Stav, ve kterém jsou obvykle dnes ženy a muži, je: Ona je žena, která miluje příliš a On je muž, který má strach z lásky. Ona touží po romantice a On se bojí dávat najevo lásku. To má původ v porušeném trojúhelníku tradiční rodiny, kde otec chybí a matka se pokouší nahradit jeho nepřítomnost tím, že hraje více rolí současně.

U mužů se projevuje strach ze závazku a u žen potřeba romantiky.

Strach ze závazku

Mužovo nevědomí automaticky projektuje na partnerku mateřský komplex. Začne se chovat k partnerce jako ke své matce. Vrhne na ní veškerou odpovědnost a rozhodování. Překvapená partnerka neví, co s touto snadno získanou mocí má dělat nebo jí využije ve svůj prospěch.

Když téměř všichni muži říkají Já se s ní snad udusím, nacházíme v tom stopu ovládnutí negativním mateřským komplexem. Když je člověk poslouchá, má dojem, že všichni trpí syndromem oprátky.

Tento syndrom spočívá v obětování potřeb sebeprosazení a samostatosti, v zákazu vyjadřování negativních citů a v potlačování sexuality (jako byl nucen se svou matkou). Ze strachu, že se nezavděčí, se muž adaptuje příliš. Muž poskytuje partnerce služby jako matce a to jenom proto, aby ji učinil šťastnou a vyloudil na její tváři úsměv.

Muž se bojí, že se ocitne sám v důvěrné situaci s jednou ženou, protože v jeho psychice se stále objevuje strach z fantomu mateřské nadvlády.

Potřeba romantiky

Zatímco mužský mateřský komplex se projevuje hlavně na sexuálním teritoriu, doménou ženského otcovského komplexu je oblast lásky a romantiky. Ženy trpí syndromem lasa. Chtějí totiž muže chytit. Žena vyvine nejrůznější taktiky k tomu, aby se jí muž, se kterým chodí patřičně věnoval. Střídá svádění, poddajnost, mlčenlivý odstup, vzdechy a záchvaty pláče, jen aby partnera stále zaměstnávala svou osobou.

Vše skončí opakem toho, co zamýšlela. Muž buď uteče nebo zůstane z jiného důvodu, než chtěla.

Potřeba romantického snění kompenzuje každodennost a žena se v takovém světě fantazie může ztratit. V jejích očích se partner promění v prince a ona se jen pozvolna vzpamatovává z šoku skutečnosti - muž, s kterým žije není takový, jakého si ho vysnila.

Válka pohlaví

Když se žena ve vztahu prosazuje jako jediný odborník na city, změní se partner proti její vůli v mlčenlivého uzavřeného společníka, jakým byl její otec.

Žena, která dělá z partnera dítě, skončí v náručí muže, který je slaboch.

V každém vztahu musí muž a žena bojovat, aby nesklouzli do archaických vzorců chování typu matka a syn nebo otec a dcera.

Smysl obtíží

Život je úžasný v tom, že člověku předkládá to, co potřebuje, aby se vyrovnal s komplexy, které má v sobě. Nenechává ho v klidu, stále ho tlačí dopředu a vede ho k tomu, aby si uvědomil, že je skutečným strůjcem svého štěstí.

Konfrontace se stínem

V každodenním životě naši partneři neslouží k ničemu jinému, než mít koho obvinit. Projekce stínu (skrytého špatného já) je jedním z oblíbených mechanizmů, kterým si já snaží zachovat iluzi nevinnosti. Na druhém lépe vidíme nedostatky svého soužití než na sobě. Proto své nedostatky projektujeme nevědomky na druhé. Tak negativita partnerky by mohla být podnětem k práci na vlastní negativitě.

Pokud vidíme na svém partnerovi špatné vlastnosti a jsme rozmrzelí, měli bychom poodstoupit a zamyslet se, jestli to náhodou nejsou vlastnosti, které máme my a projektujeme je na druhého.

Cesta, to je radost

Štěstí je nesnesitelné. Naučili jsme se ho žít, ale nenaučili jsme se ho prožívat. Mám dojem, že jakmile se rozloučíme s dětstvím, většinou zapomeneme, že jsme na světě proto, abychom se bavili a oslavovali život. Možná se nám zdá, že jenom, když jsme nešťastní, máme pocit, že skutečně žijeme. Neštěstí nás tak rozechvěje! My jsme však na této zemi, abychom všemi smysly procítili štěstí a využili všech možností lidského ducha i těla. Na lásku se většinou díváme jako na šťastnou náhodu, která by nás měla potkat.

Je spíš třeba snažit se pěstovat lásku v sobě, nezávisle na podmínkách celé dvojice, abychom byli schopni našemu vztahu něco nabídnout, ne abychom po něm stále něco vyžadovali.

Přejít ze světa v němž jsem plně oddán tomu druhému a on plně oddán mně, do světa, v němž mi působí potěšení, že ten druhý existuje, kde i já žiji rád, je velkou výzvou. Emocionální láska vychází z akcí a reakcí, které patří do světa vášní a žárlivostí. Ale láska srdce je láska založená na radosti, hluboké radosti z vlastní i cizí existence.

Čím méně závisí individuální štěstí na partnerovi, tím víc člověka život ve dvou obohacuje.