Jitřní země je věnována duchovní tématice, jako jóga, witchcraft, kult Bohyně, posvátná sexualita, tantra, mystika, ale tématem je i zdravá výživa, vegetariánství, ekologie, léčivé rostliny.
Jitřní země 
Translate - select language ^
 
  Dnešní datum: 30. 10. 2020     | Mapa stránek | Fórum JZ | Galerie JZ | Na Chvojnici | Galerie Na Chvojnici | Biozahrada |
   
 
kulatý roh  Náhodný citátkulatý roh
George Bernard Shaw:
Problémem chudých je jejich bída. Problémem bohatých je jejich zbytečnost.

kulatý roh  Hlavní menukulatý roh
Hlavní stránka
Mapa stránek Jitřní země
Přehled rubrik
Odkazy
Galerie Jitřní země
Ankety
Nejčtenější stovka
Rozšířené vyhledávání
Poslat nové heslo
Upravit čtenářskou registraci
Zrušit svoji registraci čtenáře

kulatý roh  Přehled rubrikkulatý roh

kulatý roh  Nejčtenějšíkulatý roh
Aktuální stav
(12. 01. 2018, 2879x)
Svět se mění
(19. 11. 2017, 2817x)
Naslouchejte si každou vteřinou
(02. 11. 2017, 2805x)
Váš rok
(02. 01. 2018, 2479x)
Mayský sněm promlouvá
(15. 11. 2017, 2434x)
Spojení duší
(23. 08. 2018, 2396x)

kulatý roh  Počasí, Slunce, Lunakulatý roh

Solar X-rays:
Status
Geomagnetic Field:
Status
Aktuální snímky Slunce


kulatý roh  O Jitřní zemikulatý roh
Jitřní země
ISSN 1801-0601
Vydavatel: J. Holub, Kralice n. Osl.
Jitřní země byla založena na pod­zim roku 2000. Věnuje se hlavně duchovní tématice, ať už je to jó­ga, witchcraft (wicca), kult Bo­hy­ně, posvátná sexualita a tantra, mys­ti­ka, New Age, ša­ma­nis­mus ale také třeba zdravá výživa, vege­tari­án­ství, lé­čivé rost­liny a eko­logie.

Sebepoznání

* O reinkarnaci podruhé


J.J.Šalomoun - Sebepoznání - 10. 08. 2007 (4260 přečtení)

Druhé zamyšlení nad tématem reinkarnace - tentokráte nad jedním příběhem...

Následující pojednání navazuje na předešlou úvahu o reinkarnaci. Možná se minimálně zezačátku bude zdát v rozporu s tím, co bylo řečeno minule, ale není tomu tak. Má naopak poukázat na mnohovrstevnost celé problematiky.

Na začátek příběh. Jelikož ve svých úvahách vždy vycházím ze svého vlastního pozorování a zkušeností, bude i tento příběh mým.  I když i toto tvrzení bude později zpochybněno v samém základu.

Když mi bylo asi pět let, začal jsem skládat dlouhé ságy o statečné rudé armádě, vojácích osvoboditelích, velkých bitvách a odvážných skutcích ruských vojáků.  Spontánně jsem chrlil sloku za slokou. To mi vydrželo několik následujících let. Občas jsem se stával rodinnou atrakcí při různých návštěvách. Dospělí se pobaveně sesedli, já se postavil do pozoru a začal. Před pár lety jsem si poslechl pár nahrávek, které tenkrát pořídil děda, a byl to opravdu mazec :-). V pozdějších letech jsem hltal válečné filmy, samozřejmě miloval Janka a Gustu ze čtyř z tanku, neustále pobíhal venku se samopalem a nosil vojenskou lodičku. Jak šli léta, moje nadšení pro válku ochabovalo a proměnilo se v pacifistický postoj. Věděl jsem, že nikdy nepůjdu na vojnu – věděl ve smyslu, mít naprostou jistotu. Podotýkám, že to bylo v době páně Husáka a spol.  Přesto jsem ještě na střední škole chodil často v saku ověnčeném ruskými odznaky a do skal jezdil v rudé lodičce z Artěku. Samozřejmě jsem to bral jako recesi, ale svým způsobem jsem měl ty cetky rád.

Na vojnu jsem vskutku nešel. Byl jsem první ročník, který si mohl vybrat mezi vojnou a tzv. civilní službou. Vůbec mě to nepřekvapilo. Někde uvnitř jsem věděl, že mám odslouženo.

Uteklo mnoho let a osud mě zavál do nového bytu, na horním konci parku Jezerka.  Jako malý jsem bydlel na jeho spodním konci, pak se s rodiči přestěhoval na Jižní město. Užíval jsem si pocitů, kdy jedny z prvních kroků mých dcerek, vedly místy, kde jsem v jejich věku cupital i. já.  Park Jezerka jsem začal milovat čím dál tím hlouběji. Velmi rád jsem vyrážel na noční procházky, kdy jsem nakonec jen seděl u umělého jezírka a nechal se unášet šuměním stromů.

Voda času pomalu tekla dále, má láska k parku neochabovala. Avšak objevil jsem zvláštní moment. Ten se dostavoval na určitém úseku cesty parkem vzhůru. Vybavila se mi scéna z dětství, kdy mi mohly být tak čtyři roky. Sedím s rodiči na lavičce naproti nynějšímu divadlu (tenkrát tam bylo filmové studio Jezerka), když tu se máma s tátou vydají vzhůru. Koukám, jak se ode mne vzdalují a volají na mě, ať jdu s nimi. Vidím jejich postavy, kráčící nahoru po chodníku, ale odmítám je následovat. Začnu brečet a vztekat se. Táta je však tvrdý a nenechá maminu, aby se pro mě vrátila. Když už jsou skoro v nedohlednu, velmi neochotně vyrážím za nimi. 

Nyní tedy kráčím večerem už asi podesáté nahoru a vnímám všechny ty zvláštní pocity, které ve mně toto bláznivé počínání probouzí. Cítím, že za tím dětským pocitem je ještě něco více, ale netlačím.
Začínám si také všímat velkého množství pomníčků, rozesetých všude kolem. V těchto místech se odehrávaly nejtvrdší boje Pražského povstání. Často se před nimi zastavuji. S těmito zastaveními se zastavuje i má mysl. Jako by se dotýkala majestátu smrti.

Pak přichází jeden z těch večerů, co jsou tak plné, že člověk nebdí ani nesní…  Ráno chci vstát z postele, protože slyším ostatní, jak už se chystají k snídani. Začnu se zvedat, ale v tom si uvědomím, že ještě neovládám své tělo. Část mysli se ještě někde toulá.  Do prostoru, kde se nachází, pokládám otázku. Chtěl bych vědět, kde jsou mé duchovní kořeny.  To se sice úplně nedozvídám, ale slyším vyprávět příběh. Celé další dění se odehrává ve třech rovinách najednou. Jedna část mysli vnímá „reálný“ děj v bytě. Jasně slyším, o čem se holčičky baví, co dělají. Další část poslouchá příběh a pozoruje ho jako divák a konečně třetí část mysli ho prožívá jako já.  Všechny tři úrovně jsou stejně reálně, ale vzájemně se neruší. Asi tady musí tedy být i někdo, kdo je schopen to vnímat celé. Ten však uniká mé pozornosti, protože se soustředím na příběh.
Zima. Sníh křupe pod nohama. Mladý mnich kráčí ke kostelu. Obrázky pravoslavného kostela jsou zcela zřetelné. V duchu se s tímto místem loučí. Je válka a on se právě chystá narukovat.

Následuje několik obrázků z různých bitev. Je statečný a odhodlaný. Neochvějně přesvědčený o tom, že bojuje proti projevenému zlu. S pánem bohem kamarád, nebojácný a svým způsobem šťastný.

Praha. Ví, že je se svými druhy daleko před postupující armádou. Bude však pomáhat Pražanům až do jejího příjezdu . Prošel mnoha městy, ale zde se cítí jako doma. Ačkoliv je zde krátce, chová k tomuto městu lásku.

Je sedmý květen.  Utíká se svými přáteli nahoru parkem pomoci místním domobrancům.  Náhle spatřuje, jak po cestě vpravo utíká skupina kolaborantů.  Začne jim střílet za paty, aby jim nahnal trochu strachu. V tom se na něj vyvalí všechna ta trýzeň, kterou celou válku zažíval, pocity, kdy pohřbíval své kamarády... Dostává chuť se pomstít. Zvedá samopal výše, už nemíří za utíkající bezbranné. Vidí, jak jejich těla v běhu padají. V tu chvíli mu dochází, že prohrál. S bohem kamarád nemůže jen tak střílet do bezbranných lidí. Z okna přilehlého domu vylétne kulka určená pro něj. Umírá smířen, v omluvě a v lásce k tomu místu. Ještě z dáli cítí vůni šeříků…

Příběh končí. Celý následují den je jako ve snách. Do očí se mi derou slzy, mám chuť celý park obejmout, dotknout se každého stromu, kamene.  Pocity nepopsatelné vděčnosti a tiché radosti jsou natolik silné, že nelze ani mluvit. Děkuji.

Závěrem této části pojednání pár třešniček. Narodil jsem se sedmého května. Na tomto místě bydlíme tři kamarádi, kteří jsme se tu sešli z různých míst. Jeden z těch kamarádů je také narozen sedmého května a třetí z nich má v tento den svátek. Vůně šeříku mě od malička dokázala doslova rozložit. Rostly nám pod oknem na jižním městě a já každé jaro přímo hltal jejich vůni.

Na tomto místě by se dalo skončit a byl by tu jen další příběh do sbírky. Zastánci reinkarnačního konceptu by radostně pokývali hlavou, skeptici by se usmáli pod vousy.

Pro mě samotného, byl tento zážitek ale velmi objevným. Nikoliv však pro příběh samotný, nýbrž pro způsob jeho vnímání.  Ještě jednou se vrátím k tomu, co již bylo řečeno. Mysl se nacházela zároveň v několika úrovních.  Všechny prožívala stejně reálně, jasně a silně. Díky tomu však, nemohlo dojít k osobnostní identifikaci se žádnou z nich! Zároveň zde musel být nepovšimnutý svědek všech dějů, který byl schopen jaksi na pozadí zaznamenávat v naprosté tichosti a bez jakéhokoliv úsilí či snahy ztotožnit se s jakoukoliv částí divadla, všechny prožívané úrovně.

Toto prožívání se stalo jakousi stopou, vůní, tónem, na který se stačilo začít rozpomínat a tím se toto vnímání začalo samočinně vracet.  A tak se občas mysl rozprostřela přes věky a zároveň se věnovala programování databázových aplikací, nebo se úplně ponořila do prožitku nějakého jiného člověka a zároveň se s ním z pozice starého známého osobnostního já bavila, jindy zcela ztratila pojem čehokoliv druhého a pokud se chtěla k něčemu nebo někomu obrátit, musela nejdříve zdání odděleného stvořit. A tak to jde. Hravý vítr víří prach, jednou tak a jednou zase jinak. Celý reinkarnační koncept se na pozadí toho všeho stává jen další z myšlenek v nekonečné mysli, stejně jako zrození, smrt a i samotný čas.

Vzduch průzračný se třpytí
odrazem světla v každém atomu.
V té záři zdání vytrácí se
že jeden jde dolů
a druhý nahoru.

Kdo se tu rodí
a kdo umírá?
V údivu spatříš
že vždy jen jeden
v smutku se mračí
v radosti usmívá.

 

 

 

Pokud se vám tento článek líbil, přidejte jej na

 

Související články:
Snění (08.01.2008)
Podzimní equinox (24.09.2007)
Zapomnění (20.08.2007)
A je to. (12.06.2007)
O reinkarnaci (27.03.2007)
Drogy na duchovní cestě II. (30.12.2006)
Křik vran prý utichá, až když vrány odlétnou. (09.12.2006)
Sny a jejich poselství (20.09.2006)
Drogy na duchovní cestě (22.08.2006)
[Akt. známka: 1,00 / Počet hlasů: 6] 1 2 3 4 5
Celý článek | Zpět | Komentářů: 45 | Informační e-mailVytisknout článek


Komentovat článek     

Pro přidávání komentářů musíte být čtenář registrovaný a přihláąený a mít nastavený odběr info-mailů.


 

NAHORU | Hlavní stránka

kulatý roh  Přihlášený čtenářkulatý roh

Uživatelské jméno:

Heslo:




Registrace nového čtenáře!


kulatý roh  Aktualitykulatý roh
27. 10. 2020:

Profesor Ivo Budil: "Přiznám se, že neznám žádného novináře z Blesku, ale domnívám se, že nejde o poeticky naladěné a citlivé osoby chodící o půlnoci o samotě rozjímat na opuštěné hradby Vyšehradu o smyslu českých dějin. Ten člověk tam bezpochyby šel za určitým cílem, který splnil. Nenazýval bych ho jednoduše udavačem, protože prostě dělal svoji práci. Pan profesor Prymula náležel mezi mocné muže, kteří mají vlivné nepřátele. Podobné praktiky jsme v české politice zažili již mnohokrát, a to včetně svržení předsedy vlády. Pan profesor Prymula není prvním a ani zdaleka posledním, komu se něco podobného přihodilo...
Problém České republiky spočívá v tom, že mocenské jádro Evropské unie má zájem na tom, udržovat ji v polokoloniálním či periferním postavení, k čemuž slouží liberálně levicové a aktivistické politické strany, mainstreamová média a akademické kruhy. Jakýkoliv náznak lidového vůdce, který by české společnosti umožnil plně využít její potenciál, tedy musí být zničen či diskreditován.
"

Celý článek...


27. 10. 2020:

Jaroslav Štefec: Něco tady smrdí. A hodně. Akce, jejímž cílem byla likvidace Romana Prymuly a jeho odstavení z postu ministra zdravotnictví má všechny atributy klasické operace bezpečnostních služeb. Prolhané, plné podivností a postavené na písku. Takže kdybych si mohl tipnout, směřovaly by moje úvahy spíše než oblíbeným „směrem Moskva“ (případně Peking) daleko pravděpodobnější českou cestou, případně směrem k našim „spojencům“. Podivností typu „agenta s kufrem plným ricinu“ je víc než dost. Počínaje otázkou, kdo poslal fotografa bulvárního plátku v daný čas na dané místo, až po „podivné“ znalosti jistého Moravce, takto naduté a arogantní hlásné trouby antibabišovské tak zvaně „veřejnoprávní“ televize...
Ten, kdo celou akci připravil a naplánoval, rozhodně počítal s reakcí „antirouškařů“ a dalších obhájců „práva na vymření půlky národa“, samozřejmě té, v níž nebudou oni...

Celý článek...


26. 10. 2020:

Zdeněk Troška: "...budou dělat haury do chvíle, než jim zemře (na covid pozn.red.) někdo blízký, někdo, koho měli rádi. Mám pocit, že snad nesledují televizi a nevidí záběry ze všech států světa, kde je to stejné, ne-li horší. Musím chránit sebe a své blízké, to je přece moje povinnost a nějaké frajerské pózy nejsou namístě. Stejně mi vadí to věčné fňukání, že nebudou mít na nájem, na jídlo, na toto a tamto, že jsou finančně úplně na dně – ale hned jak se v červenci rozvolnilo, na 105 tisíc Čechů vyrazilo do Chorvatska k moři. A na to peníze najednou měli?..."

Celý článek...


25. 10. 2020:

Exsenátor Jan Veleba: " V nadcházejícím týdnu jde v podstatě o všechno a pokud se nezklidní situace ve společnosti a na postu ministra zdravotnictví se rychle neobjeví kvalitní osobnost, pak opoziční demoblok a mediotelevizní žumpa ČT využijí všech prostředků k likvidaci vládnoucího hnutí, speciálně premiéra Andreje Babiše. Pokud by se jim to podařilo, tak tato společnost končí...
Naše společnost je nemocná, ztratila se slušnost, ztratila se elementární úcta k jakýmkoliv hodnotám, ztratil se stud. Nenajdete normální slušnou diskusi, názor proti názoru, najdete jenom urážky, zesměšňování a útoky...
"

Celý článek...


25. 10. 2020:

Sociolog Petr Hampl: "Epidemii si nemůže řešit každý sám. Výsledek je závislý na spolupráci. Jenže jsme v situaci, kdy se lidem lže téměř neustále a téměř o všem. O migraci, dluzích, Evropské unii, školství, mezi- národních smlouvách a čemkoliv jiném vás napadne...
Být ekonomickou celebritou – to dnes znamená, že dobře vypadáte, máte kontakty v médiích, a dokolečka opakujete, že řešením všeho je snížení daní pro bohaté, snížení státních výdajů a deregulace. To se naučíte za dvě minuty. K tomu nepotřebujete číst složité studie v cizích jazycích...
"

Celý článek...




WebArchiv - archiv českého webu        optimalizace PageRank.cz       Bělehrad.Cz      Výrobky z konopí a bio bavlny - URBANSHOP     

Tento web byl vytvořen prostřednictvím phpRS v2.8.3a - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Aby bylo legislativě EU učiněno zadost, vezměte na vědomí, že tento web využívá cookies, jako naprostá většina všech stránek na internetu. Dalším používáním webu s jejich využitím souhlasíte.

Redakce neodpovídá za obsah článků, komentářů ke článkům a diskusí ve Fóru,
které vyjadřují názory autorů a nemusí se vždy shodovat s názorem redakce.
Pro zpoplatněné weby platí zákaz přebírání článků z Jitřní země!