Jitřní země je věnována duchovní tématice, jako jóga, witchcraft, kult Bohyně, posvátná sexualita, tantra, mystika, ale tématem je i zdravá výživa, vegetariánství, ekologie, léčivé rostliny.
Jitřní země 
Translate - select language ^
 
  Dnešní datum: 16. 01. 2021     | Mapa stránek | Fórum JZ | Galerie JZ | Na Chvojnici | Galerie Na Chvojnici | Biozahrada |
   
 
kulatý roh  Náhodný citátkulatý roh
Winston Churchill:
Na Američany se můžete spolehnout, vždycky udělají, co je správné. Nejprve ale vyzkoušejí všechno ostatní.

kulatý roh  Hlavní menukulatý roh
Hlavní stránka
Mapa stránek Jitřní země
Přehled rubrik
Odkazy
Galerie Jitřní země
Ankety
Nejčtenější stovka
Rozšířené vyhledávání
Poslat nové heslo
Upravit čtenářskou registraci
Zrušit svoji registraci čtenáře

kulatý roh  Přehled rubrikkulatý roh

kulatý roh  Nejčtenějšíkulatý roh
Spojení duší
(23. 08. 2018, 2623x)
Co nás provází
(29. 01. 2018, 2487x)
Zaměření se na odpuštění
(15. 02. 2018, 2129x)
Oddělení zrna od plev
(13. 07. 2018, 2095x)
Sto jedna dní
(27. 02. 2018, 2076x)

kulatý roh  Počasí, Slunce, Lunakulatý roh

Solar X-rays:
Status
Geomagnetic Field:
Status
Aktuální snímky Slunce


kulatý roh  O Jitřní zemikulatý roh
Jitřní země
ISSN 1801-0601
Vydavatel: J. Holub, Kralice n. Osl.
Jitřní země byla založena na pod­zim roku 2000. Věnuje se hlavně duchovní tématice, ať už je to jó­ga, witchcraft (wicca), kult Bo­hy­ně, posvátná sexualita a tantra, mys­ti­ka, New Age, ša­ma­nis­mus ale také třeba zdravá výživa, vege­tari­án­ství, lé­čivé rost­liny a eko­logie.

Příběhy

* Pianista v obchodním centru


Ukázka z knihy (Jako řeka, jež plyne) - Příběhy - 23. 06. 2011 (5498 přečtení)

S přítelkyní houslistkou se potulujeme po jednom obchodním centru. Úrsula, která se narodila v Maďarsku, je nyní významnou členkou dvou mezinárodních filharmonií. Náhle mi stiskne paži:


„Poslouchej!“

Poslouchám. Slyším hlasy dospělých, křik dětí, zvuky z televize puštěné v obchodech s elektrospotřebiči, klapání podpatků na dlaždicích i hudební pozadí všudypřítomné ve všech obchodních centrech na světě.

„Není to skvělé?“

Odpovídám, že jsem neslyšel nic skvělého ani mimořádného.

„Piano!“ řekne a zklamaně se na mě podívá. „Ten pianista je skvělý!“

„Je to určitě nahrávka.“

„Nemluv nesmysly.“

Když se zaposlouchám pozorněji, je mi jasné, že je to živě. Pianista právě hraje jednu Chopinovu sonátu, a jakmile se teď dokážu soustředit, jako by ty tóny zastřely všechen rámus, který nás obklopuje. Procházíme chodbami plnými lidí, obchodů, nabídek, věcí, které podle reklamy mají všichni až na mne nebo vás. Dojdeme do restauračních prostor: kromě lidí, kteří jedí, baví se, diskutují a čtou noviny, je tu jedna z těch atrakcí, které se snaží svým zákazníkům poskytnout každé obchodní centrum.

V tomto případě je to piano a pianista.

Hraje další dvě Chopinovy sonáty a hned nato Schuberta a Mozarta. Bude to asi třicátník; cedulka připevněná u malého pódia vysvětluje, že jde o slavného hudebníka z Gruzie, jedné z bývalých sovětských republik. Hledal zřejmě zaměstnání, všechny dveře byly zavřené, zoufal si, rezignoval a teď je tady.

Nejsem si však jist, že tady opravdu je: zrakem dlí v kouzelném světě, v němž ty skladby vznikly, jeho ruce se dělí s ostatními lidmi o lásku, duši, nadšení, o to nejlepší z něho samého, o léta studií, soustředění a kázně.

Jenom jediné jako by nechápal: nikdo, vůbec nikdo tam nepřišel, aby ho poslouchal, ale aby nakupoval, jedl, bavil se, prohlížel si výklady, setkal se s přáteli. Vedle nás se na okamžik zastaví hlasitě hovořící dvojice a ihned odchází. Pianista to neviděl – stále ještě rozpráví s Mozartovými anděly. Nevšiml si také, že tu je obecenstvo o dvou osobách, z nichž jedna – nadaná houslistka – jej poslouchá se slzami v očích.

Vzpomínám si na kapli, kam jsem kdysi náhodou vešel a v níž jsem uviděl dívku hrající Bohu; bylo to však v kapli, mělo to smysl. Ale tady hudebníka nikdo neposlouchá, snad ani Bůh.

Lež. Bůh poslouchá. Bůh je v duši a v rukou toho muže, protože ten ze sebe vydává to nejlepší, nezávisle na jakémkoli uznání nebo finanční odměně. Hraje, jako by byl v milánské Scale nebo v pařížské Opeře. Hraje, protože je to jeho osud, jeho radost, smysl života.

Zmocní se mě pocit hluboké úcty. Respektu k člověku, jenž mi v té chvíli připomíná nesmírně důležité poučení: máš naplnit svůj osobní příběh, a tečka. Nezáleží na tom, jestli tě druzí podporují, kritizují, přehlížejí, tolerují – děláš to proto, že tohle je tvůj osud na této Zemi a zdroj veškeré radosti.

Pianista dohraje další Mozartovu skladbu a poprvé si všimne naší přítomnosti. Pozdraví nás zdvořilou a nenápadnou úklonou, my učiníme totéž. On se však hned zase vrací do svého ráje, je lepší ho tam nechat a nerušit ho ničím z tohoto světa, ba ani naším nesmělým potleskem. Je nám všem příkladem. Až se nám bude zdát, že se nikdo nezajímá o to, co děláme, vzpomeňme si na toho pianistu: skrze svou práci rozmlouval s Bohem a na ostatním vůbec nezáleželo.

Paulo Coelho, Jako řeka, jež plyne

 

 

Pokud se vám tento článek líbil, přidejte jej na

 

[Akt. známka: 4,00 / Počet hlasů: 4] 1 2 3 4 5
Celý článek | Zpět | Komentářů: 1 | Informační e-mailVytisknout článek


Komentovat článek     

Pro přidávání komentářů musíte být čtenář registrovaný a přihláąený a mít nastavený odběr info-mailů.


 

NAHORU | Hlavní stránka

kulatý roh  Přihlášený čtenářkulatý roh

Uživatelské jméno:

Heslo:




Registrace nového čtenáře!


kulatý roh  Aktualitykulatý roh
16. 11. 2020:

Profesor dr. Ivo Budil: "Bylo by nespravedlivé popírat obrovské vzepětí emocí v listopadu 1989 spjatých právě s osobou Václava Havla. Ocitl se zkrátka ve správný čas na pravém místě...
Bylo to skutečné národní společenství, naplněné pozitivní energií a historickým optimismem. Zrodila se mobilizující a osvobozující vize, která mohla dát českému národu obrovský rozvojový impulz. To, že k tomu nedošlo, mělo několik příčin. Především jsme byli navzdory různým vzletným frázím západních státníků řazeni do mocenského bloku, který objektivně prohrál čtyřicetiletý konflikt. A jak prozíravě prohlásil keltský náčelník Brennus v roce 387 před Kristem po vítězství nad Římany: „Běda poraženým.“ Česká republika byla do nového evropského ekonomického systému začleněna jako závislá a využívaná periférie, jejíž produktivita, pracovní síly a potenciál měly primárně pomoci posílit zhoršující se výkonnost západoevropského hospodářství. Významná část místní politické elity, a to v čele s Václavem Havlem, si tuto skutečnost buď vůbec neuvědomovala, nebo zmíněné kolonizaci přímo napomáhala...
"

Celý článek...


03. 11. 2020:

Publicista a spisovatel Benjamin Kuras: "Mimořádně komická jsou – po všech těch neprokázaných nařčeních Trumpa – nyní naopak prokázaná odhalení hrátek Bidenova syna Huntera s Ukrajinou, Ruskem a Čínou, nalezených v porouchaném laptopu, který ten trouba nechal v opravně a zapomněl si jej vyzvednout. Figurují tam dolárky za zprostředkování kontaktu na Bidena, když byl viceprezidentem. Jako třeba měsíční padesátitisícové platby od ukrajinského energetického holdingu Burisma nebo tříapůlmilionový šek od manželky bývalého moskevského starosty. Teda bylo by to komické, kdyby na tom nebylo tragické to, že polovině Američanů to nevadí."

Celý článek...


01. 11. 2020:

Blesk ty fotografie nepořídil, Blesk ty fotografie koupil. Víte, co to znamená? Ministr zdravotnictví padl na politickou provokaci,“ řekl ve studiu ČT24 komentátor Českého rozhlasu Petr Nováček.

Celý článek...


27. 10. 2020:

Profesor Ivo Budil: "Přiznám se, že neznám žádného novináře z Blesku, ale domnívám se, že nejde o poeticky naladěné a citlivé osoby chodící o půlnoci o samotě rozjímat na opuštěné hradby Vyšehradu o smyslu českých dějin. Ten člověk tam bezpochyby šel za určitým cílem, který splnil. Nenazýval bych ho jednoduše udavačem, protože prostě dělal svoji práci. Pan profesor Prymula náležel mezi mocné muže, kteří mají vlivné nepřátele. Podobné praktiky jsme v české politice zažili již mnohokrát, a to včetně svržení předsedy vlády. Pan profesor Prymula není prvním a ani zdaleka posledním, komu se něco podobného přihodilo...
Problém České republiky spočívá v tom, že mocenské jádro Evropské unie má zájem na tom, udržovat ji v polokoloniálním či periferním postavení, k čemuž slouží liberálně levicové a aktivistické politické strany, mainstreamová média a akademické kruhy. Jakýkoliv náznak lidového vůdce, který by české společnosti umožnil plně využít její potenciál, tedy musí být zničen či diskreditován.
"

Celý článek...


27. 10. 2020:

Jaroslav Štefec: Něco tady smrdí. A hodně. Akce, jejímž cílem byla likvidace Romana Prymuly a jeho odstavení z postu ministra zdravotnictví má všechny atributy klasické operace bezpečnostních služeb. Prolhané, plné podivností a postavené na písku. Takže kdybych si mohl tipnout, směřovaly by moje úvahy spíše než oblíbeným „směrem Moskva“ (případně Peking) daleko pravděpodobnější českou cestou, případně směrem k našim „spojencům“. Podivností typu „agenta s kufrem plným ricinu“ je víc než dost. Počínaje otázkou, kdo poslal fotografa bulvárního plátku v daný čas na dané místo, až po „podivné“ znalosti jistého Moravce, takto naduté a arogantní hlásné trouby antibabišovské tak zvaně „veřejnoprávní“ televize...
Ten, kdo celou akci připravil a naplánoval, rozhodně počítal s reakcí „antirouškařů“ a dalších obhájců „práva na vymření půlky národa“, samozřejmě té, v níž nebudou oni...

Celý článek...




WebArchiv - archiv českého webu        optimalizace PageRank.cz       Bělehrad.Cz      Výrobky z konopí a bio bavlny - URBANSHOP     

Tento web byl vytvořen prostřednictvím phpRS v2.8.3a - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Aby bylo legislativě EU učiněno zadost, vezměte na vědomí, že tento web využívá cookies, jako naprostá většina všech stránek na internetu. Dalším používáním webu s jejich využitím souhlasíte.

Redakce neodpovídá za obsah článků, komentářů ke článkům a diskusí ve Fóru,
které vyjadřují názory autorů a nemusí se vždy shodovat s názorem redakce.
Pro zpoplatněné weby platí zákaz přebírání článků z Jitřní země!