Můj synek si oblíbil pohádku o Smolíčkovi a už několik měsíců ji chce vyprávět před spaním. Myslím, že jsem se stal skoro expertem ve vyprávění téhle pohádky. A během týdnů a měsíců vyprávění jsem objevil skrytý význam téhle pohádky, který pěkně symbolicky přibližuje jeden aspekt cesty sebepoznání. Je očividný, přesto jsem ho ještě od nikoho neslyšel. Tak ho zkusím přiblížit sám.
„Smolíček byl malý pacholíček a bydlel s jelenem v chaloupce u lesa. Ale ten jelen nebyl obyčejný jelen, měl zlaté parohy.“
Smolíček představuje adepta na duchovní cestě, jelen se zlatými parohy je jeho učitel a zlaté parohy představují dosažení spojení s Bohem. Jelen je tedy duchovní mistr Smolíčka.
„Každé ráno jelen odcházel na pastvu a vždy říkával Smolíčkovi: Jdu do lesa na pastvu, ty hlídej chaloupku a kdyby chtěl někdo pustit dovnitř, ty nikomu nesmíš otevřít, sic by se ti zle vedlo. Smolíček kýval hlavou, že rozumí.“
Smolíček/žák dostal od svého učitele úkol, aby v samotě hlídal svou mysl a nepouštěl dovnitř žádné myšlenky/pocity.
„Dlouho se nic nedělo, ale po nějaké době, když jelen odešel na pastvu, ozvalo se zaťukání na dveře a za dveřmi se ozvali tenoulinké a líbezňoučké hlásky: Smolíčku pacholíčku, otevři nám svou světničku, jen dva prstíčky strčíme, jen co se ohřejeme, hned zase půjdeme.“
Myšlenky/pocity začínají dotírat na žáka v samotě. Jejich podoba je lákavá, Smolíček by rád otevřel, nevidí žádné nebezpečí, ale pamatuje si, co mu jelen říkal a neotevře.
„Večer se jelen vrátil domů a Smolíček mu vyprávěl o té podivné návštěvě. Jelen na to odpověděl: Dobře jsi Smolíčku udělal, že jsi neotevřel. To byly Jeskyňky, kdybys jim býval otevřel, odnesly by tě s sebou hluboko do lesa a tam by si tě upekly a snědly.“
Žák se dělí o svou zkušenost s učitelem a ten mu dá vysvětlení o tom, že rozvíjení myšlenek a šťourání v emocích by ho zavedlo do „lesa“, kde by myšlenkám/Jeskyňkám podlehl a s celým snažením by byl konec.
„Pak se nějakou dobu zase nic nedělo, ale za několik týdnů se zase ozvalo to známé, podivné zaťukání na dveře. (Zase jeskyňky). Tentokrát jim Smolíček odpověděl: Já vám neotevřu, vy jste Jeskyňky a kdybych vám otevřel, odnesete mě s sebou do lesa a tam mě upečete a sníte!
Ale Jeskyňky se začaly bránit: My tě nechceme sníst, my jsme hodné Jeskyňky, je nám tu hrozná zima a když nás nepustíš dovnitř tak tu zmrzneme. Smolíčkovi se Jeskyněk zželí a pootevře dveře. Jeskyňky se hned nacpou dovnitř, Smolíčka seberou a už ho nesou do lesa. „
Nějakou dobu se nic neděje, ale pak myšlenky a pocity zase začnou dorážet. Poučený žák s nimi ale začne bojovat, čímž k nim připoutá svou pozornost a protože se pohybuje na úrovni mysli, tak jim podlehne, otevře, a myšlenky ho začnou unášet do lesa. Les představuje bludiště, labyrint, něco, z čeho se jen tak nelze vymotat.
„ Smolíček pochopil, že je s ním zle a začal volat o pomoc: Za hory za doly...Jelen se naštěstí pásl nedaleko, tak Smolíčka slyšel a přiběhl na pomoc. Jeskyňky rozehnal svými parohy a Smolíčka pak odnesl domů, kde mu pořádně dal na zadek, že neposlouchal.“
Smolíčka/žáka jeho mistr zachránil z vnitřního chaosu, do kterého se propadl a přivedl ho zpátky k sobě samému.
„ Za nějakou dobu zase přišly Jeskyňky a znovu začaly naříkat, aby je Smolíček pustil dovnitř. Smolíček jim řekl, že je nepustí, že ho chtěly posledně odnést do lesa a tam sníst. Jeskyňky ale začnou Smolíčka přesvědčovat, že jsou hodné, a že si s ní chtěly jenom hrát, a že u nich bude jíst jenom samé sladkosti atd....Smolíček jim zase uvěří a otevře. Tentokrát ho Jeskyňky odnesou a jelen neslyší Smolíčkovo volání o pomoc. Smolíčka Jeskyňky zavřou do chlívku, kde si ho chtějí vykrmit a sníst. Nakonec ale Smolíček pochopí, že musí utéct a uteče a volá o pomoc a jelen ho slyší a zachrání a odnese zpátky do chaloupky. Od té doby už Smolíček Jeskyňkám nikdy neotevřel.“
Žák/Smolíček znovu podlehne myšlenkám, které ho strhnou a ani učitel ho už nemůže zachránit, protože je to ze svobodné vůle žáka, kterou učitel musí ctít. Žák brzy pochopí, že je s ním zase zle, ale teď už je to těžší se od Jeskyněk dostat. Musí to zvládnout sám a až v určité chvíli ho jelen/učitel zachrání. Tímto žák/Smolíček učinil zkušenost, kterou proměnil na moudrost, a ta s ním zůstane navždy a už nesklouzne.
Tak takhle nějak si tu pohádku vysvětluju. Neříkám, že analogie je dokonalá, určitě by se tam našly nějaké nesrovnalosti, ale pro přiblížení myšlenky to myslím stačí. Ještě přidám jeden postřeh. Učitele zde představuje jelen se zlatými parohy. Parohy, stejně jako rohy značí spojení s božstvím. To podle mě může odkazovat na keltského boha Cernuna (Cernnunos), boha s jeleními parohy, čímž by se pohádka o Smolíčkovi mohla datovat poměrně hluboko do minulosti. Ale je to čistá spekulace
.