Duše, to je naše skutečné a celé Já - a jen malá část, jako špička ledovce, která vyčnívá z vody, je viditelná pro naše vědomí. Tato duše - toto Já pluje tímto světem jako ledovec, nebo spíše jako koráb, který má svůj cíl. Pluje pomalu, i když voda kolem něj někdy víří divokou rychlostí, ba i když se zdá, že se zastavil. Chceme-li zakotvit v přístavu, ještě na moři musíme skasat plachty, nemáme-li přístav minout nebo se rozbít o pobřežní útesy. Tak funguje naše mysl, i kdybychom si namlouvali, že kormidlo rozumu je zcela pod naší vládou. Kormidlo snad, ale ne loď.

Když chystáme důležitou akci, musíme ji nechat ve své mysli řádně zakořenit, musíme dát mysli čas, aby se na ni připravila. Naše rozhodnutí má na naši mysl velký vliv, ba větší než si dokážeme představit, podobně jako pootočení kormidlem na koráb. Není ale hned vidět, musí dostat čas. Musíme také do něj vložit dostatek energie, kormidlo se neovládá zase tak lehce. Toho nejsnadněji dosáhneme dobrou přípravou - na tábor si např. v předstihu nachystáme seznam věcí, napíšeme program na každý den. Přitom není vůbec důležité, aby se program dodržel, důležité je přestavit si a v duchu prožít každou hru, každou dobrodružnou výpravu. Na hory si promyslíme trasu, co si sebou vezmeme, nastudujeme přírodní zvláštnosti, pamětihodnosti a kulturní zajímavosti kraje, kam se chystáme. Pokud bychom ale nebyli schopni toto podniknout v atmosféře radostného těšení, raději se na to vykašleme.

Takovou přípravu je dobré podniknout natolik dopředu, abychom pak mohli celou věc nechat, jako semínko v půdě, vlastnímu inkubačnímu procesu. Vlastní nezbytnosti pak už uděláme až si je potřeba vynutí. Stejně všechno dopadne jinak. Pokud o významu takové přípravy osudu pochybujete, zkuste to a pak třeba na podzim, po prázdninách zkuste promyslet, jak by asi tato akce vypadala bez ní. Protože jde o přípravu vlastní mysli, je důležité, aby se jí zúčastnil každý. Nemůžeme ji udělat za někoho, jako přípravu např. věcí. Pracujeme-li tedy s dětmi, je potřeba i je do této přípravy zapojit, i když někdy dosažení toho, aby splnily nějaký úkol, dá víc práce než udělat jej sám. Ostatně by se v jejich případě nemělo jednat v první řadě o věcné úkoly, ale např. velká celotáborová hra by mohla začínat dávno před ním, nebo připravovat plnění nějakých zkoušek ap. Právem skauti a jiné osvícené skupiny táborníků vidí v táboře vyvrcholení celoroční činnosti.

To samozřejmě neznamená, že se nemůže báječně vydařit puťák naplánovaný přes noc, na který jsme vyrazili jen tak druhý den nebo ani nemáme cíl. Ale tato situace je spíše vyjímkou, kterou si naše mysl nachystala sama, aniž by považovala za nutné nás obtěžovat tím, že by nás o tom předčasně informovala.

Nenechme se mýlit tím, že je spousta především trampů, kteří si zakládají na tom, že postupují naprosto bez cíle a nic neplánují. Ti pravděpodobně nebudou číst toto povídání, ale podíváme-li se podrobněji na jejich styl, zjistíme, že i v něm je nějaká forma úsilí až askeze, jen někde jinde. Z hlediska Cesty duše není totiž tak důležité kam přesně investujeme svoje úsilí, ale abychom ho vůbec vynaložili a s jakou orientací mysli to uděláme. Kromě toho jsou i tací, co putují spíše od hospody k hospodě, od bečky k bečce nebo do přírody před něčím prchají - nejčastěji sami před sebou, někdy také před manželkou nebo rodiči nebo dokonce před policií. I to je Cesta, o té však není toto psaní.

A ještě poslední odstavec o přípravě - jestliže tvoříme, ať už hru, nějaký program, píšeme nebo skládáme píseň - respektujme inkubační dobu mysli. Někdy ovšem vyplyne třeba báseň sama od sebe, jako slunce svítí a ptáci zpívají. Buďme vděční za takové chvíle. Jindy ale prosedíme večery nad papírem, koš se plní, pero je ohryzané ale výsledek nikde. To není ztracené úsilí, to zaséváme do mysli semínka a zaléváme je vlastním potem. Až přijde jejich čas, přinesou plody - a taková báseň sama od sebe je možná právě takovým plodem. Investujme úsilí, nechme mysli nějakou inkubační dobu a pak se k problému vraťme. Někdy je možné nevměšovat se do zrání a počkat, až se samo ohlásí, nebo spíše jemně zkusit, jestli už nepřišel čas. Vždycky ale tato možnost není v našem světě pevných termínů a závazných úkolů. Naštěstí je mysl mnohdy schopna respektovat tuto skutečnost a nechat se naprogramovat na nějaký čas. Jestliže se v duchu pevně rozhodneme, že plán hry chceme mít např. do tří týdnů, je velmi pravděpodobné, že když se za tři týdny do hry znovu dáme, nalezneme ve své mysli mnoho připravených nápadů. Jsou o tom i různé poučné příklady z historie - např. panu Singrovi, vynálezci šicího stroje, se v době, kdy vynalézal a pořád mu to nešlo, zdál sen, v němž ho anděl probodl kopím, které mělo ouško. Známý je v této souvislosti případ slavného chemika Kekuleho, objevitele strukturního vzorce benzenu, který věnoval mnoho marného úsilí objevení jeho struktury a nakonec se mu zjevila ve snu. Sám si vzpomínám na dobu, kdy jsem pracoval na počítačovém programu a zdály se mi docela konstruktivní sny v pascalu.

(Pokračování...)