Jitřní země je věnována duchovní tématice, jako jóga, witchcraft, kult Bohyně, posvátná sexualita, tantra, mystika, ale tématem je i zdravá výživa, vegetariánství, ekologie, léčivé rostliny.
Jitřní země 
Translate - select language ^
 
  Dnešní datum: 21. 10. 2019     | Mapa stránek | Fórum JZ | Galerie JZ | Na Chvojnici | Galerie Na Chvojnici | Biozahrada |
   
 
kulatý roh  Náhodný citátkulatý roh
A.J. Liebling:
Svoboda tisku patří tomu, kdo jej vlastní.

kulatý roh  Hlavní menukulatý roh
Hlavní stránka
Mapa stránek Jitřní země
Přehled rubrik
Odkazy
Galerie Jitřní země
Ankety
Nejčtenější stovka
Rozšířené vyhledávání
Poslat nové heslo
Upravit čtenářskou registraci
Zrušit svoji registraci čtenáře

kulatý roh  Přehled rubrikkulatý roh

kulatý roh  Nejčtenějšíkulatý roh
Nežijte ve lži
(20. 11. 2016, 2676x)
Hodiny odbíjejí
(30. 12. 2016, 2664x)
Mayský sněm
(07. 01. 2017, 2605x)
Jako v pohádkách…
(07. 12. 2016, 2520x)
Mayská rada
(14. 02. 2017, 2437x)
Upozornění
(28. 11. 2016, 2386x)

kulatý roh  Počasí, Slunce, Lunakulatý roh
 
Předpověď pro ČR 1.den title= Předpověď pro ČR 2.den Předpověď pro ČR 3.den
 

Solar X-rays:
Status
Geomagnetic Field:
Status
Aktuální snímky Slunce


kulatý roh  O Jitřní zemikulatý roh
Jitřní země
ISSN 1801-0601
Vydavatel: J. Holub, Kralice n. Osl.
Jitřní země byla založena na pod­zim roku 2000. Věnuje se hlavně duchovní tématice, ať už je to jó­ga, witchcraft (wicca), kult Bo­hy­ně, posvátná sexualita a tantra, mys­ti­ka, New Age, ša­ma­nis­mus ale také třeba zdravá výživa, vege­tari­án­ství, lé­čivé rost­liny a eko­logie.

Sebepoznání

* O vnější autoritě a důvěře v sebe


Čábelka Štěpán - Sebepoznání - 29. 07. 2008 (5170 přečtení)

Obvykle se má za to, že duchovní růst souvisí s praktikováním nějaké nauky — zenu, advaity, tantrajógy, aj. Jenže všechny nauky k nám přicházejí z venku, podepřeny zkušeností a autoritou ostatních. Dokonce i když jsme nabádáni, abychom hledali pravdu v sobě, děje se tak prostřednictvím doporučení, návodů a metodik. Každé doporučení však vymezuje, co je žádoucí a co ne, a každý návod je postrčením od nesprávného ke správnému. Posloucháme-li doporučení a řídíme-li se návody, pak zákonitě podléháme vnější autoritě: mistrovi, guru, svaté knize, církvi. Jenže každý z nás je jiný a žádná nauka nemůže být naprosto všeobjímající. Dříve nebo později proto v našem životě přijde okamžik, kdy musíme volit mezi tím, co je nám předkládáno jako správné, a mezi tím, co jako správné sami vnímáme. Osobně se domnívám, že skutečný růst začíná právě v tomto okamžiku. Teprve v tomto okamžiku se totiž ujímáme osobní zodpovědnosti za to, co děláme, a začínáme věřit sami sobě víc, než komukoliv jinému.



K pochopení rozdílu mezi spoléháním na vnější autoritu a důvěrou v sebe je dobré si připomenout karmický zákon. Třeba tak, jak ho popisuje vzdělávácí systém Principy života

Naše volba x Universální zákony = Výsledek tvorby.  

Volbou se v Principech života označuje rozhodnutí následované konkrétním činem; součástí volby jsou však i naše motivace a záměry. Výsledkem tvorby je nazýváno to, co nám přichází v odpověď z vnějšího světa coby reakce na náš čin. Universálními zákony se myslí skrytý řád vetkaný do projevu, který kauzálně propojuje naši volbu a její výsledek. I když jsou universální zákony do větší či menší míry neznámé, je možné jejich působení mapovat, pokud zbylé dvě proměnné ve výše uvedené rovnici neznámými nejsou. Co to v praxi znamená? Aby naše volba nebyla neznámou, musíme si ji v co největší míře uvědomovat, musí nám být v nejširší míře jasny naše motivace a musíme za ní přijímat plnou osobní odpovědnost. Aby nebyl výsledek tvorby neznámou, musíme věrně vnímat realitu kolem sebe. Dále musíme poctivě vyhodnocovat, co je výsledkem našich kroků a co výsledkem jednání někoho jiného a co tedy máme možnost změnit a s čím se musíme smířit.

Tolik teorie Principů života. Pojďme si nyní podrobněji rozebrat jeden konkrétní případ volby. Předpokládejme, že jsme se seznámili s naukou, která za cíl duchovní cesty označuje osvícení, a coby obecně platnou metodu, jak tento cíl dosáhnout, doporučuje cvičení bdělé pozornosti. Předpokládejme dále, že nauku zašťituje svou autoritou charizmatický cizokrajný Mistr (Pozn.: Nic proti cvičení bdělé pozornosti — příklad je ryze ilustrativní).

Zdálo by se, že když pro zmíněnou nauku zahoříme a svobodně, o vlastním rozhodnutí, začneme pilovat bdělou pozornost podle Mistrových instrukcí, jde o naši uvědomělou volbu. Zdání ale může klamat. Coby začátečníci netušíme, zda Mistrem propagovaná metodika skutečně vede k cíli. Co hůř, o samotném cíli máme jen velmi matnou představu. Naše volba je tedy podepřena jen a jen vírou. Vírou v to, že co fungovalo Mistrovi, bude fungovat i nám. To samo o sobě není ničemu na překážku, pokud si tuto skutečnost uvědomujeme. Pokud k našemu rozhodnutí začít trénovat bdělou pozornost přistupujeme jako k testování hypotézy, zda tato metoda skutečně vede k plnějšímu, svobodnějšímu a harmoničtějšímu bytí, pak je vše v pořádku. Pokud se ale bdělé pozornosti chápeme jako všeléku, který nám prostě musí pomoci z osidel znovuzrozování, pak už naše volba není tak docela volbou. A pokud bereme Mistrovo slovo jako do kamene vytesaný zákon, z nějž neexistují výjimky, tím hůře. Pak už naše volba není ani tak docela naše.

Rozdíl mezi oběma přístupy je nejlépe vidět, pokud v našem snažení nemáme úspěch. Meditace se nám nedaří, často bojujeme s neklidnou myslí nebo naopak ospalostí a nudou. Někdy máme problém se k meditaci vůbec dokopat. Naše úsilí je mnohem spíše namáhavým zápasem „kdo s koho“, než něcím, co nás naplňuje. O osvícení si můžeme nechat jen zdát, ač dřeme jako mezci celá léta.

Pokud jsme cvičení bdělé pozornosti brali jako testování jisté životní strategie, pak nás takovýto výsledek naší volby sice nepotěší, ale ani nezaskočí. Prostě vyhodnotíme, že tato cesta pro nás v této životní etapě není, a změníme strategii. Možná budeme slavit úspěch s křesťanskou mystikou, reiki, sufijskými tanci, hlubinnou psychoterapií nebo šamanskými rituály. Ale možná taky s poslechem Bacha, masážemi shiatsu či potápěním se bez přístrojů. Způsobů, jak zastavit mysl a překročit hranice své osobnosti je mnoho a mnohahodinové sezení na polštářku pro nás nemusí být ani nejvhodnější, ani nejrychlejší.

Docela jiná je ale naše situace, pokud k cvičení bdělé pozornosti přistupujeme jako k jedinému možnému receptu na vysvobození. Pak věříme Mistrovi více, než sobě, a za svoji volbu tudíž nepřijímáme odpovědnost. Vlastně ani nevidíme, že jsme nějakou volbu učinili. Je-li totiž tréning bdělé pozornosti jedinou možnou cestou k osvícení a my chceme osvícení dosáhnout, pak prostě musíme tento tréning provádět. To není volba, to je povinnost. Naše rozhodnutí je vynuceno okolnostmi — nemáme jinou možnost.

V takovém případě není vyhodnocení výsledků naší tvorby možné. Je-li meditace na bdělou pozornost obecně platný a univerzálně fungující recept na vysvobození, jak si vysvětlit, že zrovna nám se nedaří? Pro prostý závěr, že to není metoda pro nás, v naší filosofii není místo. To bychom totiž museli připustit, že se Mistr může mýlit, a to by byla svatokrádež. Nezbývá nám tedy, než nalézt nějaké uspokojivé vysvětlení naší domnělé neschopnosti. Možná jsme prostě velcí hříšníci, kteří si v minulých životech nashromáždili tuny negativní karmy, kterou se teď musí lopotně prokopávat. Nebo jsme líní, bez vůle, slabí či trpíme jinými vrozenými charakterovými defekty (což je zajisté rovněž důsledek negativní karmy). Nebo nás může napadnout, že je zcela nesmyslné průběžně vyhodnocovat svůj pokrok, neboť to může jen Bůh. A tento postoj mazaně nazveme odevzdaností. Podobných racionalizací je bezpočet.

V prvním případě nebereme náš „neúspěch“ osobně a nemáme problém jej propojit s naší volbou, za kterou neseme odpovědnost a která je tudíž opravdu naše. Hrajeme naplno a pružně hru života, která je o zkoušení, testování a hledání. A i to, že nám něco nejde, nebaví nás nebo nenaplňuje, bereme jako součást sebepoznávání.

Ve druhém případě je náš „neúspěch“ jakýmsi osudovým předurčením. Je způsoben faktory, které nemůžeme ovlivnit, a nám nezbývá, než sehnout hlavu, tiše — avšak dozajista záslužně — trpět a utěšovat se vyhlídkou na posmrtnou odměnu.

Který z uvedených přístupů vede ke skutečnému růstu, je myslím zřejmé. V prvním případě jsme si nejvyšší autoritou sami a slovům vnější autority dáváme přesně takovou váhu, jakou si zaslouží. Jsou pro nás jen směrovkou, kterou na cestě zanechal moudrý poutník, ničím víc. Ve druhém případě si sami nevěříme a běh našeho života je plně v moci vnější autority, v tomto případě Mistra.

V praxi nemusí být jednoduché poznat, kterou cestou jdeme. Je naše volba opravdu naší, věříme si a rozhodujeme se svobodně, nebo podléháme vnější autoritě (Mistrovi, šéfovi, rodičům, společenským normám, věroučným dogmatům, …)? Abychom si dokázali odpovědět, musíme hledat náznaky nesrovnalostí v naší volbě. Ty jsou ovšem často skryté, neboť je automaticky vytěsňujeme do podvědomí. Je proto třeba se pozorně sledovat.  

Ilustrujme si možné nesrovnalosti třeba na rozhodnutí začít meditovat podle nějaké duchovní učebnice. První, co si musíme ověřit, je, zda je naše volba dobrovolná. Děláme to kvůli sobě (tj. proto, že nás to zajímá) anebo proto, že bychom měli či dokonce museli, nebo dokonce proto, že nám to řekl někdo, koho respektujeme? Jak bychom zdůvodnili svoji volbu ostatním (a vnitřně sami sobě)? Konstatovali bychom s pokrčením ramen, že nás to prostě baví, nebo bychom použili slov jako "správné", "normální", "dobré", "cnostné“, "záslužné", „přínosné“, "duchovní", "nutné", "potřebné", "důležité", apod.? Jak přistupujeme k lidem, jimž je naše volba nesrozumitelná? Máme tendenci obracet je na svoji víru? Nebo snad jimi více či méně skrytě pohrdáme, protože zatímco oni zabíjejí život něčím bezcenným, my kráčíme tou správnou cestou? Je pro nás důležité uznání nějaké vnější autority? Chceme někam patřit (do nějakého duchovního společenství), chceme se přiblížit Mistrovi, apod.? Chceme, aby o tom, co a jak děláme, někdo jiný věděl (a byl ohromen nebo nám naopak poskytl povolení, rozhřešení, schválení, ocenění ...)? Nebo jsme zcela prosti potřeby, aby se někdo k naší aktivitě vyjadřoval? Srovnáváme se s ostatními? Máme tendenci o svém rozhodnutí rozšafně vykládat? Tyto otázky nám mohou pomoci zjistit, do jaké míry je naše volba reakcí na naše okolí, namísto aby vycházela z našeho nitra.

Druhé, co si musíme ověřit, je, jestli za danou volbou stojíme opravdu celou svoji bytostí. Nesabotujeme náhodou skrytě své vlastní rozhodnutí? Nechodíme na meditace notoricky pozdě, ačkoliv plnými ústy prohlašujeme, jak jsou pro nás důležité? Nenajde se čirou náhodou vždycky něco důležitějšího, kvůli čemu zrovna nemůžeme meditovat, ačkoliv bychom přeci tak rádi? Trápíme se, pokud se nám nedaří k meditaci se dokopat? Máme pocity viny, vzteku na sebe sama nebo studu? Takové pocity jsou spolehlivým ukazatelem, že v sobě máme zmatek: nějakou částí bytosti něco intenzivně chceme, ale jiná část naší bytosti se tomu stejně intenzivně brání. Většina takových rozporů pochází z konfliktu mezi tím, co na nejhlubší úrovni sebe sama chceme, a tím, co jsme se chtít naučili.  
 
Další, co vypovídá o tom, je-li naše volba opravdu naše, je to, jestli známe i rub mince. Představme si, že nám zmíněná učebnice kategoricky zakazuje alkohol, jelikož zatemňuje mysl. Pokud jsme se párkrát pořádně opili a vyhodnotili, že nám ten moták za to nestojí, pak je naše rozhodnutí abstinovat opravdu naše. A případná spokojenost s touto volbou je nefalšovaná (ale i tak stojí za to ji občas znovu prověřit). To, že se naše rozhodnutí shoduje s doporučením učebnice, je přitom důsledek obdobných zkušeností, nikoliv důsledek toho, že bychom učebnici dogmaticky ctili. Pokud se ale zařekneme, že nikdy nepozřeme ani kapičku ničeho ostřejšího, aniž bychom to kdy zkusili, pak je možné, že je pro nás učebnice zástěrkou, za níž skrýváme vlastní nevědomost a strach (třeba ze ztráty kontroly). V situacích, kdy něco děláme, aniž bychom měli zkušenost s opačnou volbou, je proto dobré si opačnou situaci alespoň představit. Nevzbuzuje-li v nás taková představa žádné výrazné emoce, pak je naše volba svobodná (a zkušenosti s jejím opakem jsme zřejmě učinili v dřívějších vtěleních). Silné pozitivní emoce (vzrušení, zájem) jsou neklamným příznakem toho, že „naší“ volbou ve skutečnosti potlačujeme své touhy. Silné negativní emoce (úzkost, deprese, nervozita, neklid) naopak znamenají, že „naše“ volba je ve skutečnosti diktována strachem.

Další, co je vhodné prozkoumat, je, zda jsme v průběhu času neztratili ze zřetele smysl naší volby. Představme si například, že jsme se vrhli na Zen s cílem odstranit z života utrpení. Po několika letech však míra našeho utrpení neklesá, ba naopak: odešla od nás manželka, děti si z nás dělají legraci, kolena zničená z neustálého sezení nás nepřetržitě bolí, v práci nás mají za podivína a už několik let nám nepřidali. A k dovršení všeho nám není jasné, kam se vlastně ubíráme, a jestli jsme vůbec za ta léta pokročili. Často nás přepadájí návaly trudnomyslnosti a mysl navzdory rigoróznímu tréningu ne a ne dojít klidu. Pokud i po těch letech stále toužíme po odstranění utrpení, pak pro nás Zen evidentně není to pravé ořechové. Pokud však na svůj původní cíl zapomeneme, nemusí nám být nefunkčnost zvolené strategie zřejmá, a můžeme se nechat zmást argumenty o bohulibosti našeho konání. Možná naše míra utrpení neklesá, ale aspoň něco děláme pro dobro všech cítících bytostí. Koneckonců není lepší cvičit Zen, než chodit do hospody ;-)? Jak vidno, občasné zkoumání, zdali naše volba stále odpovídá našemu cíli, nás může zachránit od toho, abychom něco dělali z pouhé setrvačnosti nebo zvyku.

Poslední, avšak možná nejdůležitější je, jaké pocity nám naše volba přináší. „Kveteme“ v důsledku svého rozhodnutí? Nebo „usycháme“, navzdory tomu, že jsme si stoprocentně jisti, že děláme „správnou“ věc? Volby, které vycházejí z našeho nitra, mají jednu věc společnou: přinášejí nám pocit, že skutečně žijeme, stejně jako radost a hrdost na sebe sama. Naopak volby, které nám byly vnuceny zvenku, v nás nakonec zanechávají pocit pustoty, prázdnosty, nenaplnění a marnosti. A to i když dokážeme sedět na polštářku dvanáct hodin v kuse…

Uvedený rozbor může vyvolat dojem, že jsem proti jakýmkoliv autoritám a že se vysmívám ověřeným duchovním principům. Není tomu tak. Pouze se mi už mnohokrát stalo, že jsem dělal „správné“ věci z naprosto zcestných důvodů, aniž bych si toho byl vědom. Věřil jsem, a stále do velké míry věřím, že ti moudří kolem mne mají v rukou klíče od štěstí. Věřím svým rodičům, duchovním autoritám, nadřízeným, úspěšnějším kamarádům. Věřím, že když budu dělat to, co mi ten či onen poradí, budu konečně šťastný (vyrovnaný, úspěšný, osvícený, …). Často se rozhlížím vůkol sebe, aby by mi náhodou neunikl ten správný návod na život, ta neefektivnější meditační technika, ta nejúčinnější terapie, ten správný způsob, jak vychovávat děti, to nejlepší místo na dovolenou, ten nejúžasnější job. Zkouším stále znovu v nekonečných obměnách dělat totéž, co ti úspěšnější okolo mne, v domnění, že konečně budu jako oni, získám jejich pozornost (uznání, ocenění) a zařadím se po jejich bok.

Mám ale světlé chvilky, kdy se dokážu zastavit a z téhle frašky vystoupit. Pak slyším někde uvnitř sebe slabý hlásek, který proráží všemi těmi naučenými reakcemi, převzatými cíli a nasazenými maskami. Hlásek čistý, ryzí a autentický. Hlásek, který mi dává odpověď na to, co v daném okamžiku chci já. Já sám za sebe, bez ovlivňování nekonečnými radami, instrukcemi a směrovkami. Někdy je to, co se mi v hloubi duše chce udělat, totéž, co mi někdo radil. Pak sám za sebe objevuji moudrost toho dotyčného a v hlubokém respektu se před ním skláním. Jindy se mi chce udělat něco, co jde proti všem doporučením, které mám. Ale ať tak či onak, právě v těhle chvílích cítím, že opravdu žiju sám za sebe, a že jsem tím, kým jsem vždycky chtěl být. A právě tyto chvíle bych za žádné jiné nevyměnil.

 

 

Pokud se vám tento článek líbil, přidejte jej na

 

Související články:
Disharmonie duše a ega (20.06.2013)
Mgr. Vladimír Červenák, etikoterapeut: Nenávisť (19.01.2013)
Čelit stresu a depresi (11.01.2011)
Vyprávění o tom, jak v praxi vypadá nebdělost (04.02.2009)
Naše třináctá komnata (15.01.2009)
O Pravidlech (a trochu o sexu) (27.10.2008)
Je náš svět božský nebo ne? (26.09.2008)
Základní zákony Universa (08.02.2008)
Instinkt Intelekt Inteligence Intuice - v čem jsme kdo kdy In (07.01.2008)
Rodinné konstelace v kontextu alternativní religiozity a psychoterapie (10.12.2007)
ARUNÁČALA a optika jedince (03.12.2007)
Terapie tmou (03.11.2007)
O štěstí, o Bohu i jiných slovech (29.10.2007)
Nebe plné hvězd (28.07.2007)
Cíl života (17.07.2007)
Vznikání bez tvaru - Plamen pravdy (14.07.2007)
Bůh nepochází z času (05.07.2007)
Otevřené tajemství (26.06.2007)
Štěstí a touha (24.06.2007)
Šabkarova pieseň o dvoch pravdách (17.05.2007)
Poznávám se a znalost sama mě mění (16.05.2007)
Ako vítame v rodine nového človiečika? (25.04.2007)
Prečo je nelogické požadovať hmatateľné dôkazy o existencii duchovna? (24.04.2007)
Míľniky na duchovnej ceste Mirceu Eliadeho (07.04.2007)
Ako najlepšie poznať seba samého? (03.04.2007)
Cesta zlého činu stvorením a ochrana pred jeho účinkami. (21.03.2007)
„Moje zúčtovanie s ezoterikou“ (05.03.2007)
Modlitba válečníka (31.01.2007)
Afirmace podstaty neboli činu (28.01.2007)
Dikša - reakce (06.01.2007)
Vyrovnání Harické linie (21.12.2006)
Dikša – Modlitba za Jednotu (18.12.2006)
Přímým poznáním je jen vlastní uvědomění člověka (16.12.2006)
Jackalova meditace I (13.12.2006)
Být sám sebou 2 (26.11.2006)
Být sám sebou (1.) (25.11.2006)
Celý člověk (04.10.2006)
Důvěra (03.10.2006)
Obejmout kmen stromu (03.10.2006)
Pohľad na začiatok nášho života - prenatálne obdobie a pôrod (01.09.2006)
Návod i pro Tebe (30.08.2006)
Poznáním toho, co nejste, poznáte sebe sama. (20.08.2006)
Svoboda je zodpovědnost (16.08.2006)
Ne-volba (08.08.2006)
Regresné techniky súčastnosti (27.07.2006)
Rameš Balsekar: koncept - vše je Boží vůle. TO je, jak JE (26.07.2006)
Co mám dělat? (16.07.2006)
Zákon rovnováhy (06.07.2006)
Rozdíl "vzdát se" a "být vzdán" (21.06.2006)
Vzdání se (17.06.2006)
Síla Lásky... (16.06.2006)
Cestou do chrámu (30.05.2006)
Proč ego chce usilovat (23.05.2006)
Mahariši II (12.05.2006)
Život - smrt - život (10.05.2006)
Test inteligence, (aneb vznik a záhyby logiky) (15.04.2006)
Já jsem není nikdy nové (22.03.2006)
Anonymní dopis mého života (18.03.2006)
Tradice Advaita Védanty (09.03.2006)
Anděl (07.03.2006)
UMĚNÍ RYZOSTI - DUCHOVNÍ MOST (28.02.2006)
Temný chrám (17.02.2006)
Srdce (15.02.2006)
Stáří (12.02.2006)
Pokora (10.02.2006)
Čajovna (08.02.2006)
Prostá rozkoš bytí (04.02.2006)
Věčná esence bohyní (20.01.2006)
Nadhled - vědomé čtení (18.01.2006)
Mahariši (16.01.2006)
Oceán (10.01.2006)
Potencionalita (09.01.2006)
Smysl činnosti, smysl života (22.12.2005)
Odvaha vrátit se domů (20.12.2005)
DÉMONE (20.12.2005)
MISTR, MISTR, MISTR (19.12.2005)
Intuice v buddhismu (15.12.2005)
Intimní rozhovor se sebou samotným XII. (14.12.2005)
Intimní rozhovor se sebou samotným XI. (12.12.2005)
Konvence a osvobození (06.12.2005)
Intimní rozhovor se sebou samotným X. (04.12.2005)
Mapování mysli (02.12.2005)
Nelpění (02.12.2005)
Nezajímáte mě, zajímá mě hudba (25.11.2005)
Co Buddha objevil (16.11.2005)
Jean-Pierre Gomez - Přímé pochopení (12.11.2005)
Joshu a snídaně (11.11.2005)
Osvícení (09.11.2005)
PROBUZENÍ - Marta Janssen (25.10.2005)
Meditační víkend “Životní krize” (23.10.2005)
Kurs “speciál” regresní psychoterapie (21.10.2005)
Pokračovací kurs regresní psychoterapie (15.10.2005)
Co nám slibuje ďábel a co nám slibuje Bůh? (13.10.2005)
Proč Daršan (12.10.2005)
Intimní rozhovor se sebou samotným IX. (11.10.2005)
Realizace JÁ - Šrí Saradamma (08.10.2005)
Intimní rozhovor se sebou samotným VIII. (07.10.2005)
Harmonizace čaker (07.10.2005)
Zmatení jazyků (06.10.2005)
Materialistická propaganda a meč rozlišování (06.10.2005)
Intimní rozhovor se sebou samotným VII. (05.10.2005)
Cayce o sexuální energii (03.10.2005)
Edgar Cayce (02.10.2005)
Zápisky ze žaláře v Readingu (30.09.2005)
Volný (24.09.2005)
Ono nezrozené - jsme tam i bez úsilí? (19.09.2005)
Energie Lásky (16.09.2005)
Intimní rozhovor se sebou samotným VI. (15.09.2005)
Orgasmus je (14.09.2005)
Jak najít "pravého" mistra? (13.09.2005)
Intimní rozhovor se sebou samotným V. (11.09.2005)
Nebeská řeč (10.09.2005)
O Šrí Brahmámovi (07.09.2005)
Šrí V. V. Brahmam (03.09.2005)
Duchovní a světské (01.09.2005)
Myšlenky ze satsangů (30.08.2005)
Zážitek Božského Já (29.08.2005)
Jak zahodit zbytečnosti (24.08.2005)
Vrátit mysl Já (21.08.2005)
Setkání s Martou (18.08.2005)
Osamělost (13.08.2005)
Jak jsem potkal Martu (12.08.2005)
Cesta lásky (11.08.2005)
Příběh o zrcadle (reality show) (10.08.2005)
Zen a umění chatařit (09.08.2005)
Intimní rozhovor se sebou samotným IV. (25.07.2005)
Co přináší móda v duchovnosti, aneb o duchovnost v módě (09.07.2005)
Vzor hodný následování? (01.07.2005)
Setkání s Martou ve Zlíně (29.06.2005)
Jak je to s mistry? (22.06.2005)
Intimní rozhovor se sebou samotným III. (21.06.2005)
Intimní rozhovor se sebou samotným II. (19.06.2005)
Má cesta za Matkou Meerou (18.06.2005)
Intimní rozhovor se sebou samotným I. (17.06.2005)
Ego (29.05.2005)
Zase jedna reakce... (12.05.2005)
Duchovní rozvoj a vzdělání (11.05.2005)
Přesmyčky (29.04.2005)
Zlo i dobro (27.04.2005)
Ranní reflexe při čtení internetových zpráv a novinek… (26.04.2005)
Dvanáctero rad proti úzkosti (20.04.2005)
Ideály (15.04.2005)
Ztracený případ (12.04.2005)
Jak se dostat na Cestu (25.03.2005)
Brýle (24.03.2005)
Podvědomí (22.03.2005)
Musíme jít domů (13.03.2005)
Štěstí (04.03.2005)
O hranicích v lidském vědění (25.02.2005)
Dvě tváře inteligence - srdce a rozum (17.02.2005)
Jak se člověk stane hledajícím? (15.02.2005)
Co jsme? (14.02.2005)
Hmota neexistuje... (11.02.2005)
Ráj (08.02.2005)
Vyhnanství (02.02.2005)
Rozum nebo Cit – to je ta otázka... (24.01.2005)
Komentář k článku "Je správné platit za duchovní výtvory?" (23.01.2005)
Je správné platit za duchovní výtvory? (23.01.2005)
Všechno je jinak? (19.01.2005)
Svoboda (12.01.2005)
Vášeň k životu (05.01.2005)
Zrcadla (30.12.2004)
Tělo, emoce a mysl (28.12.2004)
Láska (25.12.2004)
Hledáme sami sebe (24.12.2004)
Duchovní cesta (20.12.2004)
Deprese (17.12.2004)
Dávání darů (15.12.2004)
Svobodná vůle (14.12.2004)
Svatí muži (10.12.2004)
Vůně (08.12.2004)
Naděje (05.12.2004)
Otázky Milindovy (03.12.2004)
Hrajeme si (29.11.2004)
Hledání Boha (21.11.2004)
Otroctví a svoboda (16.11.2004)
Strach (14.11.2004)
Osamělost (26.10.2004)
Pozvánka na seminář (25.10.2004)
[Akt. známka: 1,00 / Počet hlasů: 2] 1 2 3 4 5
Celý článek | Zpět | Komentářů: 5 | Informační e-mailVytisknout článek


Komentovat článek     

Pro přidávání komentářů musíte být čtenář registrovaný a přihlášený a mít nastavený odběr info-mailů.


 

NAHORU | Hlavní stránka

kulatý roh  Přihlášený čtenářkulatý roh

Uživatelské jméno:

Heslo:




Registrace nového čtenáře!


kulatý roh  Aktualitykulatý roh
19. 10. 2019:

Komentátor Tomáš Vyoral: "Když se neznámá paní vyjádří na internetu vůči ilegálním imigrantům, nejvyšší státní zůstupce Pavel Zeman je pobouřen a angažuje se. Zatímco když starosta Řeporyjí Pavel Novotný opakovaně na internetu i jinde vyzývá a volá po smrti svých politických oponentů – konkrétních lidí, k močení na jejich hroby a bůhví k čemu, tak soudruh Zeman mlčí. Není hate speech jako hate speech..."

Celý článek...


17. 10. 2019:

Z komentářů na Internetu: "Elán je samozřejmě skandalizován pod trapnou a průhlednou záminkou. Normální lidé si to uvědomují. Dobře také vědí, že útoky např. na Jarka Nohavicu mají úplně stejný důvod - pošpinit člověka, který se nebojí myslet a chovat jinak, než se těm hajzlíkům hodí. Mají smůlu. Mnoho lidí je dávno prohlédlo a doslova jimi pohrdají."

Celý článek: Mediálne potkany reagujú: Klip Elánu “Bulvárne krysy” ich zasiahol presne tam, kde mal


05. 10. 2019:

Ekonomka Markéta Šichtařová: "Ministerstvo práce a sociálních věcí se vytasilo s třicetistránkovou příručkou pro provozovatele takzvaných mikrojeslí. Příručka obsahuje instrukce, jak batolátkům vymýt mozek a udělat jim binec v jejich pohlaví. Nabádá k tomu, aby se během her ‚potíralo rozdělení na muže a ženy‘. Aby se klukům stejně jako holčičkám dávaly panenky a holkám zase autíčka...
Proč stejný druh lidí zbožňuje a hájí Gretu, jejíž loutkovodiči v podstatě vyzývají k diktatuře? Proč stejný typ lidí je ochoten uvažovat o tom, že se (pro začátek) ve školních jídelnách zakáže maso? Proč tihle lidé obyčejně hájí norský Barnevernet a byli by nejraději, kdyby se zavedl i u nás?...
"

Celý článek...


03. 10. 2019:

Zemřel Karel Gott - komentář z Internetu: "oceňuji jeho pracovitost, laskavou lidskou stránku, rozhled i to, že po roce 89 se nedal ke zlodějům, neobrážel VIP dýchánky kavárny, žádné politické uskupení si ho nekoupilo. Vytvářel v zahraničí o republice dobrý obraz, vydělal státu spoustu valut, danil doma, ne v daňovém ráji. Zůstal svůj.
Mrkl jsem jen na minutku jinam a už to jede. Knížepán, Klvaňa, Stanjura, Bělobrádek, Šídlo, Roman Týc, Jakub Janda, že prý zpíval i v Rusku a za komunistů.... u jiných, co se dnes angažují na správné straně, to samozřejmě nevadí. Vytáhli i autistu, kdysi dětského maskota Trautenberga, Mikiho Kotase. Jsem zvědavý, co na to bojovník proti sochám z Prahy 6 nebo Milionové chvilky... Nic pozitivního nedokázali, proti Goťákovi jsou ubožáci. Lumpové, co stojí proti vlastnímu národu, se přede všemi zase veřejně odkopávají...
"

Celý článek...


29. 09. 2019:

Jiří Zimola: "Hroutí se mi svět. Svatý Václav nežil, Koněv neosvobodil a Červená Karkulka sežrala vlka. Ještěže mi na nezávislé veřejnoprávní ČT vysvětlí, jak mám zacházet s fake news! :-)"

Celý článek...


27. 09. 2019:

Novinářka Lucie Groene Odkolek: "Miloš Zeman by za normálních okolností určitě přišel položit květiny, ale logicky nechce, aby vzpomínka na rok 1989 byla opět zneužita k projevům „pohrdání Zemanem“. Místo zpráv o oslavách 30. výročí 17. listopadu by se na první stránky tisku dostali ti, kteří mediálně nejúčinněji urazili prezidenta. Do situace, kdy prezident raději zůstane doma, nás tedy dostali právě ti, co si o sobě z nepochopitelných důvodů myslí, že jsou slušnější než Miloš Zeman, a potom se před novináři předvádějí v trapnostech..."

Celý článek...


24. 09. 2019:

Jana Bobošíková: "Dokud se nenajde většina ve Sněmovně, která by jasně prohlásila, že Česká televize neplní svou zákonnou funkci – tedy poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názoru – jsou tyto diskuse zbytečné. Jediný, kdo může změnit současný stav zpravodajství a publicistiky České televize, jsou poslanci. Ti ale, přestože často deklarují nespokojenost s Českou televizí, odvahu situaci řešit nemají. Česká televize je nyní skutečně nezávislá v tom smyslu, že si děla co chce, protože ti, kdo mají vynucovat dodržování zákona o ČT, na svou povinnost rezignovali..."

Celý článek...




WebArchiv - archiv českého webu        optimalizace PageRank.cz       Bělehrad.Cz      Výrobky z konopí a bio bavlny - URBANSHOP     

Tento web byl vytvořen prostřednictvím phpRS v2.8.2RC8 - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Aby bylo legislativě EU učiněno zadost, vezměte na vědomí, že tento web využívá cookies, jako naprostá většina všech stránek na internetu. Dalším používáním webu s jejich využitím souhlasíte.

Redakce neodpovídá za obsah článků, komentářů ke článkům a diskusí ve Fóru,
které vyjadřují názory autorů a nemusí se vždy shodovat s názorem redakce.
Pro zpoplatněné weby platí zákaz přebírání článků z Jitřní země!