Nejsnadnější a také nejlevnější způsob, jak získat pěkné stromečky citrusů, je vypěstovat si podnože ze semen (nejlépe z pomerančů) a potom poprosit nějakého zkušeného pěstitele o naroubování. V tomto pokračování seriálu probereme i další možnosti rozmnožování citrusů.

ROZMNOŽOVÁNÍ CITRUSŮ

Citrusy se běžně rozmnožují dvěma způsoby: generativně (výsevem semen) a vegetativně (řízkováním nebo štěpováním). V našich podmínkách je generativní množení velmi zdlouhavé, a proto se běžně nepoužívá, i když vede k nejlépe přizpůsobeným rostlinám. Jak již bylo uvedeno, semenáče většinou vstupují velmi pozdě do období plodnosti. Nucelární semenáče, zachovávající vlastnosti mateřské rostliny se s výhodou používají k ozdravování virózních odrůd, neboť virózy se ve většině případů nepřenášejí semeny. V produkčních oblastech se výsevem množí pouze některé lajmy, jinak se výsevy používají ve šlechtitelství a pro získání podnoží ke štěpování. Metoda urychlení nástupu plodnosti je dosti sporná, ale pro nenapravitelné optimisty alespoň zjednodušený postup: co nejrychleji zapěstovat větve I. až V. řádu, po zapěstování větví VI. řádu přesazovat již co nejméně, dvakrát měsíčně hnojit 0,5% odvarem 2e superfosfátu, do koruny stromku přiroubovat 2 až 3 očka z plodícího citrusu. Jakmile z oček vyrostou výhonky a zakvetou, je vhodné chladné přezimování, nebo přisvětlováním prodloužit den na 12 hodin.

Pro ty méně trpělivé je přece jen spolehlivější použít osvědčených metod vegetativního množení plodících spolehlivých odrůd citrusů. Vegetativně množené rostliny začínají plodit mnohem dříve a jsou naprosto shodné s mateřskou odrůdou. Velkou nevýhodou však je snadný přenos chorob, především viróz. U řízkovanců ještě může nepříznivě působit na růst a celkovou odolnost slabší kořenová soustava. Řízkované rostliny velmi brzo plodí, často na úkor růstu, což bývá největší problém především u citroníku Meyerova, takže i když je řízkování nejjednodušší, přece jen se častěji používá štěpování.

Semeno pro získání podnoží vybíráme ze zdravých plodů, nejčastěji se používají kubánské pomeranče pro rostliny zimované v teple, pro studené zimování nepoužívá Poncirus trifoliata. Použití citroníků, mandarínek a grepů se z různých důvodů většinou nedoporučuje, i když je za určitých podmínek možné. Bližší přehled podnoží bude uveden později. Vybraná a očištěná semena vyséváme bud‘ ihned nebo je stratifikujeme v chladničce při teplotách 0 až +5 °C, jinak velmi rychle vysychají a ztrácejí klíčivost. Vyséváme do běžného substrátu a výsev držíme při teplotách nad 20 °C a zásadně nepřemokřujeme. Aby se semenáče vyvíjely co nejlépe, musí mít jejich kořenový systém k dispozici dostatečný životní prostor. Květináče tedy používáme nejméně 10 cm široké a po prokořenění přesazujeme ihned do větších. Podle způsobů roubování je možné používat podnoží již od průměru 2 mm, pro očkování je vhodný průměr asi 5 mm a více. Podnože vybíráme zdravé, bujně rostoucí, se sytě zelenými listy.

Při výběru roubů i řízků přihlížíme především ke zdravotnímu stavu mateřských rostlin, aby se zamezilo šíření chorob, především viróz. Rouby se odebírají z plodících rostlina musí být dobře vyzrálé, nejlépe letorosty z první růstové periody. Interval mezi odebráním roubů a vlastním štěpováním má být co nejkratší, delší uskladnění je možné pouze ve vlhku v chladničce, ale i tam pouze několik dní.

Citrusy se štěpují očkováním nebo roubováním. V praxi se nejčastěji používá očkování, především kvůli racionálnímu využití oček.

Pokud použijeme rouby s jedním očkem, má roubování některé výhody. K nejdůležitějším patří menší závislost na růstové fázi (podnože nemusí být v plné míze) a možnost použít podnoží již od průměru cca 2 mm (podle tloušťky roubu), pokud roubujeme do rozštěpu. Při roubování se roub nemusí odlisťovat, dokonce se ani nemusí redukovat listová plocha, je však nutné uzavřít roub spolu alespoň s jedním listem podnože do polyetylénového sáčku, aby se zabránilo vysychání roubu.

Popisy běžných technik roubování a očkování jsou v odborné zahrádkářské literatuře natolik běžné, že je zde nebudeme znovu uvádět. Je třeba pouze upozornit na některé důležité okolnosti u štěpování citrusů.

Při očkování a roubování za kůru musí být podnože v růstové fázi (v plné míze). Nejvýhodnější jsou jarní a letní růstové periody. Při teplém zimování a použití techniky roubování do rozštěpu je možné i podzimní a zimní roubování, ale již s určitým rizikem neúspěchu. Neujmutá očka se poznají poměrně brzy, neboť spolu s řapíkem zasychá i očko a černá. Ujmuté očko zůstává zelené včetně štítku kůry, řapík většinou po 14 dnech odpadne: Po vyrašení očka je třeba odříznout podnož těsně nad očkem (je však možné ponechat i čípek a ten odstranit teprve později) a ránu zamáznout štěpařským voskem nebo latexem. Naštěpované rostliny ponecháváme ve stínu až do vyrašení, kdy postupně odstraňujeme nasazené sáčky.

Nejjednodušší metoda vegetativního rozmnožování některých citrusů je řízkování. Spolehlivě je takto možné rozmnožovat především citroníky, cedráty, Rangpurský lajm, některé citranže a za použití stimulátorů uspokojivě zakořeňují i Poncirus trifoliata, kalamondin a některé další druhy. Při optimálních podmínkách zakoření občas i grepy, pomerančovníky a mandarínky. K řízkování používáme vyzrálé části letošních výhonů dobře rostoucích a plodících zdravých rostlin. Řízky se řežou se dvěma až čtyřmi listy, spodní řez se vede šikmo proti spodnímu očku, horní nad posledním očkem s ponecháním nepatrného čípku. Spodní list se zcela odstraní, listové čepele ostatních se zkrátí na třetinu k omezení transpirace.

Řízky po případném nastimulování sázíme do vysterilizovaného substrátu až po spodní list. Optimální substrát je směs stejných dílů rašeliny a agroperlitu. Množárnu používáme pokud možno se spodním vyhříváním, v domácnosti v nouzi vyhoví i různé dózy na potraviny s plexikovým víkem nebo i vypařený květináč přikrytý sklenicí. V poslední době se začínají používat také polyetylénové sáčky se substrátem pro jeden řízek. V množárně udržujeme rovnoměrně teplotu kolem 23 °C, vysokou vzdušnou vlhkost a také stálou přiměřenou vlhkost substrátu. Množárnu chráníme před přímým působením slunečních paprsků. V žádném případě nesmíme ponechat na řízcích případná vyrašená poupata. Řízky koření obvykle 4-6 týdnů a po dalších asi 14 dnech je můžeme přesazovat. Také přesazené řízky ještě nějakou dobu chráníme před přímým sluncem.

Pro obtížně zakořeňující druhy je možné použít tak zvaného vzdušného hřížení. Na vhodném místě vybrané větvičky (nejčastěji letorostu) se sloupne asi 5 mm široký kroužek kůry, místo se nastimuluje, obalí se vlhkým substrátem a převáže se polyetylénovou fólií. Substrát se udržuje přiměřeně vlhký až do zakořenění, kdy se zakořeněná část odřízne a zasadí. Takto je možné zakořenit i větší části větví, třeba i s plody, i když to se zrovna nedoporučuje.

Další možný způsob je tzv. přikájení. Obě rostliny se naříznou bočně tak, aby se větévka plodonosné rostliny svým řezem spojila s řezem na podnoži boční stranou. Žádná z rostlin se nevyjímá z květináče ani se neřežou samostatné rouby. Na bocích obou rostlin se provede svislý řez asi v délce 3 cm. Květináč jedné rostliny může stát(pevně připevněn) na květináči rostliny druhé. Tím si zajistíme fixaci obou rostlin a zabráníme tak nežádoucímu posunu jedné nebo druhé rostliny. Je nutné výši řezů promyslet a provést na správných místech. Usnadní nám to práci při spojování obou rostlin.

Po spolehlivém připojení obě řezné plochy k sobě pevně přivážeme a zamažeme štěpařským voskem. Po srůstu se plodonosná větvička oddělí od mateřské rostliny a roubování je tím skončeno.

Tento způsob je zvláště vhodný při slabých podnožích. Boční roubování slouží k urychlení plodnosti, není obtížné, a zvládne je každý začátečník.

Fotografie z výstavy citrusů v Galerii Jitřní země