...a mě napadla obměna: Jiříku, Toníku, Pepíku, nečůrejte nám už na záda! ...aneb stále více mám pocit, že nás pánové stále více nechápete. Naopak my ženy chápeme Vás, vaši vykolejenost, vykořeněnost a bezradnost, tedy to, že jste vyhození ze svých rolí, ale z té role jste vystoupili sami a dobrovolně a hodně z toho jste přehodili na nás. Tím myslím třeba realizaci myšlenek, naopak to vypadá dnes tak, že myšlenky realizujeme my, ale vaše myšlenky a tedy bez spojení vaší a naší duše ve vnímání světa... A když si dovolíme oponovat,že to není to pravé ománkové, jsme odkázány do „mezí“ že vy tomu rozumíte více a co my do toho máme co mluvit. Jenže bohužel jsme tam, kde jsme a svět vypadá jak severní Čechy po skrývce - pusto a prázdno, nehostinno.

V takovém světě se nám ženám žije velmi těžce a jsme tak nuceny hrát roli, která nám nepřísluší, doslova nás dusí a hubí a nedává prostor rozvinout to co je nám vlastní, roli doslova druhořadou, ač není prvořadá ani druhořadá, mužská a ženská role je nezaměnitelná a jasně daná a je na čase aby byly opět tyto role zařazeny do správného kontextu, protože jedině pak má naše působení na krásné planetě Zemi smysl. A dokud se muži nezačnou chovat jako muži, mohou se těžko ženy chovat jako ženy.

A proto Vás prosím, už nám přestaňte čůrat na záda…