První zákon

Cti Stvořitele, svého Boha a Pána!

Bůh jest Světlo a Život! Kdo nebude nyní usilovat celým svým žitím o ctění Stvořitele, bude z výšin Světla považován za odpůrce života samého! Takový bude nutně uvědoměn, aby nerušil všechny ostatní. Světlo jest od prvopočátku dárcem veškerého života, jest podporovatelem všeho čistého a přirozeného, co se v jeho záchvěvech vyvíjí. Proto nebude ani na této zemi posilováno Zákony Stvoření jiné vzdělávání, než to, které vede k prapůvodu života, k Bohu!

Bůh, Stvořitel jest jediným Pánem nad stvořením!

Země, vody a hvězdy náleží k veškerenstvu stvoření. Jsou s ním spojeny Duchem Pravěčných zákonů, které trvale vytváří, udržují a dávají zaniknout všemu životu a Pohybu ve stvoření.

Člověk jest jen díky svému Pánu!

Jest duchovním tvorem. Jako poutník putuje stvořením od svého duchovního vzniku, až po dosažení úplné zralosti, umožňující mu návrat do ráje – duchovní říše. Ráj jest součástí stvoření, nikdy však nebyl a nebude částí zdejšího hrubohmotného světa!

Člověk jest spojen s veškerenstvem stvoření. Jest hostem na této zemi ve svém chtěném putování za zralostí a dokonalostí. Jako takový se musí i chovat! Země, která zde byla mnohem dříve, než první z lidí vstoupili na její půdu, je člověku jen propůjčena!

Každý, kdo nechce více, aby se těžkým osudem svázal s hmotou země, musí se naučit pokaždé nejprve se ptát, co si vyžaduje pravý majitel – Bůh!

Být zodpovědným správcem země se musí člověk nejprve naučit! To jest součástí nutné jeho zralosti – stupeň, který není možné přeskočit!

Nikdo a nic není a nebude větší a mocnější než Bůh! Nikdo a nic nesmí být proto nikdy uctíváno výše nad Boha, ani srovnáváno s Bohem! Všichni tvorové, duchové a bytosti jsou jen služebníky Boha a trvají jedině z Jeho Vůle!

Modli se, lidský duchu, a děkuj Pánu za milost svého bytí.

Druhý zákon

Udržuj čistotu svých myšlenek!

Myšlenka jest předchůdcem činu! Dosud se lidmi pěstovalo vědomí, že myšlenka je ve své nedostupnosti nepostižitelná. Nyní je tomu jinak.

V údivu budou lidé stát před děním, které přinese nyní ostrá změna ve světovém soudu, zasahující do posledního záhybu lidského nitra! Varujte se proto chovat nečisté, žádostivé a rozkladné myšlenky! Zvykejte si, že nyní na prvním místě jsou souzeny vaše myšlenky!

Jedině čisté, tvořivé myšlenky budou podporovány k zesílení, aby se z nich zrodily činy, které přinesou lidem mír a tvořivou spolupráci. Vodítkem pro čistotu myšlenek je vaše nitro, cit, který se projevuje dobrosrdečností a láskou.

Kdo trvale naslouchá svému citu, vnitřnímu hlasu, ten se nemusí obávat o čistotu svých myšlenek!

Třetí zákon

Pomáhej bližnímu!

Ježíš pravil – „Miluj bližního svého, jako sebe sama.“

V této veliké Pravdě nachází se požadavek na vůli člověka – blížit se svým srdcem k pochopení druhých lidí. Kdo však opravdu tak činí! Jak žalostně lidé zklamali!

Je proto požadavkem ve Stvoření, aby se tomu lidé tentokráte naučili!

Pomáhej bližnímu! Toto přikázání stane se nyní denním zvykem pro každého, kdo chce ještě být zván člověkem! Vlastní já se musíte naučit rozpustit za pomoci činů, konaných pro druhé. Tak dlouho, až se to pro vás stane samozřejmostí a v umenšeném já nabude převahu dobrosrdečné a cituplné myšlení!

Schopnost myslet na druhé, pomáhat jim, být vždy po ruce k podpoře všeho čistého a ušlechtilého, to je vlastnost, která je ukryta v každém z lidí. Jde napříč světem mezi všemi lidmi, ať majetnými nebo chudými. Nyní se jí proto musíte v ozdravném polepšení naučit používat.

Čtvrtý zákon

Pěstuj krásu – pracuj na sobě, zušlechťuj sebe i své okolí!

Krása jest ve všem, co vzniká v proudění ze Světla. Je to krása, která je přirozená v každém díle. Pravá krása je vždy přirozenou a čistou, ve své prosté velikosti je trvalá a oblažující, přes generace a věky. Pokud z ruky člověka vychází pravá krása, stává se skutečným uměním, které si zachovává stálou schopnost okouzlovat a občerstvovat. Karikatura krásy, kterou lidé začali nazývat moderním uměním, je něčím nepřirozeným ve stvoření.

S novou dobou přichází požadavek, aby v kráse nalezl člověk spojení se Světlem, s vyššími úrovněmi stvoření.

Na této zemi zůstalo přirozené v kráse pouze to, co člověk svým rozumem ještě zcela neovládl, příroda. Tato zůstala čistou ve svých základech a tím také krásnou. Je směšné, když člověk, velikán, který se považuje za vládce na této zemi, jde si odpočinout do přírody a načerpati sil pro své další pokřivené tvoření.

Společně s produchovněním člověka má nyní na zemi nastat doba nového nazírání skutečné krásy.

V celé své bytosti, v pohybech, ve svém odívání, v zařízení domova, v úpravě okolí domova a také ve společném tvoření a budování na zemi. Nemá být více znát, kde končí hranice soukromí člověka! Celý svět musí se změnit v místo, kde krása je součástí každého nadechnutí.

Pátý zákon

Udržuj rovnováhu v dávání a braní!

Rovnováha je vtisknuta Silou Božích zákonů do všeho a prostupuje vším, aby udržováním tohoto zákona – zákona nutného vyrovnání byla zachována trvalá harmonie. Vše má smysl, neboť i veškeré změny a vývoj řídí se přísným zákonem dávání a braní.

Bytostné síly stvoření nedovolí, aby do tohoto řádu byla vnesena disharmonie a rušivá svévole. A přesto vzniklo dočasné porušení této harmonie. Původcem těchto poruch je pozemský člověk! Ve své žádostivosti po majetku a především v touze po vlastním uspořádání světa vyvolal tyto poruchy, které se viditelně projeví nyní, kdy silou Zákonů ve Stvoření je vše vraceno k prapůvodu rovnováhy. Změny v návratu k původní rovnováze a harmonii vyvolají v mnohých lidech zděšení, ale jsou jedinou cestou,  aby se na zemi vrátilo očištěné vnímání harmonie – ozdravění!

Nikdo si nesmí činit nároky na něco, pokud se sám ze všech sil nenamáhal přirozenou harmonickou cestou si toho zasloužit.

Budou ustanoveny pozemské zákony pro splňování zákona rovnováhy. Také budou ustaveni z lidí strážci, kteří budou dbáti, aby se dávání a braní mezi jednotlivci stalo plynulým a harmonickým.

Dnešní rozpor, kdy důležitá místa jsou obsazována vnitřně opovrženíhodnými lidmi, kteří se prokazují v prvé řadě „školenou kvalifikací“, nebude padat více v úvahu, neboť v budoucnu budou se lidé zodpovídat ze svých činů Boží vůli. Nikoliv lidem! Toto přikázání se úzce dotýká tolik známého přikázání „Nepokradeš“ a také přikázání „Nebudeš žádostiv po majetku bližního svého“.

Oporou budiž vědomí zodpovědnosti vůči Bohu a také vědomí, že nic není skutečným majetkem člověka, nýbrž jest jen propůjčeným k dalšímu spravování a zušlechťování ve smyslu vývoje ve stvoření. Člověku na zemi nenáleží ničeho! Jediným majitelem jest jedině Bůh!

Šestý zákon

Chraň ženu a její čistotu!

Chraň ženu! Přikázání, které na první pohled promlouvá k mužům. Muž, který není schopen ochraňovat ženu, vytvářet jí potřebný prostor pro naplnění jejího pravého úkolu na zemi, buď není skutečným mužem anebo je opovrženíhodným, vnitřně otupělým tvorem.

Chraň ženu a její čistotu! To je požadavek, který se  vší ostrostí a důrazem se obrací na veškeré ženství na zemi! Aby bylo možno mužům chránit pravou čistotu ženství, musí tato čistota nejprve znovu proniknout z nitra navenek v každé ženě. Tato čistota se projevuje v půvabu, jemné něžnosti a čisté kráse ženy.

Žena, která nosí čistotu pravého ženství ve svém nitru, bude se vždy, za každých okolností, projevovat jemností svého chování, které nebude postrádat vznešené velikosti a důstojnosti.

Dnešní žena chce nyní vyniknout ve své aktivní nezávislosti! Tím je způsobována škoda, jíž není rovno!

Přitom půda domova, jíž má žena spravovat, zůstává stále více zanedbána a hroutí se v trosky, protože nemůže vytvářet dosta­tečné zázemí a podporu pro veškerou aktivitu mužství.

Pamatujte: žena, která chce nyní zůstat zachována pro ­budoucnost, bude muset ze všech svých sil nalézt uplatnění nejprve ve všem, co souvisí s domovem. Vnést do domova povznášející krásu, harmonii a tiché zázemí všemu, co potřebuje posilu a podporu, to jest úkol nové, očištěné ženy. Jedině žena je schopna ve svém projevu nést na zemi krásu a půvab, které nemají ve svém vývoji a různorodosti konce. Nikdy nenastane stav nudného opakování, pokud tak žena sama neučiní.

Očištění života na zemi naplní především svým návratem k pravému ženskému odívání, k dlouhým šatům a sukním, které chrání ženu a čistotu jejího nitra před nezdravě vydrážděnými pohledy mužů. Síla Světla na zemi nyní pomáhá všemu, co usiluje k vlastnímu ozdravění a zušlechtění.

Půvabem není myšlena tělesná krása! Půvab prozařuje každou ženou, pokud tato usiluje stát v první řadě na svém správném místě, být podporovatelkou prostého a čistého života. Toho může dosáhnout každá z žen! To jest požadavkem Stvořitele, který neustoupí, ani kdyby se na něm nyní mělo rozbít celé pozemské ženství.

Sedmý zákon

Zachovávej mír a spravedlnost!

Kdo nyní nebude ze všech svých sil usilovat, aby rozpoznal dopředu, čím vším může být narušen mír, ten bude ihned veden k poznání důsledku! Poznání vlastní zodpovědnosti!

Ne jenom mír mezi státy a národy, nýbrž mír mezi všemi jednotlivci! Silně budou lidé vedeni Svatou Vůlí Boží ke schopnosti osvojit si jak žít, aby nebyl narušován mír spolubližních!

Těm, kteří v této ohlašované změně obstojí, bude pak v krátké době vštípeno osvojení si dnes ještě zakrnělé schopnosti vnímání všeho toho, co ruší mír a harmonii.

K tomuto bude zde na zemi také ustanovena výkonná spravedlnost, sloužící nikoliv lidem, ale Bohu!. Přinese také nové uspořádání tříd mezi lidmi tak, aby tyto mohly v důsledném odlišení stát konečně ve vzájemné harmonii a spolupráci, nikoli tak, jak se dělo doposud v protivenství a nenávisti.

Pěstování nenávisti a závisti bude zapovězeno i spolu s těmi, kteří je v myšlenkách trvale živili, aby pak v přímém rozporu s harmonií a za utrpení druhých získali to, co jim z pohledu jejich duchovní zralosti nemělo ve skutečnosti nikdy náležet! Vládu nad druhými! A z tohoto pokřivení vyrůstá jako jediný důsledek společný pád lidstva do temnot!

Sedmé přikázání přináší zapovězení vlády temna a zla na zemi! Přináší pořádek a spravedlnost v každodenním životě lidí!