Den jsem doma zpátky z výletu naší rituální skupiny a ještě pořád jsem naprosto blažená.

Naše skupina - Dcery Bohyně - má dva hlavní výlety do přírody, kdy zůstaneme venku přes noc, dvakrát do roka: celý víkend na Imbolc a výlet se stanováním na Lammas. Tentokrát jsme na Lammas vyrazily do jednoho z národních parku v sekvojovych lesích v Humboldt's County. Kempovali jsme v kempu Hidden Springs v parku, který je asi 20 mílí na sever od Garberville, podle slavné Avenue of thé Giants (Třída Obrů), hned za Kalifornským "Lost Cost" (Ztracené pobřeží).

Daly jsme si na to tenhle rok čtyři dny, protože ten park je asi 250 mílí severně od Bay Área, kde všechny bydlíme. Protože jsme musely jet tak daleko, řekly jsme si, že si dáme víc času, aby to stálo za to.

Když jsme se balily, začala jsem se smát, jaké to máme komplikované náboženství. Hromady věci, které jsme s sebou vezly: jídlo, oblečení na rituály, svíčky, objekty na oltář, bubny, chřestítka, mé žezlo stařeny, smotky na vykuřování, kotle, výtvarné potřeby, runové kameny, stanovací vybavení atd. atd. Myslím, že by to pro nějaké uctívače Bohyně zaměřené na podnikání byla skvělá příležitost: Stěhování a Skladování Bohyně - Odvezeme vám věci na rituály!

Než jsme vyjely, samozřejmě, že jsme kouřem očistily auta skrz naskrz. Nacpaly jsme se dovnitř a vyjely po dálnici s nádherným pocitem volnosti a svobody. A ani jednou nebyly s autem problémy.

Měly jsme samy pro sebe malý dokonalý les na kopci pokrytém sekvojemi vysoko nad rozdvojením Úhoří Řeky. Velká rovná plocha pro stanování a další rozlehlý prostor na oheň a rituály. Obrovský stupňovitý, mechem pokrytý pařez sekvoje vytvořil přírodní oltář.

Druhou noc jsme zůstaly vzhůru a seděly jsme s našimi zemřelými matkami a babičkami. To odpoledne jsme vyrobily panenky, připomínající naše zesnulé předkyně, z pytle látkových odstřižků, polyesterové výplně a vlasů na panenky, které jsem přivezla. Mezi jinými jsme měli jednu elegantní babičku s vlasy staženými v černé sametové krajce, chlapeckou tetu v kostkované košili s brýlemi spravenými lepicí páskou a nádhernou polynésko - čínskou maminku s dlouhými černými vlasy a pěkným hedvábným šátkem kolem krku. Já jsem vyrobila svoji baculatou mazlivou babičku s bujným poprsím a moji spíš chladnou matku, ledovou princeznu s dlouhými zlatými vlasy.

Přinesly jsme ploché kameny z Úhoří Řeky a vyrobily mohylový hrob. Naplnily jsme ho divokými květinami a bylinami a mechem. Očistily jsme hrob trochou vody z řeky Columbia, kterou jsem s sebou přivezla ze státu Washington, do sklenic jsme daly dlouhé bílé svíce a na vrch hrobu položily loutky našich předchůdkyň. Tu noc jsme zapálily svíčky, seděly u mohyly a povídaly si s nimi. Bylo opravdu úžasné vidět a cítit emocionální spojení, které jsme všechny měly s našimi rodinnými příslušnicemi. A vypadalo to, že i všechny mámy a babičky měly tam v lesích skvělou párty. Taky si myslím, že jsme v sobě všechny ještě měly tu touhu hrát si s panenkami, které vyrábění loutek učinilo zadost.

Šly jsme se pak koupat nahé v Úhoří Řece, která je panenská, čistá, se dnem z ohlazených kamenů. Teplota vody byla perfektní: ani moc teplá, ani studená. Vlastně jsme v té vodě zůstaly hodiny, jako by nás po celém těle hladily obrovské ruce. Bylo to, jako bychom plachtily ve velké děloze Bohyně.

Jednoho dne jsme měly říční rituál k poctě Oshun, která je sama říční bohyní. Vždycky jedna z nás plavala na zádech nahá a druhá ji kapala med po celém těle na počest Oshun a ukončila to kapáním medu do úst. Tohle byl pro mě jeden z nejhlubších duchovních zážitků mého života. Ještě teď se vidím, jak liju med, zlatý, jak se v něm odráží slunce, po alabastrové ženě plovoucí v průzračné čistě vodě se sekvojemi, vrbami a bavlníky v pozadí a pár zářivé růžových proužků ohnivého býlí kvetoucího podél břehu. Síla tohohle okamžiku mi vzala dech. Skoro jsem nemohla chodit, když jsem vylezla z řeky.

Dřív jsem bývala poradkyní na letních táborech a strávila jsem 11 let v dívčím skautu - díky tobě, Julie Gordon Lowe!!!- a znám většinu rostlin a stromů a mám dobré tábornické znalosti.Bylo skvělé podělit se o tohle s mými sestrami Bohyně. Cítily jsme obrovské potěšení, když jsme stály podél cesty a trhaly sluncem ohřáté ostružiny a okamžitě je rozmačkávaly v puse. Už jsem řekla, že losos a ostružiny jsou dva největší dary, které nám Bohyně dala v levém horním rohu Spojených Států, a že to je tak blízko k hříchu, jak se jen my, uctívačky Bohyně, můžeme dostat, když ignorujeme Její dary. Bohyně samozřejmě chce, abysme tam stály a jedly Její ostružiny a sťáva nám tekla po pažích.

Naší poslední noc jsme nádherně divočily kolem ohně. Zavolaly jsme k nám Artemis, ale nějak přišla i Uršula. Byly jsme všechny medvědími bohyněmi s obnaženými ňadry a povlávajícími vlasy, které bubnovaly a zpívaly a hulákaly a tančily kolem ohně. A vychechtaly jsme se úplně z podoby! Nikdy v životě jsem se tak nepobavila jako tu noc! Tančila jsem se svou velkou olšovou holí Stařeny, do které jsou vyřezané runy, a ke které jsem připevnila dva pruhy sobích prstů, které chřestí jako staré suché kosti. Bušila jsem s tím o zem a země se hýbala.

Nikdo nás neotravoval a dokonce - na našem posledním velkém koupání, kdy jsme měly plavky, protože jsme byly v řece s několika dalšími rodinami- jsme byly vážně nablízku nabírání nových rekrutů. Ty další ženy - většinou mámy s jejich rodinami - to tak přitahovalo k nám a k naší energii. Neustále 'náhodou' připlouvaly blízko k nám a nakonec se dostatečně odvážily, že se nás zeptaly, kdo jsme a proč se tak dobře bavíme.

Měly jsme taky skvělé jídlo. Kukuřici opečenou nad ohněm, kuře teriyaki, marinovanou zeleninu opékanou na rožních, skvělé hovězí - tohle není skupina vegetariánů! - a úžasné ovoce a zeleninu od jedné naší členky, která je součástí organického velkoproducenta. Měly jsme obrovské bílé třešně, které byli zároveň sladké i dostatečně kyselé na to, aby byly zajímavé, broskve, které se rozplývaly v ústech, tradiční rajčata, která vážila více než půl kila jedno, avokáda jak máslo, a žluté banánové brambory, které jsme pekly s rozmarýnovým a olivovým olejem. Láhev skvělého organického vína Bordeaux.

Všechny jsem naučila, jak dělat tábornické koláčky Andělí jídlo, které se sestává z tlustých kousků chleba namočených do kondenzovaného mléka, obalených v nastrouhaném kokosu, nastrčených na prut a opečených nad ohněm. Zní to divné, ale věřte mi, je to totální DOBROTA.

Povídaly jsme a povídaly a povídaly a povídaly, zpívaly písně, hrály na kytaru a bubny a spojily se spolu ještě těsněji, než kdy před tím. Odplazily jsme se domů pěkně po půlnoci naší poslední noci, protože nikdo nedokázal odolat poslední příležitosti vykoupání se v Úhoří Řece. Projížděli jsme jedním ze silnicí průjezdných sekvojových lesů kvůli jedné z nás, která je v Kalifornii nová, a nevěřila, že lidi opravdu něco takového udělali.

Tenhle zážitek byl do velkého stupně skvělostí odlišný od zážitků festivalu Bohyně 2000. Tentokrát celý důraz byl na prostředí a na každé z nás. Protože nebyl ustanovený program, večeře byla, až byla a tak bylo i všechno ostatní - opravdu jsme se mohly ponořit do hloubky a zase se vynořit. Opravdu se mi moc líbila Bohyně 2000, kde jsem se od každého vedoucího programu něco naučila. Ale bylo to výborné, že jsme na tomhle výletě neměly ta vyrušení.

Jedna další věc, která byla opravdu dobrá na tom výletě, bylo bezpečí, které jsme v našem počtu měly. Jak mám ráda táboření, nepřipadá v úvahu, že bych se cítila bezpečně, kdybych na takovýhle výlet chtěla vyrazit sama. Ale bylo nás plno, a máme jednoho hyper-ostražitého strážce, a tak jsem se cítila nádherně v bezpečí a mohla jsem si tam jen tak plout na zádech a dívat se na nebe bez jediné starosti na celém světě.

Takže teď jsme doma. A už se mi chce zpátky. Což je výborný stav mysli, v jakém se má člověk vrátit z výletu. Zvlášť když tam bylo tolik tančení s bohyněmi. To byla výborná oslava Lammas.

"Tančení s bohyněmi"

(oslava svátku Lammas, 2.srpna)