Autor a doba vzniku tohoto krátkého dialogu nejsou známy. Nebyl jím patrně žádný dominikán, neboť ten zde vystupuje jako přísný ochránce formalistní pravověrnosti. Zdá se spíše, pisatelem mohl být světský duchovní, klerik nebo vzdělaný laik z okruhu doznívajícího hnutí tzv. Božích přátel z druhé poloviny 14. století nebo ještě spíše z konce tohoto století. Lze tak soudit z kritické zmínky autora o mylné nauce vyznavačů „svobodného ducha“, jejichž kritikou se zabýval např. Jindřich Suso (Seuse) ve svém spekulativním dílku Knížka pravdy (kol. 1330 resp. 1362). Ti hlásali myšlenky, že „člověku dokonale sjednocenému s Bohem už skutky ctnosti nijak neprospívají, že takovému člověku je vše dovoleno a žádný hřích mu již nemůže uškodit“. Ve svých volných interpretacích vycházeli především z 1. listu Jana 3,9-10. Suso ve svém Vita i Tauler ve svých kázáních z poloviny 14. století se zase zmiňují o Božích přátelích; v této době bylo toto neformální uskupení osob usilujících o hlubší duchovní život na svém vrcholu. K datování ke konci 14. století se kloní dále ta skutečnost, že otázky ospravedlnění a posvěcení dobrými skutky byly zvláště aktuální kolem roku 1400.

Tuto otázku však pregnantně objasnil Mistr Eckhart již r. 1298 ve svém prvním německém traktátu Duchovní naučení, kde řekl, „že neposvěcují skutky nás, ale my máme své skutky posvěcovat“. Autor tohoto snového dialogu tyto myšlenky patrně dobře znal nebo se v jejich tradici pohyboval. Tomu ostatně nasvědčuje i jeho jazyk a myšlenky rozvinuté již Eckhartem a jeho školou a zdůrazňující vždy vnitřní postoj, bytí a nelpění oproti vnějším skutkům ctnosti a přeceňování jejich role v duchovním vývoji člověka.

Tento mystický dialog se dochoval ve čtyřech rukopisech, z nichž nejstarší je z roku 1445.

Edice: A. Spamer, Texte der Deutschen Mystik des 14. und 15. Jahrhunderts, Diederichs Verlag, Jena 1912, str. 120–124.
Překlady: Deutsche Frömmigkeit. Stimmen deutscher Gottesfreunde, Diederichs Verlag, Jena 1917, str. 104–106, (přel. W. Lehman).
Literatura: 2VL 9 (1995), sl. 1011-1012; J. Bach, Meister Eckhart Vater der deutschen Spekulation, Vídeň 1864, str. 203-4.