Jitřní země je věnována duchovní tématice, jako jóga, witchcraft, kult Bohyně, posvátná sexualita, tantra, mystika, ale tématem je i zdravá výživa, vegetariánství, ekologie, léčivé rostliny.
Jitřní země 
Translate - select language ^
 
  Dnešní datum: 25. 09. 2020     | Mapa stránek | Fórum JZ | Galerie JZ | Na Chvojnici | Galerie Na Chvojnici | Biozahrada |
   
 
kulatý roh  Náhodný citátkulatý roh
Václav Klaus:
Náš úkol byl ne zajistit každému štěstí a bohatství, náš úkol byl změnit politický, ekonomický, sociální systém z komunismu v něco docela jiného a to se stoprocentně podařilo. Kdyby byli všichni se vším spokojeni, tak svět končí, protože by nebyla sebemenší motivace něco dělat.

kulatý roh  Hlavní menukulatý roh
Hlavní stránka
Mapa stránek Jitřní země
Přehled rubrik
Odkazy
Galerie Jitřní země
Ankety
Nejčtenější stovka
Rozšířené vyhledávání
Poslat nové heslo
Upravit čtenářskou registraci
Zrušit svoji registraci čtenáře

kulatý roh  Přehled rubrikkulatý roh

kulatý roh  Nejčtenějšíkulatý roh
Aktuální stav
(12. 01. 2018, 2779x)
Naslouchejte si každou vteřinou
(02. 11. 2017, 2727x)
Svět se mění
(19. 11. 2017, 2726x)
Nejsme připraveni
(27. 09. 2017, 2645x)
Váš rok
(02. 01. 2018, 2387x)

kulatý roh  Počasí, Slunce, Lunakulatý roh

Solar X-rays:
Status
Geomagnetic Field:
Status
Aktuální snímky Slunce


kulatý roh  O Jitřní zemikulatý roh
Jitřní země
ISSN 1801-0601
Vydavatel: J. Holub, Kralice n. Osl.
Jitřní země byla založena na pod­zim roku 2000. Věnuje se hlavně duchovní tématice, ať už je to jó­ga, witchcraft (wicca), kult Bo­hy­ně, posvátná sexualita a tantra, mys­ti­ka, New Age, ša­ma­nis­mus ale také třeba zdravá výživa, vege­tari­án­ství, lé­čivé rost­liny a eko­logie.

Tajemno

* Osud "v rukou" 1.


Převzato (www.zahady.cz) - Tajemno - 04. 11. 2005 (7973 přečtení)

První část reportáže z cesty za "Palmovými knihovnami".



O knihovnách palmových listů jsem se poprvé dozvěděl z knihy Annety a Thomase Ritterových „Na stopě osudu“. Po jejím přečtení jsem si řekl, že by bylo zajímavé, jestli by se na palmových listech našlo i něco o mě. Zaujalo mě na nich především to, že byly napsány před staletími. Pokud je pro mne určen palmový list popsaný hluboko v minulosti, zvyšuje to podle mého názoru pravděpodobnost toho, že se bude jednat o mou skutečnou budoucnost. Vzpomněl jsem si, že v knize byla zmínka o tom, že Anetta provozuje cestovní kancelář, která zajišťuje cesty za knihovnami palmových listů a tak jsem vystřelil od boku a do internetového prohlížeče zadal adresu „www.ritterreisen.de“ a ke svému překvapení jsem zjistil, že střela zasáhla cíl. Webový prohlížeč byl sice automaticky přesměrován na adresu „www.zeitreisen-sl.com“ ale byly to stránky, které jsem hledal.

Pokud si budete prohlížet jejich stránky, tak si možná všimnete, že Anetta se už nejmenuje Ritterová, ale Ritterová-Fridrichová a jejím společníkem není Thomas, ale nějaký Peter Friedrich. V knize na stopě osudu bylo ale napsáno, že jsou s Thomasem duální duše a že budou spolu žít ve šťastném svazku. Já jsem ti tohoto všiml až později a časem jsem se také dozvěděl, co se vlastně stalo. V době Annetiny a Thomasovi první cesty za knihovnami palmových listů, která je popsána v knize Na stopě osudu, Anetta neuměla anglicky a všechny palmové listy byly překládány do angličtiny, z které je potom Anettě do němčiny překládal Thomas. V těchto palmových listech bylo mimo jiné psáno i o budoucím rozchodu Annety a Thomase, ale on jí to zamlčel. Časem Anneta začala cítit, že něco není v pořádku a to i v manželství. Protože už sama uměla anglicky, vydala se sama do Indie hledat radu v knihovně palmových listů, ve které ještě nebyla. Tam se dozvěděla něco jiného než v předchozích knihovnách. Po návratu z Thomase vypáčila pravdu o jeho lži při překladu palmových listů a tyto lži se staly jedněmi z posledních hřebíků do rakve jejich manželství.

Po důkladném pročtení jejich webových stránek jsem po určitém váhání rozhodl s nimi cestovat do Indie. Při rozhodování bylo na straně pro cestu kromě zájmu o knihovny palmových listů to, že jsem ještě v žádné exotické zemi nebyl a jejich cestovní kancelář, i když měla sídlo ve Španělsku, měla oficiální pobočku v Drážďanech (Fridrichovi žijí střídavě ve Španělsku a v Drážďanech a tak jako jediní zaměstnanci své firmy obsluhují jak španělské sídlo, tak drážďanskou pobočku). Protože jako severočech to mám do Drážďan blízko (cca. 1h jízdy autem), mohl jsem je navštívit osobně. Pro vyřízení formalit stačily 2 návštěvy. Při první jsem převzal potvrzení internetové objednávky a zaplatil zálohu. Při druhé jsem doplatil zbytek a převzal letenky. Vízum do Indie jsem si samozřejmě musel zajistit sám. Pro jeho vydání bylo potřeba kromě zaplacení poplatku také předložit buď potvrzení rezervace ubytování nebo rezervace letenek. V mém případě mi Anneta poslala faxem potvrzení rezervace letenek. Jelikož umím dobře německy, nebyl pro mne problém komunikovat s Fridrichovými ani s ostatními účastníky zájezdu. Odlet do Indie byl z Frankfurtu, přičemž letecká doprava z ostatních německých letišť byla zdarma. Jak by to bylo s dopravou z Prahy nevím, protože jsem se rozhodl letět z Drážďan. Hlavně pro to, že jsem ještě nikdy letadlem neletěl a neměl jsem žádné zkušenosti s orientací na velkém letišti a bál jsem se, že sám ve Frankfurtu zabloudím. Peter Friedrich měl navíc s velkou pravděpodobností letět z Drážďan a já bych měl průvodce i po frankfurtském letišti. Do Drážďan jsem to navíc neměl moc daleko. To se ale bohužel změnilo kvůli povodni, která postihla Evropu v létě 2002. Když jsem jel 2 týdny před odjezdem do Drážďan zaplatit zbytek ceny a převzít letenky, tak již byly v Ústí nad Labem, kudy jsem cestou projížděl uzavřeny části příjezdové komunikace a povodeň vrcholila týden před odjezdem. Moje rodina měla to štěstí, že se voda zastavila cca 300 m od našeho domu. Po opadlé vodě ale zůstaly uzavírky silnic, po kterých vedla cesta do Drážďan a tak nám nakonec cesta na Drážďanské letiště objížďkou trvala 3,5 hodiny. Povodní byli postiženi i Fridrichovi. Jejich byt sice byl v zátopové oblasti, ale naštěstí bydlí ve vyšším patře, takže museli vyhodit jen věci ze sklepa.

Na malém drážďanském letišti nebyl žádný problém Fridrichovi najít a z Drážďan cestovala i jedna dvojice účastníků. Letadlo po startu začalo prudce stoupat, až se mi z toho zatočila hlava (možná i proto, že let z Drážďan do Frankfurtu byl mým prvním letem letadlem vůbec). Ve Frankfurtu jsem zjistil, že moje obava ze zabloudění byla přehnaná. Peter nás samozřejmě letištěm provedl, ale značení mi připadalo natolik dostatečné, že při troše snahy bych to zvládl na poprvé i sám. U brány pro oblet do Indie se Peterovi podařilo postupně najít i zbytek skupiny, celkem včetně něj nás bylo 9 lidí. Let proběhl klidně. V Madrasu jsme přistáli kolem půlnoci místního času. Při braní zavazadla z pásu mě zarazilo, že nikdo nekontroloval, jestli si beru svoje zavazadlo. Při dalších letech jsem zjistil, že je to naprosto normální a divím se, že není velký počet krádeží. Patrně by se při cenách letenek asi nevyplatilo létat jenom kvůli tomu, abych si na cílovém letišti vyzvedl naslepo cizí zavazadlo a pak jeho obsah prodal. Při přistání sice hlásili venkovní teplotu 28°, ale po vyjití z letištní haly mě doslova udeřilo dusno, které panovalo i víc jak hodinu po půlnoci. Než jsme ušly cca 200 m k pronajatému mikrobusu, byl jsem propocený úplně skrz na skrz. V mikrobusu naopak byla klimatizace, která běžela naplno, takže jsem si musel vzít svetr a čepici, abych nenastydl. Cesta do hotelu trvala asi hodinu.

Hotel ležel mimo Madras v Mahabalipuramu na břehu moře. Hotel nebyl žádný luxus, byl tak nějak akorát. Každý pokoj měl svou koupelnu, WC a klimatizaci. Klimatizace se ale dala regulovat jen zapnuto-vypnuto a chvíli po zapnutí pokoj připomínal lednici. Chvíli mi ale trvalo si zvyknout na zvuk mořského příboje, který byl hodně slyšet i přes zavřené okno. V moři jsem se koupal jen 2x, protože vlny byly opravdu silné a nechtěl jsem skončit jako jedna účastnice zájezdu, které silné vlna podvrtla nohu v koleni a ona místo výletů za památkami strávila tři dny na pokoji. Navíc tam bylo moře „odporně“ teplé a vůbec jsem se v něm neosvěžil.

Navštívili jsme blízké městečko Mamallapuram, kde jsou k vidění jakési „chrámy“ o velikosti jedné běžně velké místnosti vytesané z jednoho kusu kamene, 9m vysoká a 27 m dlouhá zeď posetá reliéfy s výjevy z mytologie a hlavně tzv. „Laboratoř bohů“, kde jsou k vidění obrovské balvany s čistými a rovnými řezy, jaké by byl problém udělat i s dnešní moderní technologií, kruhová díra do skály, jakoby vyvrtaná vrtákem o průměru 1,5 m (jaká byla skutečná hloubka nevím, proto v asi metrové hloubce začínaly kameny, kterými byla zasypána) a tzv. „Krišnova máslová koule“, několikametrový balvan ležící už po staletí na šikmé ploše, který vypadá, jakoby se měl každou chvíli skoulet dolu, ale místní natolik věří v jeho stabilitu, že se chladí v jeho stínu. Také jsme navštívili místní základní školu, kterou Fridrichovi pravidelně sponzorují, jen tři kantoři jsou placeni státem, ostatní ze sponzorských darů (Fridrichovi nejsou jedinými sponzory této školy). Většinu tříd tvoří kouty školního dvora, kde žáci sedí na zemi kolem učitelky. Podobné obrázky jsem už předtím samozřejmě viděl v televizi, ale když jsem stál uprostřed takovéhoto vyučování, uvědomil jsem si, jaké mám štěstí, že jsem se narodil v naší zemi a že i když stále závidíme západu jeho bohatství a nadáváme na naší ekonomickou situaci, je naše „chudoba“ pro velkou část světové populace nedosažitelným snem.

Další den jsme si byli prohlídnout Madras. Začali jsme na hoře svatého Tomáše, který tam měl být proboden kopím během modlení. Dnes je tam památník a kostel. Také je odtud pěkný výhled na Madras. Pak jsme pokračovali do kláštera Kapaleeshwarar, který je v Madrasu nejznámější. Před vstupem do tohoto kláštera jsme si museli stejně jako u všech náboženských staveb v indii, zout boty a po celém klášteře včetně dvora jsme chodili v ponožkách. Indové chodili samozřejmě bosi, ale pro nás byla dlažba na slunci bez ponožek moc horká. Zde jsme byli svědky podávání jídla těm nejchudším, kteří by jinak hladověli. Stůl byl tvořen dlažbou, talíř palmovým listem a příbor rukama. Také jsme byli v moderním nákupním středisku Spencer Placa, kde měli spíš luxusnější zboží, ale jelikož je Indie hodně lidnatá země, najde se tam vždy dostatek bohatých.

Nyní byla na řadě návštěva první palmové knihovny, té v Kanchipuramu. Protože by nás v knihovně nestihli obsloužit všechny v jeden den, byli jsme rozděleni do 2 skupin, každý den jedna. Já jsem byl v té, která přišla na řadu až druhý den, takže jsem měl nyní den volna, který jsem vyplnil nicneděláním, který bylo po několika dnech prohlížení památek docela příjemné.

Cesta do Kanchipurámu trvala asi 1,5 hodiny. Nejdříve nám sňali otisky palce (mužům pravého a ženám levého) u ruky a na kus papíru jsme měli napsat první písmeno jména. Následně nás rozdělili do dvojic. Jedna dvojice šla na řadu dopoledne, druhá odpoledne. Já jsem byl zase v té druhé a dopoledne jsme měli jiný program: prohlídku města. Během prohlídky jsme navštívili nejstarší klášter ve městě – Kailasanatha-Tempel, který byl postaven v 7 století našeho letopočtu, místní zeleninový trh a manufakturu na tkaní látek z hedvábí. Látky byly tkánu na ručních stavech, ale na jednotlivé vzory měli šablony z plechu (vypadaly jako velké děrné štítky). Zajímavé na tomto rodinném podniku bylo to, že i když skoro všichni spali za zemi, z vydělaných peněz si místo postelí koupili docela luxusně vyhlížející auto.

dokončení příště

Jaroslav Šimůnek
 
Se souhlasem redakce
převzato z www.zahady.cz

 

 

Pokud se vám tento článek líbil, přidejte jej na

 

[Akt. známka: 1,00 / Počet hlasů: 1] 1 2 3 4 5
Celý článek | Zpět | Komentářů: 0 | Informační e-mailVytisknout článek


Komentovat článek     

Pro přidávání komentářů musíte být čtenář registrovaný a přihláąený a mít nastavený odběr info-mailů.


 

NAHORU | Hlavní stránka

kulatý roh  Přihlášený čtenářkulatý roh

Uživatelské jméno:

Heslo:




Registrace nového čtenáře!


kulatý roh  Aktualitykulatý roh
18. 09. 2020:

Jan Schneider: "Tak nám zase někoho otrávili. Jegora Gajdara v Irsku (2006), Skripalovy ve Velké Británii (2018), a teď Navalného v Německu? Kdyby ho ale opravdu otrávili nervovým jedem na bázi organofosfátů v Rusku, byl by dávno nebožtík a kolem něj by bylo mnoho dalších. Kdyby ho otrávili toutéž látkou v Německu, dopadlo by to stejně. To je moc divných věcí najednou. Ti novodobí Goebbelsové ale tvrdí, že se tak opravdu stalo, a že na odebraných vzorcích tu shodu potvrdilo několik laboratoří. Má to jen jeden háček. Ty vzorky nebyly odebrány forenzně průkazným způsobem. Neobstály by před jakýmkoliv soudem jako důkaz ani v případě ukradené koloběžky..."

Celý článek...


11. 09. 2020:

Jan Keller: Novičok patří spolu s ricinem do skupiny vysoce toxických chemických látek, které Rusko používá ve třech jasně definovaných případech.

  • Za prvé tehdy, když má pocit, že minulé sankce, které proti němu byly přijaty, jsou příliš slabé, ztrácejí svoji účinnost a potřebovaly by zdůraznit.
  • Za druhé Rusové k některé z těchto látek sahají, když mají dojem, že jejich diplomatické vztahy s jinou zemí jsou jakžtakž uspokojivé, takže je nutno je náležitě vyostřit a zdramatizovat. Za tímto účelem se někdy spokojují pouze s fingovanou hrozbou, kterou se snaží široce medializovat s pomocí těch nejvěrohodnějších mediálních kanálů.
  • Nejběžnější je třetí případ, kdy sahají k novičoku proto, aby zhatili některý z projektů, na němž s partnerskou stranou léta spolupracovali a od něhož si slibují velký ekonomický přínos. V posledním případě šlo o to, že Rusové potřebovali, aby v Německu vznikl odpor proti plynovodu Nord Stream 2, který je právě před dokončením. Protože Německo zůstávalo hluché vůči americkým výhradám proti tomuto energetickému projektu, museli Rusové sáhnout k novičoku, aby měli odpůrci rusko-německé spolupráce v oblasti energetiky silnější argumenty.

Celý článek...


10. 09. 2020:

„Díky sankcím zavedeným v roce 2014 je dnes Rusko mnohem méně závislé na přílivu zahraničního kapitálu, takže pandemie způsobila jeho ekonomice menší škody," vysvětlila v rozhovoru pro agenturu Bloomberg Elina Ribakova, zástupkyně hlavní ekonomky z Institutu mezinárodních financí ve Washingtonu.

Celý článek...


10. 09. 2020:

Jaroslav Štefec: "Zajímalo by ale určitě nejen mě, jakou svobodu měl pan senátor (Vystrčil) na mysli. Svou svobodu kašlat na doporučení prezidenta, premiéra a ministra zahraničí a na ekonomické zájmy ČR? Svobodu vyhazovat peníze českých občanů za nesmyslné cesty, které nás navíc naprosto jistě o další peníze ještě připraví? Svobodu Tchaj-Wanu? Svobodu Číny? Nebo svobodu lidí v ČR? Netuším, a opět jsem si naprosto jist, že by to nedokázal vysvětlit ani on sám..."

Celý článek...


10. 09. 2020:

Pavel Černocký: „Proč popularita ANO a Babiše stále neklesá? Prosté... když "obyčejný" člověk poslouchá, co Babiš říká a dělá, a porovnává to s nenávistnými výlevy exotů jako Fiala, Vystrčil, Bartoš a nebo Rakušan, tak si říká: "No, on ten Babiš asi není nic moc, ale ono by mohlo být daleko hůř...", kdyby se dostali k lizu ti "liberální pseudodemokraté" ... "

Celý článek...




WebArchiv - archiv českého webu        optimalizace PageRank.cz       Bělehrad.Cz      Výrobky z konopí a bio bavlny - URBANSHOP     

Tento web byl vytvořen prostřednictvím phpRS v2.8.3a - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Aby bylo legislativě EU učiněno zadost, vezměte na vědomí, že tento web využívá cookies, jako naprostá většina všech stránek na internetu. Dalším používáním webu s jejich využitím souhlasíte.

Redakce neodpovídá za obsah článků, komentářů ke článkům a diskusí ve Fóru,
které vyjadřují názory autorů a nemusí se vždy shodovat s názorem redakce.
Pro zpoplatněné weby platí zákaz přebírání článků z Jitřní země!