Nedávno  jsem se setkal se starší osobou, která litovala toho, jak někteří z jejích přátel posilují svou lásku k penězům, byť se již blížila smrt. Rozhovor uzavřela poznámkou : « Nikdo ještě neviděl trezor na pohřebním voze“. 

* *

Co bychom rádi předali našim dětem? Hezký obrázek o nás samých? Materiální hodnoty, o něž  se možná budou hádat? Není lepší odkázat jim zdroj inspirace,  vidění věcí, jež by mělo smysl a jež by jim mohlo poskytnout důvěru v každém okamžiku  jejich života.

Bohatství může být znamenitý  prostředek k tomu, abychom kolem sebe činili dobro a tedy aby náš život byl plodný. Zároveň ale přináší riziko, že si vytvoříme existenci bídnou a budeme ubližovat druhým. Jako každý nástroj může sloužit budˇ ke konstrukci  nebo k ničení: buď živí štěstí a velkodušnost, nebo se podílí na vyvolání úskalí jako jsou chamtivost, pýcha, a nespokojenost, které překážejí skutečnému štěstí.

Sociologické studie ukázaly, že lidé nejsou v průměru šťastnější, než tomu bylo před padesáti lety, zatím co průměrný příjem se více než zdvojnásobil. Richard Layard, profesor na London School of Economics to vysvětluje: „Máme více potravin, více oblečení, více aut, bydlíme ve větších domech s ústředním topením, více dovolených trávíme v zahraničí, máme kratší pracovní týden a především se těšíme lepšímu zdraví, přesto všechno ale nejsme o nic spokojenější. Chceme-li být šťastni, musíme pochopit,  co jsou skutečné podmínky, které vytvářejí štěstí a způsob, jak  štěstí  pěstovat“.

Je jasné, že pro ty, kteří žijí pod prahem chudoby, představuje zvýšení jejich příjmu výrazné zlepšení kvality života. Avšak četné studie ukázaly, že nad tímto prahem není zdvojnásobení nebo ztrojnásobení bohatství doprovázeno větší spokojeností se životem.

Peníze nedělají štěstí…….pokud je nedarujeme.
Další práce ukázaly, že peníze, utracené pro druhé, mohou přinést štěstí. Nepochybně existuje vazba mezi altruismem a štěstím. Studie ukázaly, že emocionálně prospěšnější je dávat než přijímat.  Elisabeth Dunn, hlavní autorka  studie *, ve které se zjišťoval stupeň uspokojení osob, které utratily peníze pro sebe nebo je věnovaly na dobročinný účel, říká:„Zjistili jsme, že lidé, kteří přiznali, že utratili více peněz pro druhé, byli také šťastnější“. Toto pozorování bylo ověřeno se stejnými výsledky u velkorysé filantropie  jako u darů ve výši 5 dolarů.

Podobně práce Martina Seligmana, pionýra „pozitivní psychologie“  ukázaly, že radost pociťovaná při vykonání aktu nezištného dobra poskytuje hluboké uspokojení. Pro ověření své hypotézy uložil skupině svých žáků, aby se několik dní věnovali zábavám a druhé skupině, aby se zúčastnila filantropických činností, a poté sepsali žáci zprávu do dalšího kursu. Výsledky byly ohromující: uspokojení z příjemných aktivit (večer s přáteli, návštěva filmu, ochutnávání zmrzliny) bylo podstatně menší, než uspokojení z dobrého skutku. Spontánní čin, který se dotkl lidské kvality, měl tu moc, aby  zlepšil osobám celý den;  byly ten den  pozornější, přívětivější, a lépe oceňovány druhými.  Altruismus nevyžaduje krušnou  „oběť“, ale  realizuje dobro dvojí – druhých a nás samých.

*E. W. Dunn, L.B. Aknin, M.I. Norton, “Spending Money on Others Promotes Happiness”,Science, 21 mars 2008.

** Kresby pro tento blog vytvořil náš přítel Gabs - děkuji

Pro Jitřní zemi
z portálu Matthieu Ricarda
www.matthieuricard.org
přeložila Anna Servanská