní země
ISSN 1801-0601
Vydavatel: J. Holub, Kralice n. Osl.
Jitřní země byla založena na pod­zim roku 2000. Věnuje se hlavně duchovní tématice, ať už je to jó­ga, witchcraft (wicca), kult Bo­hy­ně, posvátná sexualita a tantra, mys­ti­ka, New Age, ša­ma­nis­mus ale také třeba zdravá výživa, vege­tari­án­ství, lé­čivé rost­liny a eko­logie.

Sebepoznání

* Nezajímáte mě, zajímá mě hudba


Válek Roman - Sebepoznání - 25. 11. 2005 (5564 přečtení)

Ačkoli jsme zvyklí v souvislosti s buddhismem mluvit o soucitu a starosti o druhé, někdy je potřeba být trochu bezohledný. Není to ale ten druh bezohlednosti, který vyplývá ze sobectví.

Včera se mi splnil sen. Asi před deseti lety jsem si koupil v bazaru trumpetu, mě totiž od malička nějak lákaly ty plechové hudební nástroje mnohem víc než ty strunné, no a na tu trumpetu jsem se učil hrát. A moc mi to nešlo. Snažil jsem se hrát jazz, ke kterému mám vřelý vztah, ale ta trumpeta se vzpírala jako tvrdohlavý mezek. Nikdy mě nenechala hrát déle než tak deset sekund, pak se nějak zasekla, ucpala a bylo po hraní. Po pěti letech tohoto trápení jsem se rozhodl vyhledat učitele. Ačkoliv jsou lidé, kteří se na trumpetu naučí sami, to jsou výjimky. Tak jsem chodil asi pět let na hodiny trumpety, hrál etudy, stupnice a snil o tom, že jednou vylezu na podium opravdového jazz klubu a budu hrát, až se ze mě bude kouřit. V létě jsem došel k závěru, že to řemeslo jsem se více méně naučil, lépe řečeno, trumpeta mi už teď hraje jazz tak, že se většinou netrápím, ale samozřejmě nezahraju jen tak něco - spíš jen věci, které mi sedí, které mám rád, s kterými jsem hudebně nějak splynul. No ale v létě jsem se víceméně vzdal představy, že se někdy v tom jazz klubu opravdu objevím. Kamarád je basista a říká, to je těžký, mohl bys s námi hrát, ale my jsme profíci, nemáme čas něco dohadovat, co se bude hrát a v jaký tónině. My tam prostě vlezem, otevřem noty a jedeme. To je druh profesionality, které bych dosáhl pouze lety dalšího cvičení a studia. Mám ale teď trochu jiné preference. Nicméně ačkoli už jsem nevěřil, že si v nejbližší době zahraju veřejně, včera mi tenhle kamarád večer volá a říká:"Poslyš, v jedný kavárně v Praze jsou takový prostory ve sklepě a tam se pořádají jam session. Nechceš si přijít zahrát?" Jam session je taková příležitost zahrát si pro kohokoliv, kdo má s sebou nástroj a chuť. Prostě si přinesete svoje fidlátka a když máte chuť, tak vlezete na podium a hrajete s ostatními.

Ačkoliv jsem měl v plánu překládat a psát nějaké věci o buddhismu, jeho nabídka přišla jako blesk z čistého nebe. Je to symbolické. Když se něčeho úplně vzdáte, dostanete to. Když po něčem strašně toužíte, nějak se vám to pořád vyhýbá.

Tak jsem si naolejoval trumpetu, trochu se doma rozehrál a vydal se do světa zakouřených jazzových klubů. Že tam ale bylo zakouřeno! Pro mě nekuřáka dost nepříjemná záležitost. Kluci už hráli, hráli všichni až moc dobře. Ten basista svého času hrál v Symfonickém orchestru Českého rozhlasu. Tak jsem vyndal trumpetu a oni - pojď se sem někam vmáčknout. To podium bylo totiž veliké akorát tak pro dva lidi, nás bylo pět.

Přesně atmosféra, jakou jsem potřeboval - bylo sice docela plno, ale většina lidí se bavila mezi sebou a moc neposlouchali, co se děje na podiu. Moje chvíle se blížila... Věděl jsem, že tahle skladba mi celkem sedí... Věděl jsem, že jsem se doma rozehrál a že mě trumpetka poslouchá, že mě má ráda. Že by si chtěla zahrát. Jenomže sakra, ono je to jiné hrát si s ní doma, mazlit se s ní v soukromí, a teď tady máme spolu něco předvádět před cizími lidmi? Už jsem si olizoval rty, jemně profukoval trumpetu, už se to blíží, ještě asi šest taktů a jsem na řadě. A něco mi říkalo, poslouchej tu muziku, vykašli se na ty lidi v baru, stejně moc neposlouchaj. Tak jsem dal ucho k bedně kytaristy a pronikal do jeho akordů. Kytara je strašně důležitá, protože ona mi nejjasněji ukazuje, co se tam děje z hlediska harmonie. Bicí jsou samozřejmě důležité, ale ten puls vám buď přejde do krve nebo ne, zatímco kytaru, nebo jindy klavír, musíte poslouchat. Tak ji poslouchám a říkám si - to je krása. A říkám si - tohle je hudba, ne nějaký tvoje hraní, zapomeň na sebe, vykašli se na všechno, jen poslouchej. A pak to přišlo. Nasadil jsem k prvnímu tónu... Zahrál jsem tón a on splynul s tou celou kapelou. A blesklo mi hlavou - to je hezký, to pujde. Nehraj, ale poslouchej! Neprezentuj sebe, poslouchej tu hudbu a buď tou hudbou! Tak jsem hrál... a věřte nebo ne, já jsem nehrál, já jsem poslouchal, jak ta trumpeta zní a splývá s celou kapelou. Deset let jsem čekal, že v tomhle okamžiku se zpotím hrůzou, rozklepou se mi kolena a nevydám ze sebe ani hlásku. A místo toho trumpetka mi hrála sama. Chvílema jsem zavíral oči, aby mě nerušily optické vjemy kolem, ale taky jsem si zkusil prostě čelit tomu, že tam sedí lidi a někteří mě asi poslouchají. Tak jsem na ně občas mrkl. A říkal si, nezajímáte mě, já poslouchám hudbu. Zní to arogantně, ale je to jediný způsob, jak neztratit kontakt s tím, co se právě teď děje. A právě když jsem hrál, tak tam zněla hudba. Nic ostatního v tu chvíli nebylo důležité. Bylo úplně jedno, jestli někdo řekne, ten válí, nebo to je nuda. To je jejich problém. Já jsem zkusil být hudbou a možná jsem v tu chvíli byl hudbou. Nic víc.

Když tak píšu eseje, možná je z nich cítit, že někoho chci o něčem přesvědčit. Někdy trvá člověku desítky let, než přestane druhé přesvědčovat, že má pravdu. Nebo že má intimní kontakt se svým nástrojem, což je vlastně totéž, jako mít pravdu. Muzikant, který se snaží svou hrou udělat dojem, je špatný muzikant. Jestli mě někdy uslyšíte hrát, tak si možná řeknete, tohle že má být něco skvělýho? Hraje docela hrozně! Ano, kdyby na světě existoval nějaký žebříček pro jazzové trumpetisty, byl bych asi tak na 427 586. místě. Na mém hraní není nic zvláštního a dělám chyby. Ale nikdo nikdy nebude mít mou vlastní zkušenost. Nikdo nemůže zažít, co jen já můžu zažít a já zase nemůžu zažít, co s trumpetou zažil Miles Davis. Nechápu, proč mají lidi idoly. Miles Davis byl tak skvělý, protože byl sám sebou. Na nikoho si nehrál. A zrovna tak když jíme polévku, nemá smysl, abychom napodobovali nějakého gurua. Je tu určitá intimita, kterou prožívá každý sám za sebe. Můžete být celkem průměrní muzikanti, ale když úplně splynete s hudbou, kterou hrajete, bude vám jedno, jestli jste průměrní nebo geniální. A zrovnatak vám může být ukradený celý buddhismus, když jíte svou polévku. A to opravdu není lhostejnost. Dokonce to nemusí znamenat ani lhostejnost k buddhismu, ba naopak. Starat se o to, co se děje teď, co děláme právě teď, to vede k radosti nejen naší, ale i dalších lidí. Mnoha dalších lidí.

Když jsem si sbalil trumpetu, děkoval jsem těm klukům, že mi umožnili si s nimi zahrát. Oni jsou profíci a klidně mi mohli říct... no víš, příště už radši nechoď, vrať se do školy... Ale oni řekli, bylo to dobrý, jsme rádi, že jsme tě poznali. Přijď zase.

Někdy člověk musí být zdánlivě bezohledný. Nezáleží mi na tom, jestli se vám líbí, co píšu. Musím teď dokončit tenhle článek a jít do práce. Musíme být sami sebou.

 

 

Pokud se vám tento článek líbil, přidejte jej na

 

Související články:
Disharmonie duše a ega (20.06.2013)
Mgr. Vladimír Červenák, etikoterapeut: Nenávisť (19.01.2013)
Čelit stresu a depresi (11.01.2011)
Vyprávění o tom, jak v praxi vypadá nebdělost (04.02.2009)
Naše třináctá komnata (15.01.2009)
O Pravidlech (a trochu o sexu) (27.10.2008)
Je náš svět božský nebo ne? (26.09.2008)
O vnější autoritě a důvěře v sebe (29.07.2008)
Základní zákony Universa (08.02.2008)
Instinkt Intelekt Inteligence Intuice - v čem jsme kdo kdy In (07.01.2008)
Rodinné konstelace v kontextu alternativní religiozity a psychoterapie (10.12.2007)
ARUNÁČALA a optika jedince (03.12.2007)
Terapie tmou (03.11.2007)
O štěstí, o Bohu i jiných slovech (29.10.2007)
Nebe plné hvězd (28.07.2007)
Cíl života (17.07.2007)
Vznikání bez tvaru - Plamen pravdy (14.07.2007)
Bůh nepochází z času (05.07.2007)
Otevřené tajemství (26.06.2007)
Štěstí a touha (24.06.2007)
Šabkarova pieseň o dvoch pravdách (17.05.2007)
Poznávám se a znalost sama mě mění (16.05.2007)
Ako vítame v rodine nového človiečika? (25.04.2007)
Prečo je nelogické požadovať hmatateľné dôkazy o existencii duchovna? (24.04.2007)
Míľniky na duchovnej ceste Mirceu Eliadeho (07.04.2007)
Ako najlepšie poznať seba samého? (03.04.2007)
Cesta zlého činu stvorením a ochrana pred jeho účinkami. (21.03.2007)
„Moje zúčtovanie s ezoterikou“ (05.03.2007)
Modlitba válečníka (31.01.2007)
Afirmace podstaty neboli činu (28.01.2007)
Dikša - reakce (06.01.2007)
Vyrovnání Harické linie (21.12.2006)
Dikša – Modlitba za Jednotu (18.12.2006)
Přímým poznáním je jen vlastní uvědomění člověka (16.12.2006)
Jackalova meditace I (13.12.2006)
Být sám sebou 2 (26.11.2006)
Být sám sebou (1.) (25.11.2006)
Celý člověk (04.10.2006)
Obejmout kmen stromu (03.10.2006)
Důvěra (03.10.2006)
Pohľad na začiatok nášho života - prenatálne obdobie a pôrod (01.09.2006)
Návod i pro Tebe (30.08.2006)
Poznáním toho, co nejste, poznáte sebe sama. (20.08.2006)
Svoboda je zodpovědnost (16.08.2006)
Ne-volba (08.08.2006)
Regresné techniky súčastnosti (27.07.2006)
Rameš Balsekar: koncept - vše je Boží vůle. TO je, jak JE (26.07.2006)
Co mám dělat? (16.07.2006)
Zákon rovnováhy (06.07.2006)
Rozdíl "vzdát se" a "být vzdán" (21.06.2006)
Vzdání se (17.06.2006)
Síla Lásky... (16.06.2006)
Cestou do chrámu (30.05.2006)
Proč ego chce usilovat (23.05.2006)
Mahariši II (12.05.2006)
Život - smrt - život (10.05.2006)
Test inteligence, (aneb vznik a záhyby logiky) (15.04.2006)
Já jsem není nikdy nové (22.03.2006)
Anonymní dopis mého života (18.03.2006)
Tradice Advaita Védanty (09.03.2006)
Anděl (07.03.2006)
UMĚNÍ RYZOSTI - DUCHOVNÍ MOST (28.02.2006)
Temný chrám (17.02.2006)
Srdce (15.02.2006)
Stáří (12.02.2006)
Pokora (10.02.2006)
Čajovna (08.02.2006)
Prostá rozkoš bytí (04.02.2006)
Věčná esence bohyní (20.01.2006)
Nadhled - vědomé čtení (18.01.2006)
Mahariši (16.01.2006)
Oceán (10.01.2006)
Potencionalita (09.01.2006)
Smysl činnosti, smysl života (22.12.2005)
Odvaha vrátit se domů (20.12.2005)
DÉMONE (20.12.2005)
MISTR, MISTR, MISTR (19.12.2005)
Intuice v buddhismu (15.12.2005)
Intimní rozhovor se sebou samotným XII. (14.12.2005)
Intimní rozhovor se sebou samotným XI. (12.12.2005)
Konvence a osvobození (06.12.2005)
Intimní rozhovor se sebou samotným X. (04.12.2005)
Mapování mysli (02.12.2005)
Nelpění (02.12.2005)
Co Buddha objevil (16.11.2005)
Jean-Pierre Gomez - Přímé pochopení (12.11.2005)
Joshu a snídaně (11.11.2005)
Osvícení (09.11.2005)
PROBUZENÍ - Marta Janssen (25.10.2005)
Meditační víkend “Životní krize” (23.10.2005)
Kurs “speciál” regresní psychoterapie (21.10.2005)
Pokračovací kurs regresní psychoterapie (15.10.2005)
Co nám slibuje ďábel a co nám slibuje Bůh? (13.10.2005)
Proč Daršan (12.10.2005)
Intimní rozhovor se sebou samotným IX. (11.10.2005)
Realizace JÁ - Šrí Saradamma (08.10.2005)
Harmonizace čaker (07.10.2005)
Intimní rozhovor se sebou samotným VIII. (07.10.2005)
Zmatení jazyků (06.10.2005)
Materialistická propaganda a meč rozlišování (06.10.2005)
Intimní rozhovor se sebou samotným VII. (05.10.2005)
Cayce o sexuální energii (03.10.2005)
Edgar Cayce (02.10.2005)
Zápisky ze žaláře v Readingu (30.09.2005)
Volný (24.09.2005)
Ono nezrozené - jsme tam i bez úsilí? (19.09.2005)
Energie Lásky (16.09.2005)
Intimní rozhovor se sebou samotným VI. (15.09.2005)
Orgasmus je (14.09.2005)
Jak najít "pravého" mistra? (13.09.2005)
Intimní rozhovor se sebou samotným V. (11.09.2005)
Nebeská řeč (10.09.2005)
O Šrí Brahmámovi (07.09.2005)
Šrí V. V. Brahmam (03.09.2005)
Duchovní a světské (01.09.2005)
Myšlenky ze satsangů (30.08.2005)
Zážitek Božského Já (29.08.2005)
Jak zahodit zbytečnosti (24.08.2005)
Vrátit mysl Já (21.08.2005)
Setkání s Martou (18.08.2005)
Osamělost (13.08.2005)
Jak jsem potkal Martu (12.08.2005)
Cesta lásky (11.08.2005)
Příběh o zrcadle (reality show) (10.08.2005)
Zen a umění chatařit (09.08.2005)
Intimní rozhovor se sebou samotným IV. (25.07.2005)
Co přináší móda v duchovnosti, aneb o duchovnost v módě (09.07.2005)
Vzor hodný následování? (01.07.2005)
Setkání s Martou ve Zlíně (29.06.2005)
Jak je to s mistry? (22.06.2005)
Intimní rozhovor se sebou samotným III. (21.06.2005)
Intimní rozhovor se sebou samotným II. (19.06.2005)
Má cesta za Matkou Meerou (18.06.2005)
Intimní rozhovor se sebou samotným I. (17.06.2005)
Ego (29.05.2005)
Zase jedna reakce... (12.05.2005)
Duchovní rozvoj a vzdělání (11.05.2005)
Přesmyčky (29.04.2005)
Zlo i dobro (27.04.2005)
Ranní reflexe při čtení internetových zpráv a novinek… (26.04.2005)
Dvanáctero rad proti úzkosti (20.04.2005)
Ideály (15.04.2005)
Ztracený případ (12.04.2005)
Jak se dostat na Cestu (25.03.2005)
Brýle (24.03.2005)
Podvědomí (22.03.2005)
Musíme jít domů (13.03.2005)
Štěstí (04.03.2005)
O hranicích v lidském vědění (25.02.2005)
Dvě tváře inteligence - srdce a rozum (17.02.2005)
Jak se člověk stane hledajícím? (15.02.2005)
Co jsme? (14.02.2005)
Hmota neexistuje... (11.02.2005)
Ráj (08.02.2005)
Vyhnanství (02.02.2005)
Rozum nebo Cit – to je ta otázka... (24.01.2005)
Komentář k článku "Je správné platit za duchovní výtvory?" (23.01.2005)
Je správné platit za duchovní výtvory? (23.01.2005)
Všechno je jinak? (19.01.2005)
Svoboda (12.01.2005)
Vášeň k životu (05.01.2005)
Zrcadla (30.12.2004)
Tělo, emoce a mysl (28.12.2004)
Láska (25.12.2004)
Hledáme sami sebe (24.12.2004)
Duchovní cesta (20.12.2004)
Deprese (17.12.2004)
Dávání darů (15.12.2004)
Svobodná vůle (14.12.2004)
Svatí muži (10.12.2004)
Vůně (08.12.2004)
Naděje (05.12.2004)
Otázky Milindovy (03.12.2004)
Hrajeme si (29.11.2004)
Hledání Boha (21.11.2004)
Otroctví a svoboda (16.11.2004)
Strach (14.11.2004)
Osamělost (26.10.2004)
Pozvánka na seminář (25.10.2004)
[Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5
Celý článek | Zpět | Komentářů: 26 | Informační e-mailVytisknout článek


Komentovat článek     

Pro přidávání komentářů musíte být čtenář registrovaný a přihláąený a mít nastavený odběr info-mailů.


 

NAHORU | Hlavní stránka

kulatý roh  Přihlášený čtenářkulatý roh

Uživatelské jméno:

Heslo:




Registrace nového čtenáře!


kulatý roh  Aktualitykulatý roh
16. 11. 2020:

Profesor dr. Ivo Budil: "Bylo by nespravedlivé popírat obrovské vzepětí emocí v listopadu 1989 spjatých právě s osobou Václava Havla. Ocitl se zkrátka ve správný čas na pravém místě...
Bylo to skutečné národní společenství, naplněné pozitivní energií a historickým optimismem. Zrodila se mobilizující a osvobozující vize, která mohla dát českému národu obrovský rozvojový impulz. To, že k tomu nedošlo, mělo několik příčin. Především jsme byli navzdory různým vzletným frázím západních státníků řazeni do mocenského bloku, který objektivně prohrál čtyřicetiletý konflikt. A jak prozíravě prohlásil keltský náčelník Brennus v roce 387 před Kristem po vítězství nad Římany: „Běda poraženým.“ Česká republika byla do nového evropského ekonomického systému začleněna jako závislá a využívaná periférie, jejíž produktivita, pracovní síly a potenciál měly primárně pomoci posílit zhoršující se výkonnost západoevropského hospodářství. Významná část místní politické elity, a to v čele s Václavem Havlem, si tuto skutečnost buď vůbec neuvědomovala, nebo zmíněné kolonizaci přímo napomáhala...
"

Celý článek...


03. 11. 2020:

Publicista a spisovatel Benjamin Kuras: "Mimořádně komická jsou – po všech těch neprokázaných nařčeních Trumpa – nyní naopak prokázaná odhalení hrátek Bidenova syna Huntera s Ukrajinou, Ruskem a Čínou, nalezených v porouchaném laptopu, který ten trouba nechal v opravně a zapomněl si jej vyzvednout. Figurují tam dolárky za zprostředkování kontaktu na Bidena, když byl viceprezidentem. Jako třeba měsíční padesátitisícové platby od ukrajinského energetického holdingu Burisma nebo tříapůlmilionový šek od manželky bývalého moskevského starosty. Teda bylo by to komické, kdyby na tom nebylo tragické to, že polovině Američanů to nevadí."

Celý článek...


01. 11. 2020:

Blesk ty fotografie nepořídil, Blesk ty fotografie koupil. Víte, co to znamená? Ministr zdravotnictví padl na politickou provokaci,“ řekl ve studiu ČT24 komentátor Českého rozhlasu Petr Nováček.

Celý článek...


27. 10. 2020:

Profesor Ivo Budil: "Přiznám se, že neznám žádného novináře z Blesku, ale domnívám se, že nejde o poeticky naladěné a citlivé osoby chodící o půlnoci o samotě rozjímat na opuštěné hradby Vyšehradu o smyslu českých dějin. Ten člověk tam bezpochyby šel za určitým cílem, který splnil. Nenazýval bych ho jednoduše udavačem, protože prostě dělal svoji práci. Pan profesor Prymula náležel mezi mocné muže, kteří mají vlivné nepřátele. Podobné praktiky jsme v české politice zažili již mnohokrát, a to včetně svržení předsedy vlády. Pan profesor Prymula není prvním a ani zdaleka posledním, komu se něco podobného přihodilo...
Problém České republiky spočívá v tom, že mocenské jádro Evropské unie má zájem na tom, udržovat ji v polokoloniálním či periferním postavení, k čemuž slouží liberálně levicové a aktivistické politické strany, mainstreamová média a akademické kruhy. Jakýkoliv náznak lidového vůdce, který by české společnosti umožnil plně využít její potenciál, tedy musí být zničen či diskreditován.
"

Celý článek...


27. 10. 2020:

Jaroslav Štefec: Něco tady smrdí. A hodně. Akce, jejímž cílem byla likvidace Romana Prymuly a jeho odstavení z postu ministra zdravotnictví má všechny atributy klasické operace bezpečnostních služeb. Prolhané, plné podivností a postavené na písku. Takže kdybych si mohl tipnout, směřovaly by moje úvahy spíše než oblíbeným „směrem Moskva“ (případně Peking) daleko pravděpodobnější českou cestou, případně směrem k našim „spojencům“. Podivností typu „agenta s kufrem plným ricinu“ je víc než dost. Počínaje otázkou, kdo poslal fotografa bulvárního plátku v daný čas na dané místo, až po „podivné“ znalosti jistého Moravce, takto naduté a arogantní hlásné trouby antibabišovské tak zvaně „veřejnoprávní“ televize...
Ten, kdo celou akci připravil a naplánoval, rozhodně počítal s reakcí „antirouškařů“ a dalších obhájců „práva na vymření půlky národa“, samozřejmě té, v níž nebudou oni...

Celý článek...




WebArchiv - archiv českého webu        optimalizace PageRank.cz       Bělehrad.Cz      Výrobky z konopí a bio bavlny - URBANSHOP     

Tento web byl vytvořen prostřednictvím phpRS v2.8.3a - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Aby bylo legislativě EU učiněno zadost, vezměte na vědomí, že tento web využívá cookies, jako naprostá většina všech stránek na internetu. Dalším používáním webu s jejich využitím souhlasíte.

Redakce neodpovídá za obsah článků, komentářů ke článkům a diskusí ve Fóru,
které vyjadřují názory autorů a nemusí se vždy shodovat s názorem redakce.
Pro zpoplatněné weby platí zákaz přebírání článků z Jitřní země!