Paul Brunton:

Většina lidí žije jako zajatci idejí, které dokonce nejsou ani jejich vlastní, ale které jim byly vsugerovány jinými lidmi.

Nezávislé myšlení je vzácné.

V každém člověku je vyučující princip, který mu může poskytnout jakékoli duchovní vedení, které potřebuje. Ale nejdříve musí udělat patřičné kroky k jeho vyvolání. Ty zahrnují očistu těla a mysli, duchovní touhu, projevující se v citu i myšlení, ztišení intelektu a ega.

*

Jestliže chápání této nauky zbavuje člověka přílišné závislosti na jiném člověku nebo na zevních metodách, objasní mu jeho cestu a pomůže mu. Ale jestliže toto chápání překročí své meze, učiní ho sebejistým, pyšným, arogantním a neuctivým k mistrům, pak se zvrhne v nepochopení. To zatarasí jeho cestu.

*

NEZÁVISLOST A UČITELÉ

Ti, kteří mohou dělat pokrok jen tehdy, když se připoutají k učiteli, dělají jen pseudopokrok a jednoho dne se jejich domeček z karet zhroutí. Ale je rovněž pravda, že ti, kteří mohou postupovat, jen když se učitele zřeknou, postupují dále do bahna nevědomosti. Jedině ten, kdo může přijímat vedení učitele ve svobodném duchu, kdo chápe, že zatím co učitel ukazuje cestu, jedině on sám se musí snažit, namáhat a jít odvážně dál, takový člověk bude mít ze svého žákovství mnoho užitku.

*

Hluboce obdivuji génia a pokorně ctím dosažení každého gurua, ale mám pocit, že není správné připustit, aby on nebo kterýkoli jiný člověk měl nade mnou vliv, kterým by mě ovládal.

*

Můžeme obdržet pomoc od pokročilejšího člověka, jestliže je tato pomoc pro nás dostupná. Ovšem měla by být přijímána jedině tehdy, ponechá-li naši volnost nedotčenou, a jedině když je kompetentní. Výhodu takové pomoci nezískáváme proto, abychom upadali do lenosti a zapomínali na práci, kterou musíme vykonávat sami a na sobě.

*

Pouze arogance odmítá zkušenost jiných lidí, ale pouze slabost se bude opírat jedině o takovou zkušenost. Moudřejší postoj ji bude s rozlišováním používat.

*

Spoléháte-li se na zevního učitele, spoléháte se na něco, co možná zítra opustíte, nebo na někoho, koho následující den budete možná muset vyměnit.

*

Pravý guru není tělem, nýbrž svým vnitřním bytím, Myslí za tělem, a je to ono vnitřní bytí, s nímž se má hledající snažit dostat do kontaktu. Takový kontakt si buduje sám svým vlastním postojem, svojí vírou, oddaností a poslušností k cestě, která mu byla ukázána.

*

Žádný hledající není tak moudrý, tak informovaný, tak dokonalý, tak vyrovnaný, aby nepotřeboval konstruktivní kritiku a odbornou radu pravého duchovního průvodce.

*

Jedním z hlavních prospěchů ze setkání s osvícenou knihou nebo inspirovaným člověkem je, že takové setkání otevírá možnost postoupit rychleji z nižšího stanoviska na vyšší. Odhaluje pravdy, které by jinak byly příliš vzdálené, než abychom si jich povšimli, a tak hraje roli duchovního teleskopu. Přivádí nás také tváří v tvář našim vlastním chybám v myšlení a chování. Tento pohyb by jinak mohl trvat několik let, nebo někdy i celý život. Zůstává však pouhou možností. Je na nás, abychom poznali pravý charakter příležitosti a abychom se jí chopili a co nejplněji ji využili.

*

Upadne-li do nesprávných rukou nebo nechá-li se vést neschopným amatérem namísto moudrým a zkušeným člověkem, jeho cesta bude plná překážek a dokonce i to dobro, o kterém se domnívá, že ho dostává, se ukáže být zlem.

*

Většina lidí silně reaguje na tyto guruy - buď přímo energickým odmítnutím, nebo slepým povrchním přijetím. Jasný postřeh, který není doprovázen okamžitou kritikou, nebo spěchem navázat přátelský styk, který si správně všímá toho, co je, neidealizované a přitom nezaujaté hodnocení je vzácné.

*

Nadměrně kritický postoj, který se snaží nalézt chybu na svatém muži a brzy se mu to podaří, je stejně pošetilý jako přehnaně oddaný postoj, který ho prohlašuje za dokonalého a trvale bez chyby. Předpojatost vede prvního k nevyrovnanosti, druhého vede naivita k tomu, že si dělá naděje. Svatý muž je stále člověkem, podrobeným omezením lidského rodu.

*

Problém spočívá v tom, jak sladit dar naprosté důvěry v učitele s tím, že si udržíme vlastní vnitřní svobodu myslet sám pro sebe a dostávat intuici sám od sebe.

*

Nikdy jsem neřekl, že by žák neměl pociťovat lásku ke svému učiteli, neboť vzniká nevyhnutelně sama od sebe a je skutečně základní silou, která přitahuje jednoho k druhému. Bez ní by nebylo žákovství. Ale je nutné pochopit, že láska je ve skutečnosti pociťována vůči božské přítomnosti, která učitele používá. Není pociťována vůči guruovi (učiteli) jako osobě. To je správný stav. Jestliže je však směrována ke guruově osobě, pak je pokažená, znečištěná a pravý vztah je zničen. Dochází vlastně k modlářství.  Není nutné se vzdávat pocitu přitažlivosti a úcty, které chováme, ale měly by být směrovány k jejich pravému prameni, vyšší síle, která používá učitele, a vůbec ne k jeho osobnosti.

Ukázky ze Zápisků Paula Bruntona, svazek 2  "Hledání"

Vydalo nakladatelství IRIS RR